Do prodeje jde tichá bezdrátová herní myš Logitech PRO X2 SUPERSTRIKE s analogovými spínači s haptickou odezvou (HITS, Haptic Inductive Trigger System). Cena je 4 459 Kč.
Microsoft na GitHubu zveřejnil zdrojový kód projektu LiteBox, jedná se o 'knihovní operační systém' (library OS) zaměřený na bezpečnost, využívající systémovou architekturu LVBS k ochraně jádra před útoky z uživatelského prostoru. LiteBox je napsán v Rustu a uvolněný pod licencí MIT. Projekt je teprve v rané fázi vývoje.
BreezyBox je open-source shell a virtuální terminál pro populární jednočip ESP32. Nabízí základní unixové příkazy, sledování aktuálního pracovního adresáře (CWD), jednoduchý instalátor a spouštěč aplikací v podobě ELF binárních souborů, zabudovaný HTTP server nebo třeba ovládání WiFi - ukázka použití coby 'malého osobního počítače'. Ačkoliv je BreezyBox inspirovaný BusyBoxem, oproti němu má tento projekt několik externích závislostí, zejména na ESP-IDF SDK. BreezyBox je dostupný pod licencí MIT.
Byl představen cross-assembler xa.sh, napsaný čistě v Bourne shell skriptu. Tento nástroj umožňuje zpracovávat assemblerový kód pro Intel 8080, přičemž je možné snadno přidat podporu i pro další architektury, například 6502 a 6809. Skript využívá pouze různé běžné unixové příkazy jako jsou awk, sed nebo printf. Skript si lze stáhnout z GitHubového repozitáře projektu.
Byla představena nová verze modelu Claude Opus 4.6 od společnosti Anthropic. Jako demonstraci možností Anthropic využil 16 agentů Claude Opus 4.6 k vytvoření kompilátoru jazyka C, napsaného v programovacím jazyce Rust. Claude pracoval téměř autonomně, projekt trval zhruba dva týdny a náklady činily přibližně 20 000 dolarů. Výsledkem je fungující kompilátor o 100 000 řádcích kódu, jehož zdrojový kód je volně dostupný na GitHubu pod licencí Creative Commons.
Kultovní britský seriál The IT Crowd (Ajťáci) oslavil dvacáté výročí svého prvního vysílání. Sitcom o dvou sociálně nemotorných pracovnících a jejich nadřízené zaujal diváky svým humorem a ikonickými hláškami. Seriál, který debutoval v roce 2006, si i po dvou dekádách udržuje silnou fanouškovskou základnu a pravidelně se objevuje v seznamech nejlepších komedií své doby. Nedávné zatčení autora seriálu Grahama Linehana za hatecrime však vyvolává otázku, jestli by tento sitcom v současné Velké Británii vůbec vznikl.
Společnost JetBrains oznámila, že počínaje verzí 2026.1 budou IDE založená na IntelliJ ve výchozím nastavení používat Wayland.
Společnost SpaceX amerického miliardáře Elona Muska podala žádost o vypuštění jednoho milionu satelitů na oběžnou dráhu kolem Země, odkud by pomohly zajistit provoz umělé inteligence (AI) a zároveň šetřily pozemské zdroje. Zatím se ale neví, kdy by se tak mělo stát. V žádosti Federální komisi pro spoje (FCC) se píše, že orbitální datová centra jsou nejúspornějším a energeticky nejúčinnějším způsobem, jak uspokojit rostoucí poptávku po
… více »Byla vydána nová verze 2.53.0 distribuovaného systému správy verzí Git. Přispělo 70 vývojářů, z toho 21 nových. Přehled novinek v poznámkách k vydání.
Spolek OpenAlt zve příznivce otevřených řešení a přístupu na 216. sraz, který proběhne v pátek 20. února od 18:00 v Red Hat Labu (místnost Q304) na Fakultě informačních technologií VUT v Brně na ulici Božetěchova 1/2. Tématem srazu bude komunitní komunikační síť MeshCore. Jindřich Skácel představí, co je to MeshCore, předvede nejrůznější klientské zařízení a ukáže, jak v praxi vypadá nasazení vlastního repeateru.
Před třiceti lety hrál Diego Maradona s týmem Neapole na mnichovském olympijském stadionu proti Bayernu Mnichov. Spisovatel Alem Grabovac tam byl a vzpomíná na 19.dubna 1989, kdy se mu zjevil fotbalový bůh.
Byla středa. Bylo to 19. Bylo mi 15 let, účesy byly vpredu krátké a vzadu dlouhé, v kine se hrál film "Ryba s názvem Wanda" a v rádiu hráli neustále "The Look" od Roxette.
V té době jsme žili v Horbu na Neckaru, malém městě v severním Schwarzwaldu. Táta mě odpoledne vyzvedl ze školy. Jeli jsme do Mnichova na velký zápas. Byl to odvetný zápas v semifinále Poháru UEFA. Stále jsme měli naději, i když SSC Neapol vyhrál první utkání doma 2-0.
Asi hodinu před začátkem zápasu jsme vstoupili na olympijský stadion. Hlediště bylo již dobře naplněno. V bloku pro fanoušky hostů vybuchovaly petardy a fanoušci zpíval a tančili jako o život. Na jižní tribuně mávali domací fanoušci červenobílými vlajkami a snili o finále.
Týmy vstoupily na hrací plochu, aby se rozcvičily. Ohromující potlesk pro fotbalisty Bayernu, bouřlivý pískot pro Neapol. Ale pak se stalo něco, co nikdo na stadiónu nečekal.
Hráči Neapole – Alemao, Ferrara, Francini, Guiliani a jak se všichni jmenovali – se pod vedením kondičního trenéra věnovali svému rozcvičovacímu programu. Krátké sprinty, protahovací cvičení, střely na branku. Nic zvláštního. Pouze jeden se nezúčastnil: Diego Armando Maradona, na rozdíl od svých kamarádů, raději tančil sám s míčem.
Věděl, že se na něj všichni dívají. Jiz tehdy byl legendou. V 16. letech hrál v argentinské lize, v 17 letech debutoval za národní tým. Stal se nejlepším střelcem, byl zvolen nejlepším hráčem v Jižní Americe, přišel do Evropy a vedl nejprve Barcelonu a pak Neapol od jednoho titulu k druhému.
Podvodník, génius a kouzelník
Byl to nejlepší hráč na světě, byl to podvodník, rošták, hráč z fotbalového plácku , génius, virtuos, který sám pozvedl hru do poetiky magického realismu. Nezapomenutelné, jak v roce 1986 na Azteckém stadiónu ve čtvrtfinále mistrovstvi světa proti Anglii převzal míč na své vlastní polovině, lehce se otočil kolem svého soupeře, nechal téměř celý anglický tým se ponořit do nekonečné prázdnoty vesmíru a pak - jako oslavu svého mistrovského díla - jednim fingovaným pohybem těla vyšachovat brankáře a zasunout míč do modro-bílého moře argentinských praporů na 2-0. O několik dní později, poté, co přihrál Burruchagovi na rozhodující gól proti Německu, zvedl pohár pro mistry světa do mexické noci.
Maradona byl míč, a míč byl Maradona
Filmové záběry těchto opojných momentů zalily mnichovský olympijský stadión. Hra ještě nezačala. Maradona vzal míč a začal kouzlit. Míč byl před ním, za ním, vedle něj, pod ním, byl na jeho patě, rameni, na hlavě, míč vznášející se v jakémsi maradonismu. Maradona byl míč, a míč byl Maradona. Nic a nikdo na světě je v tu chvíli nemohl oddělit. Maradona tančil a tančil s míčem, a jeho tanec se změnil v poetické čtyřverší německého pozdního romantismu:
A song sleeps in all things around Which dream on and on unheard, And the world begins to resound, If you hit the magic word.
Maradona byl ten kouzelník, byl ten, kdo bez námahy trefil to magické slovo, které báseň privede k zpěvu.
Stadion s úžasem zmlkl. Byla to světová premiéra 4'33 Johna Cage ve světě fotbalu. Diváci v tichosti slyšeli ten prapůvodní zvuk fotbalove hry. Byl to jedinečný zvuk krásy, který vlevajíc se přímo do duše, rozeznívá tu nesnesitelnou lehkost bytí.
Později, ve hře, se k té prapůvodní fotbalové písni přidala ještě další. Dvě řady za námi seděl starší pán se svým vnukem. Oba měli na sobě bledě-modrý dres Neapolitánů. Stejně jako všichni fanoušci Neapole na stadiónu, zpívali i tito bez přerušení píseň pro Maradonu. Šel jsem za nimi a chtěl jsem vědět, co zpívají. Starší pán mi položil ruku jemně kolem ramen a zašeptal píseň do ucha: "Ach mamma mamma, oh mamma mamma, sai perché mi batte il cuore, ho visto Maradona, ho visto Maradona, ué mamm, innamorato so'!!!"
Mami, jsem zamilován!
Jeho malý vnuk se zářivýma očima řekl: "V němčině to znamená: Ach mami, víš, proč mi takhle bije srdce? Viděl jsem Maradonu, mami, jsem zamilovaný. A pak zpívali znovu: "Ach mamma mamma, oh mamma mamma, sai perché mi batte il cuore, ho visto Maradona, ho visto Maradona, ué mamm, innamorato so'!!!"
Vrátil jsem se na své misto a sledoval dál utkání. Augenthaler, Nachtweih a další hráči Bayernu se bránili všemi prostředky. Ale Maradonu nemohl nikdo zastavit: tančil kolem soupeřů, posílal neuvěřitelné přihrávky, byl poetickou duší hry.
Náš Bayern Mnichov neměl ani náznak šance. Sen o finále se rozplynul. Vlastně jsem měl být smutný. Ale nebyl jsem. Byla středa. Bylo to 19. Byl to jeden z nejlepších dnů mého života. Byl to den, kdy jsem viděl Diega Armanda Maradonu hrát fotbal.
Dnes je smutný den. Zemřel někdo, kdo převyšoval o mnoho alespoň v něčem velkou většinu obyvatel naší planety. V Argentině nařídil prezident 3 dny statní smutek. To mi zarazilo. Vím, že je to v této chvíli asi nepatřičné, ale při těch všech myšlenkách mi blesklo hlavou:
Jak dlouho by měl pak trvat státní smutek u nás, kdyby např. měl zemřít prof. V. Klaus st.
Mikrosekundy?
Tiskni
Sdílej:
Komplexni sport, pro nohy, plice, hlavu a timoveho ducha kamarade.
jestli je dad takovej fotbalovej fanda, nebo mu imponuje Maradonuv pokarierni zivot.Co si tak matně vzpomínam, tak s. dad fotbalový fanoušek asi je. Nicméně nelze nepostřehnout, že s. dad je mnohem vášnivější komunista, než fotbalista.
Za mě tedy přesně naopak, lepších deset fotbalistů, než jeden komunista. 10 fotbalistů (teoreticky) nemůže napáchat tolik škod jako jeden komunista (jsou pouze povinně dotováni).
A to si myslím, že fotbalistická strana by neměla být zakázána. Mám pochopení pro potřeby prostého lidu pro hry. Chléb a hry - to platilo vždycky. Proto tak pohádkově říše dotuje bandu napomádovaných imbecilů v lize mistrů. Sice si už zanedlouho proletář nebude moci dovolit auto, ale chleba ještě bude a hlavně budou hry.Ale jo, od toho roku vstoupí v platnost norma euro 7 popírající fyzikální zákony. Já si myslím, že se to eurosoudruhům podaří zlikvidovat páteřní průmysl Evropy. Když Uršula znebojeschopnila wehrmacht, proč by se jí to nepodařilo i s kolchozem, to je mnohem větší výzva.
Proč by v UK cukali, když to stihli za minutu před dvanáctou před dluhovou unií a kvótami ve verzi 10. Kouli na noze ve formě říšské marky eura nemají, prozřetelně si ponechali svou měnu, takže budou v cajku. Možna ne v blízké době, ale výhledově určitě ano.měřítkem úspěchu je počet vstřelených branek
No, to taky není tak úplně pravda - a i na to mnohé hvězdy často zapomínají. :-)
