Co znamená být stopařem?

29.3.2006 15:43 | Přečteno: 1391× | poslední úprava: 29.3.2006 15:44

V dětství jsem velmi rád četl dobrodružné knížky, konečně některé z dětství čtu dodnes. „Kniha džunglí” od Kiplinga, „Dva divoši” od Setona a ještě některé další. Například „Lovci mamutů.” Četl jsem westerny, četl jsem nejrůznější „braky” jak bylo zvykem říkat a ze všech jsem si odnesl kupodivu určitou dávku pohledu na svět. Pohled na to co, znamená být muž, odpovědný člověk atd. Byly v nich samé důležité věci jako je „Láska a spravedlnost. Odvaha pomáhat slabším, být prospěšný tam kde lze.”

Ne vždy jsem se v životě podle toho choval, ale vždy jsem měl z těch knih a ze spousty událostí, co mě v životě potkalo pocit, že jestli je něco v životě důležité, je to být prospěšný. Pokud přemýšlím o svých dětských idolech z té výše uvedené literatury, pak to byli vždy muži, kteří se vyznali. Muži kteří viděli a uměli rozpoznat a zachovat se jako muži, když bylo třeba.

Jedna z nejoblíbenějších mých literárních postav je Sanjasin z Knihy džunglí, Muž, který byl ministerským předsedou, poté potulným světcem a by na sklonku života se stal prospěšným člověkem, co zachránil vesnici před sesuvem hory do údolí.

Další moji oblíbenou postavou je Tolkienova postava je Tuor z „Nedokončených příběhů.” Ta povídka mě jako dospělého vždy fascinovala svou jednoduchostí a zároveň svou výzvou. Muž jež se stal otrokem, posléze psancem, se nakonec stal Božím poslem, mužem co dobrovolně přijal a splnil svůj úkol. Vlastně v té povídce neudělal nic jiného, než přijal povolání, vzal na sebe břímě poselství a doručil jej.

Z mých sportovních idolů v kolektivních hrách, speciálně v fotbale nebo v hokeji to byli vždy brankáři. Muži poslední instance. Obdivoval jsem Schrojfa, Viktora, Koubu, Nadrchala, Mikoláše, Holečka, Haška. Ti všichni reprezentovali tu poslední spolehlivou instanci. Dodnes si vybavuji titulek v anglických novinách: „Viktor-Anglie 0:0.”

Bylo to v roce 1966, kdy se Anglie poprvé a zatím naposledy stala mistrem světa. Anglický fotbal jsem vždy obdivoval a dodnes obdivuji a tehdy Československo hrálo přátelák s Angličany ale co bylo nejdůežitější, že jsem viděl chytat poprvé Viktora a nikdy jsem na to nezapomněl. Předvedl co to znamená být tou poslední instancí. Do té doby a od té doby jsem nikdy takový brankářský výkon neviděl. U nikoho. Myslím, že jej sám Viktor nepřekonal ani na mistrovství Evropy v roce 1976 v Jugoslávii. A tam byl vyhlášen nejlepším hráčem mistrovství.

A teď se vrátím k těm dobrodružným knížkám. Samozřejmě jsem hltal ty „úžasné střelce, krásné ženy, statečné muže,” ale dodnes z těch dobrodružných postav mám nejraději stopaře. Umělce najít a vystopovat cokoliv a kohokoliv. Muže, kteří umí dlouho a vytrvale sledovat stopu a dojít k cíli, muže co umí vyčíst chování lidí i zvěře ze stop a vyvodit z toho závěr. Někdy najít řešení.

Muže, co svedou dovést lovce ke kořisti a dát jim tím každému díky svému stopařskému a pozorovatelskému umění, možnost ulovit svou kořist, získat svou trofej, získat i to ocenění, které vždy úspěšným lovcům bylo přiznáno. Ať to byli skuteční lovci, nebo jen fotografové, co „lovili beze zbraní.”

Stopař musí umět víc než ostatní, musí jako ostatní být válečníkem, lovcem, nosičem břemen, ale musí i více vidět, vést, a být skrytý, dodržovat opatrnost. prostě musí ovládat pravidla, která mu zajistí úspěch. A mít intuici, na kterou se spolehá v době , kdy není nic vidět. A musí umět druhým i sdělit srozumitelně co vidí, a musí být při smyslech. Plně.

Stejně jako brankář je stopař krajní součástí hry, lovu, sledování. Proto má výsadní postavení. Je stopař. S tou odpovědností, která na nich obou leží. Stopař je první instance, brankář poslední. Ale v konečném součtu stojí vlastně oba vedle sebe. Jeden otevírá, další uzavírá. A vznikne celek.

Takže děkuji touto cestou všem těm autorům co psali, O Huňáčovi, Děrsu Uzala, Sanjasinovi, Tuorovi a o všech dalších neméně zajímavých o nichž jsem nemluvil. Tím také zároveň děkuji všem těm brankářům, na které jsem se mohl v průběhu let dívat a obdivovat jejich soustředění i odvahu být tam kde to bolí a kde hrozí riziko. A necouvnout. Moc mi všichni v životě byli prospěšní. A to bez ohledu na to, že ne všichni byli skrz naskrz kladní a zcela bezúhonní.

       

Komentáře

[alium]

Ani Petr Čech nebyl lepší ? On je "pan brankar" dnesnich dnu .... Viktora bohuzel neznam.

[Jan Jílek]

Viktor byl můj idol, idol mého mládí. Takže....

[alium]

Tak to jo, Petr Cech je idol meho mladi :) Kazdy ma svuj idol... na toho Viktora se musim blize podivat...

[Jan Jílek]

Ale Viktor byl v té době dlouhodobě považován za nejlepšího brankáře světa.

[barney]

no, videl som nejake zostrihy z finale MS v Chile, tusim chytal Schrojf ... porovnanie cez posun casu vyznieva pre Schrojfa lepsie ako pre Cecha

ale zoberme si takeho Peleho. Ronaldinho je asi najlepsi hrac sucasnosti, a myslim ze aj dlhodobejsie bude, ale na krala futbalu mu este nieco chyba, hoc nie vela

boli / su nositiela spominanych mien stoparmi?

[abr]

Pele, proc Pele? Co tak Pepi Bican?

[Jan Jílek]

Schrojf byl veliká hvězda jednoho mistrovství. Viktor byl stálice během celých deseti let. Až do konce své kariery.

[jonny]

jo jo polední pauza, kaficko a strideruv blog..

[Semo]

Co znamená být stopařemi?

Správny stopař je húpy frúd, který fakticky ví, kde má ručník.