Homebrew (Wikipedie), správce balíčků pro macOS a od verze 2.0.0 také pro Linux, byl vydán ve verzi 4.5.0. Na stránce Homebrew Formulae lze procházet seznamem balíčků. K dispozici jsou také různé statistiky.
Byl vydán Mozilla Firefox 138.0. Přehled novinek v poznámkách k vydání a poznámkách k vydání pro vývojáře. Řešeny jsou rovněž bezpečnostní chyby. Nový Firefox 138 je již k dispozici také na Flathubu a Snapcraftu.
Šestnáctý ročník ne-konference jOpenSpace se koná 3. – 5. října 2025 v Hotelu Antoň v Telči. Pro účast je potřeba vyplnit registrační formulář. Ne-konference neznamená, že se organizátorům nechce připravovat program, ale naopak dává prostor všem pozvaným, aby si program sami složili z toho nejzajímavějšího, čím se v poslední době zabývají nebo co je oslovilo. Obsah, který vytvářejí všichni účastníci, se skládá z desetiminutových
… více »Richard Stallman přednáší ve středu 7. května od 16:30 na Technické univerzitě v Liberci o vlivu technologií na svobodu. Přednáška je určená jak odborné tak laické veřejnosti.
Jean-Baptiste Mardelle se v příspěvku na blogu rozepsal o novinkám v nejnovější verzi 25.04.0 editoru videa Kdenlive (Wikipedie). Ke stažení také na Flathubu.
TmuxAI (GitHub) je AI asistent pro práci v terminálu. Vyžaduje účet na OpenRouter.
Byla vydána nová verze R14.1.4 desktopového prostředí Trinity Desktop Environment (TDE, fork KDE 3.5, Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy v poznámkách k vydání. Podrobný přehled v Changelogu.
Bylo vydáno OpenBSD 7.7. Opět bez písničky.
V Tiraně proběhl letošní Linux App Summit (LAS) (Mastodon). Zatím nesestříhané videozáznamy přednášek jsou k dispozici na YouTube.
Uvedený názor má dvě (z mého pohledu) zásadní vady:Samozřejmě by se dalo diskutovat o lecčems, ale doporučil bych nejprve povšimnout si toho, o čem skutečně píšu. Já nezpochybňuji ani dohodu autora s distributorem ani cenu prodávaného díla. Vlastním tématem je úvaha nad představou "ceny práce" (autora), která pak figuruje v morálním zdůvodnění nutnosti "platit" za kopie software. Jedna věc jsou všelijaké společenské "dohody" a jejich rádoby racionální zdůvodňování a druhá věc je zdejší časté meditování nad tím, jestli je "nelegální" kopírování hřích (o nic jiného při těchto úvahách nejde). Proto se nebudu pouštět do polemiky s tvým příspěvkem, protože mi přijde nikoliv jako reakce, ale jako prezentace tvého názoru, která moc s vlastním textem nesouvisí. (Pokud ano, přivítal bych citaci konkrétních pasáží, k nimž se má vztahovat ;)
Jedna věc jsou všelijaké společenské "dohody" a jejich rádoby racionální zdůvodňování a druhá věc je zdejší časté meditování nad tím, jestli je "nelegální" kopírování hřích (o nic jiného při těchto úvahách nejde).Což už ovšem odbíhá od tématu ceny práce. Neboli velmi výstižně v zápisu charakterizuješ rozdíl mezi cenou práce a cenou licence (svolení k užívání), ale vzápětí svou úvahu nabouráváš nesouvisejícím tvrzením, že kopírování vlastně nikomu neškodí, a proto není nijak špatné. Ačkoliv je možná empiricky prokazatelné, že to tzv. nelegální kopírování produktu ve skutečnosti prospívá, nemá to co do činění s rozhodnutím autora/distributora požadovat za licenci peníze. Můžeme si pomyslet, že jsou sami proti sobě, ale tím to končí. Nelze se stavět do role spasitelů, kteří těm nevědomým autorům/distributorům proti jejich vůli dokáží, že kopírování jim vlastně pomůže. Když nechtějí, tak nechtějí.
Což už ovšem odbíhá od tématu ceny práce. Neboli velmi výstižně v zápisu charakterizuješ rozdíl mezi cenou práce a cenou licence (svolení k užívání), ale vzápětí svou úvahu nabouráváš nesouvisejícím tvrzenímKdybys k citátu přikopíroval i předchozí větu, bylo by vidět, jak spolu téma "cena práce" a "morálka" souvisí: Vlastním tématem je úvaha nad představou "ceny práce" (autora), která pak figuruje v morálním zdůvodnění nutnosti "platit" za kopie software.
ale vzápětí svou úvahu nabouráváš nesouvisejícím tvrzením, že kopírování vlastně nikomu neškodí, a proto není nijak špatné.Zde se obávám, že tvá interpretace už rámec mé úvahy přesahuje.
Můžeme si pomyslet, že jsou sami proti sobě, ale tím to končí. Nelze se stavět do role spasitelů, kteří těm nevědomým autorům/distributorům proti jejich vůli dokáží, že kopírování jim vlastně pomůže. Když nechtějí, tak nechtějí.Vtip je v tom, že "tím" to nekončí. Tady teprve nasadí "společenská kritika" a moralizování o tom, co je a co není špatně, což se pak promítne do podoby reálných platných zákonů i názorů na "správné" chování. Tedy nelze se stavět do "role spasitelů", ale evidentně lze zaujímat univerzálně platný pohled z hlediska věčného a správného řádu světa, tedy jakousi "božskou perspektivu", ze které pak je "nelegální kopírování" zlo-čin, protože neodpovídá představě tohoto řádu. Protože taková náboženská představa je nyní spíše diskreditovaná, je třeba vymýšlet krkolomná racionální zdůvodnění pravidel pomocí pochybných pojmů jako je "duševní vlastnictví" (v dějinách bezprecedentní záležitost BTW) nebo "cena práce". Jinými slovy, i když (autoři, distributoři) "nechtějí", tak to mně, jako člověku, co si jejich autorské dílo zkopíruje, dokonce bez nutnosti překonat jakoukoliv umělou překázku a tak, že o tom nikdo (kromě "Božího oka") neví, může být jedno, protože když to udělám, tak to udělám ;) Jakákoliv společenská interakce je pak závislá jen na informaci a na svědomí, nikoliv na skutečnosti (činu kopírování) samé - což staví takové "nelegální kopírování" někam do roviny nevěry, nikoliv do roviny "krádeže". Jistě, byly doby, kdy byla i "nevěra" zločinem podle zákona, zbytky přetrvávají dodnes (např. jako důvod rozvodu), ale když se vytratil náboženský prvek, "posvátnost manželství", vytratil se i svatokrádežný zločin. V "kapitalismu" zažil však renesanci posvátnosti "majetek" či "peníze" vůbec, proto cokoliv jen potenciálně omezuje možnosti jejich hromadění, stává se svatokrádežným zločinem...
Jinými slovy, i když (autoři, distributoři) "nechtějí", tak to mně, jako člověku, co si jejich autorské dílo zkopíruje, dokonce bez nutnosti překonat jakoukoliv umělou překázku a tak, že o tom nikdo (kromě "Božího oka") neví, může být jedno, protože když to udělám, tak to udělám ;)Nesouhlasím s tím, že jen proto, že to nelze odhalit (nebo jen velmi těžko), je takové počínání v pořádku. A neomezoval bych to na kopírování. Je v podstatě jedno, o čem se mluví. Pokud si autor přeje, aby se lidé, kteří chtějí jeho dílo používat, řídili určitými pravidly, není správné si myslet, že tato povinnost končí tehdy, kdy není dodržování daných pravidel reálně prosaditelné. Tj. pokud někdo natočí CD a prohlásí, že ho smí kopírovat jen ti, kteří si ráno čistí zuby, je to sice blbost, ale považuji za správné to respektovat. Pokud se mi nechce, nechám být i CD. Uznávám, že jde o dementní příklad, ale cílem je především poukázat na nekorektnost přístupu "pokud chci, tak to udělám, a nikdo mi v tom nezabrání". Každý má možnost si zvolit, jestli mu vyžadované podmínky pro užívání díla vyhovují. Pokud se rozhodne dílo používat, měl by se podmínkami řídit, i kdyby mu připadaly pitomé nebo nefér.
měl by se podmínkami řídit, i kdyby mu připadaly pitomé nebo nefér.Aniž bych teď hodnotil, co je "správné" a co "nesprávné" (neboť rezignuji na garanta správnosti, což je buď Bůh nebo "správný princip" nebo cokoliv takto odtrženého od reality), tohle přesně považuji za vstupenku do blázince (k psychiatrovi): řídit se vědomě podmínkami, které mi připadají (tedy jsou) pro mě nefér, jen proto, že to jsou "podmínky" (boží zákon?). A když už si myslíš, že do toho pletu nepatřičně náboženství, rád bych si od tebe poslechl, jakou jinou garanci či původ mají v posledku podle tebe zákony než existenci "Boha" ("principu správnosti", "pekla", "hříchu")? Nesmím zabít či krást... proč? Protože je to pro mě "nevýhodné"? Zákony to musejí zakazovat, protože je to naopak pro spoustu lidí výhodné. Protože je to vposledku nevýhodné pro "společnost"? To už je lepší, ale pořád ještě zbývá platnost zákonů i pro "nečleny" mé pospolitosti (což je dnes tak na půl cesty, neboť v takové válce za "národní zájmy" jsou příslušníci cizích kmenů ze zákonů jaksi vyňati a takové zabití ve válce či válečná kořist jsou činy "bohulibé"). Nebo jsou "hříchy" nevýhodné z hlediska absolutní věčnosti, která jakoby bdí nad rovnováhou principů zla a dobra v kosmu? Vzpomeňme si jen na institut trestu smrti, který (většinou) není v naší civilizaci preventivním odstraněním nepohodlných členů společnosti.
tohle přesně považuji za vstupenku do blázince (k psychiatrovi): řídit se vědomě podmínkami, které mi připadají (tedy jsou) pro mě nefér, jen proto, že to jsou "podmínky" (boží zákon?).To by byla pravda, kdyby nebylo zbytí. Ty však máš velmi jednoduchou možnost: CD (to je jen příklad) nekoupit, podmínky neakceptovat a klidně se jim vysmát. Pokud máš pocit, že by tě do blázince přivedly i podmínky, kterých si nemusíš všímat, divím se, že tam ještě nejsi. Pokud už však jednou přistoupíš na stanovené podmínky (koupíš CD), neměl bys se teď tvářit užasle nad tím, že je od tebe očekáváno jejich dodržování. A "boží zákon" do toho nepleť. Jde o obyčejnou dohodu mezi tebou a autorem (zjednodušuji; nemusí to být zrovna autor). Autor nabízí své dílo za určitých podmínek. Ty se na podmínky podíváš a řekneš buď "děkuji, nechci", nebo "ok, souhlasím s podmínkami" (a upozorňuji, že nelze CD zakoupit, aniž bys souhlasil; svůj souhlas s podmínkami vyjadřuješ nákupem). Je-li to ten druhý případ, pak je zcela přirozené očekávat, že svou část dohody nebudeš porušovat, i když není po ruce někdo, kdo by tě klepl přes prsty.
rád bych si od tebe poslechl, jakou jinou garanci či původ mají v posledku podle tebe zákony než existenci "Boha"To je velmi jednoduché a částečně si odpovídáš sám později:
Protože je to vposledku nevýhodné pro "společnost"?Ve většině současných společností jsou zákony součástí systému, který lidem v dané společnosti zaručuje nejlepší rovnováhu mezi osobní svobodou jednotlivce a schopností celku fungovat dohromady. Jde samozřejmě o popis ideálního případu, protože v reálu dochází k tomu, že se preference jednotlivců a potažmo celé společnosti kontinuálně vyvíjejí, takže je neustále potřeba zákony upravovat tak, aby se tomu rovnovážnému stavu alespoň co nejvíce blížily. Nicméně je zcela zjevné, proč existují zákony proti zabíjení, kradení a podobným věcem. Málokterý jedinec chce žít ve společnosti, kde by musel mít obavu z toho, že bude zabit či okraden. Proto je tento jedinec ochoten delegovat - po dohodě s dalšími členy společenství - určitou část své moci, aby si zajistil prostředí, které mu bude více vyhovovat. V tomto případě jde o policii, soudy atd. Musím se přiznat, že tvé neustálé řinčení božstvy, hříchy a peklem považuji za praštěné plky. Naprosto nechápu, proč to do toho pleteš. Pokud by se mluvilo o konkrétní záležitosti, která je náboženstvím nějak ovlivňována, bylo by to něco jiného. Ale vysvětlovat přítomnost zákonů boží vůlí, to mi přijde zcestné.
Ty však máš velmi jednoduchou možnost: CD (to je jen příklad) nekoupit, podmínky neakceptovat a klidně se jim vysmát.Mám jednoduchou možnost CD nekoupit, ale půjčit si ho a okopírovat.
Pokud máš pocit, že by tě do blázince přivedly i podmínky, kterých si nemusíš všímat, divím se, že tam ještě nejsi.O to právě jde, o ty podmínky, kterých si nemusím všímat. To je totiž odpovědí na meditace typu: je kopírování hřích?
Pokud už však jednou přistoupíš na stanovené podmínky (koupíš CD), neměl bys se teď tvářit užasle nad tím, že je od tebe očekáváno jejich dodržování.Ale já se na nějaké "podmínky" vykašlu, já si nebudu ani nic kupovat, já si prostě udělám kopii, a nebudu trávit bezesné noci nad tím, jestli jsem "zhřešil" (nebo udělal něco neslušného a co vlastně a jestli jsem někoho poškodil nebo ne...) - tím pádem se nebudu tvářit ani užasle ani nijak.
A "boží zákon" do toho nepleť. Jde o obyčejnou dohodu mezi tebou a autorem (zjednodušuji; nemusí to být zrovna autor). Autor nabízí své dílo za určitých podmínek. Ty se na podmínky podíváš a řekneš buď "děkuji, nechci", nebo "ok, souhlasím s podmínkami" (a upozorňuji, že nelze CD zakoupit, aniž bys souhlasil; svůj souhlas s podmínkami vyjadřuješ nákupem).Ale já si nic kupovat nebudu. Já si prostě vezmu CD, co leží na stole (co si vypůjčím od přítele, z knihovny, z "bazaru") a udělám si jeho kopii.
Je-li to ten druhý případ, pak je zcela přirozené očekávat, že svou část dohody nebudeš porušovat, i když není po ruce někdo, kdo by tě klepl přes prsty."Přirozené" to není ani trochu. To je to, co jsem psal původně: Jestli je kopírování "zločin", to pak záleží spíše na tom, nakolik se povede natlačit lidem do hlavy špatné svědomí a nakolik se jim povede nabulíkovat, že něco, co se dá kopírovat ("duševní vlastnictví"), má při všech svých zázračných vlastnostech (neomezené šíření s minimálními náklady), které teprve vůbec umožňují s něčím takovým "podnikat", ještě úplně obyčejnou jako všechny hmotné věci, totiž, že jeho používáním vzniká "majiteli" (autorských práv) nějaká vyčíslitelná "škoda", kterou by měl uživatel "hradit" ... A to, že se to dnes zdá "přirozené", je důsledek usilovného vymývání mozků.
Ve většině současných společností jsou zákony součástí systému, který lidem v dané společnosti zaručuje nejlepší rovnováhu mezi osobní svobodou jednotlivce a schopností celku fungovat dohromady. Jde samozřejmě o popis ideálního případuJde o popis velmi speciálního případu "západního" typu demokracie a v dějinách velmi nového odůvodnění "zákonů".
Nicméně je zcela zjevné, proč existují zákony proti zabíjení, kradení a podobným věcem. Málokterý jedinec chce žít ve společnosti, kde by musel mít obavu z toho, že bude zabit či okraden.Tato následná racionalizace důvodů vzniku zákonů vůbec neodpovídá na to, čím jsou tyto zákony ve společnosti zakotveny. Totiž to, proč existuje něco jako "lidská práva" nebo proč je "zabít" či "ukrást" zločin. Takový silný (mocný) jedinec nebo celá taková silná skupina se nemusí obávat, že by byli zabiti či okradeni, protože jsou prostě silnější.
Musím se přiznat, že tvé neustálé řinčení božstvy, hříchy a peklem považuji za praštěné plky. Naprosto nechápu, proč to do toho pleteš. Pokud by se mluvilo o konkrétní záležitosti, která je náboženstvím nějak ovlivňována, bylo by to něco jiného. Ale vysvětlovat přítomnost zákonů boží vůlí, to mi přijde zcestné.Přesně o tom píšu: když se něco vygumuje na papíře, to neznamená, že se to vygumovalo z lidské tradice či kolektivního vědomí. Začneme vymýšlet pseudoargumenty o "duševním vlastnictví", "ceně práce" nebo "ušlém zisku", které se míjejí s realitou. Když se pak nereálnost nebo nesmyslnost těchto konceptů projeví (např. tím, že se "duševní vlastnictví" nebo "ušlý zisk" dovedou ad absurdum), skončíme konstatováním, že "nelegální kopírování" je špatné, protože proto. Takovou debatu pak není nutné vůbec načínat ;)
Velmi stupidní argumentace. Bohužel si za to mohu sám, protože jsem neočekával, že budeš ochoten se snížit k chytání za slovíčka. Tedy jinak: protože jsou stanoveny podmínky pro užívání díla, je naprosto jedno, jestli si CD koupíš nebo zkopíruješ. Svůj souhlas se stanovenými podmínkami vyjadřuješ _užíváním díla_.Pokud už však jednou přistoupíš na stanovené podmínky (koupíš CD), neměl bys se teď tvářit užasle nad tím, že je od tebe očekáváno jejich dodržování.Ale já se na nějaké "podmínky" vykašlu, já si nebudu ani nic kupovat, já si prostě udělám kopii
Jestli je kopírování "zločin", to pak záleží spíše na tom, nakolik se povede natlačit lidem do hlavy špatné svědomí a nakolik se jim povede nabulíkovat, že něco, co se dá kopírovat ("duševní vlastnictví"), má při všech svých zázračných vlastnostech (neomezené šíření s minimálními náklady), které teprve vůbec umožňují s něčím takovým "podnikat", ještě úplně obyčejnou jako všechny hmotné věci, totiž, že jeho používáním vzniká "majiteli" (autorských práv) nějaká vyčíslitelná "škoda", kterou by měl uživatel "hradit" ...Pleteš dohromady dvě odlišné věci. Jestli nějakým zkopírováním vzniká nebo nevzniká škoda, to je zcela bezpředmětné. Že si tuto historku pro své FUDy zvolily RIAA, MPAA, OSA a jim podobní, to vůbec nesouvisí s tím, jestli je nebo není správné dodržet dohodu, na kterou jsi už jednou přistoupil. Můžeme se vesele shodnout na tom, že v konečném efektu nevzniká velkým producentským firmám ztráta kvůli kopírování. Ale o tom jsem nemluvil. Já tvrdím, že stanoví-li si někdo podmínky, na základě kterých tě nechá užívat své dílo, tak je slušné tyto podmínky dodržet (i kdyby byly nesmyslné), pokud se dané dílo nakonec rozhodneš užívat. Nechceš-li se nesmyslnými podmínkami řídit, dílo _neužívej_.
To je mi líto, že to vypadá jako chytání za slovíčka. Já to ale myslel naprosto vážně. Na rozdíl od tebe si ale nemyslím, že tím, že si poslechnu CD nebo přečtu knížku, vyjadřuji souhlas s jakýmikoliv podmínkami, ať si kdo do nějaké licence napíše co chce: u programů typicky vynucené souhlasy při instalaci, ale už ne při každém spouštění, což se týká toho, kdo program instaluje, nikoliv "užívá". To totiž docela dost souvisí s povahou předmětu sporu (autorským dílem): s jeho "nehmotností" a tedy jeho "neuchopitelností" a tudíž faktickou nekontrolovatelností. Tyto souhlasy se pak týkají podmínek dalšího šíření nebo zřeknutí se vymáhání programem způsobených škod apod. Rád bych viděl licenci, která ošetřuje kopírování nosného média (i s obsahem) před vlastní instalací, anebo vyžaduje prohlášení, že uživatel (instalující osoba) nabyl dotyčný program "poctivě".Ale já se na nějaké "podmínky" vykašlu, já si nebudu ani nic kupovat, já si prostě udělám kopiiVelmi stupidní argumentace. Bohužel si za to mohu sám, protože jsem neočekával, že budeš ochoten se snížit k chytání za slovíčka. Tedy jinak: protože jsou stanoveny podmínky pro užívání díla, je naprosto jedno, jestli si CD koupíš nebo zkopíruješ. Svůj souhlas se stanovenými podmínkami vyjadřuješ _užíváním díla_.
Já tvrdím, že stanoví-li si někdo podmínky, na základě kterých tě nechá užívat své dílo, tak je slušné tyto podmínky dodržet (i kdyby byly nesmyslné), pokud se dané dílo nakonec rozhodneš užívat.To už je jen krůček k tomu, abychom se dostali přesně k tématu zápisu: proč je to "slušné" (snad ne jen proto, že to někdo "tvrdí") - když je to "nevýhodné", "nepraktické", "nesmyslné" (možná dokonce pro obě zúčastněné strany). Jelikož můj původní zápis je spíš glosa než vypracovaný systém, nebudu se teď ani v reakcích pouštět do zdůvodnění "etiky" nebo "svědomí". Zůstanu jen u toho, že nárokovaná absolutní univerzální platnost "slušnosti" a "svědomí" je jev religiózní, nikoliv racionální. Přistupuje-li pak člověk k životu racionálně a nikoliv "nábožensky", vyjde z toho bohužel jistá relativizace absolutních hodnot - i "slušnosti", tohle s sebou přineslo ten "úpadek mravů" s úpadkem náboženství, který spočívá hlavně v tom, že se věci a činy, které se sice dříve také děly, ale byly společensky tabu, otevřeně nejen mluví, ale dokonce jsou prezentovány jako alternativa k představě prezentovaného "řádu" světa. Jako takové jsou "nebezpečné" zejména pro ty, kteří z panujícího "řádu" světa těží, mj. ze "skutečnosti" duševního vlastnictví neboli autorských práv. Protože "Bůh" už v západní společnosti garantem etiky univerzálně není, logicky nastupuje úsilí o násilnou racionalizaci, přesvědčování všemi prostředky, že tento "řád" je nejlepší možný. Do podobné kategorie spadají mimochodem úvahy o tom, že ve chvíli, kdy zaměstnanec nepracuje, "okrádá" zaměstnavatele; že progresivní sazba daně je "okrádání" apod. - ale to je teď mimo téma - důležité je, že sem podle mě spadá také přesvědčování, že "kopírování" je okrádání.
Nechceš-li se nesmyslnými podmínkami řídit, dílo _neužívej_.Děkuji za doporučení, ale skutečnost je taková, že se nesmyslnými podmínkami řídit nemusím a přesto si dílo mohu "užívat". Samozřejmě, pokud se nejdřív vypořádám s tím, že mě "Bůh vidí", že to "není slušné" nebo že tím podle některých "autora okrádám" a tedy z perspektivy věčnosti (takového obrazu světa) ruším "řád" - a tedy nebudu nad touto otázkou trávit bezesné noci. To už je určitě lepší chovat se "podle podmínek" než nespat ;) PS. Pokud se snad někomu zdá, že svými názory nabádám ke krádežím, tak to došlo k nedorozumění, protože to tak není. Zdají-li se někomu tyto názory (nebo lépe řečeno postřehy) nebezpečné, nemohu s tím nic dělat. Přestat myslet nehodlám ;)
pokud se nejdřív vypořádám s tím, že mě "Bůh vidí", že to "není slušné" nebo že tím podle některých "autora okrádám" a tedy z perspektivy věčnosti (takového obrazu světa) ruším "řád"Bohužel se neustále uchyluješ k nablblému opakování téhož; vůbec tu nejde o boha, okrádání nebo rušení řádu. Jde o to, že jednostranné porušení dohody je nefér, a proto odsouzeníhodné. Ty si pochopitelně myslíš, že buď žádnou dohodou vázán nejsi, nebo že její porušení není špatné. Škoda. Svoje svědomí chlácholíš tím, že se nemusíš podřizovat řádu, přežité boží vůli, a že nejde o okrádání. Opravdu nejde o žádné podřizování řádu, boží vůli nebo okrádání. Kdybys věnoval pozornost tomu, co jsem psal, nevytahoval bys tu znovu a znovu řeči o okrádání - protože já nikde netvrdil, že jde o nějaké okrádání. Jde o obyčejné porušení dobrovolné dohody mezi dvěma subjekty:
skutečnost je taková, že se nesmyslnými podmínkami řídit nemusím a přesto si dílo mohu "užívat".Což je pravda kvůli tomu, že tomu nejde nijak zabránit. Nijak to však nemění fakt, že je to opovrženíhodné a dopouštíš se porušení dohody, k jejímuž akceptování tě nikdo nenutil. Nejedná se o žádnou vyšší moc nebo okrádání. Jen o podvod. Dohodu mezi dvěma lidmi nemusí garantovat žádný bůh ani řád. Pokud jsi ochoten ji porušit, stavíš sám sebe na úroveň opravdových zlodějů, kteří skutečně něco ukradli, i když ty sám jsi svým činem žádnou zjevnou hmotnou škodu nezpůsobil.
řídit se vědomě podmínkami, které mi připadají (tedy jsou) pro mě nefér, jen proto, že to jsou "podmínky"V situaci, kdy jde o dobrovolnou účast, je požadavek řídit se podmínkami zcela na místě. Když jde někdo na nudistickou pláž, je samozřejmé, že tam bude nahý - je to podmínka, která může někomu připadat nesmyslná, ale je zcela v pořádku. Podobně se chodí na ples ve večerním obleku (a kolika lidem, hlavně mladým, to připadá nesmyslné!), na pyžamový mejdan v pyžamu. Když se někdo dobrovolně rozhodne k přijetí užitku, je zcela logické, že přijme podmínky s tím spojené. Bohužel spousta lidí považuje za normální přijímat užitek a na podmínky kašlat, nebo se jim dokonce vysmívat.
Je snad trochu rozdíl respektovat vůli autora díla, jak s ním mohou jeho uživatelé nebo distributoři nakládat a "tupým" dodržováním nesmyslných nařízení, která omezují bezprostřední chod života. Jak už to tu několikrát zaznělo, užívání produktů jako jsou audiovizuální díla nebo software není nárokové a je pouze otázkou toho, zda se podmínky a potřeby obou stran setkají či nikoli.
většina ateistů nemá žádný zakořeněný podvědomý strach z božího trestu.A proto nastupují organizace jako BSA, aby toto uvolněné místo zaplnily :P
Koncovému uživateli zkrátka není nic do toho, jak se distributor s autorem dohodl. I kdyby autor nedostal nic (a distributor bral všechno), nijak to neospravedlňuje nelegální užití.A tím pádem ani moralistické úvahy založené na představě "ceny práce" autora díla, jehož kopii si "nedovoleně" pořídím či užívám.
Dovolil bych si k původnímu: a já pochopil, že sebemenší práce každého má svou cenu, samozřejmě pokud si to ten dotyčný přeje. Řekl bych, že práce má (nemá) cenu i když si to dotyčný nepřeje. A ta cena může být jednotlivými subjekty vnímána různě.
„Boží oko“. Představa nějakého mravního(omlouvám se za to pohoršlivé slovo :)) řádu je přítomná snad ve všech civilizacích. Někdy může být ten mravní řád, podle našich současných měřítek i „nemravný“, ale je. Všemožné jsou i tresty za jeho porušení. Tu smažení v pekle, tam nové zrození v nežádané podobě, ale je. Krom krátkých úseků v civilizacích na konci svého vývoje před pádem.
Kategorický imperativ Kantův proti hypotetickému imperativu, tady uváděnému systému odměn a trestů za chování. „Dobrý mrav“ jako transcendence. Minimálně není vyloučené, že v člověku něco takového je.
Poslední odstavec: Nezdá se mi, že by média nějak vnucovala, že onanie či nevěra jsou zavrženihodné „špatné“. I to kradení a nebo kopírování je pouze trestné právně. Snad jen ty nevhodné politické názory se prezentují v kategoriích dobra a zla. A neuróz s tímto uvolněním rozhodně neubylo.
Spíš by se zdálo že neuróza je důsledek svobody, s kterou si nevíme rady. Natolik, že utíkáme k sektám, „vládě pevné ruky“, stranickému dogmatizmu…a já, koukám, vykrádám E. Fromma.
Vidíte? Před takovými 50 a více lety by se vám to ale zdálo, zatímco před 200 a méně lety by se vám zase nezdálo "autorské právo"... Dovolil jsem si v té větě malou zkratku a dát dohromady "zločiny" a "zločiny" vyplývající pouze z morální akceptance společností, nikoliv z poškozování druhých.Poslední odstavec: Nezdá se mi, že by média nějak vnucovala, že onanie či nevěra jsou zavrženihodné „špatné“.
Ano, před padesáti lety bych poznámkou ve společnosti „včera jsem se báječně pomiloval“ vzbudil pohoršení. Zhruba stejné, jako kdybych dneska pronesl „Bojím se, že mne Bůh potrestá“. Stejné zděšení, oči sklopené dolů, stud a červeň ve tváři. :) Je to svým způsobem stejné, jen se změnilo téma. :)
Mistr, řemeslník J. S. Bach, by debatu o autorském právu nepochopil, Mistr z období středověku se ani pod svůj produkt nepodepsal.
…vyplývající pouze z morální akceptance společností. Řekl bych, že v tomhle máte pravdu. Pochybuji, že ten Kant, ohromený hvězdným nebem a mravním zákonem, v tom zákonu nalezl něco o kopiích cd a softu. :)
Debaty o nelegálním softu a třeba zneužívání sociálních dávek sleduji se zájmem. Ale on se člověk, který si zajde vyfasovat podoporu a místo práce šmelí s pašovaným zbožím chová racionálně (já ho rozhodně nehájím!!!).
A budí pohoršení, tedy mravní, onen přežitek. Že by nepokradeš a nepromluvíš křivého svědectví? Možná je to nějaké sebezáchovná, staronová morálka?
Budí dokonce větší pohoršení, nežli šikula šmelící ve velkém, vyrábějící na běžícím pásu „nedobytné úvěry“… Dříve také méně vadil lapka, loupící na tržišti, nežli kradení na „panském“.
OK Trochu jsem si v těch komentářích ujel do všeobecna a rejpnul. Jdu něco dělat.
Jedna ze základních ekonomických pouček zní "Věc se musí prodat za maximální cenu, kterou je kupujicí ochoten zaplatit".Ne. Takto žádná skutečná poučka nezní (možná v něčí hlavě). Poučka kdyžtak zní: "Věc je nejlepší prodávat za takovou cenu, aby byl celkový zisk nejvyšší." Vůbec totiž nemusí platit, že je to vždy cena nejvyšší - důležité jsou totiž také náklady na přesvědčení kupujícího, aby si věc vůbec koupil.
Někdy se dokonce dlouhodobě vyplatí, dát výrobek zadarmo a nebo tiše tolerovat, že si ho pořídí nelegálně. A nemusíme chodit moc daleko. :). Má ho, používá, zvykl si na něj, chce ho... příště zaplatí. A nebude u konkurence.
Jindy zaplatí za s výrobkem spojené služby (mobily).
Tak, tak. I jeden, sám za sebe. Nejdřív na černo, pak se začne strašit... tak si to koupí... nojo, ale to chce office... koupí. A dál. A pak už to stálo tolik, že to přeci neopustí.
A jak má asi rád ty, co si jedou na něčem legálním zadarmo.
Tiskni
Sdílej: