Literární hádanka IV.

30.6.2019 13:19 | Přečteno: 2339× | Jen tak na okraj | poslední úprava: 30.6.2019 13:20

Tak nám to zase uteklo. Po delším čase, vám opět přináším malou literární hádanku. Dnes ráno jsem sáhnul po knize vizionářského autora, který ve svých knihách burcoval aby obyvatelé téhle země překročili stín čecháčkovství. A při čtení následující pasáže jsem se nemohl ubránit srovnání se současnou situací v ČR. Dnes mne opravdu překvapuje už jen to, že zatím nikdo nezačal vykřikovat, že to panující sucho je trest boží za to, že velká část populace téhle země pomohla do sedla Zemanovi s Babišem. I kdyby to byla tisíckrát pravda, pokřikováním se věci nemění.

Seděl jsem tu, popíjel čaj, poslouchal a hleděl kol kolem. Bylo mi to divné, že by se měli inteligentní lidé scházeti v tajnosti jenom proto, aby si mohli přečíst několik knih, které svým obsahem nebyly „„dynamitem“. Vždyť, co zde leželo na stole, nebylo nežli běžná literatura, prodávaná a čtená v „Evropě“ za každým rohem. Ale pak, když jsem si vzpomněl, v jakém duševním temnu žije tolik milionů ostatních Rusů, tu jsem se nedivil, že pouhé vědění, pouhé světlo, pouhá touha po liteře a po slově útěchy se může státi ustanoveným řádům nebezpečnou.

Popíjel jsem svůj čajík, naslouchal dívčímu hlasu, jak zvučně předčítal, a pomyslil jsem si: Možná, že po celém Rusku právě teď, v tuto dobu, jsou ve sklepních shromážděních mnozí studenti a studentky, že čtou při svíčce, že mají svoji stráž postavenou u vrat a že se pak k ránu roztrousí stejně jako se přitrousili. A zatím, co se projevuje tento „podpólnyj“ podzemní život, miliony mužiků, nevědomých, beznáročných, spí — ne v postelích — ale na lavicích své chalupy. Obutých, přikrytých kožichem a s beranicí místo podušky.

Díval jsem se do svící a připadalo mi to, jako by po celé Rusi bludičky a nikoliv pravá světla blikala nad velikým bahniskem…

Z celého průběhu schůze vanul snílkovský romantismus. Nebylo tu činu anebo myšlenky, která by vedla k činu. Kdykoliv ten neb onen povstal a mluvil, jak zlepšit poměry v Rusku, jak osvítit cestu probuzení — vždy se ukazovalo, že největším nepřítelem této ohromné práce nebyl „stávající řád“, jako spíše ta ohromná lhostejnost, ten mrtvolný fatalismus, ten hlušící klid, to ohlušující ticho milionových mas.

Ano, i ticho může ohlušovat!

Po čtení knihy přišlo arciť na program prodebatovávání běžných záležitostí. Někteří studenti dokonce upozorňovali na plodnou práci, kterou vykonali: Naučili mužiky správnému zacházení se včelami a s úly, zavedli pravidelné přivážení starých novin do vesnic, zorganizovali sbory „hasičů“ — odvážnějších to mužíků kteří by při požárech dbali na pořádek a strhovali chalupy. O stříkačkách nemohlo být ovšem řeči. Jednalo se jen o to, aby mohlo to, co hoří, v klidu dohořet a aby ostatní lidé neokrádali ty, kteří z hořícího stavení vynášeli své věci.

Praktické práce mezi „naródom“ bylo vykonáno velmi málo. Většinou tu byli „ideoví“ pracovníci a pracovnice. Tedy pohodlnější práce, při níž se nedá mnoho pokazit.

Ke konci večera jsem se dostal na program. Dotazovali se mne na tisíc a jednu věc! — Studentky dorážely, že přes zdánlivou svobodu přec jen evropské studentky nejsou emancipovány, že se vůbec neuplatňují, že jsou vychovány k tomu, aby byly „Gute Hausfrauen“ a nic více.

Neočekával jsem v těchto ostříhaných hlavičkách "tolik originality myšlení a správného postřehu o mnohých našich věcech. Bylo to tím podivnější, že tyto dívky nikdy za hranicemi Ruska nebyly — ba ani oblast vlastního okresu neopustily a přec ve svých vývodech střelily tak blízko terče. Velmi se všecky zajímaly o tu tak zvanou „akademickou svobodu“, kterou požívaly vysoké školy Evropy a ptaly se, na kterých universitách jsou nejsilnější kolonie ruských studentů, uprchnuvších za hranice — a jak by se dal s nimi udržovat styk.

Když došlo na otázku sportu, tu jsme se dostali do otevřeného konfliktu. Všichni téměř odsuzovali nutnost tělovýchovy — stavěli ji na naprosto podřadné místo, když prý ještě tolik nevědomosti a tolik temnoty mezi lidem.

Bylo již hodně po půlnoci, když jsme dodebatovali.

Předseda všem poděkoval, vyzval přítomné, abz si podali ruce a po jednom se rozešli.

A tak jedna „temná postava“ za druhou mlčky a tiše mizela za kalitkou do temné ulice.

Se mnou vyšel předseda:

„Máme kus společné cesty, půjdeme! Jestli někoho potkáme, budeme předstírat opilost. To je zde nejméně nápadné. Budu vás držet kol krku a mluvit nesmysly. Tak abyste mi to neměl za zlé Bert Emiloviči.“

       

Komentáře

[bez prezdivky]

google rika: Jak se vali revoluce ??

[Aleš Kapica]

Jo.

[Odin]

Tak jsme se zapotili

[Aleš Kapica]

Trochu smutné, že nevypadne obsah téhle knihy, ale věřím, že se to časem změní.

Upřímně mne mrzí, že jsem neměl možnost Berta Ženatého potkat. Dožil se slušného věku pravda, ale to že se po válce z USA nevrátil také o lecčems vypovídá.

Jenom bych dodal, pro zdejší technokraty, že duchem doby o níž psal Berty Ženatý byli vychováni američané co během 70 let dokázali od nesmělých skoků v Kitty Hawk doletět na měsíc a zpět.

[deda.jabko]

byli vychováni američané co během 70 let dokázali od nesmělých skoků v Kitty Hawk doletět na měsíc a zpět.

Treba Wernher von Braun a lidi kolem nej meli taky tohoto spravneho ducha.

[Aleš Kapica]

Jo měl. Stejně jako řada jiných, co posunuli vývoj dál než všichni tlachalové z tohoto serveru dohromady.

Dnes je fuj, fuj, všechno co se dělo během války v Evropě. Ale už se jaksi pozapomíná na fakt, že současná medicína z toho dodnes těží. Ono je vůbec fajn, když špinavou práci odvede někdo jiný.

[John_Pitralon]

Třeba jak dopadli pervitinoví bojovníci. Ono to zpočátku fungovalo, lidi se vyšponovali k maximálním výkonům. Ale zběsilej běh za fatamorgánou nefunguje do nekonečna, člověk má svoje limity.

Podivná druhá světová válka - Hitlerova drog

[Aleš Kapica]

Řekl bych, že moc baštíš co jedna bába povídala.

Drogy se používaly vždy. Na někoho fungoval stakan vodky na lačno, na jiného tableta pod jazykem. Dalšímu stačila pouhá euforie a psychopaty těšilo, že můžou někomu ubližovat a ještě je za to pochválí.

[John_Pitralon]

Jo prej vyrobili 38 milionů tablet pervitinu. Ale je to jen jedna bába povídala, takže kdo ví.

[John_Pitralon]

Tak chyba - 35 milionů bylo jen pro invazi do Francie. Za celou válku nakoupil Wehrmacht 200 milionů tablet pervitinu.

[Want]

A zjistil sis taky, kolik se ho spotřebovalo za posledních 30 let u nás, když jsi takový expert?

[John_Pitralon]

To nevim. Ale jedna známá, taková jako Pergnerka, po tom pervitinu prošla sklem. Říkala mi - já jsem si myslela, že jsem Terminátor.

[Aleš Kapica]

A zřejmě asi jo. Když prošla…

[John_Pitralon]

Asi jo, ona si jen rozsekla ruku. To jí sešili a hned na detox.

[|🇵🇸]

Pitralon je sice bizarní konspirační teoretik, ale tady si dovolím doporučit seriózní knihu – Der totale Rausch: Drogen im Dritten Reich (Norman Ohler).

[John_Pitralon]

Můj děda byl Totaleinsatz v Reichu za toto Totale Rausche. Ne že by mu nějak ublížili, měl to prej v pohodě, ale musel tam na befehl naběhnout a makat.

[John_Pitralon]

No to odpovídá. Ta velká lumpárna s údajným lítáním lidí na Měsic byla prachobyčejná goebbelsovská lež.

Wernher von Braun tells the story of Apollo 11: "Footprints on the Moon" RARE DOCUMENTARY (1969)

Apollo 11 Post Flight Press Conference

[Semo]

Do kolonky "Zadejte vaše jméno" nabuduce napis svoje meno, nie co pijes. Ale aspon hned vidno, z coho to mas.

[John_Pitralon]

To jsou bláboly, co. To je originální dokumentace Apollo švindlu.