Malý seriál o relaxaci-3

4.4.2006 18:00 | Přečteno: 1354× | poslední úprava: 4.4.2006 18:43

V minulém díle jsme se zabývali praktickou přípravou polohy těla, stavu páteře a postupného přeladění, které vyústilo do úvodního cvičení. Buď v nehybném sedu, stoji nebo ležení. Naučili jsme se postup jak za pomoci pozorování nehybnosti a dechu dojít ke zklidnění mysli získat počínající sebekontrolu. V buddhismu se tomu říká: „Být bdělý.”

Kdo zkusil praktikovat alespoň po dobu několika minut, pravděpodobně zjistil po tu dobu kdy tak činil, že byl nakonec schopen vnímat i různé odezvy přicházející z těla a po ukončení došlo k mírné změně stavu vědomí. Zopakujme si, že tento úvod nám slouží k přeladění a k odtažení mysli a pozornosti od okolí, kterému se v józe říká: „Pratjahara-odtažení mysli.”

Způsob přeladění, a to je nutné zdůraznit, lze použít jako relaxaci takovou. Pouze na začátku přidáme několik hlubokých nádechů a výdechů a potom můžeme pokračovat v nehybném sezení, ležení případně ve stoji a pozorovat svůj, dech a zároveň svoje myšlenky. Nijak se nezabýváme jejich kvalitou, pouze je bereme na vědomí, zrovna tak jako přicházející představy nebo barevné vjemy. Ani představy ani barvy nejsou mírou kvality relaxace. Pouze průvodním znakem. „Plané kytky u cesty, k nimž se nestojí za to shýbat. Pouze je vnímat jako ozdobu cesty.”

Celou techniku provozujeme asi po dobu deseti až dvaceti pěti minut. Dvacet pět minut by mělo být maximem. Po celou dobu relaxace neusilujeme o dosažení čehokoliv. Necháme tělo aby samo upravilo svůj dech i tep i svalové uvolnění. Věříme moudrosti svého těla. Tento způsob je velmi často přijatelný pro ty, jimž dělá potíž například autosugestivní metody jako je autogenní trénink. Má výhodu v tom, že se spoléháme na „moudrost organismu,” který je schopen sám nastavit potřebnou dechovou i tepovou frekvenci a svalový tonus do optima. Ukončíme tím způsobem, že se zase na konci několikrát zhluboka nadechneme, vydechneme a protáhneme se jako když se probouzíme ze spaní.

Ukazuje se nám tím, že pokud zvládneme fázi odtažení mysli, kdy nás přestanou rušit okolní vlivy, jsme daleko lépe schopni sebekontroly a sebeovládání v tom smyslu, že dokážeme podstatně lépe vnímat jednotlivé části těla a postupně je uvolňovat a ovlivňovat svou myslí, představou i dechem. Tomuto stavu se říká v józe: „ Dharána.”To jest: Koncentrace

Koncentrace je různě dlouhá a máme-li odtaženou mysl jsme schopni postupně tento stav vědomí prodlužovat. Od několika vteřin až po několik desítek minut. Není nutné se nějak zvlášť trápit malou úrovní koncentrace. Jako skoro vše je i toto jen dovednost a to dovednost, která se dá pomalým postupným cvičením prodloužit a především naučit. Dobrá koncentrace nám v relaxaci slouží k ovládání dechu a za pomoci dechu i k ovládání emocí. Klidný dech navozuje klid těla a mysli a klid těla navozuje klidný dech a mysl. Zde je vidět propojenost těla i mysli, je zde zřejmý holistický stav živého organismu.

Tento zklidněný stav pomáhá tedy navozovat uvolnění, s uvolněním přichází rozšíření cév a tepen tím ke zlepšení krevního oběhu, snížení zátěže srdeční pumpy. Jednobodová koncentrace navozuje zpomalení v některých případech i zastavení myšlenkového procesu, tím ke snížení a mozkové činnosti a změněnému stavu vědomí.

Popsali jsem si co se asi v organismu děje a můžeme přikročit opět k praktickým cvičením. Jedním z nich je relaxace za pomoci postupného napínání a uvolňování svalů ať jednotlivých nebo svalových skupin. Nese to název „Progresivní relaxace”

Progresivní relaxace je způsob založený na pozvolném kontrolovaném napínání a povolování svalových skupin i jednotlivých sval§ů. Děje se tak řízeně,za pomoci nádechu při kterém svaly napínáme a výdechu, kde dochází k uvolnění. Tento způsob nejen prohlubuje uvolnění jednotlivých svalů ale zároveň je dobrým cvičení pozornost a více méně i trochu dechovým cvičení,. za pomoci koordinace dechu, napětí a uvolnění se svaly bezpečně uvoluji, prokrvují a z uvolněných svalů a většinou i prohloubeného prodlouženého dýchání se daleko snadněji odplavuje kyselina mléčná a jiné toxické látky, které jsou zdrojem únavy.

Cvičit se dá dvojím způsobem. Buď začínáme od nohou, kde jsou největší a tím i nejsnadněji ovlivnitelné svaly k uvolnění. A nebo od hlavy. Tam většinou je zase ta výhoda, že když uvolníme svaly v obličeji a na temeni a spáncích, dojde k v průběhu uvolňování k celkovému uvolnění těla.

Na závěr si ukážeme jedno takové jednoduché cvičení, které používaly posádky vesmírného programu Appolo začátkem sedmdesátých let minulého století:

Usedněte, na židli těsně až k opěradlu. Sed je vzpřímený. Ruce položte volně do klína a nohy opřete celými chodidly o podlahu. Kolena a chodidla jsou asi padesát cm od sebe před židlí. Zavřete oči a s nádechem vytáhněte obočí nahoru, jako byste jej chtěli přetáhnout přes celou hlavu. S výdechem uvolníme. Nádech i výdech je pozvolný, dech tichý co nejtišší, dýcháme nosem.

Z dalším nádechem roztáhneme koutky úst co nejvíce. Jako bychom chtěli ústy omotat celou hlavu. V mezi pauze mezi výdechem a nádechem držíme dech. Pozvolna povolujeme. Další se týká celého obličeje. Stáhneme obličej do jednoho bodu a stiskneme zuby. Povolíme. Vše stále v rytmu dechu.

Z dalším nádechem napneme krk, zadržíme nádech, výdech povolíme. s dalším nádechem stáhneme ramena dopředu a dolu, nebo opačně, podle toho jak to komu vyhovuje.Opět nádech=napětí výdech=uvolnění. Potom stiskneme ruce v pěst, jako bychom chtěli rozmáčknout imaginární ořech v ruce. Nakonec zatlačíme chodidla do podlahy a přitáhneme kolena k sobě. Chodidla k sobě neposunujeme. Jsou na místě. Po procvičení celého těla necháme tělo po dobu pěti až deseti nádechů a výdechů tělo volně dýchat a sledujeme co se v něm odehrává. Během výdechů můžeme vyslovovat svou sankalpu, neboli intenční formulku. Asi v tomto smyslu. „S nádechem příchází energie, s výdechem odplývá únava bolest napětí. ” To si v duchu několikrát s výdechem opakujeme. Poté se příjemné protáhneme, můžeme zívnout, otevřeme oči a máme to za sebou.

Celé cvičení by ani pro začátečníka nemělo překročit délku dvou a půl minuty. Po zvládnutí techniky dojde během asi sedmdesáti vteřin k naprostému uvolnění a přeladění. A opět, pokud nebude to hned na začátku tak aby jste se cítili úplně uvolněně nic nevadí. Opakování je matka moudrosti. Pokud něco zapomenete zase se nic neděje. K poškození by dojít nemělo je to skutečně hodně bezpečná technika. Platí zásada, dvakrát číst a jednou cvičit. Pak si přečíst návod znovu a klidně si to můžete přecvičit ještě jednou. Co je sankalpa a nebo intenční formulka si můžete najít na netu. Google. . Ale možná napíši i krátké povídání i tomhle. Ať se vám daří. Pokračování zítra.

       

Komentáře

[XMurder]

Díky za další zajímavý článek. Je až neuvěřitelné jak je člověk po těch různých druzích relaxace fit, napřílad jsem řešil něco na počítači tři dny beze spánku-pouze jsem si dal třicetiminutovou relaxaci každý večer (nikdo to nezkoušejte, já jsem blázen). Opravdu krásný je ten hlubší stav, kdy necítíte tělo a máte pocit jak se jen vznášíte...

[john]

mam dotaz, kdyz relaxuju treba vecer kdyz jsem unavenej, upadne ma mysl pri relaxaci do takovyho tupyho stavu..sice bez myslenek ale skoro polospanku nevim jak to popsat.. existuje nejaka technika, ktera by me v takovym pripade probrala, aby se me nechtelo tak spat

[Jan Jílek]

Je to otázka ukončení, a popíšu to v dalším příspěvku, jen se mi zdá že večer,(tedy pokud nechcete pracovat) je dost rizikové se ladit do aktivna.Mohl by jste mít potíže ze spaním. Ale ukončit to jako do aktivna určitě jde.

[john]

ja myslim ale behem relaxace.. kdyz se mi kvuli ospalosti nedari zrelaxovat .. kdyz je mysl behem relaxace malatná ..pomuze neco?

[Jan Jílek]

jestli potřebujete být bdělý a odložit spánek,tak pomalu zhluboka dýchat a postupně napínat a povolovat svaly. Na konci několikrát prudce vydechnout a nadechnout. To by vás mělo aktivovat. Ale jinak je nejlepší v takovém případě dát na potřeby těla a vyspat se.