Google zveřejnil seznam 1 141 projektů (vývojářů) od 184 organizací přijatých do letošního, již dvaadvacátého, Google Summer of Code. Přihlášeno bylo celkově 23 371 projektů od 15 245 vývojářů ze 131 zemí.
Na čem pracovali vývojáři GNOME a KDE Plasma minulý týden? Pravidelný přehled novinek v Týden v GNOME a Týden v KDE Plasma.
Open source počítačová hra na hrdiny NetHack (Wikipedie, GitHub) byla vydána v nové verzi 5.0.0. První verze této hry byla vydána v roce 1987.
Evropská komise naléhavě vyzvala členské státy EU, aby kvůli ochraně nezletilých na internetu urychlily zavádění unijní aplikace pro ověřování věku a zajistily její dostupnost do konce roku. Členské státy mohou zavést aplikaci EU pro ověřování věku jako samostatnou aplikaci nebo ji integrovat do takzvané evropské peněženky digitální identity.
Richard Biener oznámil vydání verze 16.1 (16.1.0) kolekce kompilátorů pro různé programovací jazyky GCC (GNU Compiler Collection). Jedná se o první stabilní verzi řady 16. Přehled změn, nových vlastností a oprav a aktualizovaná dokumentace na stránkách projektu. Některé zdrojové kódy, které bylo možné přeložit s předchozími verzemi GCC, bude nutné upravit.
Zulip Server z open source komunikační platformy Zulip (Wikipedie, GitHub) byl vydán ve verzi 12.0. Přehled novinek v příspěvku na blogu.
Před 30 lety, tj. v úterý 30. dubna 1996, byl spuštěn Seznam.cz.
Byly zpracovány a zveřejněny všechny videozáznamy, které stojí za zveřejnění, z konference FOSDEM 2026.
Od úterý 28. dubna musí nově uváděné notebooky v Evropské unii podporovat nabíjení přes USB-C. Jednotná nabíječka byla schválena Evropským parlamentem v říjnu 2022.
Byly publikovány informace o kritické zranitelnosti CVE-2026-31431 pojmenované Copy Fail v Linuxu, konkrétně v kryptografii (AF_ALG). Běžný uživatel může získat práva roota (lokální eskalaci práv). Na všech distribucích Linuxu vydaných od roku 2017. Pomocí 732bajtového skriptu. V upstreamu je již opraveno. Zranitelnost byla nalezena pomocí AI Xint Code.
Dnes to bude jen taková drobnost. Implementace basename a ověření platného jména proměné.
Basename je součástí coreutils a jeho binárka zpravidla nemá víc jak nějakých 13kB. Standardní použití v shelu většinou vypadá tak, že se zavolá v rámci subshellu a jeho výsledek použije přímo v parametru nějakého příkazu nebo pro přiřazení do proměné. Pokud to v příslušném scriptu uděláme jen párkrát, nic se neděje. Pokud se to však musí udělat třeba tisíckrát, tak už nás může zajímat, že se shell musí forknout a zavolat exec na binárku basename. Přitom samotné vlastnosti bourne shellu dosažení stejného efektu umožňuje. Nejlepšího výsledku (nejrychlejšího provedení) lze samozřermě dosáhnout přímo v kódu.
purename="${1%/}" # bugfix pro adresáře s / nakonci
purename="${purename##*/}" # odstranění adresáře
purename="${purename%$2}" # odstranění přípony (může být třeba i v proměnné nebo parametru)
Pokud si někdo chce udělat funkci, která bude děla to samé jako basename, tak může
basename() { set -- "${1%$2}"; set -- "${1%/}"; echo ${1##*/}; }
Ale má to háček. Při použití této funkce ji stejně zpravidla použijete uvnitř $() a to je zase fork, i když si ušetříte exec(basename). Výjimkou jsou přesměrování typu basename bla/bla/bla.bla >>soubor.txt I když tady by bylo před celým cyklem vhodné udělat exec >>soubor.txt nebo do něj přesměrovat cyklus [for|while] ... done >>soubor.txt
Pro přiřazení do proměnné by bylo vhodnější si udělat speciální funkcičku, která by název proměnné dostala jako parametr, nebo to udělat přímo v kódu jak je uvedeno na začátku. Taková funkcička může vypadat třeba takto:
basenameset()
{
set -- "$1" "${2%$3}"
set -- "$1" "${2%/}"
case "$1" in
[^a-zA-Z]*|*[^a-zA-Z0-9]*|case|do|done|elif|else|esac|fi|for|function|if|in|select|then|until|while|time);; # špatné jméno proměnné
?*) eval $1=\"${2##*/}\";; # správné jméno proměnné (neprázdné)
esac
}
A tím jsme se dostali oslým můstkem k druhé úloze, ověření platného jména proměnné.
A když už se bavíme o rychlosti, tak pár testíků.
$ for((i=0;$i<10000;i++)); do touch zbytecne_dlouhej_prefix_$i; done
$ cat basename.sh
#!/bin/bash
dir="${1:-.}"
for i in "${dir%/}/"*
do
a="$(basename "$i")"
done
$ cat basename_in_shell.sh
#!/bin/bash
basename() { set -- "${1%$2}"; echo ${1##*/}; }
dir="${1:-.}"
for i in "${dir%/}/"*
do
a="$(basename "$i")"
done
$ cat basenameset.sh
#!/bin/bash
basenameset()
{
set -- "$1" "${2%$3}"
case "$1" in
[^a-zA-Z]*|*[^a-zA-Z0-9]*);;
?*) eval $1=\"${2##*/}\";;
esac
}
dir="${1:-.}"
for i in "${dir%/}/"*
do
basenameset a "$i"
done
$ time ./basename.sh
real 0m17.545s
user 0m5.410s
sys 0m10.020s
$ time ./basename_in_shell.sh
real 0m10.081s
user 0m3.120s
sys 0m5.400s
$ time ./basenameset.sh
real 0m1.461s
user 0m1.350s
sys 0m0.010s
$
Myslím, že je to názorné tak akorát. Nakonec zas až tak moc mini ta laskonka není rozsahem, pouze obsahem.
Tiskni
Sdílej:
$ basename2() { set -- "${1%$2}"; echo ${1##*/}; }
$ basename2 /usr/bin/
$ basename /usr/bin/
bin
$ basenameset /usr/bin/ $tedy prázdný řetězec.
.
$ basenameset a /usr/bin/ $ echo $a
. Když už to někdo chce takto použít, tak si to může fixnout. Pro běžné použití je to zbytečné.
. Kdybys to nazval něco jako basename, tak klidně
.
A čím jiným vykuchat název adresáře než pomocí basename?
$ cat basename.py
#!/usr/bin/env python
import os
for file in os.listdir('.'):
a = os.path.basename('./' + file)
$ time ./basenameset.sh
real 0m3.417s
user 0m3.152s
sys 0m0.096s
$ time ./basename.py
real 0m0.343s
user 0m0.252s
sys 0m0.076s
Takže v Pythonu je to asi tak desetkrát rychlejší. O složitosti nemluvě. Ale je pravda, že to není úplně _přesně_ totéž.
basename_in_shell.sh. Myslým, že se budete dost divit. Mimochodem perlivé #!/usr/bin/env perl use File::Basename; $a=basename($_) foreach (<.*>);je o 5% rychlejší :) (Což bude nejspíš stejně způsobeno o chlup rychlejším natažením perl interpretru než pythonu)
#!/usr/bin/env perl use File::Basename; $a=basename($_) foreach (<*>);což je jen o cca 2% rychlejší.