Google zveřejnil seznam 1 141 projektů (vývojářů) od 184 organizací přijatých do letošního, již dvaadvacátého, Google Summer of Code. Přihlášeno bylo celkově 23 371 projektů od 15 245 vývojářů ze 131 zemí.
Na čem pracovali vývojáři GNOME a KDE Plasma minulý týden? Pravidelný přehled novinek v Týden v GNOME a Týden v KDE Plasma.
Open source počítačová hra na hrdiny NetHack (Wikipedie, GitHub) byla vydána v nové verzi 5.0.0. První verze této hry byla vydána v roce 1987.
Evropská komise naléhavě vyzvala členské státy EU, aby kvůli ochraně nezletilých na internetu urychlily zavádění unijní aplikace pro ověřování věku a zajistily její dostupnost do konce roku. Členské státy mohou zavést aplikaci EU pro ověřování věku jako samostatnou aplikaci nebo ji integrovat do takzvané evropské peněženky digitální identity.
Richard Biener oznámil vydání verze 16.1 (16.1.0) kolekce kompilátorů pro různé programovací jazyky GCC (GNU Compiler Collection). Jedná se o první stabilní verzi řady 16. Přehled změn, nových vlastností a oprav a aktualizovaná dokumentace na stránkách projektu. Některé zdrojové kódy, které bylo možné přeložit s předchozími verzemi GCC, bude nutné upravit.
Zulip Server z open source komunikační platformy Zulip (Wikipedie, GitHub) byl vydán ve verzi 12.0. Přehled novinek v příspěvku na blogu.
Před 30 lety, tj. v úterý 30. dubna 1996, byl spuštěn Seznam.cz.
Byly zpracovány a zveřejněny všechny videozáznamy, které stojí za zveřejnění, z konference FOSDEM 2026.
Od úterý 28. dubna musí nově uváděné notebooky v Evropské unii podporovat nabíjení přes USB-C. Jednotná nabíječka byla schválena Evropským parlamentem v říjnu 2022.
Byly publikovány informace o kritické zranitelnosti CVE-2026-31431 pojmenované Copy Fail v Linuxu, konkrétně v kryptografii (AF_ALG). Běžný uživatel může získat práva roota (lokální eskalaci práv). Na všech distribucích Linuxu vydaných od roku 2017. Pomocí 732bajtového skriptu. V upstreamu je již opraveno. Zranitelnost byla nalezena pomocí AI Xint Code.
Když jsem byl velmi mladý, což už je opravdu dávno bylo slovo „profesionál ” téměř nadávkou. Profesionální sportovci byli líčeni jako zloduši, jež parazitují na nadaných sportovcích především z těch chudých kruhů a profesionální soutěže jako zdroj zla a brutality. Vydělávání peněz na sportu se označovalo jako něco co je tak trochu mimo zákon a sportovci byli vedeni jako zaměstnanci nejrůznějších podniků a firem a ve skutečnosti se tajila skutečná podstata. Byl to schizofrenní čas a dával podnět k nejrůznějším dohadům. Je pravdou, že většina špičkových sportovců si na přišla na tehdejší dobu na slušné peníze, ale nikdy na tolik aby je to zajistilo na nějakou zvlášť dlouhou dobu po skončení kariéry. Být profesionálním sportovcem se tehdy nenosilo.
Jak jsem stárnul a rozhlížel jsem se po světě začal jsem vnímat slovo „ profesionál ”naprosto z jiného úhlu. Slovo profesionál se pro mne stalo označením pro člověka, jež ovládá svou profesi, podává plný výkon a je zodpovědný a ručí za svojí práci. Vzdělává se a dodržuje pravidla a určitý etický kodex. To že si nechá zaplatit podle své práce a podle nabídky a poptávky na trhu je pro něj samozřejmostí.
V dobách kdy jsem začínal s psychoterapií, tak nechat si zaplatit za konzultaci, případně za psychoterapii nebylo až takovou samozřejmostí. Vzpomínám si jak docent Mikota na PPF uvedl v úžas auditorium prohlášením, že mezi pravidla pro psychoanalytiky patří i povinnost vykonávat psychoanalýzu za úhradu. Tehdy ještě mnoho lidí se domnívalo, že ta psychoterapie je něco jako si popovídat a to to se přeci neplatí. Ono byl docela ještě dost dlouho problém mnohých řemeslníku, aby se přestali chovat jako za totáče na melouchu a klidně se dohodli předem na jasně stanovené částce za práci. Mnohým nedocházelo, že jsou profesionálové, kteří mají prostě nárok na mzdu. Už z toho hlediska, že jsou profesionálové, nikoliv amatéři, kteří se baví po večerech prací pro bližní.
Pominu-li ty léta určitého bezvládí, které je vždy v dobách po prudkých společenských změnách, situace se podstatně zlepšuje. Sice ještě stále existují lidé, jež mají pocit, že podnikání je především zlodějna. Ale myslím, že většina z nás už chápe, že nainstalovat pc, dělat správce sítě, programovat, vykonávat práci zdravotní sestry, není charitativní činnost, jež má někdo pro zábavu, ale ctihodné povolání v němž existuje poptávka a nabídka. A podle toho se prostě chová. A zrovna tak je to se vzděláváním. Je prostě spousta oborů jež se vyučují alternativním způsobem. Pokud je o ně zájem. A platí se za to. Je to dobrovolné rozhodnutí všech kdo se zůčastní. Samozřejmě ne všechny mají státní akreditaci, ne všechny poskytují platná osvědčení v tom smyslu, že jsou závazně uznávaná oficiálními institucemi. Ale je mnoho takzvaných volných povolání, kde je možné tyto osvědčení uplatnit.
Týká se to především pomáhajících profesí. Jako sociální pracovníci, streeworkeři, terapeuti a další. Většina z nás jsme absolvovali spoustu těchto škol, seminářů, kursů v naději, že budeme uznáni jako kvalifikovaní. ne všem se to povedlo, ne všichni vydrželi. Dost z nás se této práci věnuje profesionálně s větším či menším úspěchem, jak společenským odborným či finančním. Dost často je to o tom najít cestu k tomu či onomu. Většina z nás věděla do čeho jde.
A teď se vrátím na začátek. Vždy jsem chtěl dělat psychoterapii jako profesionál. Nikoliv jako charitativní amatér, který po večerech rozdává rady. Věděl jsem, že to budu mít podstatně těžší než třeba kolegyně s filozofických fakult, případně z jiných humanitních směrů. Kolegyně říkám záměrně, protože tyto profese jsou téměř stoprocentně feminizovány.
Bylo to těžké během těch let, ale vydržel jsem to a prosadil se jak v instituci, tak mimo instituci. Stal se ze mě profesionální psychoterapeut. Chodí se ke mě školit stážisté, zvou mě přednášet, je dost lékařů, kteří mají zájem o spolupráci se mnou. Mám asi dohromady 70 klientů v takzvaných doléčovacích skupinách, které vedu mimo Bohnickou léčebnu. Bylo to těžké vytvořit, dát dohromady, ale nestěžuji si. Stálo mi to za to. Tak jako to stojí za to těm co se vrhnou na programování v open source, ač jsou třeba z jiných oborů a prosadí se. A nebo se prosadí v komerční oblasti.
Prosadí se a nemají potřebu snižovat ty „profesionály” oboru. Prostě jdou do toho. Vzdělávají se, pracují, dodržují etiku a standarty. A mají li chuť píšou o tom co dělají, o tom co je zajímá, o tom co chtějí. Píšou jak umí a umisťuji to na net. Třeba na Abíčko. Doufají, že si to někdo přečte a vysloví názor, komentář, povede polemiku. I já tak činím. Mám radost, když se kolem mých blogů vede debata, mám radost, když lidé reagují na to co říkám.
Celé dny poslouchám osudy těch druhých. A někdy mám prostě potřebu i já říci něco svého. Něco co mě zaujalo, něco o čem přemýšlím a nechám na druhých aby si mé texty interpretovali, polemizovali s nimi, vyvraceli je. Můžou si o nich myslet svoje, můžou se domnívat, že se mě dotýká jejich odmítnutí a jejich hodnocení. Pro tohle píši na Abíčko. Vím že jsou tu přemýšliví lidé, kteří jsou zvyklí napřed zkoumat, hledat a pak se teprve ptát. Linux, BSD a jiné je pro mne zábavou a odpočinkem.
Fakt je že někdy o Linuxu píši a někdy o Abrahamovi. Nemám pocit, že tím někoho urážím. A mám-li pocit, že v diskusi někdo uráží lidi, kteří nejsou předmětem diskuse, nemlčím. Kdybych mlčel, styděl bych se před sebou. Jestli mi to někdo zde zakáže, půjdu jinam. Dokud ale je zde volné pole, tak jen kvůli těm přemýšlivým lidem bude zde psát dál.
A ještě něco. Hodnocení není kritika. Kritika je sdělený pocit. A urážka není pocit, ani názor.
Tiskni
Sdílej:
29.1.2006 11:10
JiK | skóre: 13
| blog: Jirkoviny
| Virginia
A ještě něco. Hodnocení není kritika. Kritika je sdělený pocit. A urážka není pocit, ani názor.
Tohle bych nechal tesat do kamene!
)
Profesionál je ten, kdo věc dělá za peníze. Také se to používá tak, že dobře a kvalitně. Pokud vím. Tak jsou dobří profesionální sportovci, řemeslníci, horští vůdci i nájemní vrazi, vědci i estrádní baviči. Také pornoherečky, i když tam se dobře prosazují amatérky. :)
Také jsou mizerní profesionálové.
Také jsou dobří amatéři.
Někteří, třeba JXD, tvrdí, že věc jde dělat kvalitně jen profesionálně. Na druhou stranu firmy berou to, že největších výkonů dosáhnou lidé motivovaní ideálem (i když pro někoho tím ideálem můžou být peníze, a pak se to kryje) a snaží se v zaměstnancích probudit všemožnými společnými akcemi idealistický zájem o práci a firmu .
K blogu nic neříkám. „Bud jim lidi rozumí a nebo prostě mají smůlu. -)))“ (v minulém v diskusi s BoodOkem). Tak mám smůlu. A nebo štěstí?
firefox a thunderbird se jsou již na jeho desktopu jako doma, na icq gaim, ale že by to "šlo samo", se říci nedá.
tak by mě jenom zajímalo, jak jsou na tom ostatní lidé z oboru...
A to že ho používám já není argumentem pro změnu. Tedy je pro ně známkou mojí abnormality. Normální člověk počítač z jejich hlediska bere jako nutné zlo. Nikoliv jako prostředek k relaxaci a zábavě.
))
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz