Ajťáci v Číně IV.

24.11.2008 21:34 | Přečteno: 1630× | poslední úprava: 25.11.2008 00:23

Ráno jsme vyrazili na prohlídku systému jeskyněk Longmen. Jedná se o neskutečné množství jeskyní různé velikosti vyrubaných v žulové skále. Ale když rubete, tak neuděláte jen tu jeskyni, rovnou v ní uděláte sochu Budhy. Ne že byste ji tam přinesli potom, prostě tam kde chcete mít sochu kámen nevyrubete. Když si chcete šplhnout, tak v té jeskyni vysekáte na stěnách další stovky výklenečků a v nich stovky Budhýčků.

Jeskyňka na jeskyňce

Výprava měla jednu chybu, ti, kdož se těšili že výstupem na horu Hua jsme spotřebovali příděl schodů byli těžce zklamáni, protože do jeskyní se leze hádejte jak, po schodech. Takže to byl další den strávený na schodištích.

Jinak Loyang je město, které bych se nebál nazvat výkladní skříní socializmu. Z větší části je zřejmě postaveno kvůli olympiádě, má široké šestiproudé ulice, žádné dopravní zácpy, obrovské parky, regulovanou řeku s plážemi, mrakodrapy jak na Pankráci. Vždycky je široká ulice, po stranách cyklistické stezky šířky jižní spojky, potom park a budovy. A za budovami parky, cyklistická stezka a zase šestiproudá ulice. Tady bych si i dovedl představit bydlení. Byť ty domy vypadaly dost prázdně. Minimálně prodejny v patě každého mrakodrapu zely prázdnotou. Druhá část města už tak výstavní není, tam je to klasická Čína.

Most zcela v evropském stylu

Jinak bydlení v Číně musí být peklo. Je evidentní, že policejní stát bezpečnost obyvatel nijak nezvyšuje, policie je pravděpodobně nedílnou součástí místních zločineckých gangů. Jakýkoliv dům, který vypadá, že by v něm mohl bydlet někdo s příjmem na úrovni nezaměstnaného Čecha stojí spolu s podobnými domy u úlech, které jsou ohrazeny vysokými zdmi s ostnatým drátem a vstup do areálu hlídá ochranka. Paneláky mají zamřížovaná všechna okna ne jako u nás v prvním patře, ale ve všech patrech od prvního do 20 či ještě výše. A zvenku mají také zeď a strážce u průchodu skrz zeď a dalšího ve vchodu do budovy. Lidé by jistě neinvestovali do takového zabezpečení, kdyby je uklidňovalo, že na každé křižovatce stojí několik policajtů a celou noc se prohánějí po městě v houkajících autech.

Mimochodem houkající sanitku tam nepotkáte, houkají jen policajti a černá auta komunistických pohlavárů. A těch je tam doslova jak nasráno. Jejich řidiči se rekrutují z těch, které taxikáři vyloučili ze svých řad pro neakceptovatelnou agresivitu při řízení.

Další den jsem se probudil kolem šesté ráno. Zvyknout si na časový posun není jednoduché. Protože jsme se na oficiální budíček dohodli na devátou, rozhodl jsem se vyrazit do města s tím, že na devátou budu bohatě zpět a budu dělat buditele. Když jsem se vrátil, zjistil jsem, že výprava nevypadá, že by spala a postrádá mě. To člověka samozřejmě potěší, ale byli mrzutí, že jsem je nevzal sebou. Tak jsem jim vysvětlil, že jsou dospělí a tudíž schopní vyrazit do města sami a každého chyba, když to neudělá. Tato přednáška se mi vrátila jako bumerang o několik dní později, kdy se takto po ránu vzbudila Aťka a sama vyrazila do několik kilometrů vzdáleného McDonalda, aby nám přinesla k snídani čokoládu. Ta dnešní mládež nemá kousek zodpovědnosti v těle natož rozum, aby pochopila, že ne všechno co si dospělí říkají, se jí týká.

Čistíme zeleninu k obědu, no a co?

Po oficiálním budíčku jsme vyrazili na nádraží, že pojedeme do Pekingu. Našli jsme na internetu rychlý vlak, první třídu, pět hodin cesty. Nádhera. Bohužel se nám nedařilo zakoupit na něj lístek. Neuspěli jsme ani u několikátého okýnka, až jsme našli někoho, kdo nám dokázal vysvětlit, že dneska do Pekingu prostě nepojedeme, protože v žádném vlaku není žádné volné místo. To byla rána našim dosud velmi přesným cestovatelským plánům. Snažili jsme se zjistit co a jak až jsme sehnali místo ve vlaku do Zhengzhou. To je důležitá železniční křižovatka, na které jsou doufali sehnat vlak do Pekingu. Bohužel i vlaky tímto směrem byly plné a tak jsme sehnali místo až ve vlaku asi za tři hodiny. Což není moc zábavné, když máte zavazadla u sebe. Rozdělili jsme proto výpravu na část chůze schopnou a hlídání schopnou a tu hlídání schopnou ponechali na nádraží.

Podívali jsme se ještě po okolí, poobědvali v McDonaldu a vyrazili zpět na nádraží, odkud jsme bez dalších zádrhelů odjeli druhou třídou do Zhengzhou.

Zhengzhou bylo zajímavé, ale hlavně přelidněné. Nádraží narvané lidmi, hala na prodej lístků narvaná lidmi, prostor před nádražím narvaný lidmi. Probojovali jsme se do fronty a potom postupovali frontou k okýnku, kde jsme doufali získat lístek do Pekingu. Ale ukázalo se, že je to velký problém. Lístky nejsou. Následuje diskuze, jestli to fakt nějak nejde a jedna možnost se najde, ale nemají odvahu ji cizincům nabídnout. Mají místa ve třetí třídě v nočním vlaku, který odjíždí v půl dvanácté a jede 10 hodin. Těžké rozhodnutí, průvodce před třetí třídou varuje. Prodavačka vypadá, že ty bohaté cizince lituje. Přemýšlíme, jak budeme snášet 10 hodin na nějaké prkenné lavici. Fronta se bouří, že zdržujeme. Uvažujeme o hotelu a cestě druhý den, ale tím bychom přišli o jeden den v Pekingu. Nakonec podléháme a kupujeme jízdenky, dvě jsou do jednoho kupé a dvě do dalších dvou různých kupé, alespoň se podařilo získat stejný vagon. Uklidňujeme výpravu, která je poněkud vykolejena z cestování třetí třídou tím, že průvodce říká, že třetí třída nemá kupé, tak je vlastně jedno, že jsme každý v jiném, protože na sebe budeme moct pokřikovat. Navíc lístky jsou levné, budeme těch 800 km cestovat asi za 300 Kč, takže samá pozitiva, jen ty sociální jistoty schází.

Aťka upadá do melancholie a zůstává s Peterem čekat na nádraží. Já s Majklem vyrážíme do večerního a postupně nočního Zhengzhou, abychom zabili čas do odjezdu vlaku, nějakých 5 hodin. Město nás nijak nezaujalo, ale za to mě zradil můj jinak chválihodný orientační talent. Když jsme se vraceli zpět na nádraží, tedy ke snadno zapamatovatelnému mrakodrapu s unikátní světelnou reklamou, zabředli jsme do nějaké méně civilizované části města plné křivolakých uliček. Bez veřejného osvětlení, zato s evidentně ilegálními hernami, protože jsme potkávali garáže s polostaženými roletami, uvnitř spousta lidí hrála společenské hry a venku postávali ramenatí sympaťáci s agresivním výrazem. Postupně jsme zrychlovali chůzi, protože se k nám přidávali náhodní kolemjdoucí, kteří obdivovali stejné památky jako my, když jsme se zastavili. Bludiště ale nemělo konce. Sice jsme stále viděli mrakodrapy, okolní zástavba byla výhradně přízemní, ale zrovna tím směrem nevedla žádná ulička. Konečně se začalo blýskat na lepší časy, narazili jsme na ulici, která byla asfaltovaná. Drželi jsme se jí, i když nevedla nejlepším směrem a nakonec nás vytáhla do oblasti, kdy začaly být vyšší domy a přestala tma. Nakonec jsme radostně našli nádraží už z něj do odjezdu vlaku nevystrčili nos.

Čekárna, čekat byste měli pod cedulí svého vlaku

Po cestě jsme zjistili zajímavou věc, kterou jsme viděli potom ještě několikrát. Když Číňan staví, nerozlišuje den a noc. Ale to ne tak jako u nás, že by stavěli Ukrajinci nějakou zeď uvnitř domu, tady se staví v noci silnice. Bagry ryjí do země, sbíječky rozbíjejí beton, vozí se asfalt. Neskutečný randál, otřesy, co dělají lidé doma nikoho nezajímá. Už chápeme, jak mohli Číňané spát na ubytovně, když jsme si povídali. Proti běžnému čínskému provozu tam byl svatý klid.

Samotná cesta vlakem začala tím, že měl asi hodinu zpoždění. To ale nemůže Čecha zaskočit a Číňana jakbysmet. Tím že jsme zůstali na nádraží téměř poslední, mohli jsme sledovat jak probíhá úklid. Vypadá to nějak takto. Nastoupí parta deseti pracantů. Jeden z nich má smeták šíře 2 m. Ostatní začnou nosit sedačky v čekárně z jedné strany na druhou a v uvolněném pruhu proběhne vždycky ten se smetákem. Před ním běží pilinář, který sype z kýble na podlahu mokré piliny. Ty piliny a bordel smeták zametá na jednu stranu místnosti. Zde je potom odpad naložen do vozíků. Celá akce probíhá plynule a koordinovaně. Podlaha po akci vypadá o něco čistěji, ale našinec se po ní stejně štítí chodit.

Nu prošli jsme kontrolami a nastoupili do vlaku. Ten nás velmi překvapil, nejen že měl kupé, pravda bez dveří, ale na prkenných lehátkách byly i nějaké matrace a peřina vypadající, že ji někdo před cestou čistě povlékl. V kupé jsem měl usměvavé Číňany, a tak jsem zahájil pantomimu na téma, ubohý cizinec oddělený od krásné víly chce směnit kupé a bydlet s vílou v jednom. Byl jsem pochopen, ale směna se povedla jen částečně, posunul jsem se o kupé blíže k víle, ale ne do jejího kupé. Takže jsme ve směně pokračoval. A již se mi tak nedařilo, Číňan, který projevil zájem o výměnu mi vytrhl lístek a směna skončila tak, že jsem neměl lístek žádný. Přikryl se dekou a dělal mrtvého. Nechápal jsem moc k čemu je mu lístek dobrý, když bez lístku se do vlaku nedostane, ale možná měl lístek jen do bližší stanice nebo co.

Počkal jsem tedy, jak se situace bude vyvíjet. Nakonec měl jsem dvě kupé svědků, že jsem lístek měl, ukazoval jsem ho při vstupu do vlaku, takže jsem to viděl optimisticky. Přišel průvodčí a chtěl lístek, ukazuji, že on má můj lístek. Já nic. Průvodčí nechápe a tak si ukazujeme. Po chvíli je přivolán policista, který má průvodčímu dodat vážnost. Ale ani jeden z nich nemluví anglicky. Nacházím cestujícího, který anglicky mluví, ale jeho znalosti končí u třetího slova. Vysvětlujeme, že mi ukradl lístek, průvodčí se ptá, do jakého kupé mám lístek, ukazuji do kterého, ale tam je šest lidí, takže pro mě žádné místo. Vysvětluji, že jsem si kupé vyměnil za jiné, blíže ke kamarádům, ale do toho že lístek nemám. Protože mi ho ukradli. Nikdo to nechápe. Ale Číňané z původního kupé přicházejí na pomoc, a výměnu vysvětlují, zřejmě potvrzují i to že jsem měl lístek, byť krádež neviděli. To zase pro změnu nevíme my.

Situace je zajímavá, nyní již celý vagon stojí v uličce a s napětím sleduje situaci. Policista budí simulujícího spáče a diskutuje s ním. Spáč evidentně zapírá, ale nechce ani za nic ukázat ani můj lístek, ani žádný jiný. Vysvětlujeme, že naše 4 lístky jsou koupené společně a mají po sobě jdoucí sériová čísla, takže se snadno pozná, že jeho lístek je z naší sady. Tuto teorii ale nikdo nedokáže pochopit. Vyvrhel zapírá a Aťka nezvyklá na tak otrlé zločince pomalu ztrácí nervy. Vzrušená debata pokračuje, ve vagónu to hučí jako v úle, ti v pozadí neslyší co se u nás děje a nechávají si to vyprávět od těch co jsou blíže.

Po více než hodině zločinec podléhá a ukazuje můj lístek. Průvodčí mu jej sebere, prohlédne jej a dá jej mě. Pečlivě ho schovávám. Story ale pokračuje, zločinec nemá lístek, ale průvodčí mu to nevěří a stále chce nějaký lístek vidět. Policista začne prohlížet vlak, asi hledá další černé pasažéry. Nažene lidi do kupé. Přerovnává v kupátcích batožinu a dívá se pod postele. Nakonec se vrací do původního kupé a nechá vyvrhela vstát z postele a postel začne přeskládávat. Zajímá se o jeho zavazadla a zločinec podlehne a vytahuje z kapsy lístek. Průvodčí jej prozkoume a je spokojen. Kam je lístek prodán nevíme. Průvodčí ukončuje šou a jde zhasnout světlo, že je večerka. Nikdo se nám ani nesnaží nic vysvětlit.

Aťka má již dost a začíná nadávat policistovi, který měl podle ní vyvrhela zastřelit, vyhodit za jízdy z vlaku a přejet lokomotivou. Policista jí nerozumí ani slovo a raději prchá. My s potěšením sledujeme, jak jinak tichá a málomluvná Aťka mluví perfektně anglicky a uvažujeme, proč ji nepoužíváme pro tlumočení od samého počátku.

Nyní ale nastává šichta pro nás, musíme ji nějak uklidnit a přesvědčit, že se nedá nic dělat a musí přespat ve stejném vagonu jako vyvrhel. Není to jednoduché. Je ještě mladá a zkažená školou, kde se učí fabulace o tom, že za zločin přichází trest. Moc se nám to nedaří, drogy abychom ji zklidnili nemáme a tak zůstává celou cestu vzhůru na stráži, zda ji zločinec nebere foťák nebo neznásilňuje.

Ráno se probouzíme před Pekingem a co se stalo se zločincem nevíme.

Pokračování příště...

Pro případné zájemce jsou k mání částečně komentované fotografie.        

Komentáře

[Karel]

Pěkné, ve vláku to musela být sranda :D

[Vojtěch Trefný]

Takhle mi to taky připadá jako pěkná zábava, ale nechtěl bych to zažít na vlastní kůži...

[Dan Ohnesorg]

Kdyz si uvedomite, ale listek si muzete kdykoliv koupit novy doslova za par korun, tak to nebudete brat nijak tragicky.

[Jendа]

Nějak nechápu, k čemu jsou ty mokré piliny.

Jinak skvělý článek, ten tvůj styl vyprávění je prostě super!

[jozka]

Spina a prach se pak lip vymetaj. 

[kolmis]

vyprávění je výborný ! hodně mě baví. Strávil přes týden v Pekingu a jídlo bylo, krom Pekingské kachny (nemusím nasládlý věci) v lepší restauraci, hodně dobrý, sem si moc v jífdelnách pochutnal. čínská kuchyně se asi hodně liší co sto kilokmetrů ?

[kolmis]

jo a z tohole z8pisku se vytratily linkovaný fotky....

[Dan Ohnesorg]

Fotky jsou zpet. Probihal restart serveru na kterem jsou ulozeny a jak uz to byva, nenajel napoprve. To co vam dneska prodaji, kdyz si jdete koupit disk, je dobre tak na podkladani kyvajicicho se stolu. A kernel je dost urputny pri zkoumani, jestli ma disk zahodit a nebo pouzivat.

Fakt je, ze jidlo v Pekingu je hodne jine nez v Shangaji. Ale to rikali i sami Cinane, Cina je jedna, ale ma mnoho oblasti, ktere jsou misty az nasilne sjednocene.

 

[trekker.dk]

Máš tam nějaké "ddswe"

Po cestě jsme zjistili zajímavou věc, kterou jsme viděli potom ještě několikrát. Když Číňan staví, nerozlišuje den a noc. Ale to ne tak jako u nás, že by stavěli Ukrajinci nějakou zeď uvnitř domu, tady se staví v noci silnice. Bagry ryjí do země, sbíječky rozbíjejí beton, vozí se asfalt. Neskutečný randál, otřesy, co dělají lidé doma nikoho nezajímá.

Kéž by si z toho vzali příklad u nás, když opravují dálnice. A zase by si z toho nemuseli brát příklad, když staví supermarket urpsotřed města.

[Dan Ohnesorg]

 

Máš tam nějaké "ddswe"

dik za upozorneni, male deti by se nemely poustet ke klavesnici

Po cestě jsme zjistili zajímavou věc, kterou jsme viděli potom ještě několikrát. Když Číňan staví, nerozlišuje den a noc. Ale to ne tak jako u nás, že by stavěli Ukrajinci nějakou zeď uvnitř domu, tady se staví v noci silnice. Bagry ryjí do země, sbíječky rozbíjejí beton, vozí se asfalt. Neskutečný randál, otřesy, co dělají lidé doma nikoho nezajímá.

Kéž by si z toho vzali příklad u nás, když opravují dálnice. A zase by si z toho nemuseli brát příklad, když staví supermarket urpsotřed města.

Sledoval jsem stavbu mostu a ta jim sla zatracene rychle. Kupodivu ale globalne nejsou vysledky moc videt.