Pohyb po adresářích v konzoli

4.8.2010 22:30 | Přečteno: 2014× | Linux | poslední úprava: 4.8.2010 22:25

Jednoho dne jsem se naštval a v práci nainstaloval Ubuntu. Po určitém čase mi připadalo, že mé schopnosti ovládat tento OS nejsou na takové úrovni, jak bych si představoval a tak jsem se přinutil používat konzoli. Nainstaloval jsem Tildu a překryl jí kompletně plochu, takže mám černé panely nahoře a dole a mezitím mi na černém pozadí bliká krásně zelený kursor. Pravdou je, že to každého vyděsí, když to vidí, ale už jsem si na to nějak zvykl (... a příkaz screen je výborná záležitost...).

Po čase jsem ale zjistil, že rychlost pohybu po našem úložišti dat je přímo úměrná rychlosti zápisu dvojteček a lomítek (resp. stiskem tabulátoru) a v tom tkví kouzlo celého problému nebo-li, jak odhadnout přesně místo ukončení sekvence ../../../.., když se mi nechce počítat, na kolikáté úrovni podadresáře jsem. Například, když při pohybu z 15. úrovně se musím přes sedmou (relativní cesta zpět) dostat na jinou 13. úroveň. Řídit se dle pwd, kde i na širokoúhlém 22' monitoru při monospace nastavení písma se dostávám ke konci druhé řádky v terminálu je ztráta času a tak jsem začal používat starý dobrý lidský odhad.

Dnes již mohu směle jít do soutěže "kdo rychleji se dostane zpět z podadresáře", neboť užíváním rychlého dvojstisku klávesy s tečkou a pak tabulátoru se má klávesnice stala přeborkyní v četnosti užívání těchto dvou "magických" kláves v naší firmě a můj odhad je užíváním stále přesnější a přesnější. Škoda jen, že to samé neplatí ve sportce...

Poznámka na závěr: Bohužel se mi nepodařilo dát dohromady skript, který by mě této "úchylárny" zbavil, protože jsem narazil na problém, jak danému terminálu ve skriptu sdělit, že chci do jiného podadresáře?        

Komentáře

[otasomil]

Kdybyste to tak "netopil" tak byste nemel problem.

Bohuzel ve firmach casto delka cesty dosahuje stovek znaku. A nejen tam i doma sou lidi zvykli "topit" co nejhloubej.

[pc2005]

Já jsem párkrát použil něco jako cd ./xxx/*yy/, ale bohužel třeba v MC mě to nefunguje.

[disorder]

M-tab (kde Meta sa stlaca najskor Esc, pustime a potom zbytok, v textovej konzoli to ide aj ako Alt+tab)

[pc2005]

Nemyslel jsem automatický doplňování, na to mě stačí většinou alt-s (M-tab jsem neznal, možná se hodí, akorát jsou to dvě stisknutí). Myslel jsem něco jako tohle v konzoli. Pro malé vzdálenosti by bylo asi efektivnější doplňování, ale pro víc úrovní jednoznačně vede zápis jako tohle:

root@duron:/# cd /z/*/*/*dune*
root@duron:/z/_games/dune/dunelegacy-0.96-src#

[Petr "Glubo" Sýkora]

v zsh je krasna konstrukce **, ktera funguje jakozto expander na libovolny podadresar, takze treba vyse uvedeny priklad by sel napsat jako cd /z/**/*dune* jenom clovek nema kontrolu nad hloubkou, kde zsh najde *dune*

[xkucf03]

No a? S našimi (linuxovými) souborovými systémy si to můžeme dovolit

[JS]

Nechte me hadat.. Java?

[xkucf03]

A nepomohlo by si dát často používané cesty do proměnných?

např. export f2010=/home/franta/fotky/2010/

a pak k používat cd $f2010 atd. Ale pokud jsou to pokaždé jiné složky, tak to asi nepomůže.

[mkmm]

K usnadneni pohybu v adresarich se pouziva promenna prostredi CDPATH. Funguje podobne jako PATH, ale s prikazem cd. A taky pomaha tilda s minusem: prikaz cd ~- skoci do adresare, ve kterem se pracovalo pred poslednim prikazem cd.

[Václav Kramář]

Opravdu cd ~-? Ne náhodou cd -?

vaclav@dt-vk ~ $ pwd
/home/vaclav
vaclav@dt-vk ~ $ cd /usr/bin/
vaclav@dt-vk /usr/bin $ cd -
/home/vaclav
vaclav@dt-vk ~ $ pwd
/home/vaclav
vaclav@dt-vk ~ $

[mkmm]

Nojo, bez tildy to funguje taky a navic to udela pwd. S tildou to jenom zmeni adresar a nic nevypisuje.

[Michal Kubeček]

Ono to funguje i tak, protože bash bere "~-" jako synonymum pro "$OLDPWD", kam cd ukládá minulý adresář. Varianta "cd -" ale asi bude univerzálnější.

[Jary]

Občas se hodí i pushd blabla. Hodí to cestu k aktuálnímu adresáři na stack, přepne se na blabla a popd ze stacku vytáhne ten posledně uložený a přepne se na něj.

[Aleš Kapica]

Přesně tak - pushd a popd jsou fajn příkazy. Rozhodně by si ušetřil to neustálé vypisování relativních cest.

Taky by si mohl nastavit aliasy..

A zcela na závěr: tohle je dvojtečka. Tečky, byť dvě za sebou psané vždy zůstávají tečkami..

[Honza]

Já v konzoli často používám Midnight Commander. Mám větší přehled o tom, kde jsem, co tam je a kam jít dál. Ve spojení s tím, že skáče na názvy souborů/adresářů jejichž jménu začnu psát, to nemá chybu. Plus samozřejmě pár předdefinovaných cest, kam skáču často, dostupných přes ctrl+|. Občas použiju i alt+c pro rychlou změnu adresáře. Ale je fakt, že se to nedá používat na všechno.

[mektige]

Já si dávám do home symlinky ke všem často používaným adresářům (případně seskupené v podadresáři podle významu, ať tam nemám bordel). Při jednorázových příležitostech píšu absolutní cesty, spíš než ../../../...

[Josef Kufner]

Midnight Commander, tukni do ctrl+s a začni psát. V nastavení zapni lynx-like pohyb a pro vylezení do .. stačí mačkat šipku doleva. Pro přepínání do konsole a zpět slouží ctrl+o.

Nic efektivnějšího jsem zatím nenašel.

[janosh]

Než psát něco jako cd ../../../ tak mi vždy přišlo rychlejší pustit třikrát cd .., kdy to člověk píše jen jednou a podruhé a potřetí už mačká jen šipku nahoru a enter.

[Petr "Glubo" Sýkora]

Případně je možné si nadefinovat funkci (funkční v bashi i zsh) následovně:

function cdu { for i in `seq 1 $1`; do cd ..; done;};

Poté např. cdu 4 zvedne adresář o 4 úrovně.