Vývojáři Kali Linuxu upozorňují na nový klíč pro podepisování balíčků. K původnímu klíči ztratili přístup.
V březnu loňského roku přestal být Redis svobodný. Společnost Redis Labs jej přelicencovala z licence BSD na nesvobodné licence Redis Source Available License (RSALv2) a Server Side Public License (SSPLv1). Hned o pár dní později vznikly svobodné forky Redisu s názvy Valkey a Redict. Dnes bylo oznámeno, že Redis je opět svobodný. S nejnovější verzí 8 je k dispozici také pod licencí AGPLv3.
Oficiální ceny Raspberry Pi Compute Modulů 4 klesly o 5 dolarů (4 GB varianty), respektive o 10 dolarů (8 GB varianty).
Byla vydána beta verze openSUSE Leap 16. Ve výchozím nastavení s novým instalátorem Agama.
Devadesátková hra Brány Skeldalu prošla portací a je dostupná na platformě Steam. Vyšel i parádní blog autora o portaci na moderní systémy a platformy včetně Linuxu.
Lidi dělají divné věci. Například spouští Linux v Excelu. Využít je emulátor RISC-V mini-rv32ima sestavený jako knihovna DLL, která je volaná z makra VBA (Visual Basic for Applications).
Revolut nabídne neomezený mobilní tarif za 12,50 eur (312 Kč). Aktuálně startuje ve Velké Británii a Německu.
Společnost Amazon miliardáře Jeffa Bezose vypustila na oběžnou dráhu první várku družic svého projektu Kuiper, který má z vesmíru poskytovat vysokorychlostní internetové připojení po celém světě a snažit se konkurovat nyní dominantnímu Starlinku nejbohatšího muže planety Elona Muska.
Poslední aktualizací začal model GPT-4o uživatelům příliš podlézat. OpenAI jej tak vrátila k předchozí verzi.
Google Chrome 136 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 136.0.7103.59 přináší řadu novinek z hlediska uživatelů i vývojářů. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 8 bezpečnostních chyb. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
Každého čas od času přepadne nějaká ta choroba a ti prozíravější mají pro takovou situaci doma lékárničku, nebo alespoň několik léků první pomoci. V posledních diskuzích jsme se tady hodně přeli o to, jakým způsobem se mělo či nemělo postupovat. A také zde opakovaně zaznělo, na obhajobu plošných opatření, že jsou lidé nezodpovědní a tudíž je lépe převentivně nařídit plošné nošení roušky všem.
Nehodlám zde opět řešit otázku smysluplnosti roušek. Mým cílem je, seznámit vás s tím, jak sám řeším případné nemoci a za jakých okolností se ubírám k lékaři.
Svými kamarády jsem všeobecně považován za člověka, co by snad přežil i atomový výbuch, ale není tomu tak. I o mne se čas od času pokouší choroba a mám své neduhy.
Ve špitále jsem byl naposledy před 30 lety a na základě lékařského výsledku jsem byl propuštěn po 8 měsících a 4 dnech (z toho 2 měsíce ve vojenské nemocnici na Klášterním Hradisku v Olomouci) trvalou dovolenou z výkonu ZVS. Údajně jsem prodělal zánět ledvin. Faktem je, že byl nejspíš nějaký netypický, protože se na mě chodili koukat i studenti z lékařské fakulty. Neměl jsm totiž žádné typické příznaky. Cítil jsem se v životní formě, a jediné omezení uložené od lékařů bylo – vyhýbat se v maximální míře potravinám s velkým množstvím draslíku: banánům, sušeným meruňkám a pod.
Ale k věci. Jednou z mála věcí, co mě dokáže oddělat, je bolest hlavy. Nebývá to často. Objevuje se za určitých okolností, když přechází výrazná změna počasí. Ale ne z pěkného na špatné, jako to mívají revmatici, ale přesně naopak. Takže venku se vyjasní, všichni se vyhrnou radostně ven, a pro mne je nejlepší řešení situace zalézt, pokusit se usnout a přežít. Pro tyto případy mívám u sebe ibalgin 500. Analgetika na bázi paracetamolu (např. paralen, nurofen, atp.) na to nefungují. V nedávné době jsem k tomu přidal Tensiomin, což je lék na snížení krevního tlaku. Stačí jedna tableta a obejdu se i bez ibalginu. Jenže ten není volně prodejný. Předepsal ho pro podobné případy doktor mé 80 leté matce. Mám ho od ní. Ibalgin ale pomáhá i v situaci, kdy se rozbolí zuby.
Další, kdo o sobě dá občas vědět, je žlučník. Žlučníkové kameny nemám, ale tvoří se mi písek a v něm se nejspíš občas objeví větší hrudka. Která zřejmě když se tlačí žlučovodem ven, způsobí bodavou bolest v pravém podžebří. Není to nic, z čeho by člověk lezl po stěně, ale balíček zmrzlého špenátu z mražáku udělá dobře. Ale když není tak není. Nicméně pro tento případ sebou nosím cholagol. Univerzální kapky, kterými zabíjím ještě jednu mouchu. Báječně totiž protahuje dýchací cesty.
Řadu let mě trápil takový protivný problém, kvůli němuž jsem absolvoval i řadu vyšetření, při kterých zjistili jen to, že mám mírné nealkoholické ztučnění jater. Byly to takové kousavé bolesti v oblasti nad žaludkem. Objevily se po jedné temné noci, kdy mě společnost přinutila v rámci bratření vypít panáka "tatranského čaje". Nevím jestli mi to svinstvo poleptalo žaludek či co, ale od té doby jsem začal mít ten problém. Zajímavé je, že kolega který toho sajrajtu tehdy vypil celou láhev, zůstal bez následků.
Na tohle nefungovalo nic. Musím však ale zaťukat na dřevo, přestal jsem mít tenhle problém od té doby, co jsem začal pít čaj z čagy. Kamarádi si kvůli tomu ze mě utahují, ale faktem je že od té doby co to piju se mi nedělají ani opary. Ty se mi dřív vysypaly pokaždé kdy mě tzv. "střeplo". Nemám pro popsání toho stavu lepší výraz. Ale nastává v situaci, kdy je tělo zřejmě oslabené a já, místo abych šel zavčas do postele spát, to přetáhnu.
Tímhle způsobem mě to skolilo těsně před velikonocemi 2016, kdy jsem prožil to co nikdy předtím a zatím ani po tom. Horečky a zimnice mnou lomcovaly asi dva dny. Ležel jsem pod dekou, lil do sebe horký čaj s medem a citrónem a bral acylpyrin. Acylpyrin je osvědčené léčivo mého dětství a jeho šumivá obdoba je rovněž nezbytnou součástí mé lékárničky. Mimochodem, zachytil jsem článek, ve kterém se uvádí, že podle hlavního epidemiologa pražského Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) Petra Smejkala, jednou z hlavních příčin úmrtím obětí va covid-19 jsou krevní sraženiny v plicích, tzv. hyperkoagulační stav, neboli trombofilie. To způsobuje ty dechové potíže. Léčí se to tak, že se podávají léky zabraňující srážlivosti krve. A mezi takové, mimo jiné, patří i starý známý – acylpyrin (či aspirin, chcete-li).
Na běžné škrábání v krku mi pomáhá orofar, ale osvědčily se mi i cucací vincentkové pastilky. Vincentku mám i v lahvičce s rozprašovačem, abych si ji mohl prskat do rypáku, když se o mě pokouší rýma a mám ucpaný nos. Občas, když se neudržím a dám si večer tatarák, mě pálí žáha – na tohle mám v lékarničce Gaviscon. A na sračku používám osvědčené živočišné uhlí – žena preferuje smektu.
Tím bych asi tak vyčerpal svoje neduhy. Občas mě ještě bolí za krkem, nebo záda, když nejedu delší dobu na kolobrndě. Na což pomáha bazén a pára. Bohužel medikamenty v současné době zcela nedostupné. S teplotou pokud možno nikam nelezu. Lépe pobýt zavčas den či dva doma v posteli, než aby se to rozjelo.
K doktorovi chodím, jen když mám pocit, že to fakt jinak nepůjde. A tak tomu bylo i teď v únoru. Kdy jsem se asi po dvou letech rozhodnul, že při té příležitosti alespoň zjistím kam mám vlastně jít. Teploty jsem neměl, jenom jsem cítil, že mám něco na plicích a necítil jsem se dobře. Nafasoval jsem tedy zmíněné vincetkové pastilky, ACC long a nazdar. S tím, že mám za týden přijít na kontrolu. Zklidnilo se to, ale těsne před tou kontrolou mi opuchla huba. Stalo se mi to za uplynulého půl roku potřetí. Poprvé v říjnu, podruhé o vánocích a teď to bylo potřetí. Pokaždé to začlo stejným způsobem a bez zjevné příčiny. Kdo mívá opary ten pocit dobře zná. Cítíte že se něco děje a jako naschvál nemáte po ruce nic čím by se dalo zakročit. Akorát že mi tentokrát nevyskočí opar, ale během deseti minut vypadám jak kačer Donald. Bylo by to k smíchu, kdyby se s tou opuchlou hubou dalo smát. Zvolna to splaskne asi za dva dny. Pochopitelně jsem se o tom doktorce zmínil, a tak jsem dostal doporučení na alergologii, kde mi udělali testy na všechno možné a pustili žilou, s tím že výsledky měly být 20. dubna.
Všechno bylo ok. Huba splaskla, cítil jsem se ok, když vypuknul blázinec kolem koronaviru. Dokud nebylo povinné nošení roušek bylo to ok. Jenže pak přišlo povinné nošení držhubky. Ok. Půlhodina na koloběžce ráno tam a večer zpátky se dala přežít. Jakožto příležitostný kuřák jsem si mohl dopřávat luxusu, že v práci nikdo nebyl, takže jsem si mohl dovolit smrdět kouřem. Ovšem pak skončila kolegům 14 denní povinná karanténa – na rozdíl ode mne byli v kontaktu s kolegyní, u níž se koronavirus uchytil zřejmě během dovolené v Itálii. A já s hulením opět přestal. Zhruba dva dny na to, o velikonočním pátku, když jsem musel dorazit do práce na domluvenou schůzku, se mi zas vrátilo to únorové pokuckávání.
Přes velikonoce se to zase zklidnilo. Kamarád jel přes Prahu a vzal mě sebou k sobě na Šumavu, kde jsme hulili jak sádroví ježci a užívali si bezdržhubkové svobody. V úterý jsem opět dorazil do práce, ve středu se vrátilo pokuckávání a ve čtvrtek jsem do toho bodnul vidle. Do pondělka jsem byl doma, ale pokuckávání neustalo. Tak nevím. Fakt je ten, že doma nehulím. Že by něco na tom závěru francouzských lékařů něco přeci jenom bylo?
Každopádně v pondělí mne čekaly tři hodiny s hadrem na hubě, během nichž jsem absolvoval pohovor a alergoložkou v průchodu před ordinací, a pokuckávání zintenzivnilo. Nicméně jsem se dozvěděl, že všechno je ok. Žádné alergie prokázány nebyly a jediný marker ukazoval na aktivní sliznice, což by mohlo způsobovat i to dráždění k tomu kuckání. Nicméně mě doktorka rovnou odlifrovala pro jistotu na koronavirový test, takže jsem se v práci ani neohřál a opět vyrazil domů.
Výsledek byl negativní. Ostatně bych se hodně divil, kdyby tomu bylo jinak, protože podle toho co se traduje by při nakažlivosti koronaviru musela být za tu dobu na prkně polovina naší domácnosti. Takže jsem vyrazil do práce, abych doma nezacláněl. V pondělí má technik od UPC dodat nový modem, tak tam sjedu nejspíš opět jenom na skok. A v úterý snad konečně začne nějakým způsobem řešit doktorka to moje pokašlávání, které je podle mě zralé na antibiotika. Jestli to ovšem do té doby opět nepřechodím.
Už jenom dovětek. Kdysi jsem v takovém případě jako nyní používal k úspěšné samoléčbě Bioparox, který ti naši … v roce 2016 stáhli. Zmizel, podobně jako bromoformiový sirup (Sirupus bromoformi compositus viz lékopis), který byl na kašel bezkonkurenčně nejlepší. Teď už jenom čekám, kdy zakážou jox – což je moje záchrana, když mě začíná škrábat v krku, zlobí zuby, nebo se objeví v hubě nějaké afty – přípravky na bázi jódu mají totiž tu vlastnost, že pronikají sliznicí a zřejmě díky tomu jsou schopny potlačovat mikrobiální bujení hlouběji než jiná forma dezinfekce.
Tiskni
Sdílej:
Hmm, naposledy jsem byl u dětský kvůli tomu, že kam má prý předat papíry. Tak jsem řekl, ať to tedy hodí k tomu doktorovi, co je ve vedlejší místnosti. A pak jsem se odstěhoval. Jediný co, tak jednou za 5 let zběžná kontrola v rámci práce, kdy musí firemní doktor vystavit potvrzení, že mohu dál vykonávat svou činnost na dalších 5 let. Ten doktor měří tlak, EKG a drobný test očí, zapíše váhu, zeptá se, zda mně něco netrápí a jdu.
Pokud jde o nemoci, tak nemocný nebývám. Jednou za rok si odbydu nachlazení (škrábání v krku, možná zvýšená teplota), což řeším tak, že horký heřmánkový čaj s medem, vypotit se, k tomu česnek s cibulí (jen večer, přes den to nejde) a přes den desinfekce krku v podobě septolete apod. pastilek. Většinou dokážu na sobě poznat i mikro příznaky, takže začnu s léčbou dřív, než něco vůbec propukne. První dva dny se to zhoršuje a třetí den to jde dolu. Do týdne bývám většinou zpátky na 100%. Letos jsem to měl ale trochu horší, celkově jsem se doléčoval asi 14 dní. Asi to bylo způsobený tím, že jednak kolega měsíc kuckal (a pak skončil u doktora a doma) a já měl zase extrémní spánkový deficit (prostě hodně jsem přetáčel), takže jsem byl asi obdařen od něj.
Jinak od dětských let (základní škola) jsem měl jedinou závažnou věc minulý rok, kdy jsem skončil na pohotovosti. Vyšlo to totiž tak pěkně na Vánoce / svátky, že nebyla možnost zajít jinam. Sice jsem neměl žádné příznaky, kromě bolesti krku, ale po 3 dnech jsem si byl 100% jistý, že to musí být angína. A jelikož vím, že angína = nutnost antibiotik, tak jsem musel vyrazit za první pomocí. Na pohotovosti na mně koukali jak na idiota, ale doktor to nakonec potvrdil. Takže jsem žral 10 dní antibiotika (a 2 měsíce si dával do pořádku trávicí soustavu, ano, probiotika jsem v lékárně nechtěl) a cajk.
To, že jsem neměl žádné doprovodné příznaky u angíny si vysvětluji tak, že jsem je potlačil léčbou, kterou při náznacích nachlazení začínám aplikovat.
Každopádně začínám si uvědomovat, že přecijen trochu stárnu a už by to asi chtělo najít nějakého obvoďáka, provést krevní testy, dohonit resty v očkování atd.
Pokud jde o bolest hlavy, tak tu občas mívám ve dvou případech. První je, že když nepiju, druhým případem je, když se přetáhnu a ráno se snažím vstát a nejde to (budík zvoní každých 8min a donutí mně to vstát až třeba po hodině, nebo i dvou). V obou případech se z toho dostanu vždy až druhý den po vyspání, nebo později večer. Snažím se to překonat a tablety nežrat. Párkrát jsem si růžovou vzal kvůli soustředění (v práci se silnou bolestí, kdy jsem řešil urgentní věci a bylo to dost špatný). Pokud bych to měl zprůměrovat, tak za poslední rok jedna růžová, si myslím.
Zdar MaxPS: To jsme tak starý, že se budeme bavit o nemocech? Já myslel, že to dělaj jen důchodci :)Bavit se o nemocech je náhodou docela zajímavé a poučné. Jako dítě jsem ty hovory rád poslouchal, protože mě vždy zajímalo co jednou přijde a jakým způsobem se s tím ti lidi vyrovnávají. Z toho co znáš strach nemáš. Většinou mají lidé strach z neznámého. Proto se pradaxně mnoha lidem uleví, když se dozví i diagnózu která není radostná, protože už ví s čím se mají vypořádat. To mě nejvíc sralo tenkrát v tom špitále. Odlifrovali mě na jipku, vedle chroptěla nějaká stará paní, chodili kolem mě po špičkách, jako bych ji měl záhy následovat a já se při tom cítil v životní formě. A když jsem chtěl vědět co mi teda jako podle nich je, tak všichni jen konejšivě říkali: "To bude dobrý". No znáš mě už dost dlouho na to, abys věděl jak mě zrovna tohle vztekalo. Drželi mě tam asi týden, totálně mě vyhladověli a dehydrovali, já se k umírání stále neměl, tak mě pak šoupli na normální oddělení. Ale rovnou na té jipce mi řekli, abych nepočítal s tím, že bych se měl vrátit do kasáren. Takže jsem se od té doby neholil. Po měsíci jsem tedy měl být propuštěn do civilu, jenže se mi vůbec nelíbil jejich dovětek, že "vzniklé onemocnění není v přímé souvislosti s výkonem ZVS". Což mě dožralo na max. Nikde jsem totiž nekosil tak jako na vojně, a to jsem normálně opřed vojnou jezdil v zimě a spal venku pod širákem. Takže jsem byl první a zřejmě poslední vojín, co se jim tam kdy proti učiněném u závěru odvolal. Každý jim to zřejmě bez keců podškráb, protože byl rád, že jde do civilu. No a pak bylo haló. Podle předpisu jsem totiž musel zůstat ve špitále dokud se to neprojedná. Takže z toho byl další měsíc a ze špitálu jsem odcházel nakonec koncem května, v zimním kabátě, s rezavýma peckama a zarostlý jak Rumcajs, takže mě v kasínu každý zdravil protože myslel že jsem nějaká guma – nikdo jiný totiž vousatý nebyl. A já nezdravil nikoho, protože dva dny před mým propuštěním padly za vlast moje brýle, když jsme ve špitále hráli fotbal se ztvrdlýma houskama.
I ten česnek pomáhá. Bylo to asi rok poté co mě pustili z toho špitálu, kdy na mě z ničeho nic přišel pocit, že je fakt zle. Sepsal jsem závěť, sežral palici česneku a ulehnul, smířen s tím co bude. Ráno jsem se vzbudil do krásného dne a od té doby se to už nikdy neopakovalo.To mohlo souviset s "vesmirem", ne vazne podobne na cem je zalozena astrologie.
Není to samozřejmě žádná seriózní věda, ale faktem je, že reflektuje empirická pozorování. Výsledkem není, že se něco stane, ale profil s predispozicemi dotyčné osoby, které někdo využije, jiný ne.Souhlasim, ze astrologove si predpovedi cucaji z prstu ale ze vesmir dokaze na cloveka pusobit tomu verim.
PS: To jsme tak starý, že se budeme bavit o nemocech? Já myslel, že to dělaj jen důchodci :)Nejsme, ale az duchodce odnese rozvolnovani, budeme staresinove my tricatnici a prevezmeme jejich agendu.
A také zde opakovaně zaznělo, na obhajobu plošných opatření, že jsou lidé nezodpovědní a tudíž je lépe převentivně nařídit plošné nošení roušky všem.To tu asi taky nejednou zaznělo. Ale taky taky mnohokrát (odhaduju, že víckrát) zazněl jiný důvod. Schválně, jestli přijdeš na to, jaký.