Panenka, Křivoklát a záchranáři

24.10.2010 21:23 | Přečteno: 948×

Není jednoduché být „záchranářem.” Tohle si uvědomuji vždy, když se na mně obrátí někdo se žádosti, abych mu poradil jak přesvědčit feťáka, alkoholika aby toho nechal. Pokud možno navždy. Včera večer, když jsem spokojeně dopsal blog, nevědouce co budu dělat, se během chvíle ukázalo co? Jen jsem se přihlásil na chat asi za deset minut mě oslovil nick s rádoby češtinou, jestli mě smí obtěžovat. Po prohlídce infa jsem usoudil, že je asi o čtrnáctiletou žábu z jedné základní školy, kde jsme s Irenou dělali protidrogovou prevenci. Očekával jsem nejhorší. Ale naštěstí to nebylo tak hrozné. I když mizerné to bylo dost. Čtrnáctiletá holka, co si vezme do hlavy, že zachrání feťáka. A nenechá si to rozmluvit. Musím říci, že mi šel chvílemi mráz po zádech.

Já ji docela chápu, stejně jako chápu bratra panenky, která se mi ještě týž včerejší večer pokoušela dovolat, ale šlo jí to ztuha, protože ve zvuku vyhrávajícího bigbítu, aby si sousedka krmící mě hrou na klavír za zdí, také užila pořádné muziky, jsem neslyšel telefon. Nakonec mě panenka dostihla a žádala mě jestli bych neporadil jejímu bratrovi, který se chystal zachraňovat nějakého svého kamaráda, co se znovu chystá upít se. Mám panenku rád. Líbí se mi a přestože bych pro její krásné modré oči udělal mnohé, odmítl jsem se zabývat v jedenáct v noci někým, komu je evidentně v tuhle chvíli dobře, o žádnou pomoc nestojí a „žije naplno.”

Docela chápu starostí okolí těch lidí, kteří si žijí „svobodně se svými drogami." Jenže jsem zvyklý být prospěšný těm lidem, co mě o pomoc žádají. Stejně si budou muset nakonec pomoci sami, a udělat sami jen to,na co přijdou v pohovoru se mnou, nebo s jiným terapeutem. Já zařídím, že na to přijdou a oni zařídí, že to co objeví, sami zrealizují. Nic víc nic méně. Takže jsem měl o zábavu večer postaráno.

Je mi vážně líto těch záchranářů, kteří nasadí všechny síly, tak jako onen bratr panenky, co mi volal až druhý den v jedenáct. Stálo jej ono úsilí peníze za telefon, čas, který strávil v hospodě přemlouváním někoho, kdo už v době našeho rozhovoru v jedenáct dopoledne měl v sobě asi tři piva. Měl v sobě tři piva a žádnou chuť něco měnit. Takže já v takové situaci klidně nechám ony gentlemany či lady svému osudu a počkám, až na to až jim dojdou síly, peníze a přátelé. Pak přichází můj čas a čas všech těch, co jsou připraveni jim prospět. Ne dříve.

Záchranáři se dopouštějí stále jedné chyby. Zachraňují tam kde je nikdo nežádá. Tím se dostávají do naprosto nevýhodné situace, protože ti skvěle manipulující závislí jim klidně řeknou. „Co si děláš starosti, prosí tě snad někdo, že ty chceš být zase chytrej.” většina těch slušných lidí nakonec odtáhne jako zpráskaní psi a cítí se ještě za pitomce. Sice neprávem, ale cítí se tak. A většinou se zlobí, na sebe, že jsou neschopní, kdyby to uměli lépe, jistě by uspěli.

Takové a podobně jiné zcestné úvahy jim táhnou hlavou a mají za to že odborník jim poradí jak na to. Neporadí vzhledem k tomu, že ví, že rozjetého feťáka a nebo opilce zastaví jen tvrdý náraz do zdi jež uzavírá tu slepou ulici v níž právě plnou rychlostí jede.

Tak jsem si postesknul a jinak to byl docela pěkný den. Šel jsem se odpoledne projít. Miluji ten rytmus rychlé chůze. Tedy moje tělo jej miluje. Vždy úplně cítím jak mi odplývají všechny chmury duše a přichází klid a mír. Pokud není nikdo v dohledu a doslechu zpívám si. Zpěv je moje radost. Když už se panenka ozvala a slyšel jsem její hlas, vrátily se mi vzpomínky na podzim, kdy tu za mnou dvakrát byla.

Přepadl mě smutek a stesk z toho, že to nedopadlo dobře. Několikrát jsme na toto téma diskutovali na chatu či SMS, ale hlas je hlas. A panenka má krásný hlas. Já vůbec na hlas dost dám. Nikoliv na takový ten školený, kdy herci dokáží díky svému hlasu a projevu přesvědčit kohokoliv o své morální integritě a přitom se často ukáže, že je to člověk jemuž bych díky jeho charakteru ani ruku nepodal, nebo jen s obtížemi.

U panenky tohle rozhodně nehrozí. Panenka má potíž spíš s tím, že je slušná a odpovědná až hodně. Oba víme, že jsme k sobě vhodní. Zcela určitě si v mnohém rozumíme. A ona sama přiznává, že ji stále přitahuji. Jen toho věkového rozdílu se bojí a toho, že by se mnou dlouho nemusela být. Na jednu stranu ji chápu na druhou, jak může vědět jak kdo tu dlouho bude? Ale to za ni nevyřeším. Jen se to všechno zase vrátilo, co jsem myslel, že odešlo. Moc ne. Holt si nejsme souzeni. Nejspíš.

Tak asi budu muset počkat jestli potkám zase nějakou podobnou panenku, co mi bude vonět a bude pro mne tak přitažlivá, jako panenka. Není to jednoduché potkat v mém věku někoho takového. A být s někým jen proto aby se mi měl kdo starat o nákup a prádlo, tak to nechci. Na to stačí služka. Říkám si jak se ty události jakoby opakují a vracejí, jak se ukazuje, že někteří lidé jsou jednoduše pro nás velmi důležití. Nejdou jen tak z ničeho nic zahnat, zaplašit. Mě už dávno přešel ten hněv, co jsem na panenku měl, když mě před koncem roku oznámila, že nepřijede, a že dohoda neplatí. Sliby se někdy slíbí a potom nedodrží. Také jsem nesplnil všechno co jsem slíbil. V životě to tak chodí. Dnes vím, že to pro panenku asi bylo moc a moc těžké. Něco nejde překonat. Ach jo.

No nic, zítra do práce, úterý volno. Zřejmě se v úterý vydám na delší procházku. Možná se projdu do Berouna. Sice mám večer skupinu, ale neměl by to být problém, stačí jen chytit vlak zpátky. Ty lesy kolem Berouna jsou krásné a rád tam chodím. Byly doby, kdy jsem míval oblíbenou trasu na Křivoklát. Budu ji muset zase projít. Přes Unhošť a dál. Přespím za Křivoklátem a podle Berounky se vrátím do Prahy. Tuhle trasu jsem šel snad poprvé před víc jak třiceti lety.

Mám k ní takový citový vztah. Vždycky se mi cestou vynoří vzpomínka na lidi a události co jsem potkal. Vždy to bylo hezké. Nepamatuji jeden jediný zádrhel na všech těch potulkách. Je zvláštní že jsou takové trasy, které mají pro mne vlastně tuhle cenu. Mám je rád, nejsou dlouhé a vždy tam něco nového objevím. Křivoklát je pro mne dobré místo.

Začal jsem záchranáři a končím putováním. No někdy se mi to tak smíchá. Jednou se mnou tu cestu šla i Markéta. Tehdy nebylo nějak zvlášť vyvedené počasí, ale jí se to moc líbilo. Mě taky. Tak uvidím. Nakonec v Berouně jsem dlouho nebyl. Je to hezké městečko a mám tam několik známých. Dojdu tam, dám si na náměstí v cukrárně kafe a půjdu na vlak a pojedu domů. Tedy když mi do toho nevleze zase nějaký záchranář.

Duben 2007        

Komentáře

[semiik]

První!

[Jan Jílek]

tak ti to vyšlo semííku

[belisarivs]

Musim uznat, ze byt se mi nelibi recyklace blogu (a neni mi ani jasny jeji ucel), tak se to hezky cte.

Cloveka pak zamrzi, kdyz se tu shazujete dohadovanim s oponenty.

Vzpominam si, jak jsem si od Vas precetl zapisek, jak jste prisel az do Gibraltaru. Jedine, co ma v ten moment napadlo bylo: "Ten chlap je frajer". A taky jsem Vam to tam napsal.

Celkem mi prijde lito, kdyz vidim to Vase handrkovani pod blogem. Jednu dobu jsem Vas dokonce mel mezi blokovanymi. Obcas si rikam, jestli je to porad ten stejny clovek.

[Jan Jílek]

Cloveka pak zamrzi, kdyz se tu shazujete dohadovanim s oponenty.

Zkuste mi uvěřit, že bych se klidně dohadoval s oponenty, protože na to diskuse je. Ovšem když se diskuse zvrhne v níčím neodůvodněné osobní útoky, máte dvě možnosti. Utéct, nebo zůstat a pojmout jako osobní záležitost, nebo jako zábavu. Zvolil jsem zábavu. Jinak jsou to blogy, které si myslím je dobré čas od času oprášit, ne všechny a znovu je připomenout. Tak jako se opakovaně vydávají knihy.

[belisarivs]

Nemusite utikat. Proste si ty nejhorsi zablokujete a smitec.

Jinak, myslim, ze je od Vas ponekud neohleduplne pokud na hlavni strane blogu je 6 z nich Vasich.

[Jan Jílek]

Jinak, myslim, ze je od Vas ponekud neohleduplne pokud na hlavni strane blogu je 6 z nich Vasich.

Mám čekat až lidi začnou víc psát? Nebo má psát jednou týdně, nebo dvakrát? Co když lidé nepíšou. Jeden blog denně je na vás moc?

[belisarivs]

Jde o to, ze timto tempem, ktere by mnozi oznacili za tapetovani, proste odsunujete z hlavni strany ostatni.

Vhodnou miru si musite odhadnout sam.

Jinak, prijde mi ponekud zvlastni, ze zminujete, ze stojite o diskuzi a pritom jste v konfliktu s tolika lidmi.

Ja se treba taky pohadal s Phantomem Alienem. Ale ted jsme v pohode. Ma obcas dobre hlasky (musite uznat, ze jeho poznamka s vlkem, byt teda byla minena na Vas, se mu povedla).

[Jan Jílek]

já stojím o diskusi, jaká je třeba tady, ale pokud někdo začne nadávat, pak to není diskuse, ale žumpa. Což mi nevadí, nejsem citlivka, přezdívky mě taky nevadí, hláškám se směji, to každý kdo mě zná a vidí u monitoru potvrdí. Jenže někteří přitvrdí (to s e týkalo třeba mých dětí) a pak se diví, když přitvrdím taky, protože já vždycky reaguji na silné výrazy. Ne každý to unese a lidé se uchýli do anonymity. A co opravdu jako považuji za prasárnu, když někdo opisuje, krade fotky ty si přidává do svých blogů a neuvádí vždy prameny a autory.

Co se týče počtu příspěvku. Mě jeden dennně, ne každý den dám, dost čast vynechám, nepříjde tapetování. Chápu, že pokud za třidny napíšti tři lidé každý jeden a já každý den jeden, pak je to dost vidět, ale to není můj problém. To si myslím nikoho neodsunuje a ni neohrožuje.

[belisarivs]

já stojím o diskusi, jaká je třeba tady, ale pokud někdo začne nadávat, pak to není diskuse, ale žumpa.

Nevim. Obcas Vas vidim (pravda, neni to casto) ty flamy zacinat. Je mi po tom v principu kulove, jenom jsem chtel toto sdelit.

Jenže někteří přitvrdí (to s e týkalo třeba mých dětí) a pak se diví, když přitvrdím taky, protože já vždycky reaguji na silné výrazy.

Tohle je hnuj. O tom zadna. Nevim. Ja bych takove lidi hodil do blokace a mam svaty pokoj.

S blbcem nema cenu se hadat. Ztahne oponenta na svou uroven a umlati zkusenostmi.

Prosim, nedavejte smajliky tam, kde to neni vhodne (typicky tam, kde nepouzivate ironii nebo nerikate vtip). Nechci byt ten, kdo poucuje (byt to tak asi vypada), ale ja si pak vzpomenu na jednu zenstinu hodne mdleho rozumu, ktera tyhle smajliky placala vsude ikdyz psala srance, ze by jeden blil.

Ne každý to unese a lidé se uchýli do anonymity.

Mne prijde, ze tohle lide snaseji snaz nez by jeden priznal. A uchyleni do anonimity neznamena zhola nic. Byt tu je me jmeno snadno dohledatelne, nevystupuju pod nim. Ani nevim proc. Asi proto, ze jsem tu s prezdivkou zacal a kdybych si ji zmenil na jmeno, lidi by si to nezasociovali dohromady. A mne je to stejne celkem sumak .

Co se týče počtu příspěvku. Mě jeden dennně, ne každý den dám, dost čast vynechám, nepříjde tapetování.

Vec nazoru. Ja svuj zatim nesdelil. Jenom jsem podotknul, ze by to nekomu mohlo vadit. A ac mi to osobne vylozene nevadi, poskrabu se za uchem. Osobne preferuju kvalitu pred kvantitou.

[=^..^= AmigaPower®]

. .. ...jo Panenka... .. .

[MVR]

Kolik kilaku to je do Berouna? Hadam ze chces vyzkouset koleno. Hmno, on se nejaky zachranar/ka najde.

[=^..^= AmigaPower®]

Tady jsme v Čechách, tady nejsou záchranáři (když pomineme profesionální), jen čumilové. Doporučuju pořádně dobít ten "skorosmrtphone" od Jabka...

[MVR]

Je dobitej, dekuju Amigo. Smrtophone spis funguje jako zprava do radia kde jsou cajti s radarem, nehoda, zacpa na silnicich nebo uvolneny usek. Ridic radi ridici kudy nejet.

[Jan Jílek]

Do Berouna je to z Barrandova asi třicet kilometrů. Vlastně za rohem.

[MVR]

Preju slunicko a prijemnou prochazku. Za hodinu jsi tam.

[Marcela]

No já radši budu zticha. Aby to nedopadlo jako s tím vlkem .

[MVR]

Jo tak to me taky mrzelo, Marcelo. Pak mi doslo ze ty lidi pisou o vlastnim problemu.

[Marcela]

Ta je pořád samá Panenka...

[Jan Jílek]

Vlk sežral Karkulku, ne panenku. Karkulka nebyla hodná.

[belisarivs]

A nemela vlka.

[Jan Jílek]

Sem neviděl, že by měla vlka.