Společnost Anthropic vydala Claude 3.5 Sonnet, tj. novou verzi své umělé inteligence Claude (Wikipedie). Videoukázky na YouTube. S Claude 3, stejně jak s GPT-3.5, Llama 3 a Mixtral, si lze pokecat bez přihlašování na DuckDuckGo AI Chat.
Byla vydána nová stabilní verze 6.8 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 126. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu a na YouTube. Vypíchnuta jsou vylepšení v integrovaném poštovním klientu.
Příspěvek Aukce domén – měsíc po spuštění na blogu CZ.NIC shrnuje první měsíc provozu Aukce domén .CZ. Aukcemi prošlo celkem 18 174 domén, z toho na 742 z nich byl učiněn alespoň 1 příhoz. Nejdražší aukcí byla na doménu virtualnisidlo.cz s cenou 95 001 Kč, která však nebyla včas uhrazena. Nejdražší aukcí, která byla vydražena i zaplacena je praguecityline.cz s cenovkou 55 600 Kč.
Před 40 lety, 19. června 1984, Bob Scheifler představil první verzi okenního systému X (X Window System). Vycházela z okenního systému W (W Window System).
Desktopové prostředí MATE bylo vydáno ve verzi 1.28. V gitových repozitářích je sice už od února, ale oznámení vydání se na webu objevilo s několikaměsíčním zpožděním (únorové datum zveřejnění je nepravdivé). Jde o první velké vydání od roku 2021. Uživatelsky nejvýznamnější pokrok je v podpoře Waylandu.
Laboratoře CZ.NIC vydaly novou verzi 4.24.0 aplikace Datovka, tj. svobodné multiplatformní desktopové aplikace pro přístup k datovým schránkám a k trvalému uchovávání datových zpráv v lokální databázi. Přidány byly nové parametry do rozhraní příkazové řádky „export-msg“, „export-msgs“, „import-msg“ a „import-msgs“, které dovolují číst/zapisovat zprávy z/do databází. Veliký panel nástrojů byl nahrazen více nastavitelnými
… více »Mapnik (Wikipedie), tj. open source toolkit pro vykreslování map a vývoj mapových aplikací, byl vydán ve verzi 4.0.0. Přehled změn na GitHubu.
Mozilla koupila firmu Anonym, tj. průkopníka v "digitální reklamě chránící soukromí".
Knihovna htmx (Wikipedie, GitHub), tj. knihovna rozšiřující HTML o nové atributy a umožňující vývoj dynamických webových aplikací, byla vydána ve verzi 2.0 (𝕏).
Společnosti DeepComputing a Framework Computer společně představily RISC-V základní desku pro modulární Framework Laptop 13.
Pokud jste něco v Go programovali, tak jste se už pravděpodobně setkali s typem os.Error
. Hodnoty typu os.Error
v Go indikují nenormální, chybový stav. Kupříkladu funkce os.Open
vrátí ne nilovou hodnotu os.Error
pokud se nepodaří soubor otevřít.
func Open(name string) (file *File, err Error)
Níže uvedená funkce otevírá soubor voláním os.Open
. Při chybě vypíšeme chybové hlášení a ukončíme program pomocí log.Fatal
.
func main() { f, err := os.Open("filename.ext") if err != nil { log.Fatal(err) } // proměnná f má nyní hodnotu otevřeného souboru typu *File }
Už s tímto množstvím znalostí o os.Error
se dá v Go udělat mnoho věcí, nicméně v dnešním článku se na os.Error
podíváme podrobněji a probereme některé doporučené postupy ošetřování chyb v Go.
os.Error
je rozhraní. Hodnota typu os.Error
reprezentuje jakoukoli hodnotu, která umí sama sebe popsat hodnotou typu string.
package os type Error interface { String() string }
Na rozhraní os.Error
není nic zvláštního. Je to jen široce zaužívaná konvence.
Nejběžnější implementací rozhraní os.Error
je neexportovaný typ errorString v modulu os.
type errorString string func (s errorString) String() string { return string(s) }
Hodnoty typu errorString
je možné vytvářet např. funkcí os.NewError
. Argumentem funkce je řetězec, který je konvertován na typ errorString
, který ovšem implementuje rozhraní os.Error
.
func NewError(s string) Error { return errorString(s) }
os.NewError
se dá použít třeba takto:
func Sqrt(f float64) (float64, os.Error) { if f < 0 { return 0, os.NewError("math: odmocnina ze záporného čísla") } // implementace }
Pokud zavoláme Sqrt
se záporným argumentem, dostaneme ne nilovou hodnotu rozhraní os.Error
(jehož konkrétní implementací je hodnota typu os.errorString
). Textovou hodnotu chyby lze získat buď voláním metody rozhraní os.Error
, tj. String()
, nebo prostým výpisem chyby:
f, err := Sqrt(-1) if err != nil { fmt.Println(err) }
Modul fmt umí vypsat cokoli, co má metodu String()
– a to hodnota typu os.Error
splňuje.
Správný textový souhrn kontextu chyby závisí na implementaci toho kterého chybového typu. Chyba kterou vrací os.Open
má textovou podobu např. „open /etc/passwd: permission denied
“ a nikoli jen „permission denied
“. Naopak chyba vrácená z výše uvedené funkce Sqrt
neříká nic o konkrétní hodnotě nesprávného argumentu.
Tuto informaci můžeme přidat třeba pomocí užitečné funkce fmt.Errorf
. Ta naformátuje řetězec podle stejných pravidel jako fmt.Printf
a výsledek převede na os.Error
použitím os.NewError
.
if f < 0 { return 0, fmt.Errorf("math: odmocnina ze záporného čísla %g", f) }
V mnoha případech je fmt.Errorf
zcela postačující. Avšak díky tomu, že os.Error
je rozhraní, můžeme jako chybu předávat i složitější datové struktury – ty pak poskytnou volajícímu možnost prozkoumat všechny podrobnosti chyby.
Řekněme, že náš hypotetický volající bude opět chtít získat konkrétní neplatnou hodnotu předanou funkci Sqrt
. To se dá zařídit třeba definicí nového chybového typu – místo použití fmt.Errorf
:
type NegativeSqrtError float64 func (f NegativeSqrtError) String() string { return fmt.Sprintf("math: odmocnina ze záporného čísla %g", float64(f)) }
V případě potřeby pak může programátor v některém místě ověřovat typ (type assertion) a nakládat s hodnotu typu NegativeSqrtError
nějakým zvláštním způsobem, zatímco všechna stávající volání, která např. pouze předávají ne nilové chyby funkcím jako fmt.Println
nebo log.Fatal
, nebudou touto změnou nijak dotčeny.
Další příklad – modul json definuje typ SyntaxError
. Funkce json.Decode
jej vrací když zjistí chybu při syntaktické analýze dat ve formátu JSON.
type SyntaxError struct { msg string // popis chyby Offset int64 // chyba zjištěna po přečtení 'Offset' bajtů } func (e *SyntaxError) String() string { return e.msg }
Pole Offset se v textové podobě chybového hlášení vůbec nevyskytuje, ale programátor má nyní možnost tuto hodnotu použít pro přidání údajů o zdrojovém souboru a řádce:
if err := dec.Decode(&val); err != nil { if serr, ok := err.(*json.SyntaxError); ok { line, col := findLine(f, serr.Offset) return fmt.Errorf("%s:%d:%d: %v", f.Name(), line, col, err) } return err }
Uvedený kód je mírně zjednodušenou verzí části skutečného programu – projektu Camlistore.
Rozhraní os.Error
předepisuje pouze metodu String
; konkrétní implementace chyby může mít i další metody. Například modul net vrací v duchu běžné konvence chyby typu os.Error
, ale některé implementace chyb v tomto modulu přidávají ještě další metody, definované rozhraním net.Error
.
package net type Error interface { os.Error Timeout() bool // Byla chyba způsobena vypršením časového limitu? Temporary() bool // Je chyba dočasného charakteru? }
Uživatelský kód může opět ověřením typu detekovat chybu typu net.Error
a následně třeba reagovat různě na dočasnou chybou sítě a trvalou. Takže např. nějaký web crawler by se v prvním případě mohl rozhodnout chvíli počkat a zkusit operaci provést znovu, zatímco při jakékoli jiné nebo neodstranitelné chybě svoji činnost ukončí.
if nerr, ok := err.(net.Error); ok && nerr.Temporary() { time.Sleep(1e9) continue } if err != nil { log.Fatal(err) }
Ošetřování chyb je v Go důležité stejně jako v jiných jazycích. Návrh jazyka a uvedené zvyklosti by měly programátora vybízet k explicitním kontrolám chyb v místě jejich výskytu (v kontrastu ke konvencím některých jiných jazyků, kde se v jednom místě výjimky vyvolávají – aby se pak někdy a někde úplně jinde následně zachytily ). V některých případech to v Go může vést k většímu počtu řádek, které je potřeba napsat. Naštěstí máme po ruce pár triků, jak tento dopad minimalizovat – třeba v případě obsluhy posloupnosti několika možných chyb.
Představme si třeba Go aplikaci v App Engine, která bude obsluhovat HTTP požadavky na záznam z datového úložiště (datastore) a výsledek bude formátovat šablonou.
func init() { http.HandleFunc("/view", viewRecord) } func viewRecord(w http.ResponseWriter, r *http.Request) { c := appengine.NewContext(r) key := datastore.NewKey("Record", r.FormValue("id"), 0, nil) record := new(Record) if err := datastore.Get(c, key, record); err != nil { http.Error(w, err.String(), 500) return } if err := viewTemplate.Execute(w, record); err != nil { http.Error(w, err.String(), 500) } }
Tato funkce ošetřuje chyby vrácené funkcemi datastore.Get
a viewTemplate.Execute
. V obou případech se uživateli zobrazí jednoduché chybové hlášení spolu s HTTP stavovým kódem 500 („Internal Server Error“). Zatím funkce vypadá ještě poměrně dobře, ale pokud přidáme pár dalších obslužných funkcí pro HTTP požadavky, tak rychle skončíme u mnoha kopií stále stejného kódu pro ošetření chyb.
Nadefinováním vlastní obslužné HTTP funkce appHandler
, která vrací chybu, lze takové opakování omezit:
type appHandler func(http.ResponseWriter, *http.Request) os.Error
Stejně tak změňme i funkci viewRecord
, aby i ta vracela chybu:
func viewRecord(w http.ResponseWriter, r *http.Request) os.Error { c := appengine.NewContext(r) key := datastore.NewKey("Record", r.FormValue("id"), 0, nil) record := new(Record) if err := datastore.Get(c, key, record); err != nil { return err } return viewTemplate.Execute(w, record) }
To je sice jednodušší než původní verze, ale modul http neumí zacházet s funkcemi, které vracejí os.Error
. Napravit to můžeme tím, že pro (funkční) typ appHandler
implementujeme metodu ServeHTTP
, definovanou rozhraním http.Handler
:
func (fn appHandler) ServeHTTP(w http.ResponseWriter, r *http.Request) { if err := fn(w, r); err != nil { http.Error(w, err.String(), 500) } }
Metoda ServeHTTP
zavolá funkci fn a pokud dojde k chybě tak zobrazí uživateli chybové hlášení. Všimněte si, že přijímač metody fn
je funkce – věc, kterou Go umí! Metoda vyvolá tuto funkci tak, že zavolá onen přijímač – příkaz je v tomto případě fn(w, r)
.
Teď už jen postačí při registraci funkce viewRecord
modulem http použít funkci Handle
(místo původní HandleFunc
), protože appHandler
je typu http.Handler
(nikoli http.HandlerFunc
).
func init() { http.Handle("/view", appHandler(viewRecord)) }
Když už máme tuto základní infrastrukturu ošetřování chyb pohromadě, tak bychom ji mohli učinit uživatelsky trochu přívětivější. Místo toho, abychom jen zobrazili textovou podobu chyby, bude možná lepší vrátit uživateli jednoduché chybové hlášení – spolu s příslušným HTTP stavovým kódem – a současně vypsat kompletní popis chyby do vývojářské konzole App Engine a trochu tím tak ulehčit programátorovi ladění.
Toho můžeme dosáhnout deklarací struktury typu appError
, která kromě pole typu os.Error
bude obsahovat ještě pár dalších:
type appError struct { Error os.Error Message string Code int }
Dalším krokem bude úprava typu appHandler – nyní bude vracet hodnoty typu *appError
:
type appHandler func(http.ResponseWriter, *http.Request) *appError
(Obvykle je chyba vracet konkrétní chybový typ místo hodnoty typu rozhraní os.Error
. K důvodům se dostaneme v další části seriálu. V tomto případě je to ale správně, protože ServeHTTP
je jediným místem, které hodnotu „vidí“ a používá její obsah.)
Teď ještě zařídíme, aby metoda ServeHTTP
, definovaná pro typ appHandler
, zobrazila pole Message
struktury appError
, současně se správným HTTP stavovým Code
a ještě vypsala Error
do vývojářské konzole.
func (fn appHandler) ServeHTTP(w http.ResponseWriter, r *http.Request) { if e := fn(w, r); e != nil { // e je *appError, nikoli os.Error. c := appengine.NewContext(r) c.Errorf("%v", e.Error) http.Error(w, e.Message, e.Code) } }
Jako poslední věc upravíme funkci viewRecord
tak, aby vyhovovala novému „podpisu“ a aby vracela více kontextu při výskytu chyby:
func viewRecord(w http.ResponseWriter, r *http.Request) *appError { c := appengine.NewContext(r) key := datastore.NewKey("Record", r.FormValue("id"), 0, nil) record := new(Record) if err := datastore.Get(c, key, record); err != nil { return &appError{err, "Record not found", 404} } if err := viewTemplate.Execute(w, record); err != nil { return &appError{err, "Can't display record", 500} } return nil }
Tato verze funkce viewRecord
má sice stejnou délku jako ta původní, nyní má ale každý případ ošetření chyby svůj specifický význam (více podrobností – kontextu) a tak poskytujeme uživateli o trochu více pohodlí.
Tím to nekončí. Mohli bychom ošetřování chyb v naší aplikaci ještě dále vylepšovat. Několik námětů:
appError
by šlo napsat konstruktor (v Go je to jen obyčejná funkce), který – opět pro účely ladění – automaticky ukládá při chybě výpis trasy zásobníku někam, kde se to bude později hodit.
recover
) v rámci appHandler. Podrobnostmi se zabývá mj. článek Defer, Panic, and Recover, ale věnovali jsme se této problematice i v předchozích dílech seriálu.
Korektní ošetřování chyb je podstatným požadavkem na každý dobrý program. Využitím technik popsaných v tomto článku byste měli být schopni psát spolehlivější a přitom v zápisu kratší Go programy.
Autor: Andrew Gerrand
(Originální text v angličtině a licence pro šíření: vizte odkazy v záhlaví této české verze.)
Jan Mercl, autor překladu, pracuje v Laboratořích CZ.NIC jako programátor pro výzkum a vývoj.
Nástroje: Tisk bez diskuse
Tiskni
Sdílej: