FreeTube, desktopový klient pro YouTube využívající lokální API, byl vydán ve verzi 0.26.0. Toto velké opravné vydání mj. vrací částečnou podporu živých přenosů nebo přepracovává zobrazování titulků a obecně nastavení videa v přehrávači – FreeTube umožňuje např. přehrávat video s větším zrychlením.
Další vlna kyberútoků zasáhla chladicí zařízení supermarketů v sedmi evropských zemích, Belgii, Lucembursku, Švédsku, Nizozemsku, Irsku, Estonsku a Finsku. Mrazáky se v některých prodejnách opět 'proměnily v trouby' a zahřály až na 50°C, což pochopitelně vedlo ke znehodnocení uskladněných potravin. Útoky navazují na podobný incident ve Francii z první poloviny října letošního roku, pachatel stále není znám.
Zranitelnost v aktualizačním mechanismu WordPress umožňuje útočníkovi zasáhnout do dočasného instalačního adresáře během aktualizace jádra systému. Před aktualizací veřejně dostupného WordPressu dočasně zablokovat HTTP přístup k wp-content/upgrade/, následně aktualizovat a zkontrolovat logy. Postižené verze: WordPress 4.7 až 7.1.3.
Alpine Linux zveřejnil podrobnosti o útoku na svůj GitLab a 30. října oznámil obnovení provozu. Útočník se 20.–21. října pokusil zneužít chybu v regulárních výrazech. Exploit způsobil opakované pády workerů a několikrát se dostal do pokročilé fáze. Úspěšné spuštění kódu však nebylo potvrzeno. Fix: Opravený GitLab a současně Ruby 3.3.13, 3.4.12 nebo 4.0.9+, pokud jde o vlastní sestavení či kontejner.
Konference OpenAlt 2026 proběhne tento víkend 7. a 8. listopadu na FIT VUT v Brně. Jedná se již o 21. ročník této konference, která propojuje otevřené technologie, svobodný software, hardware a lidi, kteří chtějí věci nejen používat, ale také jim rozumět a měnit je k lepšímu. Více o konferenci v příspěvku OpenAlt 2026: technologie, které dávají svobodu na blogu spolku OpenAlt.
Eben Upton oznámil další zdražení jednodeskových počítačů Raspberry Pi. Tentokrát 16 GB varianty Raspberry Pi o 80 dolarů a 16 GB varianty Raspberry Pi Compute Module 5 o 40 dolarů. Cena Raspberry Pi 500+ se nemění.
Francouzské Národní shromáždění přijalo 30. října 2026 poměrem 11 hlasů pro, 10 proti a 14 abstencí pozměňovací návrh I-1358 ke státnímu rozpočtu na rok 2027, který zavádí daň z objemu dat doručovaných uživatelům internetu. Návrh socialistického poslance Laurenta Lhardita stanovuje sazbu 0,055 eura za gigabajt, tedy 55 eur za terabajt. Zatím nejde o platný zákon, ale o dílčí hlasování během prvního čtení rozpočtu. Daň by měli platit
… více »Nizozemská vláda ve snaze šetřit a zvyšovat efektivitu s využitím umělé inteligence (AI) hodlá zrušit asi 25.000 pracovních míst ve státní správě. Cílem je postupně dosáhnout ročních úspor až 3,5 miliardy eur (85,2 miliardy Kč). Na konci loňského roku ve státní správě pracovalo rekordních 160.000 lidí. „Nemůžeme pokračovat v tom, co jsme dělali dosud,“ uvedl státní tajemník pro efektivní fungování vlády Eric van den Burg. „Proto
… více »Uf, jak ten čas letí. Je tomu již pět let co jsem zde nadhodil poslední literární hádanku. Ne že bych se od té doby nikdy nechystal k nahození další, ale obvykle od záměru sešlo pro jiné, důležitější věci na práci. V poslední době jsem však "objevil" poněkud pozapomenutého autora, kterého stojí za to připomenout. Své blogy - výstižnější označení pro jeho zápisy by člověk stěží pohledal - psal od počátku první světové války a publikoval v průběhu dvacátých let. Než zemřel, ve stejném věku jako jsem teď já, na tuberkulózu.
Lidská morálka je věc tuze složitá. Co je mravné a co nemravné? Co dělat smím a co nesmím? Co dělat mohu a co nemohu? Dělej, co chceš, všem lidem se nezachováš; jedni to vidí tak a druzí onak. Ztratí-li někdo portmoné s penězi, je to pro něj neštěstí; ale metař, který je zvedne, řekne: "Mám to štístko!" Vyhrát peníze v kartách, třeba hazardní hrou, je mravné; sáhnout ale někomu pro ně přímo do kapsy, je nemravné. To co jedněm přináší prospěch, ti jedni shledávají vždycky přípustným a mravným; druzí ale, které to poškozuje, prohlašují to za vrchol zvrhlosti. Kolikrát se ta situace změní během hodiny; a ihned vyznává se morálka obráceně. Mravné pro člověka je všecko to, co potřebuje udělat, a co mu prospívá; ale ta příčina může a také bude se druhým zdáti nemravná; řeknou o něm "udělal to z pohnutek nízkých a nečestných". Musí se tedy najít zástěra, která příčinu zakryje; to se jmenuje záminka a ta je mravná, a druhým, nejsou-li zvlášť bystrozrací, přijatelna bývá vždycky. Fridrich Veliký říkal: "Když chci něco udělat, udělám to bez řečí a pak se najdou filosofové, kteří dokáží, že jsem to udělal právem"; postihl dobře, že morálka je výrazem mocenských poměrů. Co dělají ti, kdož mají v rukou moc, je pro ně vždycky mravné; a záminka, pod kterou to činí, svědčí o tom, že jsou lidé ideální, poctiví a spravedliví. Čím kdo chce vyvésti větší špatnost, tím krásnější a líbivější, populárnější hledá si k ní záminku; špatnosti jsou připraveny stále, ale často se dlouho neuskutečňují, protože vhodná záminka tu není. Světové vraždění lidstva bylo připraveno dvacet let, až se pro ně udělala vhodná firma: "Ztrestání drzého Srbska". To byla na jedné straně, zatím co na druhé se vykřiklo: "Na ochranu nebohé srbské země!" Národy znaly záminky, ale neviděly příčin; a válka byla. Všecko na světě se dělá z pohnutek hmotných, často i nezřetelných na prvý ráz; ale záminka je vždy vysoce ideální a šlechetná. A teď už můj příběh pochopíte.
***
Nový katecheta, kterého jsme na první třídě měšťanské školy dostali, byl pro nás překvapením; vyučoval svatému náboženství docela jinak, než pan farář nebo kaplan, kterého jsme měli na obecné škole. Horký byl a vášnivý; víra v něm hořela plamenema jiskry z něj létaly na nás; ukázalo se, že nejsme takový úhor, za jaký nás prohlásili ctihodní a důstojní pánové, kteří o pánubohu mluvili tak, jak o sousedu, a když líčili umučení Krista, cpali si nos tabákem, aby neusnuli. Byli to kněží moudří a zkušení života, který v nich dávno pohasil požáry; stačilo jim, že známe sedmero hlavních hříchů proti duchu svatému, a kaplan, když je kluk správně vyjmenoval, tak jak když bičem mrská, spokojeně říkal: "Sedni si lumpe, máš jedničku. Já vím, holomku, že než jsi došel od přijímání včera důmů, mels je všecky. Kristus pán umřel za chlapce hodné a ne za vás, vy uličníci! Viď, Donáte?" A Donát kýval k tomu hlavou: "Ano prosím."
Byl to nepochopitelný poměr, co důstojní pánové, kněží církve katolické, s tím klukem měli; Donát byl žid, ale na náboženství zůstával stejně a neodcházel; učil se římskou věrouku s námi. Velebníci měli ho ještě radši než nás; kluk to byl hezký, černý, kudrnatý, a oči měl jak uhle; jeho otec kšeftoval s obilím, na jezdění po vsích měl bryčku a v té vozil velebné pány třeba v noci, když jim doktor vyřídil, k tomu, koho připravil k poslednímu pomazání. Ten dobrý vztah tkvěl asi v tomhle; no my, kluci, jsme tomu prostě nerozuměli; velebný pán je velebný pán a nemá se zahazovat s židem, klukem Donátem.
Donáta jsme někteří měli rádi, a někteří mu záviděli; učil se dobře, byl ke klukům dost hodný, ale nevyvážil tím to, co měl víc, než druzí; míval plné kapsy cukroví, chroupal čokoládu, měl pistolku na kapsle, dvě foukací harmoniky, na jaře ty největší a nejkrásnější skleněné kuličky; všecko co jsme neměli my. Honza Balaš kolikrát, když loudil na něm bez úspěchu, pak mu pohrozil: "Ty kluku, počkej, jen co budou prázdniny! Však my ti ty bejle vybrakujeme!" Ale nikdy k tomu nedošlo a my jsme po posledních prázdninách přešli na měšťanku. První čas byli jsme bez duchovního pastýře; staří za námi nechodili, a Donát, když nebylo příčiny k řevnivostem, mezi námi docela zapadl; nikdo ani na to, že je jiného vyznání, nevzpomněl. Pak přišel ten nový katecheta; hubený, žlutý, přísný, náramný kazatel; Donát při hodině zůstal, a katecheta, listuje v katalogu, jej také vyvolal. Dal mu otázku z liturgiky: proč věž má na sobě hodiny. Donát odpověděl, že proto, aby lidé, co nemají hodinky věděli, kdy je poledne a šli k obědu, místo co měl říci: "Aby věřící viděli, jak čas rychle ubíhá a připravovali se usilovněji k spáse", a měl to prohráno; káťa ho poslal ven, a Honza Balaš tvrdil, že Donát to nevěděl proto, že si hrál pod lavicí s flobertkou. Byla to první střelná zbraň, která se ve třídě objevila a stala se touhou všech kluků; Donátovi se začlo zase závidět. Káťa ho při náboženství netrpěl, posílal ho domů; připomínalo se tak dvakrát týdně, že Donát je ovce ze stáda jiného a kluci toužili: "Koukejte, kluka; a tu pistol tu nezapomene ani jednou! Jen jednou kdyby ji zapomněl!" Káťa na vinici páně byl dělníkem velice pilným; probral s námi starý zákon, přešel k novému; začal nám líčit život a umučení Krista. Líčil to tak, až se v nás tajil dech nad ukrutností židů; líčil dramaticky všecky pletichy židovských učitelů, klesal hlasem a zas jej zvedal, šeptal, plakal, prosil; byli jsme vyjevení. Mluvil o utrpení Krista, o tom, jak židi se mu vysmívali; končil tím, že Beránek umřel za nás, ukřižován židy, přibit od nich na dřevo kříže... Bylo takové ticho v třídě, že bylo slyšet bzukot mouchy za oknem; a do toho ticha zalehl výkřik Honzy Balaše: "A má flobertku!" Káťa odcházel pln uspokojení nad výsledkem své vyučovací metody; ještě nezavřel dveře, když jimi vklouzl do třídy Donát... Čtyřicet kluků se na něj vrhlo: "Dej sem pistoli! Dej ji sem! Ukřižovali jste pána Ježíše!"
Honza vrhl se na Donáta; porazil ho. flobertku mu vyrval z kapsy; a druzí kluci kroutili ji zase z rukou jemu, až přiběhl káťa, zděšený rámusem, zpět. Kluci zapadli do lavic a před káťou zůstal jen uválený Donát s Honzou; katecheta začal výslech:
"Proč se perete?"
"Vzal mi pistoli."
"Proč jsi mu to bral?"
"Ukřižovali pána Ježíše! Já ho chtěl potrestat!"
Katecheta spráskl ruce: "Ale to je dávno! To ne on!" a Honza klidně odpovídal: "Voni ukřižovali pána Ježíše!"
Šlo to do konference; Donát za nosení zbraně dostal dvojku z mravů a Honza Balaš úředně deset rákoskou přes zadnici; nesl to heroicky, jen si posteskl: "Tak vida! Ukřižovali pána Ježíše, ale flobertku mu, židovi, nechají! Copak jsem ho nemoh ztrestat, že našeho spasitele trním korunovali?" A z toho poučného příběhu vidíte, že ta nejšpinavější příčina zlého skutku má tu nejsvětější záminku.
Tiskni
Sdílej:
...
Autorem vzpomínky je Karel Vaněk, novinář a fejetonista, který dopsal za zesnulého Haška - na žádost nakladatele - román "Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války". Vaněk zažil I. světovou válku, zajetí i revoluci v Rusku na vlastní kůži. Zpracováním svého válečného deníku začal knižní publikace svých fejetonů. Z nichž poslední vyšla již posmrtně v r. 1934
Vaněk v polovině dvacátých let onemocněl tuberkulózou na kterou v roce 1933 ve 46 letech zemřel.
Svým literárním stylem se Haškovi podobal - především v oné kousavosti a jinotajích, ale z humoristického hlediska jeho texty k popukání nejsou. Dost silně mi připomínaly jiného - rovněž poněkud zapomenutého autora - Josefa Filgase. Rozhodně však stojí za přečtení. Uvidíte, že se v naší společnosti za ty roky nic nezměnilo. A že v minulosti nebyli obyvatelé této země o nic lepší, a snad ani horší, než dnes.
Uvidíte, že se v naší společnosti za ty roky nic nezměnilo. A že v minulosti nebyli obyvatelé této země o nic lepší, a snad ani horší, než dnes.A musi byt nutne obyvatele lepsi, aby mohla byt spolecnost lepsi?
A musi byt nutne obyvatele lepsi, aby mohla byt spolecnost lepsi?práve sa o tom filozofuje na ČT 24 u Moravca... ale ten Moravec a na moderovanie takej diskusie nehodí:), ten "formát" pripomína lacné talk show a diskusie na abc linuxu zase pripomínajú kohútie zápasy o to, kto má vyššie IQ:)
)
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz
