Byla vydána nová major verze 5.0.0 svobodného multiplatformního nástroje BleachBit (GitHub, Wikipedie) určeného především k efektivnímu čištění disku od nepotřebných souborů.
Na čem pracují vývojáři webového prohlížeče Ladybird (GitHub)? Byl publikován přehled vývoje za duben (YouTube).
Provozovatel čínské sociální sítě TikTok dostal v Evropské unii pokutu 530 milionů eur (13,2 miliardy Kč) za nedostatky při ochraně osobních údajů. Ve svém oznámení to dnes uvedla irská Komise pro ochranu údajů (DPC), která jedná jménem EU. Zároveň TikToku nařídila, že pokud správu dat neuvede do šesti měsíců do souladu s požadavky, musí přestat posílat data o unijních uživatelích do Číny. TikTok uvedl, že se proti rozhodnutí odvolá.
Společnost JetBrains uvolnila Mellum, tj. svůj velký jazykový model (LLM) pro vývojáře, jako open source. Mellum podporuje programovací jazyky Java, Kotlin, Python, Go, PHP, C, C++, C#, JavaScript, TypeScript, CSS, HTML, Rust a Ruby.
Vývojáři Kali Linuxu upozorňují na nový klíč pro podepisování balíčků. K původnímu klíči ztratili přístup.
V březnu loňského roku přestal být Redis svobodný. Společnost Redis Labs jej přelicencovala z licence BSD na nesvobodné licence Redis Source Available License (RSALv2) a Server Side Public License (SSPLv1). Hned o pár dní později vznikly svobodné forky Redisu s názvy Valkey a Redict. Dnes bylo oznámeno, že Redis je opět svobodný. S nejnovější verzí 8 je k dispozici také pod licencí AGPLv3.
Oficiální ceny Raspberry Pi Compute Modulů 4 klesly o 5 dolarů (4 GB varianty), respektive o 10 dolarů (8 GB varianty).
Byla vydána beta verze openSUSE Leap 16. Ve výchozím nastavení s novým instalátorem Agama.
Devadesátková hra Brány Skeldalu prošla portací a je dostupná na platformě Steam. Vyšel i parádní blog autora o portaci na moderní systémy a platformy včetně Linuxu.
Lidi dělají divné věci. Například spouští Linux v Excelu. Využít je emulátor RISC-V mini-rv32ima sestavený jako knihovna DLL, která je volaná z makra VBA (Visual Basic for Applications).
Tak nám to zase uteklo. Po delším čase, vám opět přináším malou literární hádanku. Dnes ráno jsem sáhnul po knize vizionářského autora, který ve svých knihách burcoval aby obyvatelé téhle země překročili stín čecháčkovství. A při čtení následující pasáže jsem se nemohl ubránit srovnání se současnou situací v ČR. Dnes mne opravdu překvapuje už jen to, že zatím nikdo nezačal vykřikovat, že to panující sucho je trest boží za to, že velká část populace téhle země pomohla do sedla Zemanovi s Babišem. I kdyby to byla tisíckrát pravda, pokřikováním se věci nemění.
Seděl jsem tu, popíjel čaj, poslouchal a hleděl kol kolem. Bylo mi to divné, že by se měli inteligentní lidé scházeti v tajnosti jenom proto, aby si mohli přečíst několik knih, které svým obsahem nebyly „„dynamitem“. Vždyť, co zde leželo na stole, nebylo nežli běžná literatura, prodávaná a čtená v „Evropě“ za každým rohem. Ale pak, když jsem si vzpomněl, v jakém duševním temnu žije tolik milionů ostatních Rusů, tu jsem se nedivil, že pouhé vědění, pouhé světlo, pouhá touha po liteře a po slově útěchy se může státi ustanoveným řádům nebezpečnou.
Popíjel jsem svůj čajík, naslouchal dívčímu hlasu, jak zvučně předčítal, a pomyslil jsem si: Možná, že po celém Rusku právě teď, v tuto dobu, jsou ve sklepních shromážděních mnozí studenti a studentky, že čtou při svíčce, že mají svoji stráž postavenou u vrat a že se pak k ránu roztrousí stejně jako se přitrousili. A zatím, co se projevuje tento „podpólnyj“ podzemní život, miliony mužiků, nevědomých, beznáročných, spí — ne v postelích — ale na lavicích své chalupy. Obutých, přikrytých kožichem a s beranicí místo podušky.
Díval jsem se do svící a připadalo mi to, jako by po celé Rusi bludičky a nikoliv pravá světla blikala nad velikým bahniskem…
Z celého průběhu schůze vanul snílkovský romantismus. Nebylo tu činu anebo myšlenky, která by vedla k činu. Kdykoliv ten neb onen povstal a mluvil, jak zlepšit poměry v Rusku, jak osvítit cestu probuzení — vždy se ukazovalo, že největším nepřítelem této ohromné práce nebyl „stávající řád“, jako spíše ta ohromná lhostejnost, ten mrtvolný fatalismus, ten hlušící klid, to ohlušující ticho milionových mas.
Ano, i ticho může ohlušovat!
Po čtení knihy přišlo arciť na program prodebatovávání běžných záležitostí. Někteří studenti dokonce upozorňovali na plodnou práci, kterou vykonali: Naučili mužiky správnému zacházení se včelami a s úly, zavedli pravidelné přivážení starých novin do vesnic, zorganizovali sbory „hasičů“ — odvážnějších to mužíků kteří by při požárech dbali na pořádek a strhovali chalupy. O stříkačkách nemohlo být ovšem řeči. Jednalo se jen o to, aby mohlo to, co hoří, v klidu dohořet a aby ostatní lidé neokrádali ty, kteří z hořícího stavení vynášeli své věci.
Praktické práce mezi „naródom“ bylo vykonáno velmi málo. Většinou tu byli „ideoví“ pracovníci a pracovnice. Tedy pohodlnější práce, při níž se nedá mnoho pokazit.
Ke konci večera jsem se dostal na program. Dotazovali se mne na tisíc a jednu věc! — Studentky dorážely, že přes zdánlivou svobodu přec jen evropské studentky nejsou emancipovány, že se vůbec neuplatňují, že jsou vychovány k tomu, aby byly „Gute Hausfrauen“ a nic více.
Neočekával jsem v těchto ostříhaných hlavičkách "tolik originality myšlení a správného postřehu o mnohých našich věcech. Bylo to tím podivnější, že tyto dívky nikdy za hranicemi Ruska nebyly — ba ani oblast vlastního okresu neopustily a přec ve svých vývodech střelily tak blízko terče. Velmi se všecky zajímaly o tu tak zvanou „akademickou svobodu“, kterou požívaly vysoké školy Evropy a ptaly se, na kterých universitách jsou nejsilnější kolonie ruských studentů, uprchnuvších za hranice — a jak by se dal s nimi udržovat styk.
Když došlo na otázku sportu, tu jsme se dostali do otevřeného konfliktu. Všichni téměř odsuzovali nutnost tělovýchovy — stavěli ji na naprosto podřadné místo, když prý ještě tolik nevědomosti a tolik temnoty mezi lidem.
Bylo již hodně po půlnoci, když jsme dodebatovali.
Předseda všem poděkoval, vyzval přítomné, abz si podali ruce a po jednom se rozešli.
A tak jedna „temná postava“ za druhou mlčky a tiše mizela za kalitkou do temné ulice.
Se mnou vyšel předseda:
„Máme kus společné cesty, půjdeme! Jestli někoho potkáme, budeme předstírat opilost. To je zde nejméně nápadné. Budu vás držet kol krku a mluvit nesmysly. Tak abyste mi to neměl za zlé Bert Emiloviči.“
Tiskni
Sdílej:
byli vychováni američané co během 70 let dokázali od nesmělých skoků v Kitty Hawk doletět na měsíc a zpět.Treba Wernher von Braun a lidi kolem nej meli taky tohoto spravneho ducha.
Wernher von Braun tells the story of Apollo 11: "Footprints on the Moon" RARE DOCUMENTARY (1969)
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz
2.7.2019 21:52