Moc mi tu nekňuč

15.5.2010 02:08 | Přečteno: 1137×

Jsem dnes ráno vzpomínal, jak se mi kdysi dostala do ruky kniha „Mipam, Láma s patero moudrostí” a jak jsem byl překvapený popisovaným nevlídným zacházením se žáky. Odporovalo to všem informacím, které jsem dostával z okruhu lidí, kteří se zabývali Jógou, makrobiotikou, esoterikou a dalšími „duchovními disciplínami.” v Čechách. Samozřejmě, že když jsem pokračoval jak v terapeutickém výcviku, v jógovém výcviku, pochopil jsem že ona tvrdost praktikovaná mistry Zenu, Jógy je zcela přirozená, protože zkouškou, kterou musí každý žák projít před přijetím, ukazuje mistrovi odhodlání žáka a zároveň umožňuje na základě žákova odhodlání stupňovat zátěžové situace, které žáka sice frustrují, ale nikoliv natolik aby je nezvládl. Tím dostává žák informaci o své schopnosti obstát v tvrdém a náročném způsobu života.

Ne nadarmo má jeden z překladů slova Jóga, význam ve smyslu, „jho, břemeno.” Stejně tak, jako se dbalo v katolických klášterech, na odříkání, poslušnost, chudobu. Stejně tak, dbal Východ na podobné atributy. Kázeň, poslušnost, odříkání. Na tomhle základě vedl učitel žáka k sebepoznání a na tomhle základě získával žák energii, dosahoval tělesné i duševní rovnováhy. A stejně tak praktikoval zakladatel terapie závislých docent Skála svoji terapii, kde se pracovalo s přiměřenou frustrací pacienta, který se tímto způsobem ujišťoval o své schopnosti, přežít zátěž bez návykové látky.

Přiměřená zátěž, pečlivě a důsledně aplikovaná, vede k odolnosti. Podobně jako žák čekající před branami zenového kláštera na přijetí, kdy ono čekání má prověřit míru jeho odhodlanosti, stejně tak čekání na přijetí do terapie závislosti, prověřuje míru odhodlanosti pacienta. Tedy nemluvím o stavech, kdy jsou ti lidé natolik zdravotně postižení, že jsou bud v toxické psychóze a nebo jejich somatický stav. Obojí poškození vyžaduje neodkladnou zdravotní péči. Takže, když někdo, komu nehrozí přímé ohrožení na životě, počká několik dní až týdnů, vůbec mu ono čekání neuškodí. Ukáže se jak to opravdu je. Znám docela dost těch, kteří dokázali počkat několik týdnů, někteří dokonce i střízliví a vůbec jim nebylo ono čekání nějakou překážkou v terapii a později ve změně způsobu života. Laická veřejnost, hlavně rodinní příslušníci jsou nespokojeni s tímto stavem, ale já si myslím, že i pro ně může mít smysl. Smysl v tom, že je ujistí o skutečných schopnostech svých bližních a je samé o tom, že jsou mnohdy natolik zmanipulovaní, že podlehnou panice za svého příbuzného.

Tento zdánlivě extrémní čas čekání „neodkladně potřebného” člověka je důležitou informací, že situace není tak extrémní, aby onen člověk musel být všemi opečováván, zachraňován, že je možné ho vystavit odpovědnosti za svůj život. Stejně jako žáka čekajícího před branami kláštera na přijetí, nikdo nechrání před sluncem, deštěm nebo zimou. Buď vydrží čekat, nebo se odejde schovat před počasím, které zrovna panuje. Pokud vydrží a je přijat, jeho jedinou odměnou je navýšení odpovědnosti. Tím způsobem mu učitel projevuje laskavost a důvěru. V asertivitě bychom řekli, že se jedná o skrytý kompliment. Přijali jsme tě, tedy věříme, že na to máš u nás vydržet a pamatuj si, že budeš dělat co se ti řekne a jestli se ti to nelíbí, můžeš jít za pohodlím.

Je to nejefektivnější způsob výběru, těch kteří jsou skutečně odhodláni a oddělení zrna od plev. Další, vyšší následná zátěž v terapii totiž stále efektivně prověřuje míru jejich odhodlání. Kombinace porozumění, přijetí takového jaký jsi a neúprosného vyžadování kázně a plnění povinností. Jsi takový jaký jsi a tak tě bereme.

Jako závislý z morálního hlediska nejsi tedy nic extra. Nejsi nic moc z hlediska morálky a nesobeckosti extra,ale přesto máme důvěru, ve tvé schopnosti. Důvěru, že jsi schopný dodržovat pravidla, schopný i přesto, že si málokdo z tvého okolí myslí, že schopný jsi. Většinou je okolí přesvědčeno, že nejsi schopný ničeho. Velký omyl okolí.

Žák v klášteře, pacient na oddělení AT, oba dva vedeni rozdílnými cíli a přesto oba dva oplývající stejnými schopnostmi potřebné k jejich dosažení. K dosažení rovnováhy, stability, schopnosti milovat bližní i sebe. K tomu potřebují systém, který jim umožní rozvoj tělesný i duševní a k postupnému získání energie na stále se zvyšující životní zátěž. Tento postupný trenink, který je schopný zvládnout kdokoliv, mimo výjimek, a ty jak známo určují pravidlo, dodává právě tu harmonii a vyváženost, poskytující energii.Je dost snadné říkat, musíš být v harmonii, ale pokud neřekneme jak se do harmonie dostat zůstáváme jen u poučování. Cesty jsou různé, ale všechny vyžadují jen jedno. Řád a kázeň.

Odříkat si, být ukázněný, žít v řádu, tuhle schopnost má každý. Mimo těch výjimek. Ovšem ochotu setrvat, počkat, odhodlání vydržet, jen někteří. To je ten důvod proč se řeholníky, zenovými mnichy, dlouholetými abstinenti stávají jen někteří. A z těch nemnohých, ještě méně je těch, kteří dosáhnou mistrovství. „Mnoho povolaných, málo vyvolených.” Každý dosáhne tam kam mu jeho dispozice a odhodlání dovoluje. Ti kteří mají dispozice a nemají odhodlání, jsou na tom hůře než ti, co mají odhodlání a menší dispozice.

Paradoxně, ti s menšími dispozicemi, ale opravdovým odhodláním se mistry dost často stávají. Ti s dispozicemi, ale bez odhodlání, téměř nikdy. Občas se může objevit takový talent, že bez nějakého zvýšeného úsilí dosáhne mistrovství. Jenže to jsou zase ty výjimky pravidlo potvrzující.

Včera se dostavili na skupinu dva členové, kteří byli minulý týden vyhozeni ze skupiny. Jeden pro pozdní příchod, druhý pro nedodržení dohody o placení. Ten jeden, sice přišel před místnost včas, jenže měl něco „důležitějšího” než je skupinová terapie a byl zcela v klidu poslán domů. Tedy přesněji řečeno, ukázal jsem na dveře a řekl: „přišel jsi pozdě, ven!” Otočil se a šel. Ten druhý byl přijat do skupiny s tím, že má speciální podmínky pro placení. Můj terapeutický záměr je, aby se skutečně staral o zajištění svých potřeb. Občas má tendence nedělat. Moje zásada je. „Dělat nemusíš, ale mě za terapii zaplatit musíš. Doba splatnosti, každé první úterý v měsíci, pro tebe neexistují výjimky. Pro jiného ano, ten může zapomenout, ale ty musíš mít každé první úterý.

Rok a půl čekal, než ho znovu vezmu do skupiny, když jsem ho z jedné pro využívání druhých členů ze skupiny vyhodil. Mimo jiné, že vlastně za něj platili skupinu jako za sociálně slabého. Pak se ukázala ta skutečnost, že jeho „sociální slabost” se jmenovala lenost a neochota se uskrovnit.” Včera přišel v ruce držel pětikilo, přijal oznámení, že za minulou skupinu má „A” zaplatil a neprotestoval. Tuhle zátěž unesl. Ten druhý napřed zkoušel obměkčit mě i skupinu, že přišel včas, ale něco si potřeboval vyřídit a že jinak všude chodí včas. Debata trvala chvíli a ukončil jsem ji slovy. „Chodíš možná všude včas, ale sem si přišel pozdě. Tak mi tu moc nekňuč. Máš „A.”

PS: máš „A” znamená neomluveno a ještě dvakrát bude mít neomluveno, dostane distanc. Délku distance určuji já. Má dvě možnosti. Smířit se, zaplatit i za distanc, protože mu držím místo a nebo už nepřijít.        

Komentáře

[jozefmak]

Patri do toho ramca "drsnej lasky" aj vykanie/tykanie ?

[Jan Jílek]

Ti co abstinují víc než rok, mám na mysli klienty, si se mnou pokud o to stojí tykají. Jinak tykání a vykání považuji za otázku dohody.

[=^..^= AmigaPower®]

Je dost snadné říkat, musíš být v harmonii, ale pokud neřekneme jak se do harmonie dostat, zůstáváme jen u poučování. Cesty jsou různé, ale všechny vyžadují jen jedno. Řád a kázeň.

Ano, přesně tak! Nejdůležitější je pevnej řád a hlavně kázeň! Každej den 5 kousků a špeka, to je moje harmonie!

[Jan Jílek]

Začátek je nadějný. Při dodržování tohoto režimu by tě delírka do pěti let nemusela minout.

[=^..^= AmigaPower®]

LOL! Ciróza taky...

[Jan Jílek]

Taky Jeníku, taky.

[Sunfire]

Z blogu je zřejmé že sebekázeň není vrozená. S trochou rozumu a dávkou statečnosti se dají životní zátěže zdolat. Davám přednost se jim zdaleka vyhnout.

[Jan Jílek]

Čemu, sebekázni a nebo potížím?

[Sunfire]

Dobrá otázka. Obojí znepříjemňuje život. Potíže určitě. S přílišnou sebekázní je to na draka. Není na škodu jí občas pustit k vodě, uvolnit se, zdivočit. Na takové chvíle se pěkně vzpomíná. Život je pes. Proč si ho dělat těžším.

[Marcela]

Já si myslím, že sebekázně není nikdy dost. Ubrat či povolit v sebekázni je tolik, tolik snadné, lákavé, oproti tomu utužit sebekázeň... To dá práci

Ale už se chystám popustit sebekázeň a běžím na Legendu o vášni- skvělý film.A to jsem chtěla ještě udělat nějakou práci...

[=^..^= AmigaPower®]

Madam, pusťte sebekázeň a pošlete mi tu fotku, protože když tady furt dokolečka budu psát svůj mail, tak se z těch bootů nakonec pose..

[Jan Jílek]

No Jeníku ty ses nějak zabouch.

[Dalibor Smolík]

Jj, je to láska na první pohled, vlastně na první blog ..

[Jan Jílek]

Jo jak do toho vlítne, tak nevyleze

[=^..^= AmigaPower®]

Kdybyste oba dva nebyli dědkove, napsal bych vám že jste kreténi, takhle vám jen napíšu, že jste mně pěkně nasrali...

[Jan Jílek]

No jo, dyt my ti to s Daliborem přejem. Že jo Dalibore?

[Dalibor Smolík]

No, to se ví! My jsme přejícní dědkové!

[=^..^= AmigaPower®]

...až bych se nebál napsat "kouzelný", přímo z pohádky!

[Dalibor Smolík]

Já teda čarovat moc neumím, ale teď čaruji s Djangem a chci vyloudit kloudnou sestavu z databáze

[=^..^= AmigaPower®]

Vykouzlete mi jak mam dostat Linux do NTB když je v 3.14či CDROM a nemountuje s USB.

[Dalibor Smolík]

Tak tohle jsem řešil u stolní sestavy před měsícem. Výsledkem byla nová mechanika ..nic jiného nepomohlo. Ale to u nb bude složitější ..

[Marcela]

"kouzelný", přímo z pohádky!

...okouzlující, Amígo, okouzlující, přímo ze života! Bych se nebála říct.

[=^..^= AmigaPower®]

Když si tak čtu tyhle vaše slova, nedokážu si snad ani ve snu představit, v jakých superlativech by jste zde asi mluvila o mém penisu...

[Marcela]

Tak o tom si můžete nechat zdát, cukrouši

[=^..^= AmigaPower®]

To nemůžu, musel bych si vzít něco jako plínku.

[Marcela]

v jakých superlativech by jste zde asi mluvila o mém penisu..

Koukám že to je jak mor...

[=^..^= AmigaPower®]

Vidim to To mam deformaci z polštiny...

[Marcela]

Tam používají to onikání, ne? Když jsem tam jako malá slečna byla na táboře, chystali jsme se dělat táborák, udivilo mě, s jakou samozřejmostí prohlásila vychovatelka, že jde s vedoucím šukat do lesa na větve

[=^..^= AmigaPower®]

No, samozřejmě že kecám, ale nějak si to omluvit musim, když už se mi to povedlo napsat... Oni si vykaj třetí osobou, pan, pani. Czy ma Pani jeszcze jakes pytania?

[Dalibor Smolík]

Pan šuka meškanie? Ne, pan zmeškal šukanie ..

[kotyz]

[Marcela]

Jakou fotku???