Byla vydána beta verze openSUSE Leap 16. Ve výchozím nastavení s novým instalátorem Agama.
Devadesátková hra Brány Skeldalu prošla portací a je dostupná na platformě Steam. Vyšel i parádní blog autora o portaci na moderní systémy a platformy včetně Linuxu.
Lidi dělají divné věci. Například spouští Linux v Excelu. Využít je emulátor RISC-V mini-rv32ima sestavený jako knihovna DLL, která je volaná z makra VBA (Visual Basic for Applications).
Revolut nabídne neomezený mobilní tarif za 12,50 eur (312 Kč). Aktuálně startuje ve Velké Británii a Německu.
Společnost Amazon miliardáře Jeffa Bezose vypustila na oběžnou dráhu první várku družic svého projektu Kuiper, který má z vesmíru poskytovat vysokorychlostní internetové připojení po celém světě a snažit se konkurovat nyní dominantnímu Starlinku nejbohatšího muže planety Elona Muska.
Poslední aktualizací začal model GPT-4o uživatelům příliš podlézat. OpenAI jej tak vrátila k předchozí verzi.
Google Chrome 136 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 136.0.7103.59 přináší řadu novinek z hlediska uživatelů i vývojářů. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 8 bezpečnostních chyb. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
Homebrew (Wikipedie), správce balíčků pro macOS a od verze 2.0.0 také pro Linux, byl vydán ve verzi 4.5.0. Na stránce Homebrew Formulae lze procházet seznamem balíčků. K dispozici jsou také různé statistiky.
Byl vydán Mozilla Firefox 138.0. Přehled novinek v poznámkách k vydání a poznámkách k vydání pro vývojáře. Řešeny jsou rovněž bezpečnostní chyby. Nový Firefox 138 je již k dispozici také na Flathubu a Snapcraftu.
Šestnáctý ročník ne-konference jOpenSpace se koná 3. – 5. října 2025 v Hotelu Antoň v Telči. Pro účast je potřeba vyplnit registrační formulář. Ne-konference neznamená, že se organizátorům nechce připravovat program, ale naopak dává prostor všem pozvaným, aby si program sami složili z toho nejzajímavějšího, čím se v poslední době zabývají nebo co je oslovilo. Obsah, který vytvářejí všichni účastníci, se skládá z desetiminutových
… více »Před třiceti lety hrál Diego Maradona s týmem Neapole na mnichovském olympijském stadionu proti Bayernu Mnichov. Spisovatel Alem Grabovac tam byl a vzpomíná na 19.dubna 1989, kdy se mu zjevil fotbalový bůh.
Byla středa. Bylo to 19. Bylo mi 15 let, účesy byly vpredu krátké a vzadu dlouhé, v kine se hrál film "Ryba s názvem Wanda" a v rádiu hráli neustále "The Look" od Roxette.
V té době jsme žili v Horbu na Neckaru, malém městě v severním Schwarzwaldu. Táta mě odpoledne vyzvedl ze školy. Jeli jsme do Mnichova na velký zápas. Byl to odvetný zápas v semifinále Poháru UEFA. Stále jsme měli naději, i když SSC Neapol vyhrál první utkání doma 2-0.
Asi hodinu před začátkem zápasu jsme vstoupili na olympijský stadion. Hlediště bylo již dobře naplněno. V bloku pro fanoušky hostů vybuchovaly petardy a fanoušci zpíval a tančili jako o život. Na jižní tribuně mávali domací fanoušci červenobílými vlajkami a snili o finále.
Týmy vstoupily na hrací plochu, aby se rozcvičily. Ohromující potlesk pro fotbalisty Bayernu, bouřlivý pískot pro Neapol. Ale pak se stalo něco, co nikdo na stadiónu nečekal.
Hráči Neapole – Alemao, Ferrara, Francini, Guiliani a jak se všichni jmenovali – se pod vedením kondičního trenéra věnovali svému rozcvičovacímu programu. Krátké sprinty, protahovací cvičení, střely na branku. Nic zvláštního. Pouze jeden se nezúčastnil: Diego Armando Maradona, na rozdíl od svých kamarádů, raději tančil sám s míčem.
Věděl, že se na něj všichni dívají. Jiz tehdy byl legendou. V 16. letech hrál v argentinské lize, v 17 letech debutoval za národní tým. Stal se nejlepším střelcem, byl zvolen nejlepším hráčem v Jižní Americe, přišel do Evropy a vedl nejprve Barcelonu a pak Neapol od jednoho titulu k druhému.
Podvodník, génius a kouzelník
Byl to nejlepší hráč na světě, byl to podvodník, rošták, hráč z fotbalového plácku , génius, virtuos, který sám pozvedl hru do poetiky magického realismu. Nezapomenutelné, jak v roce 1986 na Azteckém stadiónu ve čtvrtfinále mistrovstvi světa proti Anglii převzal míč na své vlastní polovině, lehce se otočil kolem svého soupeře, nechal téměř celý anglický tým se ponořit do nekonečné prázdnoty vesmíru a pak - jako oslavu svého mistrovského díla - jednim fingovaným pohybem těla vyšachovat brankáře a zasunout míč do modro-bílého moře argentinských praporů na 2-0. O několik dní později, poté, co přihrál Burruchagovi na rozhodující gól proti Německu, zvedl pohár pro mistry světa do mexické noci.
Maradona byl míč, a míč byl Maradona
Filmové záběry těchto opojných momentů zalily mnichovský olympijský stadión. Hra ještě nezačala. Maradona vzal míč a začal kouzlit. Míč byl před ním, za ním, vedle něj, pod ním, byl na jeho patě, rameni, na hlavě, míč vznášející se v jakémsi maradonismu. Maradona byl míč, a míč byl Maradona. Nic a nikdo na světě je v tu chvíli nemohl oddělit. Maradona tančil a tančil s míčem, a jeho tanec se změnil v poetické čtyřverší německého pozdního romantismu:
A song sleeps in all things around Which dream on and on unheard, And the world begins to resound, If you hit the magic word.
Maradona byl ten kouzelník, byl ten, kdo bez námahy trefil to magické slovo, které báseň privede k zpěvu.
Stadion s úžasem zmlkl. Byla to světová premiéra 4'33 Johna Cage ve světě fotbalu. Diváci v tichosti slyšeli ten prapůvodní zvuk fotbalove hry. Byl to jedinečný zvuk krásy, který vlevajíc se přímo do duše, rozeznívá tu nesnesitelnou lehkost bytí.
Později, ve hře, se k té prapůvodní fotbalové písni přidala ještě další. Dvě řady za námi seděl starší pán se svým vnukem. Oba měli na sobě bledě-modrý dres Neapolitánů. Stejně jako všichni fanoušci Neapole na stadiónu, zpívali i tito bez přerušení píseň pro Maradonu. Šel jsem za nimi a chtěl jsem vědět, co zpívají. Starší pán mi položil ruku jemně kolem ramen a zašeptal píseň do ucha: "Ach mamma mamma, oh mamma mamma, sai perché mi batte il cuore, ho visto Maradona, ho visto Maradona, ué mamm, innamorato so'!!!"
Mami, jsem zamilován!
Jeho malý vnuk se zářivýma očima řekl: "V němčině to znamená: Ach mami, víš, proč mi takhle bije srdce? Viděl jsem Maradonu, mami, jsem zamilovaný. A pak zpívali znovu: "Ach mamma mamma, oh mamma mamma, sai perché mi batte il cuore, ho visto Maradona, ho visto Maradona, ué mamm, innamorato so'!!!"
Vrátil jsem se na své misto a sledoval dál utkání. Augenthaler, Nachtweih a další hráči Bayernu se bránili všemi prostředky. Ale Maradonu nemohl nikdo zastavit: tančil kolem soupeřů, posílal neuvěřitelné přihrávky, byl poetickou duší hry.
Náš Bayern Mnichov neměl ani náznak šance. Sen o finále se rozplynul. Vlastně jsem měl být smutný. Ale nebyl jsem. Byla středa. Bylo to 19. Byl to jeden z nejlepších dnů mého života. Byl to den, kdy jsem viděl Diega Armanda Maradonu hrát fotbal.
Dnes je smutný den. Zemřel někdo, kdo převyšoval o mnoho alespoň v něčem velkou většinu obyvatel naší planety. V Argentině nařídil prezident 3 dny statní smutek. To mi zarazilo. Vím, že je to v této chvíli asi nepatřičné, ale při těch všech myšlenkách mi blesklo hlavou:
Jak dlouho by měl pak trvat státní smutek u nás, kdyby např. měl zemřít prof. V. Klaus st.
Mikrosekundy?
Tiskni
Sdílej:
jestli je dad takovej fotbalovej fanda, nebo mu imponuje Maradonuv pokarierni zivot.Co si tak matně vzpomínam, tak s. dad fotbalový fanoušek asi je. Nicméně nelze nepostřehnout, že s. dad je mnohem vášnivější komunista, než fotbalista.
Za mě tedy přesně naopak, lepších deset fotbalistů, než jeden komunista. 10 fotbalistů (teoreticky) nemůže napáchat tolik škod jako jeden komunista (jsou pouze povinně dotováni).
A to si myslím, že fotbalistická strana by neměla být zakázána. Mám pochopení pro potřeby prostého lidu pro hry. Chléb a hry - to platilo vždycky. Proto tak pohádkově říše dotuje bandu napomádovaných imbecilů v lize mistrů. Sice si už zanedlouho proletář nebude moci dovolit auto, ale chleba ještě bude a hlavně budou hry.Ale jo, od toho roku vstoupí v platnost norma euro 7 popírající fyzikální zákony. Já si myslím, že se to eurosoudruhům podaří zlikvidovat páteřní průmysl Evropy. Když Uršula znebojeschopnila wehrmacht, proč by se jí to nepodařilo i s kolchozem, to je mnohem větší výzva.
Proč by v UK cukali, když to stihli za minutu před dvanáctou před dluhovou unií a kvótami ve verzi 10. Kouli na noze ve formě říšské marky eura nemají, prozřetelně si ponechali svou měnu, takže budou v cajku. Možna ne v blízké době, ale výhledově určitě ano.měřítkem úspěchu je počet vstřelených branek
No, to taky není tak úplně pravda - a i na to mnohé hvězdy často zapomínají. :-)