Strach ze smíchu

20.3. 19:44 | Přečteno: 3432× | Jen tak na okraj

Tentokrát nehodlám psát sám za sebe, protože chci na tomto místě umístit text který napsal zhruba před 100 lety někdo jiný. Text, který je stále platný.

Můžete to brát i jako literární hádanku, protože nevím kdy a kde ho Friedrich Wilhelm Foerster původně publikoval. Česky byl publikován roku 1926 v časopise Ligy lesní moudrosti Vatra (2. č 5. roč.):

Dr. F. V. FOERSTER: STRACH ZE SMÍCHU

Byl jednou muž, který šel se synem a oslem klidně cestou… Ale vy už víte, jak to je dál: Potkali pocestného, ten se zastavil a řekl: Ne, něco tak směšného! Nač pak máte osla? Proč na něj neposadíte chlapce? Muž poslechl rady a byl zcela spokojen. Šlo to teď rychleji vpřed. A šli podle mlýna. Mlynář byl právě rozložen v okně a neměl nic jiného na práci než pozastavovati se nad jinými lidmi. I zvolal dolů: Což se ten kluk nestydí, nechá starého otce běžet a sám si sedí? Chlapec slezl, otec si sedl a šlo se dále. Blízko města potkali člověka, který měl na čepici napsáno: „Spolek pro ochranu zvířat a mravnosti.“ Ten k nim přistoupil a rozhněvaně pravil: Voni, nestydijou se prachnic to ubohý zvířátko tak tejrat? Co by tomu tak řekli, kdyby to zvířátko tak rajtovalo po nich? A aj, otec, syn i osel vkročili na osmi nohách v ulici města. Ale už kluci křičeli: „To zvířátko nejspíš je oba shodilo, jináč by tak hloupě vedle sebe nešli.“

Který druh lidí se tímto příběhem míní, jistě už víte. Jsou to ti, kteří nemají odvahy býti sobě věrnými, nýbrž při všem, co činí nebo nečiní, se ptají, co tomu řeknou lidé a zda se jim nevysmějí. A při tom ani nevidí, že se lidé budou mít vždy čemu smát, vždy co vytýkat, ať děláš co děláš. Jen kdo se o hlas lidí příliš nestará a koná klidně a pevně, co mu předpisují srdce a rozum, změní smích poznenáhlu v úctu, neboť vše, co má charakter a pevnost, imponuje konečně lidem, třebas by se bránili. Kdo si myslí, že se zajistí proti lidským hubám, tlachům a výsměškům, když bude povolným, ten se pořádně mýlí. Jakmile lidé poznají jeho nejistotu a že se podle nich řídí, budou si s ním hráti jako kočka s myší.

Je rozhodně nutno, aby smělý hoch zrovna hledal příležitost, kde by se pustil do boje se smíchem lidí pro nějaký dobrý neb ochotný skutek. Jinak strach z lidí vešel by mu ve zvyk, jehož by se nezbavil. Zapři jednou svou sílu k zodpovědnosti za sebe a své skutky i přátele, a lidské řeči tě smetou, kam budou chtít. Staneš se cárem ve větru hlouposti a nikdo tě už nezvedne, neboť vychovati se na muže může každý jen sám.

O autorovi se na wikipedii píše…

Friedrich Wilhelm Foerster byl především filosofem a vysokoškolským pedagogem, který se zabýval otázkami morálky a etiky. Byl významným protiprušáckým disidentem a a nesmiřitelným kritikem německého nacionalismu a fašismu. Z těchto důvodů musel většinu svého života strávit v emigraci, kdy postupně žil a pracoval ve Švýcarsku, Rakousku, Francii a Spojených státech amerických.

Byl nositelem myšlenky evropské federalizace německy mluvících zemí, o což se zasazoval i za svého působení ve Vídni u dvora císaře Františka Josefa I. v létech 1913–1914.

       

Komentáře

[Aleš Kapica]

Jak vidno z hodnocení blogpostu, proces denacifikace se evidentně minul účinkem. Jestli to nebude tím, že se na obyvatele bývalého protektorátu jaksi nevztahoval.

[Troubelin]

Mozna hodnoceni hodnoti blogpost a ne narodnostni otazku. Druha moznost je, ze ty lidi tak nejak seres. Asi bych se jim ani nedivil. Ale jelikoz se ti zjevne po jitreni narodnostnich ran styska (viz napr. cpani odpovedi na otazku pojmenovani Sudet pod nesouvisejici zapisky, na kterou se na miste nikdo nepta, ani ji nikdo nezpochybnuje), tak vez, ze ja jsem moc rad, ze jsme jako "nemecky mluvici zeme" byli federalizovani az 1938, pominu-li tedy ucast v jinych verzich Evropske unie.

Jinak, Kapi, budis dojem uknouraneho cloveka, ktery se nedopatrenim narodil par km za hranici Hlucinska a je mu v soucasnosti odepren nemecky pas. Nebo...?

[Aleš Kapica]

…jsi mimoň.

[Petr Tomášek]

Hodnocení hodnotí autora, který dokáže udělat i z vcelku normálního podobenství udělat velkou sračku...

[Aleš Kapica]

Sračka jsi ty, když máš za málo si přečíst kdo je autorem.

[Gréta]

nóóó a proč teda jako vedli toho vosla někam doměsta???? :O ;D

[grr! pow3r]

Gréto koukám se ti na patičku a říkám si...z tebe se stala socialistka?

[Gréta]

jj a protože mam jakože to sociální cítění sem si řekla že se s co nejvíc lidmama podělim jak jako nejlíp vobejít hamáč/bureš vokresní gardu :D ;D

[Max]

Něco podobného jsem zažil s babičkou a už tenkrát se mi z toho zvedal kufr. Ale s babičkou to bývá jako s maminkou, kde do jistého věku platí pravidla typu "1. maminka má vždycky pravdu, 2. pokud maminka nemá pravdu, platí bod číslo jedna".

Na druhou stranu, vtipné je, že současní politici jsou vlastně reální aktéři té povídky :).
Zdar Max

[Aleš Kapica]

Takže ti je jasné, proč jsem neodolal

[Petr]

Fuj, babičku, ty kujone :D

[Troubelin]

Je to starsi, hle: https://cs.wikisource.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%A1_%C4%8D%C3%ADtanka_pro_druhou_t%C5%99%C3%ADdu_%C5%A1kol_st%C5%99edn%C3%ADch/V%C5%A1em_se_nelze_zachovati BARTOŠ, František. Česká čítanka pro druhou třídu škol středních. Brno: Winiker, 1883. s. 29.

Ani bych se nedivil, kdyby to bylo z ustni lidove slovesnosti.

[Aleš Kapica]

Zajímavé je, že tenhle text je v češtině, kdežto Foester byl němec. I když – a to mi přijde zajímavé – autor odkazovaného textu byl kromě jiného překladatelem a také autorem básně Spravedlnost základ říší!

[Troubelin]

Ja tam tu zajimavost asi nejak nevidim, ten mem s oslem byl rozsirenej, mne to v detstvi bezne rikavala babicka (*1915). Jasne, mohlo to mit puvod v te citance 1883, ale klidne i driv. Tuhle verzi citanky jsme doma nemeli, ale meli jsme oficialni Rakousko-Uherskou ceskou vydanou v prubehu 1.sv.v. a tam takovejch propagandistickejch textu bylo nekolik, mozna i tehoz autora. Bylo to co do uvedomelosti a struktury zhruba jak CSSR slabikar s detma, co pisi kamaradum do CCCP.

Pamatuju si, ze tam byla nejdriv basen Jsem Cech! Jsem Moravan! a pozdeji i Jsem Rakusak! Aby se spravne podtrhla prislusnost k narodu i statu.

Ale jinak byla literarne ta citanka na urovni, vybrane kratke pribehy byly opravdu hezke.

[Troubelin 2.0]

Gg fulltext rika, ze povidku (kazani) o stejnem nazvu, tedy Vsem se nelze zachovati, obsahuje "Quadragesimale admontské", latinsky psane, asi ceskeho puvodu, ze 14. stoleti. Jestli je to ale shodny pribeh, to nevim. Muzes badat.

-(o lišce a dŽbánu) Překlad zt. zý. Quadragesimale admontského; rkp Admontský č. 590, str. 1l (dnes NUK Xx B 9). [.....] -(Všem se nelze zachovati) Překlad z téŽe sbírky kázání poďe rkpu č. 550 (NUK xx B 5), fol. 167a-b. - Latinský text otištěn v Časopise archivní školy 11, L934, LI7n. Česká slova v lat. textu t'ištěna kursi- vou. - Překlad J. Vilikovského.

[Troubelin 2.1]

Tak jsem se obetoval, stal 196MB Vyboru z ceske literatury 3, a zel tedy to kazani ze 14. stoleti historku o (pre/nevy)tizenem oslu neobsahuje:

oŠEM sE NELZE zAcHovATI) Nikdo se nemůže zachovati všem.Neboézachováš-[ se všem, zle činíš, pro. tože musíš lichotiti a o ucho šeptati;a nezachováš-li se nikomu, takézle činíš, pro. tožeproievuiď krutost. A tak jeden muž, mysle si, že Bůh v něčem nečiní dobře, říkat ''Kdybych byl Bohem, chtěl bych se zachovat všem... Konečně mu bylo při těchto slovech řečeno:,,te ti dáno, abys byl bohem... I domníval se už sám, že ie Bohem. Měl veďe sebe dva sousedy, jeden byl zahradník a měl zahradu, drubý byl hrnčíř a sušil na slunci hrnce. Jeden prosil o déšť' druhý o jasnépoipsí. A ak zahradník, poněvadž mu vysýchala zahrada, přišel k němu řka: ',Dej mi déšé... on přikázal, i pršelo hned. Potom přišel hrnčíÍ,ienž chtěl sušiti hrnce, a řekl l0 takto: ,,Co děláš? Chceš mi zničit hrnce?.. A muŽ vida tuto nesnáz, leH: ,,Vzdd. otimalechci nadále b'řti Bohem...

[Aleš Kapica]

Až na to, že tady nejde o tu historku, ta by se dala shrnout do jedné věty úslovím: “Není člověk ten, co by zavděčil se všem”.

[Troubelin 2.2]

No vidis, mne zas pripada, ze text od "Který druh lidí..." az po konec nepridava uz zadnou hodnotu navic, jen vysvetluje natvrdlejsim, co bylo pointou "bajky". Naproti tomu bych rekl, ze Babiccino "Není člověk ten, co by zavděčil se všem" je pouze postulat bez prikladu, zatimco hrncir vs. zahradnik nebo 2^2 kombinaci osla priklad dava.

Takze bych rekl, ze zkratka jednomu druhu ctenaru (tech natvrdlejch Kapicu) vyhovuje vyklad zjevneho, zatimci jinejm (ja) vyhovuje konkretni priklad. A nebo bych mohl zkratka rict: ...jsi mimon.

[Aleš Kapica]

Natvrdlejší budeš v tomto případě asi ty, protože klíčový je poslední odstavec Foesterova textu. A pointou sdělení je poslední věta.

[Troubelin 2.0.1]

No ja to chapu naprosto jasne, ze tvym nejoblibenejsim superhrdinou je kpt. Ocividny.

[OldFrog {Ondra Nemecek}]

Přesně tak, ta bajka představuje jen východisko Foersterova textu. To je důležité, jelikož z bajky lze vyvodit různé závěry, stejně jako z toho úsloví „Není člověk ten, co by zavděčil se všem“.

Foersterův text jde totiž dál - interpretuje bajku, popisuje interakci individuality vs. dav: Čemu se nyní lidé smějí, to jim bude příště imponovat, pokud se individualita nepřizpůsobí a zůstane věrna sama sobě. Na hodnocení davu se tedy nelze spolehnout, lze se spoléhat jen na věrnost sobě, sám se korigovat, sám se vychovávat a tím působit navenek v zájmu celku.

Je to nesmírně zajímavé téma. Konfliktu jedinec vs. společnost se věnoval například Jung, který popisuje dva stavy existence: Život bez rozvinuté individuality v jednotě se společností (individualita je rozprostřena mezi více lidí i je vnímána více kolektivně, což bylo běžné v dřívějších dobách a mělo to své opodstatnění) vs. život rozvinuté individuality, která se nutně dostává se společností do konfliktu, neboť individualita se na tomto stupni vyčleňuje a odmítá být „jedním z nich“ a za své oddělení nese „vinu“ a „dluh vůči společnosti“. Ten dluh však Jung nechápe jako iluzorní, nýbrž jako skutečný a tvrdí, že jedinec jej musí společnosti nakonec splatit - tj. začlenit to své jedinečné a individuální, co by jinak nemohlo vzniknout, zpět do společnosti. Tím se společnost obohacuje a posouvá směrem ke společenství (spolužití individualit v respektu, úctě, rovnosti). Dále hovoří například o tom, jakou funkci má vzájemné hašteření a dobírání se, které je ve skupinách běžné, ale kterým někteří lidé pohrdají a „nemají ho zapotřebí“.

Je to prostě zajímavé téma, zvlášť v dnešní době, kdy prochází „právo na individualitu“ náročnou zkouškou.

[Troubel 3.0]

Pozoruhodne. Hodis priklad alespon 1ks jakehokoli jineho zaveru z historky s oslem, nez je prave tenhle?

[OldFrog {Ondra Nemecek}]

Po historce s oslem mohu například usoudit, že:

• nebudu chodit mezi lidi a stanu se poustevníkem (zavrhnu společnost - poustevnictví)
• nebo se lidem začnu také vysmívat (nevhodná forma adaptace)
• nebo budu hledat společnost, kde se žádní vysmívající se lidé nevyskytují (utopismus)

Variant bude více - a nemusí být vždy jednoznačně špatné. On i ten poustevník má nějakou funkci ve společnosti (což lze dokladovat v různých kulturách), ale jejich počet ve společnosti musí být omezený a víceméně to vždy trochu zavání atavismem.

Proto mi přijde jako nejvyšší forma sebekorekce individuality (tj. směju se sám sobě - mimo jiné i s ohledem na to, co se dozvídám od ostatních, ale nikoli ve slepé podřízenosti obecnému názoru) a následné „pronesení“ své individuality do společenství (= z plodů mého úsilí mohou těžit ostatní) jako nejvyšší forma adaptace.

Téma je podle mě dost živé, s ohledem na koronáč a také vzhledem k množství různých hnutí a alternativ, které dnes existují nebo nově vznikají. Podle toho jak nakládají s individualitou, se v nich lze trochu vyznat a usoudit, zda s nimi chci mít co do činění či nikoli.

[Troubel X.500]

Diky za neironickou odpoved. Vida, ta utopicka trojka me ani nenapadla (ze by moh nekdo myslet vazne). A prvni dve jsem bral jako zvlastni projevy tehoz, co bylo v Kapicojdni lesni moudrosti. Coz ale, pravda, neni uplne totez. Takze dekuju, uz ten duvod vysvetlivek lip chapu.