Byl vydán AlmaLinux OS 10 s kódovým názvem Purple Lion. Podrobnosti v poznámkách k vydání. Na rozdíl od Red Hat Enterprise Linuxu 10 nadále podporuje x86-64-v2.
Byl vydán Mozilla Firefox 139.0. Přehled novinek v poznámkách k vydání a poznámkách k vydání pro vývojáře. Řešeny jsou rovněž bezpečnostní chyby. Nový Firefox 139 je již k dispozici také na Flathubu a Snapcraftu.
Byly publikovány výsledky průzkumu mezi uživateli Blenderu uskutečněného v říjnu 2024. Zúčastnilo se více než 7000 uživatelů. Téměř 93 % z nich například používá uživatelské rozhraní v angličtině.
Lukáš Růžička v článku RamaLama aneb vyháníme lamy na vlastní louku na MojeFedora.cz představuje open source nástroj RamaLama umožňující spouštět jazykové modely v izolovaných OCI kontejnerech, a to bezpečně, bez potřeby mít root přístup k počítači, s podporou GPU či CPU a bez zbytečných obtížností kolem.
Byl vydán Sublime Text 4 Build 4200. Sublime Text (Wikipedie) je proprietární multiplatformní editor textových souborů a zdrojových kódů. Ke stažení a k vyzkoušení je zdarma. Pro další používání je nutná licence v ceně 99 dolarů. Spolu se Sublime Merge je cena 168 dolarů.
Multiplatformní open source voxelový herní engine Luanti byl vydán ve verzi 5.12.0. Podrobný přehled novinek v changelogu. Původně se jedná o Minecraftem inspirovaný Minetest v říjnu loňského roku přejmenovaný na Luanti.
Armbian, tj. linuxová distribuce založená na Debianu a Ubuntu optimalizovaná pro jednodeskové počítače na platformě ARM a RISC-V, ke stažení ale také pro Intel a AMD, byl vydán ve verzi 25.5. Přehled novinek v Changelogu.
Po 25 letech s číslem 329 končí linuxový časopis Linux Format (Wikipedie, reddit, 𝕏).
Immich z balíčků open source aplikací FUTO je alternativa k výchozím aplikacím od Googlu a Applu pro správu fotografií a videí. Umožňuje vlastní hosting serveru Immich. Zdrojové kódy jsou k dispozici na GitHubu pod licencí AGPL-3.0.
Po 9 týdnech vývoje od vydání Linuxu 6.14 oznámil Linus Torvalds vydání Linuxu 6.15. Přehled novinek a vylepšení na LWN.net: první a druhá polovina začleňovacího okna a Linux Kernel Newbies.
Tak nám to zase uteklo. Po delším čase, vám opět přináším malou literární hádanku. Dnes ráno jsem sáhnul po knize vizionářského autora, který ve svých knihách burcoval aby obyvatelé téhle země překročili stín čecháčkovství. A při čtení následující pasáže jsem se nemohl ubránit srovnání se současnou situací v ČR. Dnes mne opravdu překvapuje už jen to, že zatím nikdo nezačal vykřikovat, že to panující sucho je trest boží za to, že velká část populace téhle země pomohla do sedla Zemanovi s Babišem. I kdyby to byla tisíckrát pravda, pokřikováním se věci nemění.
Seděl jsem tu, popíjel čaj, poslouchal a hleděl kol kolem. Bylo mi to divné, že by se měli inteligentní lidé scházeti v tajnosti jenom proto, aby si mohli přečíst několik knih, které svým obsahem nebyly „„dynamitem“. Vždyť, co zde leželo na stole, nebylo nežli běžná literatura, prodávaná a čtená v „Evropě“ za každým rohem. Ale pak, když jsem si vzpomněl, v jakém duševním temnu žije tolik milionů ostatních Rusů, tu jsem se nedivil, že pouhé vědění, pouhé světlo, pouhá touha po liteře a po slově útěchy se může státi ustanoveným řádům nebezpečnou.
Popíjel jsem svůj čajík, naslouchal dívčímu hlasu, jak zvučně předčítal, a pomyslil jsem si: Možná, že po celém Rusku právě teď, v tuto dobu, jsou ve sklepních shromážděních mnozí studenti a studentky, že čtou při svíčce, že mají svoji stráž postavenou u vrat a že se pak k ránu roztrousí stejně jako se přitrousili. A zatím, co se projevuje tento „podpólnyj“ podzemní život, miliony mužiků, nevědomých, beznáročných, spí — ne v postelích — ale na lavicích své chalupy. Obutých, přikrytých kožichem a s beranicí místo podušky.
Díval jsem se do svící a připadalo mi to, jako by po celé Rusi bludičky a nikoliv pravá světla blikala nad velikým bahniskem…
Z celého průběhu schůze vanul snílkovský romantismus. Nebylo tu činu anebo myšlenky, která by vedla k činu. Kdykoliv ten neb onen povstal a mluvil, jak zlepšit poměry v Rusku, jak osvítit cestu probuzení — vždy se ukazovalo, že největším nepřítelem této ohromné práce nebyl „stávající řád“, jako spíše ta ohromná lhostejnost, ten mrtvolný fatalismus, ten hlušící klid, to ohlušující ticho milionových mas.
Ano, i ticho může ohlušovat!
Po čtení knihy přišlo arciť na program prodebatovávání běžných záležitostí. Někteří studenti dokonce upozorňovali na plodnou práci, kterou vykonali: Naučili mužiky správnému zacházení se včelami a s úly, zavedli pravidelné přivážení starých novin do vesnic, zorganizovali sbory „hasičů“ — odvážnějších to mužíků kteří by při požárech dbali na pořádek a strhovali chalupy. O stříkačkách nemohlo být ovšem řeči. Jednalo se jen o to, aby mohlo to, co hoří, v klidu dohořet a aby ostatní lidé neokrádali ty, kteří z hořícího stavení vynášeli své věci.
Praktické práce mezi „naródom“ bylo vykonáno velmi málo. Většinou tu byli „ideoví“ pracovníci a pracovnice. Tedy pohodlnější práce, při níž se nedá mnoho pokazit.
Ke konci večera jsem se dostal na program. Dotazovali se mne na tisíc a jednu věc! — Studentky dorážely, že přes zdánlivou svobodu přec jen evropské studentky nejsou emancipovány, že se vůbec neuplatňují, že jsou vychovány k tomu, aby byly „Gute Hausfrauen“ a nic více.
Neočekával jsem v těchto ostříhaných hlavičkách "tolik originality myšlení a správného postřehu o mnohých našich věcech. Bylo to tím podivnější, že tyto dívky nikdy za hranicemi Ruska nebyly — ba ani oblast vlastního okresu neopustily a přec ve svých vývodech střelily tak blízko terče. Velmi se všecky zajímaly o tu tak zvanou „akademickou svobodu“, kterou požívaly vysoké školy Evropy a ptaly se, na kterých universitách jsou nejsilnější kolonie ruských studentů, uprchnuvších za hranice — a jak by se dal s nimi udržovat styk.
Když došlo na otázku sportu, tu jsme se dostali do otevřeného konfliktu. Všichni téměř odsuzovali nutnost tělovýchovy — stavěli ji na naprosto podřadné místo, když prý ještě tolik nevědomosti a tolik temnoty mezi lidem.
Bylo již hodně po půlnoci, když jsme dodebatovali.
Předseda všem poděkoval, vyzval přítomné, abz si podali ruce a po jednom se rozešli.
A tak jedna „temná postava“ za druhou mlčky a tiše mizela za kalitkou do temné ulice.
Se mnou vyšel předseda:
„Máme kus společné cesty, půjdeme! Jestli někoho potkáme, budeme předstírat opilost. To je zde nejméně nápadné. Budu vás držet kol krku a mluvit nesmysly. Tak abyste mi to neměl za zlé Bert Emiloviči.“
Tiskni
Sdílej:
byli vychováni američané co během 70 let dokázali od nesmělých skoků v Kitty Hawk doletět na měsíc a zpět.Treba Wernher von Braun a lidi kolem nej meli taky tohoto spravneho ducha.
Wernher von Braun tells the story of Apollo 11: "Footprints on the Moon" RARE DOCUMENTARY (1969)
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz
2.7.2019 21:52