Muž a žena jedno jsou

9.5.2010 00:37 | Přečteno: 1058× | poslední úprava: 9.5.2010 00:39

Dnes z rána jsem neměl naprosto žádnou náladu. Ráno mě při probuzení bolela pravá ruka, vůbec se mi nechtělo vstávat a natož jít ještě do práce. Cestou do práce se nic zvláštního nedělo. Kupodivu. Přemýšlím o zítřku, kdy mám schůzku s dámou, které budu nabízet svůj a Irenin program protidrogové protikriminální prevence na školách. Jestli to dobře dopadne, nebudu mít nějaký čas starosti o peníze. Zatím všude, kde jsme na školách tento koncept uplatnili, měli jsme s tím úspěch. Některé paní učitelky oceňovaly můj netradiční přístup. Netradiční z pohledu přefeminizovaného školství, jejich ženské pedagogické zkušenosti. A z hlediska mé mužské zkušenosti mého pohledu, zcela tradiční a proto funkční. Přeci jen sígři odjakživa dali na tvrdé hochy. A příliš laskavé a nebo příliš vzrušené chování (zlí jazykové mluví o hysterii) , některých kantorek nikam nevede.

Jo jo, já vím, že jsou tady ty moderní trendy, co nás učí vychovávat podle představ naivních jedinců. Jenže má zkušenost jak s ulicí, tak se zaměstnáním, včetně blázince mi říká, že muži respektují muže. Především muže. Tedy ženy muže rády respektují jakbysmet. Pokud jsou ti muži opravdu muži. Jenže to se dnes moc oficiálně nenosí. Genderové studie, něco takového snad ani nepřipouštějí. Takže vlastně mnozí muži se chovají podle, představ některých rádoby moudrých žen, ale ke své škodě. A ke škodě většiny žen. Ty ženy si jich vlastně neváží ani trochu. Lehce jimi pohrdají. Právem.

Všiml jsem si jedné věci. Ženy ocení, když muž umí milovat, hovořit o svých citech, být i nešťastný z lásky a nemají mu to za zlé nepohrdají s ním. Pokud pořád se chová jako ten muž z Kiplingova: „Když.” Pokud je to muž jež trpí, ale zvládá sebe i situaci, výsměchu nedojde. Rozhodně ne od žen. A jak jsem si ověřil v terapii, i muži, kteří jsou mezi sebou a jsou v kritické situaci, dokáží o ni hovořit nedojdou ani od ostatních mužů výsměchu. Nehovořím o vyložených pitomcích, kteří se vysmívají všem a všemu ve snaze sami sebe dostat do pozice, těch "silných a nezranitelných", ale z kterých plně pramení obava nebýt zesměšněn. Dělají to muži i ženy.

Kdysi dávno, když jsem absolvoval jeden ze svých psychoterapeutických výcviků, jsem se zúčastnil techniky, která se jmenovala. „Jak to máme my muži/ženy.” Jedná se o techniku dvojího kruhu v němž ve vnitřním kruhu sedí bud jen muži a ženy naslouchají ve vnějším, nebo opačně. Sezení ve vnitřním kruhu stejně jako sezení ve dvojici vevnitř kruhu navozuje schopnost vyčlenění a odpoutání od vnějších pozorovatelů. Pro účastníky vnějšího kruhu je proto velmi poučné sledovat diskutující ve vnitřním kruhu, kteří většinou onen sledující kruh přestanou vnímat jako rušivý. Většina účastníků vnitřního kruhu přestane vnější kruh vnímat zcela.

Při sledování těch žen, které všechny byly vysokoškolsky vzdělané, emancipované, bylo pro mne jako po muže velmi zajímavé slyšet a mít možnost vidět, ženy, které když si přestaly uvědomovat naši přítomnost a začaly se chovat uvolněně a žensky přirozeně. Vidět jak ony ženy uvažují pokud jsou v nepřítomnosti mužů. Nebo alespoň si ji nejsou vědomy. Tahle zkušenost na mě zanechala nemazatelný dojem. Tehdy jsem skutečně pochopil, že i tyto samostatné a nepochybně schopné ženy touží po mužské lásce, ochraně, opoře a jsou ochotny pro její získání ledacos pro udělat.

Samozřejmě jsem viděl mezi nimi i ženy které toužily po moci nad muži protože jim to poskytovalo onen pocit bezpečí díky ovládání svého okolí. Ale v zásadě bylo zřejmé že mnoho, spíš většina těchto žen, které rozhodně netrpěly nedostatkem sebevědomí, se velmi ráda spoléhá na oporu svých partnerů. To mě docela dost překvapilo, protože tak jak se navenek většinou prezentovaly o ničem takovém příliš nesvědčilo. Z toho mi vlastně vyplývá, že je poptávka po mužích. Po mužích, kteří samozřejmě budou mít ony vlastnosti opory, jistoty a jdoucí až do určitého duhu sebeobětování. Mám na mysli sebeobětování v zásadní životní situaci.

Při sledování ženské diskuse jsem si všiml jedné důležité věci. Všechny ty sebevědomé ženy, které jinak s muži velmi často laškovaly na téma jejich mužnosti, v oné výše zmíněn debatě takto o mužích nemluvily. Také jsem si uvědomil, že až na jednu měly všechny ze svého hlediska uspokojivý partnerský vztah. Zřejmě měly pocit, že si mohou svých partnerů vážit. Nedělo se to ani tak slovy, ale ze způsobu a tonu jakým o svých mužích hovořily. Byly nastavené nést svůj díl odpovědnosti a zároveň přiznat cenu a úctu svým partnerům.

Většina těch partnerů byli muži jež se vypracovali. Něco čemu se říká. „Selfmademan.” Tito muži měli podle vyjádření jejich partnerek svou cenu a byli si vědomi své ceny. Ty ženy se nijakým způsobem jejich cenu nesnažily snížit. Samozřejmě svá tvrzení nevyvozuji na základě jednoho pozorování, ale celého komplexu poznatků, které jsem posbíral během života. V žádném případě si nemyslím, že ženy jsou méněcenné, méněcenné proto, že se spoléhají na oporu a bezpečí, jimž jsou jim jejich muži ochotni poskytovat. Tedy zralé ženy. Nikoliv ani tak věkem, ale jednáním. Fungovalo u nich naštěstí vědomí komplementarity

Tak jsem se od magistrátu dostal až k tomu co ženy oceňují na mužích. Bohužel je mnoho žen, které velmi hazardují se svými vztahy a se svými partnery, jimiž skrytě i zjevně pohrdají aniž by k tomu měly důvod. Tyto ženy, jež opustí své partnery a nové si velmi často nenajdou, většinou nikdy nevychovají ze svých synů muže. Vždy je tam něco chybějícího. Buď jej nemístně rozmazlí a nebo mu vzorcem svého chování a v absenci mužského elementu neumožní nijak v muže dospět. Z takového syna dost často vychovají rozmazleného jedince, který je přesvědčený o své výjimečnosti a jedinečnosti.

To i přesto, že se jedná většinou o maximálně průměrného nijak zvlášť samostatného jedince, který se velmi často díky nezměrné péči své matky po celý svůj život domnívá, že ženy jsou k tomu aby mu sloužily stejně tak jako mu slouží jeho matka. A kruh se uzavře. Ona žena, která chtěla uniknout mužské nadvládě a mužské neschopnosti, vychová mnohdy muže, který bude pokračovat v tom před čím ona chtěla uniknout. To že se tak děje je časté. Stále častější a častější.Valná část žen hodlá nést jen příjemné ze vztahu. Při obtížích opouštějí partnery a unikají ze závaků a odpovědnosti vůči svým dětem. přes sebevětší pozdější obětování.

Díky takto jednajícím, slabošským ženám se objevují mnohem více než kdy jindy zhrublí muži, kteří díky svým slabým matkám jsou agresivní a bezohlední sobci. Na druhou stranu slabošští jedinci, jež nemají základní mužské návyky a nebo velmi oslabené, tak tito „muži,” nevědí kam patří, a jestli jsou muži chováním sami ženy nevědí. Ženy se posléze těmto mužům vyhýbají. A kruh se uzavírá.

Navíc ženy vyrůstající bez otce nemají žádnou nebo jen malou vědomost o tom co jsou skuteční muži a nemají možnost si ozkoušet některé druhy mužského chování, které je mužům vlastní a zcela běžné, leč pro tyto ženy vlastně neznáme. Neměli žádný mužský vzor, od něhož by okopírovali určitou dávku rozhodnosti, odpovědnosti a sebevědomí. K tomu ještě tlak modrých punčoch na zvýhodnění žen ve všech směrech a uzákonění takzvaných rovných šancí a neštěstí je hotovo. Slabí muži a slabé ženy. Žádná polarita, pouze paskvily na sebevědomé jedince vědomých si své ceny.

Muž a žena jsou svým způsobem komplementární. Liší se a zároveň jejich odlišnost je vzájemně se doplňující. Už bylo mnoho pokusů vychovat "nového člověka." Všechny tyto pokusy ztroskotaly. Ztroskotaly jednoduše na přírodních zákonech. Na ty zatím dojely všechny sociálně inženýrské pokusy. Zřejmě asi ty přírodní zákony fungují. Naštěstí. A kyvadlo přirozenosti se opět vrátí do rovnováhy.

Jo jo, tak jsem se od protidrogové prevence dostal až mužskému a ženskému způsobu vnímání světa. Konečně, tohle je blog, ne odborná příručka a v blogu mě může napadat ledacos. Ale myslím, že to vůbec není bez souvislostí. Nevím jestli zrovna tohle budu vykládat oné dámě s níž mám schůzku. Ale zase spoléhám na své mužské charisma a doufám, že se potkám se skutečnou ženou. Pak bychom mohli najít i společnou řeč. V rámci té prevence udělat kus práce. Jo jo, to by bylo krásné.

Blog z roku 2007        

Komentáře

[CyberDragon]

Pekne. Zajimalo by mne, zda-li problemy, vyplyvajici z vychovy jedince "pouze" matkou, jsou komplementarni k vychove "pouze" otcem - tedy problemy se vzory chovani vlastniho, resp. opacneho pohlavi, poruchy sebehodnoceni a sebevedomi, atd. Je na to nejaka studie, ktera by potvrdila, anebo vyvratila tyto vlivy na kvalitativni a kvantitativni bazi dostatecneho poctu vzorku? Mozna profilovani pachatelu trestnych cinu, hm?

[Jan Jílek]

Co znám otce vychovávající samy děti, tak vím, (ale není to ověřená studie) že ti otcové více dbají na setkávání matek s dětmi a mnohem častěji, pokud najdou přiměřenou partnerku, je tam ten ženský prvek spolehlivěji přítomen. Ale to je jen moje pozorování. Co se týče trestné činnosti dětí vychovávaných otci , na to neumím odpovědět. Nemám podklady. Jinak otcové procházejí při žádosti o svěření péče dětí do výchovy mnohem důkladnější prověrkou úřadů nejrůznějšího druhu, než matky. Mám kamaráda, který byl deset let opatrovnickým soudcem. Mnohokrát jsme tenhle problém spolu diskutovali.

[CyberDragon]

Rozumim. Ja nadhodil to profilovani jako extrem - ve stylu "uzdravujeme se na patologii" - protoze nevim, ze by se srovnavaci studii dnes kdokoliv verejne vedecky zabyval. Asi by dnes bylo problematicke i financovani takove studie, nebot by mohla fakticky prokazat nezastupitelnost tradicniho modelu rodiny. Navic se obavam feminazi/multikulti vedecke metody: "Zvolime si vysledek a pak budeme hledat ta spravna data."

[denix]

+1

[stekot]

Zajímává úloha na nedělní ráno :) Hodně štěstí na schůzce.

[stekot]

*úvaha

[Mrkva]

No nevím... Přijde mi, že většina ženských pořádně neví, co chce. Kdysi jsem se s několika kamarádkami bavil a většinou zastávaly názor, že "chtějí tvrďáka a žádného hodného chlapa, se kterým by se nudily". Většinou to skončilo tak, že si ta daná slečna skutečně našla toho "tvrďáka" - jenže, za pár měsíců ji začalo vadit, že je pořád v hospodě/na fotbale, ji se skoro nevěnuje. Pak to zpravidla skončilo tím, že si daný chlap našel ještě nějakou náhradnici, nešťastnou kamarádkou, která ale opět chtěla nějakého "drsňáka". :D

Nicméně, nejsem rozhodně žádný objektivní a nestranný pozorovatel. Tohle, pár dalších zajímavostí, do toho ještě párkrát nešťastná láska.. Jako zkušenost s partnerskými vztahy to zatím stačilo :)

[Jan Jílek]

Nevědí co chtějí, ale stejně dostanou co potřebují. Tedy ty chytré.

[Mrkva]

To nepopírám, souhlasím :)

[=^..^= AmigaPower®]

Ráno mě při probuzení bolela pravá ruka,

Další úsměvná ukázka toho, že to opravdu dělaj všichni. A kdo ne, ten kecá...

[MVR.]

Zajimave pocteni, zajimave postrehy. Nad par uvahami jsem se chte nechte musela zamyslet a musim priznat ze je v nich hodne pravdy.

PS:Ze by zeny touzili po drsnakovi se mi nejak nezda. Zeny, pokud nemaji bratry, si spise vybiraji nekoho podobneho jejich otci. A mnohdy se ve vyberu spletou. Lide se v pocatcich vztahu neprojevuji v jejich skutecne podobe. Jsou zamilovani, stastni, a slepi. Oba dva. A take si myslim, ze je dulezitejsi mit toho partnera rad, i s jeho chybami, nez si ho vazit. Kdyz ma clovek nekoho rad, umi odpoustet. Kdyz si nekoho vazim nebo ctim, je mi ten clovek asi trochu cizi. Jenze ja jsem vzdycky myslela srdcem, nikdy hlavou. Hlavu mam jen pro ozdobu a na triskani o stenu.

[=^..^= AmigaPower®]

Ze by zeny touzili po drsnakovi se mi nejak nezda. Zeny, pokud nemaji bratry, si spise vybiraji nekoho podobneho jejich otci. A mnohdy se ve vyberu spletou. Lide se v pocatcich vztahu neprojevuji v jejich skutecne podobe. Jsou zamilovani, stastni, a slepi. Oba dva. A take si myslim, ze je dulezitejsi mit toho partnera rad, i s jeho chybami, nez si ho vazit. Kdyz ma clovek nekoho rad, umi odpoustet. Kdyz si nekoho vazim nebo ctim, je mi ten clovek asi trochu cizi. Jenze ja jsem vzdycky myslela srdcem, nikdy hlavou. Hlavu mam jen pro ozdobu a na triskani o stenu.

WOW! To jsem opravdu nenapsal já?

[rionka]

a ja si zas myslim, ze vazit si ho je o kousicek dulezitejsi, jakoby vetsi... asi proto, ze myslim vic tou hlavou. a to s ni take mlatim o zdi

[Sunfire]

Přesně tak. Neúprosne vážit, měřit. Je jakoby větší.

[Karel]

K te prave ruce, nesmis tak honit ptaka!!!!

[Marcela]

No jo, to už říkal Amígo a trochu vtipněji.

[=^..^= AmigaPower®]

Já? To neni pravda, já chtěl jen upozornit na fakt, že se každý den ráno budíme a kdo tvrdí, že ne, tak ten kecá. Vy asi myslíte na ten sex úplně pořád a vidíte ho úplně ve všem paní Marcelko, co?

[Marcela]

Jak říkal Jan Werich v jedné pohádce: Přiměřeně, přiměřeně

[Marcela]

Tohle je opět velmi zajímavé čtení. Téma mužského a ženského principu je nikdy nekončící, vždy tak trochu provokující. Možná v tom jak reagujeme, kdo nás přitahuje či odpuzuje, hrají roli i tzv. archetypy. Jistě není ani náhoda, jakým archetypům se narodíme. A jaké se ev. narodí nám...

Docela jsem se svého času bavila nad čtením bestselleru Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách. Moc takové populární knihy nevyhledávám, ale musím říct, že zde byly dost zajímavé a pravdivé poznatky. Rozdíly ve vnímávní, myšlení, cítění a reagování mužů a žen v konkrétních situacích zkrátka jsou a v knížce bylo humornou formou naťuknuto, proč.

[=^..^= AmigaPower®]

Kupte si "proč muži lžou a ženy pláčou", je taková víc konkrétnější.

[rita-gabriela]

Tedy, výběrem literatury ke studiu mne překvapujete.

[=^..^= AmigaPower®]

Pak ještě literatura faktu o WWII, trocha vědy, biografie diktátorů, zvířata, rostliny a Welshe...

[Mrkva]

Jojo, obě jsem přečetl a není to tak špatné :)

[JS]

Ja na tyhle "proc muzi X a zeny Y" (nebo spis "proc muzi XY a zeny XX"?) moc neverim. Je to stejne jako s kazdy skupinovym soudem, k cemu to vlastne v praxi?

Individualni rozdily tohle nakonec stiraji. Sice podle knizky se v prumeru vase polovicka chova tak a tak, ale ta vase muze byt zrovna v tomhle vyjimka. Nakonec se musite vyporadat s tim, jak to ma ona, ne jak je to v knizce.

Takze, fakt mi prozradte, k cemu jinemu nez k sireni stereotypu je precist si takovou knizku dobre. To uz mi prijdou uzitecnejsi knizky, ktere rikaji, jak rozumet konkretnimu typu povahove vlastnosti.

[=^..^= AmigaPower®]

To je o pochopení, né o stereotypu, člověk třeba pochopí proč ženský tolik kecaj, nebo takovýhle drobnosti, žádnej návod, nebo něco v tom neni...

Dneska sem třeba viděl rozhovor s tim Hausmanem, nebo jak se jmenuje, toho si taky koupim, mohla by to bejt sranda...

[MVR.]

Amigo, soudim podle sebe. Zensky nikdy nekecaj. A nikdy 'tolik' nekecaj.

PS: Kdyz uz si to rikam podesaty, v ruznych formach, konecne pochopim co jsem vlastne chtela rict.

[=^..^= AmigaPower®]

Ženský právě furt kecaj, kecaj, kecaj, kecaj a kecaj a když už člověk začíná bejt odolnej, spustěj: "tak ty mně vůbec neposloucháš".

[MVR.]

Ženský právě furt kecaj, kecaj, kecaj, kecaj a kecaj a když už člověk začíná bejt odolnej, spustěj: "tak ty mně vůbec neposloucháš"

No a poslouchas co rika, Amigo? Neposlouchas. Hrajes si s kockama a koukas jak vyvorana mys kdyz kecat prestane a mlci, mlci, mlci, mlci a mlcet neprestane. Dokud zenska keca, vsechno je v poradku. Jeste porad doufa ze ten chlap k necemu je. Ze vstane z gauce, od PC, fotbalu, hokeje a jde alespon umyt po veceri kterou prave bez dechu schlamstnul (bez povsimnuti ze je zase pricmoudla), jeho talir.

[=^..^= AmigaPower®]

Vy jste nějaká zhrzelá až zahořklá madam...

[Jan Jílek]

Vy jste nějaká zhrzelá až zahořklá madam...

Není Jeníku, jen má dost trpké zkušenosti, ale přes ně zůstala vlídnou starou dámou. A kdybych někdy v životě potřeboval pomoc, tak se na ni s důvěrou obrátím. Na mužský nezanevřela.

[Marcela]

starou dámou

...za tohle Vám Milada asi moc nepoděkuje!

[=^..^= AmigaPower®]

Fak že jó pane Jílek, normálně hanba! Stryďte se! Žít babička, dostal byste deštníkem po palici...

[MVR]

Vrely dik za tva mila slova, Jane. Tak jestli budes nekdy potrebovat pomoc, ozvi se. You are always welcome.

[Marcela]

To je o pochopení, né o stereotypu, člověk třeba pochopí proč ženský tolik kecaj, nebo takovýhle drobnosti

Přesně tak. Knížka lehkým humorným způsobem přispívá k pochopení smyslových odlišností m+ž. Já od té doby chápu /a přestalo mě rozčilovat/, proč muž těžko nachází věci v lednici, a proč zas naopak lépe vidí v šeru. Muž-lovec má zrak přizpůsoben na "bodové ostření", aby dobře sledoval zvěř. Žena-opatrovatelka dětí má zas periferní vidění, aby zavčas zaregistrovala nebezpečí.

[=^..^= AmigaPower®]

Imponujete mi...

[MVR]

Muž-lovec má zrak přizpůsoben na "bodové ostření", aby dobře sledoval zvěř. Žena-opatrovatelka dětí má zas periferní vidění, aby zavčas zaregistrovala nebezpečí.

Konecne vim proc muzi lovi zajice a zeny maji oci vsude.