Momo je fenka cavapoo, která svými náhodnými stisky kláves bezdrátové klávesnice vytváří jednoduché počítačové hry. Technicky to funguje tak, že Raspberry Pi s připojenou bluetooth klávesnicí posílá text do Claude Code, který pak v Godotu píše hry a sám je i testuje pomocí screenshotů a jednoduchých simulovaných vstupů. Za stisky kláves je Momo automaticky odměňována pamlsky. Klíčový je pro projekt prompt, který instruuje AI, aby i
… více »GNU awk (gawk), implementace specializovaného programovacího jazyka pro zpracování textu, byl vydán ve verzi 5.4.0. Jedná se o větší vydání po více než dvou letech. Mezi četnými změnami figuruje např. MinRX nově jako výchozí implementace pro regulární výrazy.
Internetový prohlížeč Ladybird ohlásil tranzici z programovacího jazyka C++ do Rustu. Přechod bude probíhat postupně a nové komponenty budou dočasně koexistovat se stávajícím C++ kódem. Pro urychlení práce bude použita umělá inteligence, při portování první komponenty prohlížeče, JavaScriptového enginu LibJS, bylo během dvou týdnů pomocí nástrojů Claude Code a Codex vygenerováno kolem 25 000 řádků kódu. Nejedná se o čistě autonomní vývoj pomocí agentů.
Byl vydán Mozilla Firefox 148.0. Přehled novinek v poznámkách k vydání a poznámkách k vydání pro vývojáře. Nově lze snadno povolit nebo zakázat jednotlivé AI funkce. Řešeny jsou rovněž bezpečnostní chyby. Nový Firefox 148 bude brzy k dispozici také na Flathubu a Snapcraftu.
Byla vydána nová verze 22.1.0, tj. první stabilní verze z nové řady 22.1.x, překladačové infrastruktury LLVM (Wikipedie). Přehled novinek v poznámkách k vydání: LLVM, Clang, LLD, Extra Clang Tools a Libc++.
X86CSS je experimentální webový emulátor instrukční sady x86 napsaný výhradně v CSS, tedy bez JavaScriptu nebo dalších dynamických prvků. Stránka 'spouští' assemblerovový program mikroprocesoru 8086 a názorně tak demonstruje, že i prosté CSS může fungovat jako Turingovsky kompletní jazyk. Zdrojový kód projektu je na GitHubu.
Po šesti letech byla vydána nová verze 1.3 webového rozhraní ke gitovým repozitářům CGit.
Byla vydána nová verze 6.1 linuxové distribuce Lakka (Wikipedie), jež umožňuje transformovat podporované počítače v herní konzole. Nejnovější Lakka přichází s RetroArchem 1.22.2.
Matematický software GNU Octave byl vydán ve verzi 11.1.0. Podrobnosti v poznámkách k vydání. Vedle menších změn rozhraní jsou jako obvykle zahrnuta také výkonnostní vylepšení a zlepšení kompatibility s Matlabem.
Weston, referenční implementace kompozitoru pro Wayland, byl vydán ve verzi 15.0.0. Přehled novinek v příspěvku na blogu společnosti Collabora. Vypíchnout lze Lua shell umožňující psát správu oken v jazyce Lua.
Sám jsem člověkem více než cokoli jiného rozporuplným, a bohužel i mé texty jsou začasté plny rozporů. Když si jich někdy všimnu a snažím se o vysvětlování, čitelnost obvykle povážlivě klesá. Celé to je jen snaha zdokonalovat svoje vyjadřování, snaha vměstnat notně zkurvenou poezii do schémat hovorové řeči. A snad i já mohu věřit, že hledat krásná slova je lepší než zabíjet a vraždit.
Snad měsíc a půl tomu, co v Laseru vyšly Hladové hry Dana Simmonse, takto jedno z klíčových děl moderního hororu. A já se, necelá hodina a půl tomu, vrátil z Lízalky, kde jsem je konečně dočetl. Už přítomnost tohoto zápisku pak svědčí o mimořádné mimořádnosti tohoto monumentálního díla.
Začátky jsou u skvělých knih vždycky těžké, a co teprve tady. Ale zkusme to. A jen krátce, protože teď nic delšího nezvládnu.
Melanie, Nina a Willi tvoří trojici přátel téměř nerozlučných, byť jejich přátelství přetrvává přes půl století. Dvacátého století, aby bylo jasno. Nerozlučně je totiž pojí jedna zvláštnost: jejich Schopnost. Schopnost psychicky ovládat normální lidi (kromě Neutrálů).
A tak se po krátkém úvodu z Chelmna roku 1942 ocitáme (s jednou mezihrou v Sobiboru opět za Války) na konci roku 1980 v Charlestonu, kde se naše trojice opět setkává, aby porovnala svoje úspěchy ve Hře. Zabijácké, psychopatické Hře. Setkání samotné ovšem, proti zvyklostem, skončí zabijácky a psychopaticky, čímž se na scénu dostává místní šerif, dcera zabitého fotografa a Saul Laski, psychiatr, kterého jsme poznali už v prologu.
Celý příběh se odehrává v šachovém rytmu, tedy na devíti stech stránkách se dočkáme pomalého zahájení, v němž se představuje většina hlavních i vedlejších postav, střední hry, která, přesunuta do Filadelfie, místy nabírá šílené otáčky, ale kromě vyklizení nedůležitých figur se v ní nic zásadně zásadního nestane, i koncovky na Dolmannově ostrově, v níž jednak skončí šachová partie, kterou spolu vedou C. A. Barent a Willi Borchert, a jednak očekávaným, i když zcela neuvěřitelným způsobem dojde završení samotný příběh.
A ten si, přátelé, prostě na třech stech stránkách nedokážu představit. Zdánlivé ploužení děje je nedílnou součástí Díla, jímž se Autor prakticky na začátku své literárně fantastické kariéry stává neochvějným Mistrem žánru, který píše Zásadní věci snad levou rukou.
Slyš! Ó Izraeli! Můj nejstarší syn přežije!
I jen kvůli čtyřiasedmdesáté kapitole to celé stojí za to.
Zdál se mi sen
tak strašlivý sen:
můj lid už nebyl,
už nebyl!
S křikem se probouzím.
Můj sen byl pravda:
vskutku se to stalo,
mně se to stalo.
Kdo nikdy nebrečel při čtení, nečetl.
Tiskni
Sdílej:
Nestává se mi to často, ale tahle scéna je jedna z nejsilnějších, co jsem v posledních letech četl. Ty verše byly už jenom poslední kapka.
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz