Byla vydána beta verze openSUSE Leap 16. Ve výchozím nastavení s novým instalátorem Agama.
Devadesátková hra Brány Skeldalu prošla portací a je dostupná na platformě Steam. Vyšel i parádní blog autora o portaci na moderní systémy a platformy včetně Linuxu.
Lidi dělají divné věci. Například spouští Linux v Excelu. Využít je emulátor RISC-V mini-rv32ima sestavený jako knihovna DLL, která je volaná z makra VBA (Visual Basic for Applications).
Revolut nabídne neomezený mobilní tarif za 12,50 eur (312 Kč). Aktuálně startuje ve Velké Británii a Německu.
Společnost Amazon miliardáře Jeffa Bezose vypustila na oběžnou dráhu první várku družic svého projektu Kuiper, který má z vesmíru poskytovat vysokorychlostní internetové připojení po celém světě a snažit se konkurovat nyní dominantnímu Starlinku nejbohatšího muže planety Elona Muska.
Poslední aktualizací začal model GPT-4o uživatelům příliš podlézat. OpenAI jej tak vrátila k předchozí verzi.
Google Chrome 136 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 136.0.7103.59 přináší řadu novinek z hlediska uživatelů i vývojářů. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 8 bezpečnostních chyb. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
Homebrew (Wikipedie), správce balíčků pro macOS a od verze 2.0.0 také pro Linux, byl vydán ve verzi 4.5.0. Na stránce Homebrew Formulae lze procházet seznamem balíčků. K dispozici jsou také různé statistiky.
Byl vydán Mozilla Firefox 138.0. Přehled novinek v poznámkách k vydání a poznámkách k vydání pro vývojáře. Řešeny jsou rovněž bezpečnostní chyby. Nový Firefox 138 je již k dispozici také na Flathubu a Snapcraftu.
Šestnáctý ročník ne-konference jOpenSpace se koná 3. – 5. října 2025 v Hotelu Antoň v Telči. Pro účast je potřeba vyplnit registrační formulář. Ne-konference neznamená, že se organizátorům nechce připravovat program, ale naopak dává prostor všem pozvaným, aby si program sami složili z toho nejzajímavějšího, čím se v poslední době zabývají nebo co je oslovilo. Obsah, který vytvářejí všichni účastníci, se skládá z desetiminutových
… více »Po dopsání posledního blogu se zvedla diskuse, zde na ábíčku, mimo jiné i o tom, zda a jestli mají možnost být všichni šťastní, bohatí, úspěšní. Nějak si nevšimli diskutující jedné věci. Netvrdím, že všichni mají možnost dosáhnout stejných výsledku, pouze jen tvrdím, že všichni mají možnost si polepšit. Což je zásadní rozdíl, který ten čtoucí, buď přehlédli, nebo ho jednoduše nepochopili. Mít možnost na zlepšení, ještě neznamená, že se někdo pokusí tu možnost využít. Učím roky lidi relaxaci. Jsou lidé, kteří po prvním zlepšení psychické i fyzického stavu pochopí o co vlastně jde a už tuhle možnost, jak si polepšit využívají. Získají tím mnohé, co většina lidí nikdy nedostane.
Stejně jako jsou lidé, kteří vytrvale používají na svých počítačích wokna, nejlépe XP, ačkoliv by si mohli pořídit starší kvalitní linuxové distro, které by jim na některých starších počítačích odlehčené a bezproblémový chodilo. Jen se ho naučit. Rozhodně je v možnostech většiny lidí. Geof Colvin a Malcom Gladwell, ve svých knihách, „Talent nerozhoduje” a „Mimo řadu„ zcela přesvědčivě ukazují, že mnoho takzvaných talentů od Boha, vlastně žádnými zvláštními talenty ani nebyli, pouze měli třeba rodiče, kteří je vedli dost dlouho a dost dobře, nebo ti lidé měli touhu po vzdělání, po úspěchu, po vyniknutí.
Kdysi dávno, když jsem čítával beletrii, což už moc v posledních letech nedělám, mimo jiné jsem také četl krásné popisy vagabundského života od Johna Steinbecka. „Pláň Tortilla, Na plechárně, Krásný čtvrtek.” Co by mladý, svobodomyslný, roztoulaný jsem tyhle knížky tak trochu oslavující onu svobodomyslnost, těch bezdomovců, kteří žili v Kalifornii dvacátých let minulého století, velmi miloval, obdivoval, několikrát po sobě četl. Nebyl to už ten Steinbeck, co popisoval v Hroznech hněvu, velkou hospodářskou krizi. Ale i při tom obdivu jsem chápal jedno. Nešlo o lidi, kteří nemohli něco změnit, oni jen si vybrali, že nechtěli. A vůbec nepochybuji, že i přes veškerou konjunkturu, kterou dvacátá léta Amerika zažívala, se našli lidé, kteří neviděli jejich ochotu tak žít, ale jejich vykořeněnost a sociální nespravedlnost.
Tedy otázka nezní, mohou být všichni šťastní, ale zda se všichni mohou naučit používat Linux, FreeBSD, Solaris. Potřebují k tomu skutečně nějaké zvláštní znalosti. Nebo nadání? Podle všech výzkumů v žádném případě. Potřebují jen ochotu pracovat, věnovat svým snům více času, vytrvalost. Pak si díky třeba Linuxu mohou zlepšit svůj život. Nebo angličtině. Krize, ať už osobní, nebo třeba finanční nám klade otázky. Ptá se, zda a jak jsme ochotni odpovědět na výzvy a požadavky, které na nás ta krize klade. Vzdáme to, nebo budeme hledat řešení? Někdy dlouho, bolestně, leč přesto budeme hledat. Nebo všechno zabalíme a budeme naříkat? Na globální kapitalismus, na zloděje, co nás okrádají, korupčníky. A tak dále a tak dále.
Ano, poměry dospěly do situace, kdy už se musí něco dělat. Ony vždy dospějí v každé době v každé generaci do bodu, kdy se musí něco dělat. Pak přijde okamžik pravdy. Buď revoluce, chaos s tím spojený, nebo evoluční řešení, ke kterému dospějeme, i díky nahromaděným chybám. Exekutor na něčí popud obstavil po několikáté majetek Prahy, domnívám se, že je to podobná chyba, jakou udělali komunisté v roce 1989, když po několikáté vyprovokovali národ. Z mocných se stali bezmocní. Rozhodně z těch , co vládli, byli v UV, ve vládě atd. Jestli si někdo myslí, že chtěli předat moc, tak se mýlí. Moc je něco, čeho se lidé vzdávají jen pod obrovským tlakem , Možná jednotlivci jako byl de Gaulle, ale rozhodně ne celé vlády a stranické výbory. Ti komunisté, kteří potom využili poměry, získali pozice, ti jen prokázali své nabyté znalosti a zkušenosti.
Může se nám to nelíbit, ale nechali jsme je, tedy máme jen, co jsme dopustili. Nechali jsme se tehdy přesvědčit, rozhodně mnozí z nás se nechali přesvědčit, že nejsme jako oni, tedy neseme svůj díl odpovědnosti. Tedy teď s se alespoň trochu dostávají do potíží exekutoři. Už překročili hranice, za kterou se jejich chování stává neúnosným. Pokud je zákon omezí v jejich zlodějských praktikách, tedy některých, pak si o ono řešení svým chováním řekli. Situace dospěla do krize. Krize nabízí některá řešení jak omezit praktiky exekutorů, kteří měli téměř neomezenou moc na základně zákona, připravit o libovolný majetek kohokoliv. Třeba hlavní město Praha.
Šťastnými všichni být nemohou, super bohatí také ne, ale všichni mají v době, která přese všechny vady poskytuje velkou míru svobody, zároveň možnosti. Tu svobodu potřebujeme. Svobodu, co si ji musíme hájit protože bez ní si s námi skutečně mohou dělat co chtějí. Pokud si ji uhájíme, zůstaneme svobodní a budeme mít možnosti si zlepšit svůj život. Jak je vidět na příkladu z chování amerických zákonodárců, kde i oni couvli před protesty občanů, spolků a společnosti, když chtěli omezit svobodu internetu. Zrovna tak můžeme omezit roztahovačnost všech těch různých zájmových organizací, co zastupují autory atd. Jen se musí dost dlouho a dost účinně protestovat. I ony jednou udělají chybu a překročí všechny hranice, třeba těch mocných a ti je klepnou přes prsty. Důvodů a podpory veřejnosti k tomu bude dost.
jeden takový příklad řešení extrémní krizové situace, kdy stačilo jen si polepšit. Situaci, kterou jsem zažil na Novém Zélandu. Vracel jsem se už na letiště do Aucklandu. Vracel jsem se stopem z Jižního Ostrova. Strašlivě začalo lejt a nevypadalo, že hned tak přestane. Nic nejezdilo, byl jsem kousek od jedné farmy. Mohl jsem stát a čekat, kdo mi zastaví, ale při tamním provozu to vypadalo na dlouho, navíc bylo k večeru. Stan už protékal, vlastně odešel a byl celkem na vyhození. Mohl jsem čekat, mohl jsem se litovat, mohl jsem pokoutně někam zalézt a riskovat potíže. Udělal jsem jedno, zaklepal jsem na farmě, požádal abych mohl přespat pod přístřeškem, který měli za domem. Koukali na mě jako na zjevení a ptali se odkud jsem. Řekl jsem jim pravdu. Jsem chlap z Evropy, co prošel Nový Zéland ze severu na jih pěšky. Vracím se, protože už nemám tolik času abych šel pěšky do Aucklandu a do odletu letadla mám ještě dva dny. Takže jsem si udělal odbočku abych se podíval na místa, kde jsem nebyl.
Farmář mě vyslechl, řekl:„No tak si tam ten stan klidně postav, pak se zamyslel a ptal se. Máš hlad? Jasně že jsem měl hlad. Člověk, co se stydí na cestách a tvrdí že nemá hlad si škodí. Zůstane hlady. Stejně jako ti, co sami sebe přesvědčují, že na tohle a na tohle nemají hlavu, buňky, nadání. Dopadlo to tak. Lilo do rána, spal jsem v pokoji po farmářově otci, žili tam jen on a syn. Ráno lili stále. Tak mi řekl. „Jedu pryč, až se vyspíš, a přestane pršet, zabouchni dveře a hotovo.” Takže tím, že jsem se nestyděl, požádal jsem o pomoc, dostal jsem najíst, vyspal se v suchu, ráno se oblékl do suchého, zabouchl jsem dveře, vyrazil na stop a odpoledne jsem se koupal v moři na nejvýchodnějším cípu světa, East Cape. Sluce svítilo a bylo mi blaze. Jen jsem si trochu polepšil.
Tiskni
Sdílej:
Netvrdím, že všichni mají možnost dosáhnout stejných výsledku, pouze jen tvrdím, že všichni mají možnost si polepšit.Neprehledli jsme nic. Potiz s timto tvrzenim je, ze je trivialni. Protoze vsichni maji moznost si polepsit v _uplne_ kazdem systemu (i kdyz i o tom by se dala vest polemika, nakolik si muze 80-leta babicka uvazana po mrtvici na postel polepsit sama o sobe, ale u vicemene mladych zdravych lidi to dejme tomu muze platit). V nejhorsim pripade se mohou stat revolucionarem a zmenit ten system. Takze to nic nerika. Systemy se ale lisi tim, kolik lidi si muze polepsit soucasne a jak moc je to riskantni.
Ano demokracie umožňuje získat moc, zcela legální cestou. Komunismus víteznou revolucí, nebop aspoň pučem. V demokracii, se během co několika let vládní garnitura střídá. Dobrovolně.
Zajímavě používáte pojmy.
Za komunistu nebylo riskantni si polepsit. Stacilo se drzet stranicke linie a nedelat problemy (a byt trochu schopny)Takové polepšení je ovšem podmíněno ztrátou svobody. Takže lze pochybovat, zda se dá nazvat opravdovým polepšením. Protože já si nepředstavuji "polepšení si" pouze v materiálním smyslu.
Proste, zase, jde o to, kolik lidi to muze delat a jaka ta investice (a riziko) toho dosahnout bude.Každý, kdo chce. investice - práce, píle, vytrvalost riziko - zklamání Kteréžto nás ovšem hrozí celý život, přičemž po realizování uvedených investic se snižuje
Hej. Mohol si viac makať alebo robiť zlepšováky a dodávať tak našej socialistickej vlasti finančné zdroje potrebné na cestovanie, mohol si pripravovať alternatívne plány na low-cost cestovanie, musel si si poriešiť všetky zmluvné záväzky (voči zamestnávateľovi, voči poisťovni... ), možno by si musel zháňať sponzorov... v podstate veci, ktoré by boli potrebné aj v tom najlibertariánskejšom kapitalizme.
Len s tým maličkým rozdielom, že v neznepáčiť alebo zapáčiť sa štátu potrebuješ len v tom prvom "systéme".
A socializmus nehendikepuje ľudí už od narodenia podľa toho, do ako bohatej spoločnosti sa narodili?
Ad1, nie som libertariánsky fantasta. Ad2, v štáte máš v tomto smere istotu. Ad3, libertariánsky fantastovia ti povedia, že je tvojim prirodzeným právom obmedziť toho, kto si uzurpuje moc nad tebou.
Tojono. To musí nasrat, že se rodinný příslušník s. Pelčák nedostal do vesmíru z takovýchto dementních důvodů. Ono to v SSSR vypadalo podobně. Jeden z nejzpůsobilejších adeptů na let do vesmíru byl German Titov, ale měl blbý jméno, protože to znamená v překladu Němec.Major Jura Gagarin byl uvědomělejší komundíra a měl hezkou tvářičku, která se líbila masám.
Dokonce jsem viděl, soudružky a soudruzi, jeden takový kontroverzní dokument. Ten pojednával o tom, že prvním člověkem ve vesmíru nebyl major Gagarin, ale Vladimír Iljušin, syn známého geniálního leteckého konstruktéra Iljušina. Voloďa byl několikanásobný držitel titulu geroj Sovětskovo sojúza (Hrdina Sovětského svazu) za překonání výškových rekordů na samoljotu Suchoj. Ale údajně nevykonal 7 přeletů nad zeměkoulí a po třetím přeletu musel neplánovaně přistát v Číně. Sice to přežil, ale nebylo to podle představ soudruhů o úspěšném kosmickém letu.
To bylo v době, kdy se naturalizovaný Američan SS-sturmbannführer von Braun sice snažil, ale jeho inovované fau zwei V-2 které posílal na Londýn stály za vyližprdel. NASA byla v šedesátých letech složená hlavně z gestapáků a esesáků, kteří se přesunuli v rámci operace Paperclip. V klídku by tenkrát mohli sestavit z NASA první pancéřovanou divizi SS Adolf Hitler. Zkrátka prvenství patří sovětům, ať už byl ve vesmíru první major Gagarin, ke kterému vzhlížel celý svět nahoru a připil mu rudým vínem, nebo Vovka Iljušin.
To musí nasrat, že se rodinný příslušník s. Pelčák nedostal do vesmíru z takovýchto dementních důvodů.Nevim jestli jsme rodina. Podle prijmeni jo, ale spolecneho predka jsme nenasli. respektive, pan Oldrich Pelcak ma docela solidni rodokmen, ve kterem je ta nase vetev tak nejak oddelena. Ja jsem se po tom az tak nepidil.
Major Jura Gagarin byl uvědomělejší komundíra a měl hezkou tvářičku, která se líbila masám.Myslim, ze neslo ani tak o tvaricku ale o povahu. Zamilovali si ho udajne i americani.
To bylo v době, kdy se naturalizovaný Američan SS-sturmbannführer von Braun sice snažil, ale jeho inovované fau zwei V-2 které posílal na Londýn stály za vyližprdel.To ani ne. Ony za vylizprdel staly ty rakety, ktere prave ze nevyvijel on, ale tak nejak americani sami (protoze nebylo az tak politicky pruchozi, ze vam rakety stavi byvaly clen NSDAP a konstrukter V-2). Teprve kdyz rusove zacali mit solidni naskok se rozhodli ho k tomu pustit. A i pak ty americke rakety proti tem ruskym teda nebyly nic moc IMHO (ostatne, zapomnel jsi zminit, ze Koroljova si rusove taky vytahli z Gulagu, tusim tam byl kvuli nejakemu konfliktu s konstrukterem, ktery mu pak pro rakety konstruoval motory). Nicmene ty gestapaky tam motas zbytecne. A hadam, ze do NSDAP se dal jenom proto, aby mohl pokracovat ve vyvoji (a vojenske pouziti byla taky ulitba), coz byl jeho konicek. Vedcum jsou tyhle silenosti vzdycky u prdele. Je zajima, co se stane kdyz "tohle propoji s timhle a pusti do toho elektriku". Stranicke taskarice jsou pro ne IMHO takrka bez vyjimky jenom nutne zlo. Von Brauna bych si neidealizoval, prece jenom se na V-2 podilel, ale na druhou stranu, kdyby se nemci na valceni vysrali a chteli by po nem rakety pro kosmicky program, tak by byl nejspis radsi. A Americani mu prave to nabidli. Ze tytez rakety mohly slouzit jako nosice jadernych hlavic je zase dalsi vec. Kdyz jeden clovek neco vymysli, dalsi clovek vymysli, jak s tim zabijet lidi. Viz hlaska z Clostermannova "Letajiciho cirkusu": "Prvni, kdo namaloval kokardu na letadlo, byl svine."
Aha, já jsem myslel, že to byl tvuj strejda, nebo tak něco, on on to je teda nějaký tvuj vzdálenej příbuznej.
Von Braun dostal zelenou až po nezdarech s raketami námořnictva, které stály ještě za větší vyližprdel než ty jeho. Ono nakonec z V-2 vycházely i první rakety Rusů (to byly myslim R-1 a R-2) ale pak zavčas pochopili, že tahle technologie už zastarává a vydali se jinou cestou. Něco na ně taky v Peenemünde zbylo, nějaká ta dokumentace, ale Američani si toho nakradli podstatně více.
Von Braun zkrátka byl esesák, žádný andílek to rozhodně nebyl, do NSDAP vstoupil poměrně záhy a v SS byl taky, a sám si osobně vybíral vězně z koncentráku na práci.A to se týkalo ve větší či menší míře i jeho kamarádů z NASA. Jasně že mu šlo v první řadě o vědu, ale i tak. V té době vrcholila studená válka, no a tak ho zkrátka anzažovali, esesák neesesák. I v Americe kvůli tomu bylo celkem pozdvižení a vlna odporu.
sám si osobně vybíral vězně z koncentráku na práciTo Schindler taky
Kecy. No to je mi teda obhajoba, že si vybíral z koncentráku ve spolupráci s Himmlerem jen ty kvalifikované, to muselo ty štastné vybrané jedince opravdu potěšit. Navíc si asi nevybíral tak úplně ideálně, protože různé sabotáže tam byly celkem časté. A i pochybuji, že byli všichni až tak kvalifikovaní, spíš šlo o fyzickou kondici, aby co nejvíce vydrželi a mohli co nejlépe sloužit.
Mezi Schindlerem a von Braunem je setsakramentský rozdíl.Jeden to myslel snad i dobře, druhý kvůli splnění svých snů o vesmíru šel přes hromadu mrtvol a nezastavil se před ničím.
No já jsem to teda nečet, protože je to zase určitě po stopadesáté nastavovaná kaše na stejné téma (to téma je já jsem skvělý báječný jedinečný a talentovaný), ale vidím určitý posun v reakcích s. Jílka. Už to není něco na způsob "ty nemáš stejně co do huby bolševiku", to mi přijde nějaké divné. Nespadla ti cihla na hlavu, dědku?
Ale když čtu jaký si cestovatel dědku, že ses ještě nevydal do krajin svých předků, v tom máš rezervy. Popít sto grámov Horilky nebo Stoličnoj, skočit si kozáčka nebo hopsnout častušku, zapět Kalinku nebo Svjašenuju vojnu, zkrátka si vyskočit jako kozák, nestýská se ti po tom? Mohl bys vykonat pouť "Po stopách předků", která by začínala v Užhorodu a končila ve Vladivostoku. Vzhledem k tomu, že matička Rus je opravdu širá a veliká, tak by tě už za Uralem klepla pepka nebo tě sežral medvěd a byl by od tebe pokoj. Co ty na to?
Ne, soudružko, takovéto relaxační techniky nepoužívám . To ale ten relaxátor nebude ani moc čiloučký, ani moc čisťoušký, žejo, Amálko?
.