Evropská komise naléhavě vyzvala členské státy EU, aby kvůli ochraně nezletilých na internetu urychlily zavádění unijní aplikace pro ověřování věku a zajistily její dostupnost do konce roku. Členské státy mohou zavést aplikaci EU pro ověřování věku jako samostatnou aplikaci nebo ji integrovat do takzvané evropské peněženky digitální identity.
Richard Biener oznámil vydání verze 16.1 (16.1.0) kolekce kompilátorů pro různé programovací jazyky GCC (GNU Compiler Collection). Jedná se o první stabilní verzi řady 16. Přehled změn, nových vlastností a oprav a aktualizovaná dokumentace na stránkách projektu. Některé zdrojové kódy, které bylo možné přeložit s předchozími verzemi GCC, bude nutné upravit.
Zulip Server z open source komunikační platformy Zulip (Wikipedie, GitHub) byl vydán ve verzi 12.0. Přehled novinek v příspěvku na blogu.
Před 30 lety, tj. v úterý 30. dubna 1996, byl spuštěn Seznam.cz.
Byly zpracovány a zveřejněny všechny videozáznamy, které stojí za zveřejnění, z konference FOSDEM 2026.
Od úterý 28. dubna musí nově uváděné notebooky v Evropské unii podporovat nabíjení přes USB-C. Jednotná nabíječka byla schválena Evropským parlamentem v říjnu 2022.
Byly publikovány informace o kritické zranitelnosti CVE-2026-31431 pojmenované Copy Fail v Linuxu, konkrétně v kryptografii (AF_ALG). Běžný uživatel může získat práva roota (lokální eskalaci práv). Na všech distribucích Linuxu vydaných od roku 2017. Pomocí 732bajtového skriptu. V upstreamu je již opraveno. Zranitelnost byla nalezena pomocí AI Xint Code.
Textový editor Zed dospěl do verze 1.0. Představení v příspěvku na blogu.
Vývojáři svobodného 3D softwaru Blender představili (𝕏, Mastodon, Bluesky) nejnovějšího firemního sponzora Blenderu. Je ním společnost Anthropic stojící za AI Claude a úroveň sponzoringu je Patron, tj. minimálně 240 tisíc eur ročně. Anthropic oznámil sponzorství v tiskové zprávě Claude for Creative Work.
VNC server wayvnc pro Wayland kompozitory postavené nad wlroots - ne GNOME, KDE nebo Weston - byl vydán ve verzi 0.10.0. Vydána byla také verze 1.0.0 související knihovny neatvnc.
Dostal jsem hezký mail, od dámy jménem Eva z pod Rýzmberka. S hezkým mailem, ocenění posledního blogu na iDnes, přišlo i pozvání na hejtu. Jo, kde jsou ty časy, kdy jsem procházel všechny chodské vesnice? Je jich jedenáct, myslím těch původních. Pocinovice, Mrákov, Draženov, Postřekov, Újezd, Chodov, Klenčí, Tlumačov, Stráž, Klíčov, Chodská Lhota. Prošel jsem je poctivě všechny. V roce 2006.
Tak trochu jsem nostalgik pod vlivem Jindřicha Šimona Baara, kterého jsem v dětství četl. Napřed „Hanýžka a Martínek.” Pak celou „Chodská trilogie.” Miloval jsem ten kraj, aniž bych ho někdy viděl. Když jsem později narukoval do Poběžovic coby voják, užil jsem ho za ten rok a půl, co jsem strávil v prezenční službě dost a dost. Ale milovat jsem ho nepřestal.
Je zvláštní, jak s člověk může zamilovat do zemí, které nikdy neviděl, nikdy tam nebyl. Takhle jsem to měl s Novým Zélandem, Kanadou a s Anglii. Také jsem tam nikdy nebyl, ale věděl jsem, nebo jsem si myslel, že vím o těch zemích dost. Pak jsem na stará kolena se vydal do dálek a ty země jsem navštívil a prošel pěšky. Jako správná pioneer. Kanada a Nový Zéland jsou plny vzpomínek na pioneery, kteří prozkoumali a osídlili tu zem. Jak se zpívá v písničce od Greenhorns „Zlaté dny.”
...když nesmálo se štěstí, tak šlo se o kus dál,
muž jenom sevřel pěsti a s osudem se rval,
lví srdce měli muži, co stvořili nám zem,
a zlatý Jih už zůstal v nich a stal se domovem.
Už přešla zlatá sláva a spadla opona,
zas v campech roste tráva a div se nekoná,
je konec dobrodružství a zestřízlivěl zrak
a mocný buš je spoután už a přijel první vlak.
Ano, neměli zdravotní pojištění, nárok na důchod, žádné příspěvky na bydlení, podporu v nezaměstnanosti. Žádné jistoty. Riskovali, šli do neznáma, muži, ženy, děti. Ne všichni byli mladí a zdraví, umírali na infekce, útrapy těch výprav, ale chtěli být svobodní a svobodní také byli. Neměli lehký život, dřina, dost často hlad, sužovalo je podnebí, přírodní podmínky, přesto se rodily děti, stavěly domy. Tihle lidé mne vždy fascinovali. Tím že šli za nadějí a svobodou.
Asi proto pořád je ve mě, díky těmto lidem, stejných, jako byli moji předkové, že nic není zadarmo na nic bez dřiny není nárok a stát je jen na to, aby umožnil podmínky k životu svobodných lidí, nikoliv aby jim život dirigoval. Na omezování rizika nepotřebuji stát, na to potřebuji zdravý rozum a vědomí si vlastních limitů. A jestli neznám, neumím odhadnout riziko, pak nesu důsledky svého chování.
Většina lidí dnes tohle nerada slyší. Stále se víc ozývají hlasy, co se ptají: „kdo co pro mne udělá, jaká mám vlastně všechna práva?” Inu, jednou ten stát bude tak mocný, že nikdo nebude mít práva, jen povinnosti platit a mlčet a uspokojovat choutky, těch, co mají pocit, že vědí nejlépe, co kdo potřebuje a že ale jejich potřeby, tedy těch mocných jsou na prvním místě.
Nic, dopíši, obléknu a vyrazím směrem ke knihovně. Vrátím knížky, půjčím nové, kouknu se co je kde hezkého. Abych si trochu užil soboty. Spal jsem dlouho dopoledne, musel jsem dočíst jednu fantasy. Předtím jsem se díval na nádherný německo-ruský dokument Šťastní to lidé ze sibiřské tajgy. Krásně mi zapadl do mého dnešního rozjímání. Jo jo.
Tiskni
Sdílej:
Vy české tajfuny, //, Jílek by nebyl, bez nich bych nebyl, vy české tajfuny, nikdy tak úplný, bez nich by nebyl, úplný debil.
). Infanticida (zabijeni mladat jineho otce) je u lvu proslula.