Nikdy není tak zle, aby nemohlo být lépe

25.5.2010 21:04 | Přečteno: 1092× | poslední úprava: 26.5.2010 07:48

Jan Jílek

Pro jistotu jsem přeinstaloval PC a změnil hesla. Začaly se kolem mě dít divné věci na netu a tak je dobré být připraven. Trochu zajistit připojení a takové drobnosti. Nerad bych se dočkal nemilých překvapení. Přeci jen, ať lidé o Linuxu chtějí nebo nechtějí číst, vždy je dobré něco umět a nemuset vyhazovat peníze za služby, které se rád naučím si poskytnout sám, relaxuji u nich a tak mi ještě tedy pomáhají vydělat jiné peníze a větší, než kdybych se chodil někam živit rukama. Práce sice šlechtí člověka, ale nemusím být až tolik přešlechtěný. Přešlechtěné organismy jsou málo odolné a imunní.

Poradil jsem se s Kryštofem, který je slušný odborník. Je to jiný Kryštof než Kryštof soudce, ale jak je Kryštof Janek dobrý právník, tak je Kryštof Grygera dobrý odborník na počítače a hlavně sítě. Není nad to mít za kámoše slušný lidi a ještě lidi, kteří něco opravdu umí. Přeci jen Linux, nebo nějaký Unix je podstatně bezpečnější než wokna a ještě když se tomu trochu svépomocí pomůže, pak je možné se cítit o malinko lépe. Někdy se děsím, když zjistím jaké mají lidé hesla a zabezpečené pc. Jinak zajímavé dny pokračují. Dožívám se zadostiučinění, vyhrůžek, žádostí o rozhovor v novinách, mailů o recidivách manželů. Omluv manželek, že z důvodu jeho recidivy nepřijdou, což je zcela opačné chování než bych jim doporučil, protože není nic horšího než být na nejobtížnější věci sám.

Také první, co jsem udělal, když jsem zjistil, že si někdo chce hrát s mým pc a připojením, jsem se obrátil na znalé lidi, kteří mi řekli tohle, tohle a támhle to ne. Prozkoumal jsem svoje možnosti a dal se do díla. S chutí do toho a půl je hotovo, nás učili ve školce. Tedy, ne že bych se toho úplně vždy držel. Někdy jsem líný až až, a jsem líný rád. Byl mě včera ještě navštívit Marcel, kouknul na pračku co drze protékala. Automatické pračky stejně jako jiné elektrikou poháněné stroje nejsou mojí doménou. Opravil, co se opravit dalo a jak to vypadá, nová pračka mě časem nemine. Tahle sloužila osm let. Za ty peníze, co jsem za ni dal si myslím, že udělala docela dost. Někdy se povede docela dobře koupit.

Tuhle jsem si koupil, když jsem zařizoval byt v Břevnově. Udělal jsem si jej skoro celý po svým. Pouze ložnici jsem měl ještě starou, ale bylo krásné si zase po letech zařizovat byt podle sebe a žádná ženská mi do toho tehdy nekecala. Zařizování se obešlo bez jakéhokoliv nervového vypětí. Dorazil jsem do bytu, Lubov, co mi ho pronajímala mi jej ukázala, okamžitě jsem ji vysvětlil, co kde bude. Rosťa mi udělal krásnou knihovnu, kterou jsem později přestěhoval na Barrandov a vyrazil jsem na skupinu do Běchovic, kde jsem ji tehdy měl, cestou se stavil v Globusu, tam jsem ji uviděl, okamžitě zakoupil. Dovezli, nainstaloval a spokojeně celá léta pral. Na jeden program. Program neměním, protože je otimální prát na čtyřicet, nic tím nezkazím, prášky jsou účinné a chodím krásně čistý a vyžehlený, protože vyperu, do koše naházím, pověsím, uschne, služka vyžehlí a já jen ze skříně vybírám čisté. Služka i do skříně složí. Hezky skládá. Jako maminka.

Do bytu na Barrandově mluvila Justýna. Zrovna onehdy se mi chlubila, že nebýt jí, tak jak by to asi vypadalo. Sem jí sdělil, že by byl byt zcela podle mých představ a určitě bych se v něm cítil minimálně dobře, ne-li lépe než teď. Nemám moc rád, když mi někdo cpe své zásluhy o to či o to, Takovým klidně řeknu. „Už jsem ti poděkoval, vážím si toho, že si u toho byl/byla, ale uvědom si, že kdyby si to nebyl/a ty, tak to byla nějaká jiná a možná by tu byly jiná křesla, jiná kuchyně a neztratil bych několik let vztahem, který neměl perspektivu.” Neměla mě ráda v tu chvíli, ale zná mě, takže slyšela co slyšet vůbec nechtěla a snad se s tím i smířila.

A i kdyby nesmířila, je mi to jedno. Občas každý z nás dospěje do stádia, kdy řekne . ...je mi jedno co říkáš, co si myslíš, co děláš. Už není pro mne důležité vědět o tvých krocích životem, není pro mne důležité jak se máš... Už musí být člověk hodně otrlý aby tohle slyšel bez zachvění. Samozřejmě humanisté a láskyplníci mají někdy řeči o tom, že milovat musíme všechny. Ano je dobré umět milovat, ale láska se také někdy musí projevit způsobem, že se ten druhý dozví, že už si nehodláme dát ubližovat, ničit se, dát se trestat jako dospělí lidé lidmi, kteří mají potřebu nás ovládnout a vlastnit. Dát nám najevo, že bud se budeme chovat jak si přejí oni, nebo se stýkat s lidmi, se kterými si přejí oni a s těmi, se kterými si nepřejí se stýkat nebudeme a tak jim dokážeme svoji lásku a přátelství.

Pokud si někdo tímhle způsobem představuje, že mu budu dokazovat svojí lásku, mýlí se. Jsem minimálně stejně dobrý jako druzí lidé. A nejsem závislý na jeho přízni abych přežil. Jestli jsem se o něco v životě snažil, tak o to abych byl prospěšný, uměl se postarat o své věci a nebýt závislý svým výdělkem a životem na druhém člověku. Nechci nikoho vlastnit a nechci nikomu patřit. Je z mého hlediska zásadní rozdíl být s někým z lásky a někomu patřit, protože bez něj nemohu žít. V žádném případě bych nechtěl dopadnout tak jak zpíval Pert Novák ve své písničce „Hvězdičko blýskavá.” ..hvězdičko blýskavá mám život svázaný s tvým, těžko tě získávám, lehko tě ztrácím já vím. Jak mám spát, co s tím, jak mám žít a s kým? Takhle si otázky nekladu a nikdy jsem si je nekladl. Vždy jsem si říkal. „Bude to těžký, moc těžký, ale nějak si poradím, vždycky jsem si poradil.”

Nejhorší co by se mi mohlo stát, je že sám sebe přesvědčím, že není možnost. A s nedostatkem možností není ani rady. Pamatuji se jak mi jedna starší sestra na oddělení, řekla. "Vy už nikam nepůjdete, už se nikde jinde neuživíte." Za dva měsíce jsem si zkrátil úvazek a šel ve zbytku na volnou nohu. Jasně, těch jistot není tolik co v blázinci. Na účet chodí jen polovina výplaty. Ale zas s volností se dostavily příležitosti. Dostal jsem se mezi jiné lidi. I peněz, stejně jako přátel a známých je víc. Před lety, kdy mě Justýna opustila jsem po jejím odchodu zjistil Že mám jen asi dva známe v Praze, všechny kamarády jsem nechal v Děčíně. Veškerý svůj volný čas věnoval jí, takže jsem se limitoval sám. Jejím odchodem sice situace vypadal neutěšeně, ale tím, že jsem se vymanil z toho kolotoče, práce, skupiny, závislí, Justýna. Nakonec nebylo zas až tak zle. Díky tomu se dostal mezi jiné lidi a získal i několik dalších známých, kteří nepatří do okruhu pacientů, bývalých pacientů nebo klientů, případně do okruhu kolegů.

Z ničeho nic, ale jen zdánlivě z ničeho nic se můj okruh rozšířil. Dokonce i svých letech jsem navázal kontakty a žiji i ve velkoměstě jako v Děčíně. S lidmi a mezi lidmi. Což je hodně dobře. Takže skutečně nikdo není odkázaný jen na jednoho člověka, nebo výdělek, případně pomoc. Vždy se najde někdo další, kdo je ochotný přispět. Tedy pokud nežije na pustém ostrově. Jestli ano, žije ve výjimečné situaci a podmínkách a tím potvrzuje pravidlo. Dlouho jsem pracoval s invalidy a mezi nimi a zjistil jsem že i oni jsou schopni ač v mnohém na jiné odkázané, najít ty, kteří je nenechají samotné, díky ním najdou i smysl pro co žít. Leden 2009        

Komentáře

[semiik]

Prvni!

[...]

Ak si to ako prvy precital, tak to ti gratulujem, ja som to nevydrzal .

[Jan Jílek]

Se vám divím, že se do toho pouštíte.

[kotyz]

clovek na sebe musi bejt tvrdej

[Jan Jílek]

Až takhle? Že se musí u toho cejtit jak sebemrskač?

[MVR]

Ta pracka jeste pere? Sebemrskac byl jeden opravar co mi prisel spravit pracku. Nevim jak se dostala ta ponozka do gumove odpadove hadice. Vytahl ji,zapnul pracku, odpad nezapojil.

[Jan Jílek]

Pračku už mám Milado novou, tohle je jeden ze starších blogů. Musím to tam dopsat dolů. Ale nová pračka pere skvěle, opět jsem se naučil jeden program a zase mi ta znalost stačí.

[MVR]

Me taky. Stejnej cyklus 10 let. Mam to vyzkouseny. Jednou jsem tam neco zmackla, potvora ne a ne prat. (Vzadu byla uvolnena snura, vylitla mi pojistka).

[rita-gabriela]

a mě se chce něco říct a já to řeknu A já vím, co je to za program Má tam nakreslenou kytičku

[Jan Jílek]

Tak ta kytička je navíc, tedy znám programy dva, což je víc než úpotřebuji. Taky všechno vykecáš.

[=^..^= AmigaPower®]

...na mim programu je "30 min."

[Petr]

Človíčku, dříve jsem si docela rád přečetl co jsi napsal ale poslední dobou nejsem schopen dočíst jediný zápisek. Nehaním, jen dávám názor k zamyšlení.

[Jan Jílek]

Jo, s tím nic neudělám, nemyslím, že jsem změnil styl.

[=^..^= AmigaPower®]

"přesycení trhu"

[Jan Jílek]

Hmmm, schválně jsem dal své jméno, jak mě žádal jeden uživatel, tak aby i v čtečce rss bylo možné zjistit, kdo je autorem blogu. To bylo v momentě kdy se ukazovala přečtenost kolem 130 otevření. Od té chvíle, přes noc do 07:27 přibylo asi sto čtenářů. Takže realita je asi taková jakou jsme předpokládal. Čtenáři jsou. Budu dávat své jméno do všech příspěvku, tak aby každý věděl, že je ode mne. Kdo si ho přesto otevře a pak bude nadávat, že spamuji nadává potom jen sobě.

[=^..^= AmigaPower®]

Čtenáři jsou.

"Čtenáři", nebo jen "otvírači"?

přes noc do 07:27 přibylo asi sto čtenářů.

Taky jsem to F5 mačkal jak drak, abych vám udělal radost...

[Jan Jílek]

To nemusíš Jeníku, o to nestojím. Stojím o čtenáře. Čtenáře co čtou, diskutují k věci a nezabývají se mým morálním profilem, případně někoho jiného. . Takže díky za pokus o udělání radosti.

[Jan Jílek]

Kdyby jim bylo jen pět a přečetli, stojí mi za to abych blog napsal a uveřejnil. Nemusím býtr vážně pro každého. jen pro ty co je moje texty opravdu zajímají.

[=^..^= AmigaPower®]

Mně to třeba zajímá, píšete fajn. Ale upřímě, čtu už jen tak 10-20% z toho co z vás vypadne, udělem si "nízký průlet" vašim zápiskem a čtu fakt jen když mně to zaujme...

[kotyz]

tak ja sem jasnej otvirac a ctu uz jenom diskuze (a tam si vybiram jenom komentare od svejch oblibencu). pretizeni informacema.

[Martin]

Jsem na tom podobne, nekteré blogy mely zajímavé myslenky, ale uz je to inflace. Zkusil jsem se jeste podívat na autoruv web - na posledním blogu jsou 2 diskutující, on a jeho prítelkyne. Pri kliknutí nejaký cas zpátky je tech diskutujících vetsinou víc. Ale souhlasím, ze nejjednodussí je si proste tyhle blogy vykliknout. Treba na cas.

[MVR]

T-t-t-trochu o-o-odbocim, ppprominte....

Dnes se mi prihodila divna vec. Kouknu ven, slunicko. Vypadla jsem pesourem do obchodu. Neco slysim, kouknu dozadu, krok za mnou leje. Celou cestu do kopce tesne za mnou. Vracim se zpet z kopce, tedy do deste. Lijak byl zase tesne za mnou.Ve dverich se otocim, sucha, leje vsude, na me ne. Vrta mi to hlavou.

[Jan Jílek]

To je téměř mystická záhada Milado.

[=^..^= AmigaPower®]

Mám pro to jediné logické vysvětlení, ten mrak co vždycky lítal nademnou se ztratil a teď lítá před váma.

[danaketh]

Jo, drogy jsou svinstvo ;)

[kotyz]

to bude tim destnikem z antioxidantu z reklamy na nestea. kdyz to clovek pije, tak pak nemuze zmoknout

[PetrHL]

Deštník?

[Kvakor]

Na to je jednoduchá pomoc - kouknout se před opuštěním bytu na web CHMU, hlavně na radar. S trochou praxe se s tím dá celkem přesně odhadovat počasí na dvě-tři hodiny dopředu.

[MVR]

Jsem koukla z okna ven, slunicko. Destniky mam 3, jen je najit kdyz zrovna leje. Za deste skacu k autu ladnym skokem. Proste byl mrak za mnou a dalsi zase za mnou, mezi nima slunicko, pak si podaly ruce. Byly ze slusne rodiny, nezlily me. Pane Kvakore, dekuji za doporuceni webu.

[danaketh]

Nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůř :)

[kotyz]

presne! sem si rikal ze mi v tom nadpisu neco nesedi ...

[Jan Jílek]

No ale zas může být líp ne?

[kotyz]

muze, ale nemusi.

[danaketh]

Ale fuj, optimisto :)

[Václav "Darm" Novák]

Kde jsou ty časy kdy to stálo jenom za hovno :)

[Jan Jílek]

a lidi si to chválili