Byla vydána (𝕏) zářijová aktualizace aneb nová verze 1.105 editoru zdrojových kódů Visual Studio Code (Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy a videi v poznámkách k vydání. Ve verzi 1.105 vyjde také VSCodium, tj. komunitní sestavení Visual Studia Code bez telemetrie a licenčních podmínek Microsoftu.
Ve Firefoxu bude lepší správa profilů (oddělené nastavení domovské stránky, nastavení lišt, instalace rozšíření, uložení hesla, přidání záložky atd.). Nový grafický správce profilů bude postupně zaváděn od 14.října.
Canonical vydal (email) Ubuntu 25.10 Questing Quokka. Přehled novinek v poznámkách k vydání. Jedná se o průběžné vydání s podporou 9 měsíců, tj. do července 2026.
ClamAV (Wikipedie), tj. multiplatformní antivirový engine s otevřeným zdrojovým kódem pro detekci trojských koní, virů, malwaru a dalších škodlivých hrozeb, byl vydán ve verzi 1.5.0.
Byla vydána nová verze 1.12.0 dynamického programovacího jazyka Julia (Wikipedie) určeného zejména pro vědecké výpočty. Přehled novinek v příspěvku na blogu a v poznámkách k vydání. Aktualizována byla také dokumentace.
V Redisu byla nalezena a v upstreamu již opravena kritická zranitelnost CVE-2025-49844 s CVSS 10.0 (RCE, vzdálené spouštění kódu).
Ministr a vicepremiér pro digitalizaci Marian Jurečka dnes oznámil, že přijme rezignaci ředitele Digitální a informační agentury Martina Mesršmída, a to k 23. říjnu 2025. Mesršmíd nabídl svou funkci během minulého víkendu, kdy se DIA potýkala s problémy eDokladů, které některým občanům znepříjemnily využití možnosti prokázat se digitální občankou u volebních komisí při volbách do Poslanecké sněmovny.
Společnost Meta představila OpenZL. Jedná se o open source framework pro kompresi dat s ohledem na jejich formát. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu.
Google postupně zpřístupňuje českým uživatelům Režim AI (AI Mode), tj. nový režim vyhledávání založený na umělé inteligenci. Režim AI nabízí pokročilé uvažování, multimodalitu a možnost prozkoumat jakékoliv téma do hloubky pomocí dodatečných dotazů a užitečných odkazů na weby.
Programovací jazyk Python byl vydán v nové major verzi 3.14.0. Podrobný přehled novinek v aktualizované dokumentaci.
Uvědomil jsem si v souvislosti z výše uvedenou knihou od Gregga, že jsem použil jím popisované „nechat být” zlé činy, které na nás spáchali jiní, těm co je spáchali. Vlastně podobně hovořím i ve své knize. V souvislosti se svými bývalými manželkami, které mi zabránily styku s dětmi. Žít s tím musejí oni.Jednoduše se ukazuje, že mnozí lidé přicházejí na stejná nebo obdobná řešení nezávisle na sobě.
Pouze jsem se ještě nedostal do Ježíšova: Udeří-li tě kdo v pravou, nastav mu i levou. K tomuhle jsem ještě nedospěl. Ale mnohé jiné věci jsem už dokázal občas nechat být a tím jsem s e zbavil i toho požírače energie, jež se nazývá, „spor.” Dokázal jsem v mnohých sporech nepokračovat. Zrovna ted jsem zastavil jeden, kdy mě pomlouvá jedna dáma. napřed jsem uvažoval o soudním vyrovnání, pak jsem si řekl, že její skutky nechám ji a budu se věnovat něčemu užitečnějšímu. Hodlá-li s mnou zabývat, nechť tak činí. Dokonce jsem smazal na seznamu i dva blogy, které směřovaly k ní. Už jsem se mnohokrát poučil i na vlastním příkladu, že házení špíny na druhé má jen jeden výsledek. Nakonec ona špína padne všechna na mě. A zbude jen hořkost v duši. Z hlediska transakční analýzy, člověk házící špínu na druhé zaujímá pozici. Já jsem OK, ale vy nejste OK. Tenhle postoj je velmi destruktivní, protože přináší jen samotu a jak známo, těžko je člověku samotnému. Potřebujeme mít nějaký vztah a nějakou komunikaci. Mlčení a házení špíny je také druh komunikace a vztahu. Vztahu, který je založen a tom, že sám sebe ujištuji, že jsem lepší než ti druzí. Možná se musím ujišťovat právě tím, že druhého zmažu vlastními verbálními výkaly. Ale tím házejícím výkaly, jsem jen já, nikoliv ten druhý. Takže, jestliže se vzdálím, nechám druhému jeho sračky, nakonec se jimi jen zmaže a smrdí on. K nelibosti svého okolí. Markéta neunáší příliš negativní zmínky o mne některými lidi. Hlavně těmi, kteří na mě reagují a hodnotí jen na základě napsaného. Hlavně mají-li pocit, že oni jsou ti co vědí, co je správné, slušné a dokonalé. Diví se tomu, že ti lidé, pokud mě nikdy neviděli, mohou mi přisuzovat a podsouvat zlé úmysly. Vždycky ji říkám. Mají své zkušenosti a vycházejí z nich. Jestliže někoho dlouhodobě ponižovali, uráželi, nevěnovali mu pozornost, nepřijali ho takového jaký je. Je obtížné od něj chtít aby neurážel, neponižoval, nevnímal urážku nebo odlišný názor jako útok proti své osobě. Ten člověk jedná jak umí. Nejsem svatoušek a pokud se rozzlobím, nejdu pro hrubé slovo daleko. Stává se mi to málokdy, ale stává. Jsou ovšem lidé, kteří jakékoliv jiné chování než vyslovená hrubost, vůči sobě považují za slabost. A být považován za slabého je v určitých kruzích skutečně životu nebezpečné. Takže co je správné a nesprávné je opravdu diskutabilní. To jen rádoby humanisté, kteří hlásají stále pochopení pro každého a nenásilí, mají iluzorní představy o tom jak funguje společnost. Zdravá společnost ta totiž si vytvoří jisté konvence a pravidla, která jsou znakem kultury člověka. Člověk bez kultury, civilizačních návyků není člověkem. Na přirozenost se nehraje, ta je jen pro snílky. Jenže civilizaci je občas nutné vynutit. Třeba i hrubým slovem, nebo úderem. Předchozí odstavec je jakoby v protipolu odstavci o lidech kteří nejsou přijati a chovají se nepřiměřeně. Jenže existuje něco, čemu se už dávno říká „odstrašování.” Odstrašování má jednu výhodu. Ten kdo se chystá porušit dohodnutá pravidla, ví že následkem bude bolest. To mnohé odvrátí od porušování pravidel.Pokud je odvrátí od porušování pravidel nastane mnohdy čas k řeči. Konstruktivní řeči. Nikoliv bezobsažné plky. Něco nechám být, něco ne. V poslední době se o tomhle hodně píše..Jsem rád, protože si myslím, že jsme skutečně dospěli do bodu, kdy je nutné říci, že ani barva pleti ani obvinění z rasismu nesmí být důvodem se nechat omezovat těmi nepřizpůsobivými jen proto, že budu obviněn z nehumanity a z propagování násilí. Stejně jako láska ke zvířatům nesmí omezovat lidi, kteří ty zvířata nemají ačkoliv je milují stejně. Možná je nemají právě z lásky k nim. Ach jo, kde jsem to zase skončil?blog z roku 2009
Tiskni
Sdílej:
... to abych zkazil semiikovi radost
Jan Jílek Vymyslel jsem inovaci ve smyslu, že z domova na Smíchovské nádráží jdu pěšky. Tedy dnes jsem tak aspoň kvačil. Vyrazil jsem po deváté, cestou potkal Tondu, jednoho svého bývalého pacienta. Měl nadváhu, tak asi nekecal, že od perníku abstinuje.Měl jsem radost. Ovšem ještě větší radost mi udělalo, když jsem kráčel od Odry v Bohnicích, kde jsem si chtěl v Plusu zakoupit svačinu a oni měli zavřeno, neb zřejmě Plus ruší. Tedy neměl jsem radost z rušení Plusu, ale z toho, že po projítí hlavní budovy slyším známý hlas, který volal. „Jane, Jane, nechvátej tolik.” Ohlédnu se a hle, ona kmotřenka Kristína....hmmmm, samice, seru na to, dál to nečtu, zbytečně bych byl frustrovanej!
Neprovozuji incest.Hmmm, to já jsem sestřenku (dceru bratrance) vopíchal.