Na stránkách Evropské komise, na portálu Podělte se o svůj názor, se lze do 3. února podělit o názor k iniciativě Evropské otevřené digitální ekosystémy řešící přístup EU k otevřenému softwaru.
Společnost Kagi stojící za stejnojmenným placeným vyhledávačem vydala (𝕏) alfa verzi linuxové verze (flatpak) svého proprietárního webového prohlížeče Orion.
Firma Bose se po tlaku uživatelů rozhodla, že otevře API svých chytrých reproduktorů SoundTouch, což umožní pokračovat v jejich používání i po plánovaném ukončení podpory v letošním roce. Pro ovládání také bude stále možné využívat oficiální aplikaci, ale už pouze lokálně bez cloudových služeb. Dokumentace API dostupná zde (soubor PDF).
Jiří Eischmann se v příspěvku na svém blogu rozepsal o open source AdGuard Home jako domácí ochraně nejen před reklamou. Adguard Home není plnohodnotným DNS resolverem, funguje jako DNS forwarder s možností filtrování. To znamená, že když přijme DNS dotaz, sám na něj neodpoví, ale přepošle ho na vybraný DNS server a odpovědi zpracovává a filtruje dle nastavených pravidel a následně posílá zpět klientům. Dá se tedy používat k blokování reklamy a škodlivých stránek a k rodičovské kontrole na úrovni DNS.
AI Claude Code od Anthropicu lépe rozumí frameworku Nette, tj. open source frameworku pro tvorbu webových aplikací v PHP. David Grudl napsal plugin Nette pro Claude Code.
Byla vydána prosincová aktualizace aneb nová verze 1.108 editoru zdrojových kódů Visual Studio Code (Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy a videi v poznámkách k vydání. Ve verzi 1.108 vyjde také VSCodium, tj. komunitní sestavení Visual Studia Code bez telemetrie a licenčních podmínek Microsoftu.
Na lasvegaském veletrhu elektroniky CES byl předveden prototyp notebooku chlazeného pomocí plazmových aktuátorů (DBD). Ačkoliv se nejedná o první nápad svého druhu, nepochybně to je první ukázka praktického použití tohoto způsobu chlazení v běžné elektronice. Co činí plazmové chladící akční členy technologickou výzvou je především vysoká produkce jedovatého ozonu, tu se prý podařilo firmě YPlasma zredukovat dielektrickou
… více »Patchouli je open source implementace EMR grafického tabletu (polohovací zařízení). Projekt je hostován na GitLabu.
Český Nejvyšší soud potvrdil, že česká právní úprava plošného uchování dat o elektronické komunikaci porušuje právo Evropské unie. Pravomocným rozsudkem zamítl dovolání ministerstva průmyslu a obchodu. To se teď musí omluvit novináři Českého rozhlasu Janu Cibulkovi za zásah do práv na ochranu soukromí a osobních údajů. Ve sporu jde o povinnost provozovatelů sítí uchovávat údaje, ze kterých lze odvodit, kdo, s kým a odkud komunikoval.
Google bude vydávat zdrojové kódy Androidu pouze dvakrát ročně. Ve 2. a 4. čtvrtletí.
Sedím u pc poslouchám písničky, co v šedesátých letech zpíval Matuška, užívám slunečné ráno. Matuška, měl vždycky dobrý textaře a je radost se vracet k téhle muzice. Sice by se řeklo dnes: „Komerce.” Ale moc dobrá komerce. Kdysi vyšla knížka od Jiřího Černého „zpěváci bez konzervatoře.” Byla to pěkná knížka a já díky jsem si tehdy skutečně uvědomil, že jsou zpěváci, kteří se vlastně nikdy nijak moc neučili zpívat, nebo nedej Bože skládat muziku, ale přišli stoupli zazpívali. A bylo to. Všichni poslouchali bez dechu.
Matušku jsem jako kluk poslouchal dost často bez dechu. Stejně jako Suchého, Pilarovou, Kubišovou a další. Vždycky jsem preferoval ty, co si muziku skládali a nebo psali texty. Matuška byl jeden z těch, co jsem preferoval, i když toho asi toho moc nenaskládal, ale vždy se mi líbil svým projevem. Jednoduše sem měl pocit, že zpívá chlap. Samozřejmě se stylizoval, jako ostatně asi všichni umělci. Ale dost často byla stylizace věrohodná. Písničky jako „Divocí koně, Sedm dostavníků, Tereza” umím dodnes přestože jsem je hodně dlouho neslyšel. Tolik mi utkvěly v paměti.
Všichni dnes chválí šedesátá léta. Přiznám se že mě přijde tak trochu samozřejmé, že jsem v nich žil a poslouchal tuhle muziku, díval se na všechny ty dnes slavné filmy. Myslím, že padesátá léta v oblasti muziky byly stejně důležité jako léta šedesátá. Nástup rokenrolu, Chuck Barry, Elvis Presley, Jerry Lee Lewis, a mnozí další otevřeli cestu Beatles, Rolling Stones, Kinks, Doors a jiným. A najednou tu byly šedesátý léta. Bigbít byl tady. A vedle bigbítu spousta skvělých zpěváků v pop. Ať si myslí o nich co kdo chce, jsem přesvědčený, že všichni ti průkopníci bigbítu, rokenrolu, rythm-blues potřebovali tyhle hvězdy aby se měli vedle koho vymezit. Elvis potřeboval Sinatru a Beatles Elvise. Pak to jelo.
Samozřejmě vždy jsem preferoval bigbít. Byla to muzika mého mládí. Moc
toho v rádiu nebylo, koncerty byly vždy narvané a nebylo jich moc. Jenže
každý kdo uměl trochu na kytaru byl v té době vážený mezi mládeží. Dal tři akordy na
kytaru a spustil třeba od Roberta Lee Romero „Hippy hippy shake”co
nazpívali i Beatles.(U nás ji zpíval Pavel Sedláček, nutno říct, že
bezvadně.)
For goodness sake,
I've got the hippy hippy shake.
I've got the shake,
oh the hippy hippy shake.
Tak zpíval každý od 12 do 20 let. Holt milovali jsme tu muziku.
Jenže a to u mě bylo zvláštní, mohl jsem i tu komerci, co vůbec nebyla bigbítem, a to ani přibližně. Orchestr Karla Vlacha rozhodně nebyl výstřelek poslední módy, ale i Matuška s ním nazpíval několik věcí. Samozřejmě legenda jak spal v divadle zabalený do opony, protože neměl kde bydlet a chtěl zpívat v Praze je rozkošná. Prý je dokonce pravdivá. A pokud je, pak Matuška je hodně blízko k mému srdci. Tomu se říká láska k umění a slušná touha po tom něco dokázat. Nakonec já sám, když jsem přišel po druhé do Prahy v roce 1993 jsem rok bydlel v divadle Solidarita pod jevištěm, ale pravda je, že jsem si to tam docela útulně zařídil. Dopoledne, když třeba bylo představení pro děti, sledoval jsem ho zespoda. Sluchem. Skrz prkna co znamenají svět nebylo vidět. Zabalený v oponě jsem nespal. Touhle historkou neposloužím.
V divadle bylo celkem dobře. Sice peněz moc nebylo, ale když jsem plat v divadle spojil s platem v blázinci, šlo to. Pomalu jsem končil takovou tu kariéru manuálně pracujícího a připravoval jsem se na práci hlavou. Ne že by se u práce rukama nemuselo myslet. To by byl omyl. Představivost a schopnost improvizace je vítaná a v údržbě nutná, konečně socialismus učil lidi nápaditosti. Někdy ovšem když je něčeho příliš, tak to škodí. Jen mi přijde zvláštní, že jsem s touhle etapu života končil v divadle. Sice jako správce, ale v divadle. Začal jsem ve fabrice, pak nějaký čas lezení po střechách jako klempíř. Krmení krav, a jiné práce v zemědělství. Potom lodě a nakonec správce divadla. Od té doby, už čisté ruce. Stejně si myslím, že bylo dobře, že jsem šel touhle cestou.
Prospělo mi tahle kariéra. Naučil jsem se mnohé, nejen dovednostem , ale skutečně vím co znamená: „V potu tváře chléb svůj dobývati budeš.” Že jsem občas zapotil. A souhlasím s Růžičkovým tvrzením, že přístup člověka k terapii lze poznat podle jeho přístupu k práci. Lemplové toho moc nedokážou ani v terapii, stejně jako v práci a životě ne. A všichni, co se vymlouvají na okolnosti, mluví vlastně o své lenosti. Aby bylo jasno nemám na mysli takovéto Ať dělám co dělám, dřu do úmoru. Tohle nemám na mysli. Myslím, když lidé hledají jak v práci rukama, tak hlavou možnosti, co jim práci ulehčí, protože rozvíjí hledání tvořivost a tvořivost rozvíjí myšlení a rozvoj myšlení kupodivu hodně přispívá i somatickému zdraví. To ovšem stará věc, co ji znali Řekové.
Než Matuška dozpíval, jsem skoro u konce blogu. Nainstaloval jsem si včera pro změnu místo Debiana opět Slackware, ale je tam potíž, že staré nastavení X české klávesnice, co fungovalo ještě v 10.2 bez problémů, tak ve Slacku 12 zcela nefunguje.
Identifier "Keyboard1"
Driver "kbd"
Option "XkbRules" "xorg"
Option "XkbModel" "pc105"
Option "XkbLayout" "us,cz"
Option "XkbVariant" ",qwerty,"
Option "XkbOptions" "grp:alt_shift_toggle,grp_led:scroll"
Nefunguje a nepřepíná z grafiky do konsole. V Debianu/Etch tohle nastavení šlo
bez problemu. Jsem lehce zmatený. Funguje zatím jen tohle. v xorg.conf mám tohle.
Identifier "Keyboard1"
Driver "kbd"
Option "XkbLayout" "cz"
Což se mi zdá dost málo. Sice v konsoli qwerty_cz jde bezproblému, ale ta
grafika se mi nelíbí. No uvidím, třeba něco vygooglím a nebo je někde bug
ve Slacku. Ale stejně většinou používám NetBSD a tam qwerty_cz jde bezproblémů.
Tiskni
Sdílej:
Jen mám problém, že má drahá ji nemůže vystát, tak si ji pouštím vždy, když je pryč.
)
.
--- xkeyboard-config-0.9/symbols/level3.orig 2006-10-09 23:53:27.000000000 +0200
+++ xkeyboard-config-0.9/symbols/level3 2007-07-06 01:34:56.000000000 +0200
@@ -1,4 +1,4 @@
-// $XKeyboardConfig: xkbdesc/symbols/level3,v 1.14 2006/10/09 21:53:27 svu Exp $
+// $XKeyboardConfig: xkbdesc/symbols/level3,v 1.15 2006/10/16 20:17:16 svu Exp $
// these variants assign various XKB keycodes to ISO_Level3_Shift so that
// the third shift level can be reached
@@ -14,7 +14,26 @@
type[Group1]="ONE_LEVEL",
symbols[Group1] = [ ISO_Level3_Shift ]
};
- modifier_map Mod5 { <RALT> };
+ modifier_map Mod5 { ISO_Level3_Shift };
+};
+
+// Right Alt key never chooses 3rd level.
+// This option attempts to undo the effect of a layout's
+// including ralt_switch. You may also want to select another
+// level3 option that maps the level3 shift to some other key.
+partial modifier_keys
+xkb_symbols "ralt_alt" {
+ key <RALT> {
+ type[Group1]="TWO_LEVEL",
+ type[Group2]="TWO_LEVEL",
+ type[Group3]="TWO_LEVEL",
+ type[Group4]="TWO_LEVEL",
+ symbols[Group1] = [ Alt_R, Meta_R ],
+ symbols[Group2] = [ Alt_R, Meta_R ],
+ symbols[Group3] = [ Alt_R, Meta_R ],
+ symbols[Group4] = [ Alt_R, Meta_R ]
+ };
+ modifier_map Mod1 { <RALT> };
};
partial modifier_keys
@@ -66,7 +85,7 @@
type[Group1]="ONE_LEVEL",
symbols[Group1] = [ ISO_Level3_Shift ]
};
- modifier_map Mod5 { <RCTL> };
+ modifier_map Mod5 { ISO_Level3_Shift };
};
// using the level(menu_switch) map, the Menu key temporarily
@@ -77,7 +96,7 @@
type[Group1]="ONE_LEVEL",
symbols[Group1] = [ ISO_Level3_Shift ]
};
- modifier_map Mod5 { <MENU> };
+ modifier_map Mod5 { ISO_Level3_Shift };
};
// using the level3(win_switch) map, the either Windows' logo key
@@ -96,7 +115,7 @@
type[Group1]="ONE_LEVEL",
symbols[Group1] = [ ISO_Level3_Shift ]
};
- modifier_map Mod5 { <LWIN> };
+ modifier_map Mod5 { ISO_Level3_Shift };
};
// using the level(rwin_switch) map, the right Windows' logo key
@@ -109,7 +128,7 @@
type[Group1]="ONE_LEVEL",
symbols[Group1] = [ ISO_Level3_Shift ]
};
- modifier_map Mod5 { <RWIN> };
+ modifier_map Mod5 { ISO_Level3_Shift };
};
// using the level3(enter_switch) map, the Enter key on the keypad
@@ -121,5 +140,5 @@
type[Group1]="ONE_LEVEL",
symbols[Group1] = [ ISO_Level3_Shift ]
};
- modifier_map Mod5 { <KPEN> };
+ modifier_map Mod5 { ISO_Level3_Shift };
};
My starší jsme milovali Clifa Richarda a Petulu Clark, Luise Armstronga a Ellu Fitgerald.
Čajkovského mám rád, hlavně jeho klavírní koncerty. Tím oba potvrzujeme Petrův příspěvek, že hudba je dobrá nebo špatná, ale tisíc lidí, tisíc chutí.
Acker Bilka na živo jsem ovšem nikdy neslyšel ani neviděl, Tondu Slováčka ano (a musím souhlasit, že je dost dobrý, i když mám nejraději koncerty, kde jsou sólové housle). Každopádně se všechna tahle postarší hudba nedá srovnávat s těmi hrůzami, které jsou denodenně slyšet z českých rádií.
Jak jsem psal, není důležité, kdo co napsal, ale jak to napsal. Především je to všechno hudba pro potěchu duše, a ne pro puknutí hlavy
Hezký článek, zajímavé názory. S tím příspěvkem 15 bych ale zase až tak bezvýhradně nesouhlasil, především v tom, kdy píše, že když si rozeberu skladbu, která se mi nelíbí, tak se mi začne líbit. Tohle se dá říct o kvalitních skladbách, které prostě jen člověku nesednou svou melodikou, ale těžko hledat něco hezké na „tuccc tuccc tuccc“ a kdesi v pozadí pár ukradených odrhovaček. A hned poté mi nejvíce vadí elektronické bicí - u toho nedokážu vnímat sebelepší hudbu. Jak jsem psal výše, asi jsem případ pro psychiatra 
A jinak je fajn, že se najdou i náctiletí, kteří mají rádi jinou hudbu, než tu, která se sype ze všech stran. Ještě také mnoho lidí miluje folklorní hudbu a tanec, o kterých se dá říct, že narozdíl od klasiků ani nestárnou.