Homebrew (Wikipedie), správce balíčků pro macOS a od verze 2.0.0 také pro Linux, byl vydán ve verzi 4.5.0. Na stránce Homebrew Formulae lze procházet seznamem balíčků. K dispozici jsou také různé statistiky.
Byl vydán Mozilla Firefox 138.0. Přehled novinek v poznámkách k vydání a poznámkách k vydání pro vývojáře. Řešeny jsou rovněž bezpečnostní chyby. Nový Firefox 138 je již k dispozici také na Flathubu a Snapcraftu.
Šestnáctý ročník ne-konference jOpenSpace se koná 3. – 5. října 2025 v Hotelu Antoň v Telči. Pro účast je potřeba vyplnit registrační formulář. Ne-konference neznamená, že se organizátorům nechce připravovat program, ale naopak dává prostor všem pozvaným, aby si program sami složili z toho nejzajímavějšího, čím se v poslední době zabývají nebo co je oslovilo. Obsah, který vytvářejí všichni účastníci, se skládá z desetiminutových
… více »Richard Stallman přednáší ve středu 7. května od 16:30 na Technické univerzitě v Liberci o vlivu technologií na svobodu. Přednáška je určená jak odborné tak laické veřejnosti.
Jean-Baptiste Mardelle se v příspěvku na blogu rozepsal o novinkám v nejnovější verzi 25.04.0 editoru videa Kdenlive (Wikipedie). Ke stažení také na Flathubu.
TmuxAI (GitHub) je AI asistent pro práci v terminálu. Vyžaduje účet na OpenRouter.
Byla vydána nová verze R14.1.4 desktopového prostředí Trinity Desktop Environment (TDE, fork KDE 3.5, Wikipedie). Přehled novinek i s náhledy v poznámkách k vydání. Podrobný přehled v Changelogu.
Bylo vydáno OpenBSD 7.7. Opět bez písničky.
V Tiraně proběhl letošní Linux App Summit (LAS) (Mastodon). Zatím nesestříhané videozáznamy přednášek jsou k dispozici na YouTube.
…a začneme právě jím.
Minulý týden jsme si povídali o 20nm a částečně i o 28nm výrobě u UMC a trochu jsme tehdy naťukli i její konkurenty. Je čas si některé informace definitivně usadit a doplnit do kontextu nových faktů. Předně doplňuji, resp. připomínám to, co se provalilo již minulý týden (ale nám spadá v HW novinkách do tohoto): Qualcomm opravdu cítil příliš těsno v kapacitách svých výrobních partnerů co se 28nm procesu týče (alias u TSMC), takže se již delší dobu porozhlížel jinde. Qualcomm je znám svými velmi úspornými čipy, na jejich nízké spotřeba a ve srovnání s další ARM/SoC konkurencí nižšímu tepelnému vyzařování si zakládá, takže je jasné, že by pro doplňkovou výrobu, která mu navýší kapacity, nevolil nějaké žabaře. A nepřímo to poslední roky potvrzoval i Apple.
Qualcomm totiž zadal objednávky (bavíme se samozřejmě o připravované nové generaci Snapdragon S4 – dosavadní Snapdragon S2/S3 se vyrábějí na 40, resp. 45nm výrobě) nejen ke zmiňované TSMC, ale jeho 28nm SoC bude vyrábět i Samsung – ano, ta firma, od které Apple pomalu ale jistě přechází k TSMC. Struktura toho, kdo pro koho a co vyrábí, se nám tedy mezi jednotlivými výrobci přelévá a ač nelze říci, že by na tom některý vydělal či prodělal co do kvality či kvantity čipů (nejvíc si asi může dovolit zaplatit Apple), faktem je, že 28nm výroba menších jednodušších čipů se nám díky Samsungu, UMC, ale také třeba GlobalFoundries (která s tímto procesem již nějakou dobu také koketuje), průběžně navyšuje.
Problémem Qualcommu, který si těžku u TSMC může dovolit přeplatit nabídku Applu, je totiž skutečnost, že TSMC stále není schopna navyšovat své výrobní kapacity na 28nm procesu tak rychle, jak by si trh přál. Ke kompletnímu uspokojení poptávky mezi svými partnery totiž TSMC chybí ještě řada kroků a mělo by k němu dojít až někdy koncem roku. Toto je zpráva stále nemilá, a to zejména pro AMD a Nvidii s jejich 28nm GPU o mnoha miliardách tranzistorů: ty totiž u UMC, Samsungu či GlobalFoundries vyrábět nemohou, na výrobu obrovských vysoko taktovaných čipů má zkrátka TSMC praktický monopol.
Oslí můstek ani nepřejdeme a rovnou zůstaneme v Jižní Koreji. Samsung totiž tento týden uvedl na trh druhou generaci svého světelného kompaktu s větším snímačem. Model EX2F je ale vyslyšením „vlhkých snů mnoha foto-geeků“. Zachovává relativně slušný 1/1,7" snímač s relativně přijatelným rozlišením 12,4 Mpix (BSI CMOS, takže oproti CCD či klasickému CMOS pohoda), ale před něj umísťuje zbrusu nový objektiv se světelností F1.4 na nejširším ohnisku. Nic takového zde dosud nebylo, zatím všichni výrobci u těchto vyšších kompaktů nešli nad F1.8. EX2F navíc navyšuje rozsah ohnisek v přepočtu na 35mm kinofilm na 24 až 79 mm (při F1.4 až F2.7 – bomba).
Další výbava nabízí 1080/30p H.264 video se stereo mikrofonem (a volitelným externím do sáněk), výklopný a otoční 3,0palcový 640k AMOLED (tedy 640×480, ekvivalentní s 921k LCD), HDMI 1.4 mezi výstupy, podpora RAW formátu i SDXC karet, to vše v tělíčku o rozměrech 111,9×62×28,9 mm a hmotnosti 294,3 gramů (bez karty a akumulátoru). Nechybí ani WiFi a možnost přímého uploadu fotografií a videí na různé sociální sítě, služby, či cloudová řešení. Zabudovaný ND filtr je pak už snad jen třešnička na dortu.
Pokud se v záplavě fotografické star-trekovštiny orientujete s elegancí studenta první lekce z klingonského slovníku, pak to zjednoduším: tohle je naprosto parádní kompakt s neuvěřitelnými parametry a je v podstatě nemožné, aby někdo letos přišel s něčím (výrazně) lepším. Do ještě lepší světelnosti se nemá smysl pouštět, nad větším než 1/1,7palcovým snímačem asi také nikdo takové řešení stavět nebude, takže celkově tu máme krále v cenové třídě někde mezi 9 až 15 tisíc Kč (zatím hrubý odhad, v českých e-shopech ještě EX2F není). Samozřejmě vyčkejme praktických testů, ona základní citlivost 80 až 3200 (s rozšiřitelností na 12800) naznačuje, že použitelné to bude tak do 800 – jenže to je právě výhoda supersvětelného objektivu nad malým snímačem: na vyšší citlivosti prakticky nebudete potřebovat jít ani v temnějších interiérech a současně díky malému snímači nabízí F1.4 ve skutečnosti hloubku ostrosti srovnatelnou se zhruba F7 – F8 u fullframe kinofilmu.
Dle mého osobního názoru jakožto někdejšího uživatele několika kompaktů Samsung (plus po čtrnáct dní testujícího bezzrcadlovku NX10), je tohle jasná volba pro ty, kdož chtějí pokročilý foťák s obslužnými možnostmi zrcadlovky, ale současně se jim velkou zrcadlovku tahat nechce a není pro ně překážka cena zrcadlovce odpovídající.
Odhadem dvojnásobek bude stát též uvedený kompakt japonské Sigmy. Nejprve shrnu jeho nevýhody oproti EX2F (a berte to srovnání opravdu s rezervou): objektiv má jen a pouze jediné pevné ohnisko, a sice 30 mm při F2.8 – na 35mm kinofilmu je tedy ekvivalentní 45mm objektivu a jde tedy spíše o jakýsi záklaďák, než něco, co by se dalo označit za širokoúhlý objektiv – na to si počkáme až u modelu DP1 Merrill (ten nabídne 19mm/F2.8, tedy 28,5mm ekv. ohnisko). Jestli tento bod považovat za negativum je diskutabilní, většina světově proslulých fotografií byla pořízena právě pevným ohniskem a navíc u DP2 Merrill si lze zoom „vyrobit“ dodatečným ořezem fotografie ().
Dále DP2 Merrill umí pouze ISO 100 až 6400 (v auto režimu jen 200 až 800, vše je ostatně jen matematika nad expozičně poměrně úzce omezeným snímačem – to si vysvětlíme dále), video je pouze v rozlišení 640×480 a tělo je dokonce větší a těžší: 121,5 × 66,7 × 59,2 mm s hmotností 355 gramů.
To vše proto, že srdcem je nejnovější generace snímače Foveon X3 – tedy 1,5×crop APS-C snímač zaznamenávající pro každý pixel kompletní RGB informaci, nikoli jen jednu barvu tak, jak je tomu u všech dalších značek zrcadlovek, kompaktů či bezzrcadlovek. Snímač/foťák tedy netrpí na barevné moiré a jako jediný na trhu „nelže“, resp. „nevymýšlí si“ barevnou informaci (jakkoli jsou demosaicing algoritmy pro bayerovu masku jako AMAZE či AHD dnes pokročilé.
Foveon X3 v DP2 Merrill nabízí rozlišení 15,36 Mpix, resp. interpolaci do snímků ekvivalentních bayerovu typu – pak jde o rozlišení 46 Mpix – je jen na vás, jak se na to budete dívat, já osobně preferuji považovat Foveon X3 poslední generace za 15,36Mpix snímač, který nese kompletní barevnou informaci tak jako barevný/inverzní kinofilm.
A to je v podstatě vše, tento velký FullRGB CMOS snímač je tím, co dělá ze Sigmy DP2 Merrill naprostou bombu a zcela jednoznačně nepřekonatelný kompakt bez ohledu na cenu. Ani libovolná Leica se s ním nemůže rovnat co do věrnosti barevného podání, pročež je cenovka někde kolem 25 000 Kč adekvátní a pochopitelná. Ano, za tuto cenu můžete mít poměrně slušnou, co do funkcionality nesrovnatelně lepší zrcadlovku se slušným objektivem, ale o tom foťáky od Sigmy nejsou. Než tento koncept a s ním i Sigmu DP2 Merrill zavrhnete, nebo začnete adorovat, podívejte se na ukázkové fotografie na webu Sigmy.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej:
U makra je ti vysoka svetelnost uplne k hovnu.opravdu? :) fotil jsi nekdy ryby?
Casto mam problem ve spatnem svetle s tim, ze na f/2 a vys nedokazu dostat do hloubky ostrosti vse, co potrebuju.nikdo netrvdil, ze se hodi na krajinky - nizka hloubka ostrosti je v mnoha situacich a zanrech zadana - a ve vetsine tolerovatelna
Taky s tim ostrenim na plnou/velkou diru to neni uplne slavny. Muj Nikon D80 + Nikkor 50mm/1.4 ostril na plnou diru dost spatne (kvuli male hloubce ostrosti). Krom toho mel na plnou diru i jine problemy.pokud ma padesatka na plnou diru problem ostrit, je to duvod k reklamaci
Jinak pokud ma kompakt priostrovaci diodu, tak je na tom co do ostreni ve tme stejne jako DSLR, pripadne lip.jako ze zrcadlovka nemuze mit priostrovaci svetlo? .)
It's fairly clear from the results that in-camera shake reduction is no worse than in-lens stabilization here. Perhaps at longer focal lengths in-lens stabilization might have an advantage, but not here. Since the Pentax SR system knows what focal lengths it's dealing with, its intensity is automatically adjusted to fit the lens. Thus we can conclude that the entire OS system is dead weight, and because it requires you to disable in-camera SR and manually operate the switch on the lens, you might even end up forgetting to re-enable SR when swapping lenses (side note: your camera's USER mode might come in handy for use with OS lenses, should you opt to use the in-lens stabilization). One last thing to note about in-lens stabilization is that its effects can be viewed directly in the viewfinder. This gave us a small headache, as it sometimes generates an illusion of a lag effect in the viewfinder. Finally, we noticed that the Sigma lens has 4 more element groups than the Pentax or Tamron - this turned out to be necessary to facilitate the OS element, but also adds weight and (unnecessarily) complicates the optical design.
zoom s pevnou světelností 2.8 má mnohem větší využitíjak pro koho, já bych si ho (tedy v nějakém univerzálním rozsahu) například v současnosti nekoupil - raději pevná skla specializovaná k tomu, co potřebuji nejvíce, a k tomu, pokud zoom, tak raději s větším rozsahem (když už tak už) a klidně méně světelný a o to lehčí/levnější (světelná skla mi stačí pevná) ale je pravda, že po jednom zoomu s 2.8 pošilhávám - tokina 11-16, ovšem kdyby to byla pevná 11, pošilhával bych asi ještě více
Stabilizace v těle stabilizaci v objektivu nenahradí, je to někde na půl cesty.Nikoliv, testy na Pentaxforums ukazují, že je optická stabilizace v objektivu (alespoň do 200mm) zcela shodně účinná s optickou stabilizací v těle, viz můj příspěvek výše. Navíc má oproti stabilizaci v těle spoustu nevýhod (je vidět v hledáčku kde dělá hnusně "gumový" obraz, zbytečně zesložiťuje optickou soustavu a dělá objektiv těžší). Řeč je o objektivech Sigma (jiné značky pokud vím nedělají objektivy pro Pentax s optickou stabilizací, není to potřeba), jediné další vysvětlení by tedy bylo, že Sigma dělá mizernou OS.
Vidět v hledáčku "gumový" zalagovaný obraz by mělo smysl u točení videa (aby člověk rovnou viděl co skutečně točí), u focení jaksi smysl naprosto postrádám.Zaprvé to má smysl u focení, přinejmenším stejně, jako má smysl vidět tmu, když nesundáš krytku z objektivu - prostě máž okamžitou a nepřehlédnutelnou informaci o tom, co se děje. Zadruhé foťáky a to ani zrcadlovkami se dnes už jen nefotí, ale i natáčí video. A zrovna moderní zrcadlovky to umí velice pěkně.
Když fotíš třeba na vysokou clonu, taky u DSLR nemáš objektiv pořád zacloněný (ale naopak je pořád na "plnou díru", abys toho v hledáčku viděl co nejvíc), zacloní se až při zmáčknutí spouště (případně chceš-li zkontrolovat hloubku ostrosti při zaclonění bez vyfocení, použiješ na to k tomu určenou preview funkci, dočasné zaclonění).Pokud chceš, můžeš clonit pořád (a se starými manuálními skly to tak občas funguje vždy - každopádně máš tu informaci k dispozici kdykoliv potřebuješ.
Co se týče stabilizace v těle, tak ta od Pentaxu nepletu-li se funguje ve všech osách, tedy i v ose "dopředu-dozadu", takže by ti to mělo stabilizovat stejně dobře i u makro fotografie (a ani nejlepší makro objektivy přímo od Pentaxu nemají přídavnou optickou stabilizaci).Nevím, co je stabilizace dopředu-dozadu, to imho nedává smysl. Stabilizace pro makro je netriviální a ani dedikované elko od Canonu nestabilizuje v makro situaci tak účinně jako při focení na dálku, a to má stabilizaci pro makro speciálně navrženou. Univerzální stabilizace v těle, se s tím těžko může měřit, ale srovnávací testy jsem nedělal (pentaxe mám, na to elko pořád šetřím)
Zaprvé to má smysl u focení, přinejmenším stejně, jako má smysl vidět tmu, když nesundáš krytku z objektivu - prostě máž okamžitou a nepřehlédnutelnou informaci o tom, co se děje.Jediná informace kterou potřebuji je zda je stabilizace zapnutá nebo vypnutá. A tu mám i bez gumového obrazu.
Zadruhé foťáky a to ani zrcadlovkami se dnes už jen nefotí, ale i natáčí video. A zrovna moderní zrcadlovky to umí velice pěkně.Však jsem také psal, že u točení videa to smysl má. Ale pro focení ne. Jinak osobně preferuji na točení videa display před hledáčkem (u focení naopak) a na něm samozřejmě efekt stabilizace vidím.
Pokud chceš, můžeš clonit pořád (a se starými manuálními skly to tak občas funguje vždy - každopádně máš tu informaci k dispozici kdykoliv potřebuješ.Moderní objektivy (až na výjimky) většinou clonový kroužek nemají, takže v úvahu připadají jedině ta stará manuální skla. Btw. já tu potřebu nemám, pouze jsem na tom příkladu ukázal, jak byl tvůj argument o hledáčku zrcadlovek chybný.
Nevím, co je stabilizace dopředu-dozadu, to imho nedává smysl. Stabilizace pro makro je netriviální a ani dedikované elko od Canonu nestabilizuje v makro situaci tak účinně jako při focení na dálku, a to má stabilizaci pro makro speciálně navrženou. Univerzální stabilizace v těle, se s tím těžko může měřit, ale srovnávací testy jsem nedělal (pentaxe mám, na to elko pořád šetřím)Prostě stabilizace čipu v další ose (doleva-doprava, nahoru-dolů, dopředu-dozadu). Smysl by byl kvůli změně roviny ostrosti vlivem posunu dopředu-dozadu. Ale nejsem si stoprocentně jistý, zda to tak Pentaxy skutečně dělají, mám však za to, že jsem někde četl že ano (ve všech osách). Každopádně v makru se tolik neorientuji a osobně možnost porovnat to také nemám, takže je další diskuze asi bezpředmětná.
P.S.: Video na tom Canonu je taky k ničemu. Sice v 1080p a kvalitní ale taktéž MJPEG takže sežere za chvíli celou kartu.Jste si jistý, že to tam nejde někde přenastavit? Ve všech testech a recenzích jsem vždy četl, že umí točit do H.264 (a uměl to snad už jeho předchůdce S95). Popravdě jsem to považoval za jednu z mála jeho výhod, proč by si jej někdo kupoval místo Olympusu nebo Panasonicu (i když LX5 podporuje oproti XZ-1 formát AVCHD, pořád ještě oproti Canonu točí jen max. 720p).