Pátá plzeňská kravýprava (23.7.2011)

25.7.2011 00:13 | Přečteno: 1380× | na (pseudo)renesanční téma | poslední úprava: 25.7.2011 08:45

Inherentní nespolehlivost předpovědí počasí se ukázala v plné kráse, když ještě v pátek večer předpověď tvrdila, že v sobotu odpoledne bude (v Plzni) deštivo, zatímco v sobotu ráno bylo po dešti v předpovědi veta. Žádná okamžitá změna termínu jako loni tedy nebyla potřeba. A že píšu tenhle text znamená jediné: Pátá výroční kravýprava s podtitulem uctění zaniklé kravičky v Kollárově ulici se uskutečnila a všichni ji ve zdraví přežili. Tedy přinejmenším ve fyzickém zdraví.

Sraz jako již obvykle v 10.00, opět u Divadla J. K. Tyla, tentokrát z druhé strany, kde se dá sedět, aniž by se člověk opřel o kamennou kouli, po které teče voda. Ještě předtím zavítám do svého oblíbeného knihkupectví Valhalla, kde si pořídím Bacigalupiho Čerpadlo 6 a Zjizvenou od Elizabeth Bearové, čímž počet nepřečtených fantastických knížek opět zvýším na dvouciferné číslo.

Do poslední chvíle jsem byl přesvědčen, že díky kelvinově masivní propagaci (kravičky mají na Facebooku 750 fanoušků) se zúčastní aspoň osm lidí, ale ukrutná zoufalost facebookových klikačů (prý asi 40 lidí u události "kravýprava" zaškrtlo, že možná přijdou) se zase jednou projevila a tak jsem se musel spokojit se sedmi. Ke klasické sestavě v podobě kelvin, Maia, Zámeckej a Ladicek se letos připojili Lachy a, pozor!, Aneta a Adéla! Letošní kravýprava je tedy téměř genderově vyrovnána, tolik ženských jsme ještě neměli.

Divadlo obejdeme a hned vidíme první kravičku – díky ohavnému množství ohavné zeleně ovšem jenom ze zídky.

Pak do Kollárovky, kde jako parta trotlů zíráme na prázdnou zeď, kde bývala kravička, u které jsme se měli ve zvyku fotit. Nováčkům je třeba ukázat i památná místa. Ze stejného důvodu se přesunujeme i naproti, kde kdysi stál Objekt s mnoha kravičkami, mimo jiné i těmi filozofickými. V tomto duchu plánuji příští kravýpravu slovy: Za rok uděláme kravýpravu, na který neuvidíme ani jednu kravičku. Abychom to napravili, vydáváme se směrem k pivovaru (po cestě jedna kravička na mostě), kde by měla být k vidění deska s dvaceti kravičkami, již loni na kravýpravě objevila Maia. Dokonce na ní zůstala i naše nálepka s URL!

Kelvin pořizuje hromadné foto výpravy, které ovšem není k disposici z důvodu, o kterém pojednám později. Pokračujeme podle ohavně oranžovočerveného bau... horn... prostě svatostánku konzumní kultury (a podle pivovaru, člověk si nevybere). Vidíme ošklivou kravičku (není sprejovaná, ale malovaná) a pak se přes koleje a dva vlaky dostaneme k domku, na kterém jsou hned dvě kravičky. A obě vyloženě luxusní!

Tu druhou jsme na žádné kravýpravě dosud neviděli (a tu první jen zdáli), takže bylo dosaženo i cíle vidět něco málo nového. Jinak je trasa vcelku standardní. Zpátky (cestou jsem se pokusil eliminovat kelvina nenápadným postrčením směrem do vozovky, ale ustál to), nějaké kravičky v centru (u Parthenónu opět zanecháváme cache) a pak už na vlakové nádraží. Máme v plánu shlédnout tamní kravičky, něco pojíst (nakonec se odhodlal jen kelvin s Lachym, já, ač hladov, nemám k vývařovnám důvěru) a sednout na vlak do Koterova (tentokrát se zakoupenými jízdenkami). Neplánovaně nás opouští Aneta s Adélou, přičemž jako výmluvu uvádějí, že musí být doma na oběd. Nesnažíme se to interpretovat, protože bychom se taky mohli něco dozvědět a o to fakt nemáme zájem.

Po jedné už vlakem do Koterova – po cestě je vidět spousta kraviček, jejichž kvalitu oceňujeme obdivnými výkřiky. Slečna na protější sedačce je poněkud udivena, takže jí věnujeme jeden prospekt (kelvin jich má dost navíc) s doporučením, aby si ho pozorně prostudovala, neboť kravičky jsou významný plzeňský fenomén, který nikde jinde nenajde (až na pár výskytů třeba v Paříži nebo Káhiře). Když jsme u prospektů: Kelvin se letos opět překonal a kvalita šla výrazně nahoru. Všechny tahy stylizované kravičky v záhlaví na sebe dokonale navazují, není mnoho pravopisných chyb (našli jsme jednu a jednu chybějící předložku), uvnitř je seznam všech proběhlých kravýprav včetně fotek a seznamu účastníků, na konci pak moje báseň:

Křížová cesta zakletých panen,
Rubáš, korunka a láhev Taliskeru.
Armáda blouznivců si přivstane,
Vždyť co je Plzeň bez sprejerů
I jejich hrdinských skutků.
Čmáranici zrobí v okamžení,
Krásnou jako prostitutku,
Ynteligentní. Nad KRAVIČKY není!

Cestou z Koterova podél trati shlédneme pár kraviček, přičemž kelvin svede vítězný boj s odpornou květenou. Zakrývala dvě kravičky!

Jako poslední vidíme krásnou oranžovou kravičku. Do Olympie nepokračujeme, jdeme pěšky na Světovar na tramvaj s úmyslem přejet město dvojkou až na Skvrňany. Cestou zjišťujeme, že Maia nemá ráda vtipy o černoších a jeden dokonce nepochopila. Zmiňuju, že hodlám pojmout letošní report z akce jako necenzurované interview, ale na to nakonec nedojde, takže vše, co z této myšlenky zbylo, je kelvinova věta nejpřirozeněji si připadám, když si v zimě udělám dvě koule ze sněhu a stoupnu si mezi ně a pár jeho hlášek.

Já taky sbírám kešky, mám jich plnej sklep.

Čas žít, čas umírat. Čas koule utírat.

Čím novější máš telefon, tím dřív se ti může posrat. Tak jako tvoje holka.

Ještě jednu larvu klidně si tam narvu.

Za motto výpravy bych pak označil svou větu kravičky jsou kravičky a holčičky jsou holčičky.

V tramvaji kelvinovi půjčuju Čerpadlo 6 a trnu hrůzou, co s knížkou provede, ale jen si přečetl jednu povídku. Z nějakých bůhvíjakých důvodů jezdí dvojka ze Světovaru jen na Sladkovského, takže namísto toho jedeme jedničkou k poště s úmyslem tam přesednout. Kelvin si kupuje něco k pití, já skvělou pistáciovou zmrzlinu a jelikož se zmrzlinou je vstup do tramvaje zakázán, trhám se od výpravy a jedu až další tramvají. Zastavuju se u Mekky a volám kelvinovi, což je vždycky děsivý zážitek, ale nakonec najdu zbytek výpravy pár kroků od konečné dvojky na vlakové zastávce. Obvyklá cesta koridorem nás nemine.

Mekka (pro mne podruhé). Celá zeď se trochu loupe, ale do další výroční kravýpravy ještě vydrží. Pak už jen zpátky do centra a do San Marina! Kelvin si svoje tortellini aglio speciál opepří tak, že pepř už nezvýrazňuje chuť jídla, ale jídlo zvýrazňuje chuť pepře. Přichází i JasnaPaka, který svou nepřítomností již tradičně bojkotoval výpravu a již tradičně se dostavil až na pivo. Za šestero kofol dostaneme tři losy, všechny z nich vyhrávají "tetování" – takto nálepku se srdcem a nápisem kofola. Nepříliš podařený vtip, narozdíl od hovorů s prasetem. JasnaPaka vyfotí kelvina, ten chce kompromitující fotku smazat a díky svojí vrozené šikovnosti smaže úplně všechno. Zámeckej odchází do práce, Maia odchází znechucena, my ostatní jsme něžně, leč nekompromisně vystrnaděni v jedenáct. Už jen ve třech pokračujeme o pár kroků vedle v Amarettu, kde rozdáme zbytek prospektů přítomným dámám a do půl čtvrté ráno probíráme oblíbená témata od islámu přes hubnutí po druhou světovou válku. Uff. Pravděpodobně poslední kravýprava je úspěšně za námi (pokud se příští rok nenajde aspoň deset lidí) a já bych potřeboval na zotavení ještě druhou neděli.

Kravičkolog: kelvin
Nad něhou růže: Maia
Cynický smích: Ladicek
Hrdý otec dvojvaječných dvojčat: Zámeckej (pořád jediný, kdo má tričko s kravičkou)
Metalová sekce: Aneta, Adéla
Support: Lachy (během celé výpravy neřekl ani slovo)
Fotodokumentace: Ladicek
Spálená kůže na rukou, nohou, obličeji a v dekoltu: letos fakt ne

Nevýslovné díky: nám všem a Stvořiteli. Kravičkám zdar!

       

Obrázky

Komentáře

[kelvin]

"Pátá plzeňská kravýprava (23.7.2010)" - copak je v tom špatně. A co se týče mých citátů, tak ty byly pro rozveselení zvrhlých lidí - tebe, není moc fér je zveřejňovat.

[Ladicek]

Já vůůůůůůůl! Několikrát jsem po sobě těch pět nebo šest kilo textu četl, abych odhalil všechny pravopisné, stylistické, věcné i falické chyby, a nadpis jsem nezkontroloval ani jednou! Všechno je moje vina. Jo a co seš zač už stejně všichni vědí

[marek_hb]

díky svojí vrozené šikovnosti smaže úplně všechno

photorec? recoverjpeg?

[kaaja]

Kelvina náhodou znám a klidně věřím, že po něm už nic obnovit nepůjde.

[kelvin]

Meleš. Bylo to hned, ale fotky nic moc, tak jsem použil jen dvě: http://kravicky.unas.cz/a/kravyprava-2011-rekapitulace

[dad]

Marie opet ty samy kalhoty jako loni. Nadhera.

[Zámeckej]

jen bych chtěl podotknout, že dvojčata jsou jednovaječná

[Ladicek]

Já myslel, žes říkal kluk a holka… No nic.

[Bedňa]

Som si myslel že si típek, sa mi to potvrdilo, fajn čítanie. Keby som vedel, že je takáto akcia, tak napíšem susedovi, ten je v Plzni už asi asi rok a toto by si aj s frajerkou určite nenechali újsť.

[helb]

Paráda, kdybych to věděl, jdu taky. Kravičky na FB sice mám, ale asi mi to nějak uteklo. :/

[Martin Böhm]

Jako myslenka hezke, ale musim premyslet nad tim, jestli kravicky nejsou jen trochu slabsi nahradou toho, co graffiti muze nabidnout. Nabizi se podobnost s dracky v Praze (jsem ted mimo republiku, tak nemohu slouzit odkazem, ale cetl jsem pred par lety clanek o vystavenych draccich na par mistech Prahy, tradicne mimo zorne pole pracujiciho a turistujiciho publika).

Priznam se, jako mlady naivni student jsem fanda umeni jako formy vzdoru a formy pripomenuti toho, co ve sve pohodlnosti radi zapominame. Banksy je prilis velka superstar, aby jej bylo koser obdivovat a zachovat si image, nicmene v jeho graffiti ten socialni aspekt byl citit skoro vzdycky a to respektuju.

Samozrejme nerikam tvorit totozne -- chapu, ze na nevinne kravicky se ty holky bali asi lip, nez na jine vyjevy ze zivota ceskeho, nebo alespon se tak bali ta nevinnejsi sorta. :o) Avsak od graffiti jako od nelegalniho lidskeho souputnika betonovym Minotaurovym bludistem bych cekal nejakou nabidku ke komunikaci, ne jen roztomilou kratochvili a la geocaching.

Uprimne: roztomila kravicka je pro mne jako rekneme moralne sloziteho cloveka jedno velke pokrytectvi, protoze co dela masny a mlecny prumysl s kravickami je dost smutna vec. Bude v budoucnu zlocinem "potlaceni evoluce", nebot vsechny nestandardni jedince automaticky porazime, a tak si kravicky nikdy nebudou moci vyvinout dost pokrocily mozek, aby si mohly stezovat ve Strasburku?

Uz jsem Vas zkritizoval vsechny? Jo? Fajn. Preji hezky tyden. :o)

[Ladicek]

Toto se líbí uživateli Ladicek!

(Píšou to takhle na tom Atlasu hub, ne?)

Umění jakožto forma vzdoru, jistě! Musí ale takové umění vzdorovat jen formou? Krásně vypravená sbírka Villonových básní je stejně dobrá forma vzdoru jako Banksy. A myslím, že i ty holky by se na něj balily líp, i když o to u kraviček nikdy nešlo (zdravím kolegu dada!). To je pro mne opravdu jen kratochvíle.

[Martin Böhm]

Umění jakožto forma vzdoru, jistě! Musí ale takové umění vzdorovat jen formou?

Jasne, ze ne. Ale jak nas teorie komunikace uci (o ktere vim prdlajz, jsem teoreticky informatik), pokud chceme umenim neco sdelit, forma muze velice ovlivnit nase cilove osazenstvo. Ono neni se divit, ze reklamy do basnickych sbirek jeste nepronikly -- strasne malo lidi je cte a ti, kdo uz se k tomu odhodlaji, tak jeste casto nemaji zajem o nove BMW.

Graffiti ma (podle mne) hodne blizko prave k reklame, podobne jako treba nelegalne vylepene letaky -- snazi se vice ci mene umelecky neco sdelit lidem, aniz by autor mel dost financi na to dostat sva dila na zdi oficialni cestou. Nelegalne vylepene letaky byvaji casto reklamy, zatimco graffiti je mozna vice individualni, proto jsou tak popularni tagy.

Mate prehled o tom, jaka jina netrivialni graffiti/street arty se v Plzni vyskytuji? Jsou o tom stranky? (Ted nevim, jen by mne to zajimalo.) Planovali jsme se slecnou vylet do Plzne, asi se uskutecni nekdy v srpnu a rad bych se podival na to lepsi, co Plzen nabizi. :o)

PS: Umyslne jsem prvnim postem vytvoril alibi komukoli, kdo prijede do Plzne a udela tam nejakou moc hezkou kravicku na tema "tyrani dobytka". Tak mne nezklamte. :o)

[Ladicek]

Na první dotaz do Googlu jsem dostal tohle nebo tohle, takže stránky jsou. Ale kravičkologové se o graffiti pokud vím moc nezajímají (já určitě ne).

[Ladicek]

Ještě si říkám: Máš samozřejmě pravdu, že různé formy umění lidi vnímají různě. Ten Villon byl ve své době buřič a protistátní živel, Rimbauda už oslavovali a dneska by to nikoho moc nezaujalo. Poezii umělecký establishment absorboval a zbavil schopnosti burcovat. Graffiti se tomu nejspíš nevyhne a podle toho, co vím (což je pramálo), už to začalo (viz Exit Through the Gift Shop). Vzejdou jiné formy, které se zase a znova budou muset vyrovnávat s čím dál větší otupělostí, ostatně hledání forem je jedna z nejdůležitějších uměleckých činností, ale osobně si nejsem jistý, jestli chci být u toho.