Dotaz: Arch Linux - upgrade po letech

[fettgesicht]

Prosím o radu. Mám pár let neaktualizovaný ArchLinux. Zadrhl jsem se před lety na nějakém manuálním zásahu, se kterým jsem si něvěděl rady, a od té doby jsem systém neaktualizoval. Potřebuji ho teď zaktualizovat a jediné řešení bude asi nainstalovat poslední verzi, ale nevím, jak naložit se stávajícím systémem, rozdělením disku a konfiguračními soubory. Bojím se, že kdybych prostě nainstaloval aktuální verzi, smíchají se staré konfiguráky s novými a bude z toho zmatek, nebo se staré přepíší a přijdu o nastavení (konfigurace mailového klienta, konfigurace připojení k netu, záložky prohlížečů a plno jiných věcí, o kterých možná ani teď nevím). Jak by bylo nejlepší postupovat? Je na to nějaké standardní řešení?

Taky mě napadlo, že mám taky možná zbytečně složitě rozdělený disk - nebylo by lepší rozdělení zjednodušit?:

Zařízení Zavádět   Začátek       Konec    Bloky    Id  Systém
/dev/sda1   *          63    58589054    29294496    7  HPFS/NTFS/exFAT  /zatím nevyužitý oddíl připravený pro případné Win (bohužel potřebuji kvůli práci)
/dev/sda2        58589055    60548984      979965   82  Linux swap/Solaris   /swap
/dev/sda3        60548985   976768064   458109540    5  Rozšířený
/dev/sda5   *    60549048    60645374       48163+  83  Linux    /boot
/dev/sda6        60645438    89947934    14651248+  83  Linux    /root
/dev/sda7        89947998   480568409   195310206   83  Linux    /home
/dev/sda8       480568473   976768064   248099796   83  Linux    /úložiště pro objemná data

Všiml jsem si, že v distru se standardně používá Grub2. Zdá se mi to všechno kolem něho ale složité, jestli jsem to správně pochopil, musí se vytvořit zase nějaký extra oddíl. Nemám radši zvolit LILO? Zaváděč mi stačí jednoduchý, maximálně budu někdy bootovat Win a jinak Linux. Díky za všechny případné rady.

Odpovědi

[FrostyX]

Nedávno jsem četl blogový zápisek nevím koho, nedaří se mi ho najít a autor doporučoval pár tipů pro aktualizaci po delší době. Sice se jednalo o Gentoo, ale myslím, že u Archu by to mohlo jít taky.

Zkus sehnat databázi balíčků třeba jen o pár měsíců novější, než na tom systému máš. Aktualizovat, sehnat zase trochu novější databázi, aktualizovat a tak pokračovat, než se propracuješ k současné verzi.

[otula]

Zkus sehnat databázi balíčků třeba jen o pár měsíců novější, než na tom systému máš. Aktualizovat, sehnat zase trochu novější databázi, aktualizovat a tak pokračovat, než se propracuješ k současné verzi.

Dobrá rada nad zlato, ale tohle je zcela nereálný úkol…

Pokud už není možné zaktualizovat systém normálně, tak by asi bylo nejlepší zazálohovat si konfiguráky, které bude znovu potřebovat, uložit si seznam instalovaných balíčků pro opětovnou instalaci z repozitářů (pacman -Qen | awk '{print $1}' > seznam), případně seznam vlastních balíčků (pacman -Qem | awk '{print $1}' > seznam-aur), případně fonty, či slovníky ze StarDictu, a nainstalovat nově systém. Potom povolit potřebné repozitáře a nainstalovat opět všechny programy (# pacman -S `cat seznam`) a obnovit konfiguraci toho, co lze (iptables, sudoers, fstab…), nově nastavit konfiguraci toho, co se již nastavuje jinak. Nahrát zpět případně zmíněné slovníky, či fonty (mkfontscale, mkfontdir, fc-cache -vf), vytvořit si a nainstalovat balíčky, které neměl předtím instalovány z repozitářů, no a tak nějak by to mohlo být všechno…

[otula]

Jen pro jistotu doplním - oddíl /home samozřejmě ponechat původní a opět připojit, na novém systému vytvořit opět stejné uživatele a přivlastnit jim jejich původní domovské adresáře (# chown -R pepa:users /home/pepa)

[stativ]

Tak tak, i současný rollback machine jde tuším někdy do půlky minulého roku.

[otula]

Ještě mne napadlo, pokud by tazatel chtěl použít to, co jsem napsal, že není potřeba pro odfiltrování verze použít například zmíněný awk, ale stačí použít parametr -q pro pacman, takže by to stačilo takto:

pacman -Qqen > seznam

[vogo]

Záloha konfigurace a nová instalace. Jinak to nepůjde. Hodně bych se divil, kdyby se pacman vymotal ze všech závislostí a konfliktů, které budou mezi vyřazenými a novými balíky, které se za tu dobu v distribuci prostřídaly - nemyslím verze, ale balíčky, které nahrazují funkcionalitu jiných. Z toho vzniknou cyklické závislosti, mnohdy neřešitelné.

Když dotoho započítám přesun adresářů /usr/{bin,lib,sbin}, nasazení systemd, grub2 a dalších převratných změn, tak je opravdu jednodušší reinstalace. Viz novinky na https://www.archlinux.org/news/.

Po instalaci pozor na změny v konfiguraci.

[Petr]

Me ten disk neprijde zbytecne moc rozdeleny, naopak u me je jeste /var /tmp a /usr. Pokud se bojis o konfiguraky asi nejjednodussi cesta je stavajici zalohovat, na to staci jednoduchy skriptik. Arch uz dlouho nepouzivam, ale pokud si pamatuji dobre nedelala aktualizace po delsi dobe dobrotu, to byl i jeden z duvodu proc jsem presel na Debian. Zalohuj a kdyby se vyskytly problemy tak to tu pores dal, vic s tim ted tady asi neudelame :).

[Andrej]

No, někdy v roce 2000 by nějaké rozdělení disku bylo možná zajímavá volba. Dnes, v éře Btrfs a ZFS (nebo přinejmenším LVM, když už fakt nic jiného) je rozdělení disku věc minulosti a je to ryze negativní fenomén, který připraví uživatele o veškerou flexibilitu a na oplátku mu nenabídne nic, snad leda starosti.

[ewew]

Pokiaľ to neoddeliš tak hrozí nedostatok inodov ale teba to asi nezaujíma.

[Josef Kufner]

No... i kdyby jo, tak:

       -N number-of-inodes
              Overrides the default calculation of the number of  inodes  that
              should  be  reserved  for  the filesystem (which is based on the
              number of blocks and the bytes-per-inode  ratio).   This  allows
              the user to specify the number of desired inodes directly.

[Andrej]

Ano, nedávno jsem něco takového zahlédl v Národním technickém muzeu.

Jinak v man mkfs.btrfs ani v dokumentaci k ZFS nic o počtu inodů nevidím, zkrátka se dynamicky alokují a basta.

[Andrej]

No prosím. Už zase tady někdo vytahuje deset (nebo patnáct?) let starý problém předpotopních filesystémů. Nevím, proč tahle pověra přežívá ještě dnes. Na normálním dnešním filesystému žádný problém s nedostatkem inodů neexistuje.

[R]

Zato na tych tzv. modernych filesystemoch existuju ine problemy...

[Nicky726]

Vzhledem k tomu, že ti první oddíl začíná na 63 sektoru, mohl by být s GRUB2 problém v tom, že by se nemusel vejít. Na tenhle problém jsem narazil, ale mohlo to být tím, že používám bootování z LVM a tudíž bude to, co se z GRUBu nahrává na začátek disku větší. Ale při dnes běžném zarovnávání na sektror 2048 (které však cfdisk neumí) se mi tam GRUB s LVM podporou vejde. Speciální oddíl se nemusí vkládat nutně, jde právě o tu velikost.

Jednou jsem déle neaktualizovaný Arch upgradoval. Moc příjemné to nebylo, něco jsem dělal z livka přes chroot, ale se sledováním významných změn uvedených na domovské stránce, se to nakonec povedlo. Byť asi jde o to, jaké se nahromadí od posledního upgradu chuťovky.

Konfiguráky se v Archu samy nepřepisují, pokud jsou zrušeny, zůstanou jako .pacsave, pokud jsou změněny bude distribuční verze jako .pacnew, sloučení musí dělat člověk. Samozřejmě, že záloha je užitečná.

[R]

Pouzivam vela strojov nainstalovanych davno, kde prva particia zacina na 63. sektore a nikde som s GRUBom 2 nemal problem (pri upgrade Debianu sa nainstaloval a odvtedy funguje). LVM nepouzivam.

[stativ]

Myslím, že to je třeba jen s GPT.

[Nicky726]

Stroj, na kterém jsem na to narazil, je MBR + GRUB2 + LVM (/boot na LVM, na což GRUB2 potřebuje patřičné moduly). Tam bylo 63 sektorů málo.

[stativ]

Jestli je to po pár letech, tak to aktualizovat nepůjde, protože došlo k několika poměrně dost velkým změnám, které ale vyžadovaly balíčky „připravené na nadcházející změnu“ které už teď neseženete.

Mnou navrhované řešení je:

1. zazálohovat /home a /etc
2. všechno kromě /home smazat
3. nainstalovat arch a připojit původní /home (záloha je pro případ, že by se nějaká aplikace nepoprala se starým konfigurákem a rozbila ho, a byla by třeba nějaká manuální konverze)
4. ručně projít všechny konfiguráky v /etc a znovu to nakonfigurovat s pomocí zálohy

Jinak co se týče Grubu, tak Grub 2 není o nic složitější než Grub 1, akorát nabízí více možností konfigurace. Grub 1 se v podstatě dal nakonfigurovat jen ručně pomocí menu.lst. Grub 2 má přednastaveno automatické generování konfiguráku podle nějakých hrůz, co jsou v /etc, ale pořád se dá ručně nakonfigurovat v grub.cfg, přičemž syntaxe a příkazy jsou skoro stejné jako dříve. Třeba můj grub.cfg je zhruba takový:

insmod part_gpt
insmod ext2

menuentry 'Arch Linux' {
    set root='(hd0,msdos1)'
    linux   /boot/vmlinuz-linux root=UUID=23f0f1a2-e273-42f6-b5a1-9d6424002ad6 rw
    initrd  /boot/initramfs-linux.img
}

[pavlix]

Když tak na to koukám, napadá mě pár dotazů. To rw je tam k něčemu potřeba? To stejné pro msdos1 namísto 1? A jestliže čteš jen z msdos partition, k čemu je insmod part_gpt?

[mhepp]

To rw znamená, že při připojování / před startem init-u se / připojí i pro zápis. ro zase ekvivalentně read only. V tom případě je na init-u, aby / přepojil do rw režimu.

msdos1 -- to je věc, která se může lišit Já mám zase v grub.cfg gptX. Záleži na tom, jestli máš na disku MBR, MBR ms-dos kompatibilní nebo GPT.

[pavlix]

To rw znamená, že při připojování / před startem init-u se / připojí i pro zápis.

Nicméně to neříká, k čemu je dobré něco takového dělat.

msdos1 -- to je věc, která se může lišit Já mám zase v grub.cfg gptX. Záleži na tom, jestli máš na disku MBR, MBR ms-dos kompatibilní nebo GPT.

To vůbec neodpovídá na otázku, zda je tam ten typ vůbec potřeba. Nepamatuju si, že bych ho tam v GRUB2 vždy dával.

[stativ]

To vůbec neodpovídá na otázku, zda je tam ten typ vůbec potřeba.

V mém případě ne, ale:

PARTNAME is optional but is recommended since disk may have several top-level partmaps.

[Josef Kufner]

Nepoužívá se ro náhodou proto, aby rozbitý filesystém byl nejdříve zkontrolován, než se na něj začne zapisovat?

[stativ]

To rw je tam k něčemu potřeba?

Nevím, jestli to pořád platí, ale dával jsem to tam abych utišil nějaké varování od systemd, že to má být rw a ne ro.

To stejné pro msdos1 namísto 1?

Protože se mi to tak víc líbí.

A jestliže čteš jen z msdos partition, k čemu je insmod part_gpt?

Je to tam zapomenuto. Měl jsem systém na SSD s GPT, ale to odešlo do křemíkového nebe, tak jsem systém narychlo přelil ze zálohy na starý disk s MBR a tohle jsem tam zapomněl.

[Andrej]

Je třeba neplést si uživatelskou a systémovou konfiguraci. Nastavení mailového klienta nemá s aktualizací systému nic společného, zatímco nastavení připojení k netu s tím může mít spojitost. U mailového klienta záleží jen a pouze na tom, jak starou konfiguraci dovede ještě zkonvertovat do aktuální podoby.

Rozdělení disku je nejlepší zrušit. Se současnými souborovými systémy neexistuje důvod pro rozdělení, naopak důvodů proti by se našlo hned několik, například flexibilita typu bída s nouzí, nemožnost atomicky zálohovat (zejména napříč různými mount pointy), nemožnost přidávat kdykoliv do téhož filesystému další disky a tak dále.

GRUB2 nepotřebuje žádný extra oddíl. Lze mít například na celém disku jeden jediný Btrfs oddíl a z něj přímo bootovat. Přesně to je konfigurace, kterou bych vřele doporučoval a která odstraní většinu problémů známých z dob před 10 lety.

LILO má zkrátka problém v tom, že používá seznamy bloků, kvůli kterým každá aktualizace kernelu vyžaduje opětovné vygenerování těch seznamů a navíc něco takového nikdy nebude stoprocentně bez problémů fungovat na normálním dnešním filesystému s copy-on-write, pouze na zastaralém Ext4 a podobných. Takový problém se dá částečně obejít pomoci chattr +i, ale fakt bych na to nesázel. GRUB2 prostě funguje, umí číst filesystém, včetně subvolumes, snapshotů a podobně, a může ušetřit spoustu zbytečných starostí.

[Josef Kufner]

Grub potřebuje nešifrovaný oddíl, ze kterého natáhne jádro. Tedy jediné smysluplné rozdělení disku je /boot a šifrovaný LVM na zbytku disku, kde bude / a malý swap (kvůli swsusp; zbytek paměti může jít do swap souboru).

[Andrej]

Tak to je pravda. GRUB (zatím stále ještě) vyžaduje nešifrovaný oddíl. Pro použití šifrování se v tom případě musí buď vyhradit oddíl pro GRUB, nebo bootovat z nějakého externího média. U jednoho domácího serveru jsem měl /boot na flashdisku, zatímco diskové pole bylo celé bez výjimky šifrované, ale třeba u notebooku by tohle bylo hodně nepraktické.

[Šangala]

Je to škoda, máš co říct, ale vždy to zabalíš tím zaslepeným jednosměrným fanatismem. :(

[pavlix]

+1

[Andrej]

Držím se principu „co vidím, to řeknu“. Že se dnes takový přístup označuje cizím slovem fanatismus, to jsem netušil. Ale jedno vím jistě: Někdy je třeba přeskočit neslané a nemastné politicky korektní žvásty a uhodit hřebík na hlavičku.

[pavlix]

Můžu ti i za sebe říct, že přiznat si chybu není zas tak hrozný pocit, spíš naopak.

[Šangala]

Fanatismus s „co vidím, to řeknu“ a ani až tak s korektností nesouvisí, ale souvisí se zaujatým, extrémně jednostranným postojem, bez nadhledu a pochopení jiných názorů a přístupů, jen s vidinou jedné té (své) správné cesty/myšlenky.

[Max]

Jen zopakuji a potvrdím, co zde již padlo.

• Rozhodně odstranit první partition a vytvořit její začátek na 2048 sektoru, nikoli na 63, již jsem se setkal v určitých situacích, kdy GRUB2 + MBR se do 63 sektoru nevešel, když máš první partition čistou, tak bych to udělal, je to minimální zásah a vyplatí se
• Arch za tu dobu pokročil několika směry : překopány adresáře a nalinkovány do /usr/, změny s glibc, změna archivátoru balíčků na xz, podepisování balíčků, zrušení většiny věcí v rc.conf, přechod na systemd a mnoho dalších věcí, nejjednodušší bude nová instalace (/home můžeš nechat a /etc/ si zazálohuj + popř. nějaké věci, co máš v systému (mysql, data apche? atd.)?)
• grub2 není složitý, složitost z něj dělají distribuce, jelikož se snaží celý grub zautomatizovat hafo skriptama, takže se musí upravovat konfiguráky těch scriptů, co sestavují konfigurační soubor grubu. Jinak onen konfigurák sám o sobě není nijak složitá věc

Zdar Max

[pavlix]

grub2 není složitý

+1

složitost z něj dělají distribuce, jelikož se snaží celý grub zautomatizovat hafo skriptama

To není tak úplně pravda. GRUB2 zjednodušuje práci distribucím tím, že tyto skripty sám narozdíl od legacy poskytuje, čímž do jisté míry eliminuje roztříštěnost fungování GRUB2 mezi distribucemi. Je to jedna z největších výhod GRUB2, která je zároveň nejvíce kritizovaná těmi, nepochopili proč a jak to funguje.

Jinak onen konfigurák sám o sobě není nijak složitá věc

Konfigurák samotný je snad ještě jednodušší než v legacy.

[petercheco]

A co používat distro, které nedělá takové starosti. Pokud chceš být stabilní a aktuální použij Fedoru nebo OpenSUSE. Pokud ti jde jen o stabilitu, nic lepšího než Debian nebo CentOS není.

[fettgesicht]

Všem díky moc za reakce. Určitě jsem neměl v úmyslu akutalizovat běžnou cestou, tušil jsem, že to už nepůjde, ale doufal jsem, že půjde nějak co nejvíc ošulit ta následná konfigurace.

Ale když nad tím tak přemýšlím, napadá mě, jestli by opravdu nebylo lepší posunout se k nějaké víc user friendly distribuci. Něco jako Arch s blbovzdorným balíčkovacím systémem a trochu jednodušší instalací. Já vlastně potřebuju aby to dlouhodobě fungovalo bez zásahů, ale byly k dispozici bezpečnostní aktualizace (hlavně prohlížeče), aktuálnost by mi stačila nějaká rozumná. Před nějakou dobou jsem zkoušel nějakou live Fedoru 16, ale desktop mi připadal celý jakýsi divný, všechno bylo někde jinde a chovalo se to jinak, než jsem čekal. Asi bych rád používal KDE (pokud už nevypadá a nechová se jako MS Silverlight). Takže spíš CentOS nebo Debian?

[Max]

Jo, to je na tobě. Já třeba Arch aktualizuji jednou za pár měsíců a je pravdou, že těch změn bylo vždy dost. Na druhou stranu, v posledních měsících změny nevidím žádné, problémy nulové atd.
Pokud ovšem nepotřebuješ aktuální programy, tak sáhni po něčem s pevnými verzemi. Po jakém distru sáhnout, to je už na tobě, každý na to má jiný názor.
Zdar Max