Jak se ruksak vybaluje

14.2.2006 20:49 | Přečteno: 1102×

Justýna povídala, když si přečetla blog o ruksaku a botách, že by bylo dobré kdybych napsal „vědecký” článek na téma „Jak ruksak vybalit a boty zout. ” Chvíli jsem o tom přemýšlel a usoudil jsem že je to bezvadný nápad. Justýna mi obvykle do těhle věcí nemluví. Ona ví, že je zbytečné mi něco vymlouvat, když se rozhodnu, že pojedu do Norska nebo na Island.Jednoho krásného rána prostě sbalím ruksak a jedu. Taky ví, že když se rozhodnu napsat „štvavý” článek proti bolševikům, napíší jej i kdybych si měl znepřátelit kdejakou jezinku v okolí několika světelných let. Vždy když něco napíšu a neinformuji ji dřív než to uveřejním, tak jen z obavami čeká jaká že to zase bude pohroma. Ale článek o rozbalování ruksaku zatím nikdo nenapsal. Zdá se mi to jako neškodné téma. Docela vhodné na Ábíčko.

Ve světové literatuře je mnoho popisů vracejících se hrdinů z nejrůznějších dálav a válek. Ti hodní se vrátí domu, pohladí děti pomilují ženu a rozdají dárky. Případně je maminka přivítá, uvaří něco dobrého. Otec jen zádumčivě pokývá hlavou a z pýchou hledí na svého syna, jež se samozřejmě potatil. Synek asi dvacet minut odpočívá a posléze se vydá po hospodářství aby konečně zastoupil rodiče jež už netrpělivě čekali na jeho návrat. To je ten idylický obraz. Dalo by se to rozvinout mnohem víc, ale pro ilustraci je to dostačující.

Dramatický návrat to je zcela jiná historka. Zbědovaný, životem, cestou, válkou, chudobou, zbídačelý otec, manžel, syn se vrátí domů a co tam nenajde. Hlad svrab, neštovice, milence své ženy, dcery, případně vypálený dům a pohřbená rodina. Někdy to život i autor ještě nějak víc zdramatizuje a to když se mluví o padlé ženě či dceři. Tam samozřejmě ženy čtoucí toto dílo s tou „kurvou” nemají soucit. Muži si říkají „Ta je ale blbá, dyť se mohla zaháčkovat.” I to pro ilustraci stačí.Dobré a poučné je přečíst si Wolkra. "Balada o námořníkovi". Tam je to krásně a věrohodně vylíčeno.

Já z toho bohužel neprožívám nic. Já se vrátím domů, nikdo mě nečeká, protože Justýna je daleko a navíc v práci. Obvykle se ale domluvíme, že přijede co nejdřív. Odemknu a samosebou se nezují. Doma se nezouvám . Vždy, když se vrátím je tam vzorně uklízeno. To není moje zásluha. To buď udělá Justýna a nebo paní uklízečka, kterou Justýna zverbuje. Nikdy jsem nepochopil z jakého důvodu to dělá, protože když já se vrátím domů a zálibně se špinavý rozhlídnu po bytě, tak za chvíli ten byt jako uklizený nevypadá. Je to stejné jako když si na cestu koupím nové věci. Po měsíci vypadají jako předválečné a nechtěl by je ani bezdomovec. Tedy musel by na tom být fakt mizerně.

Je to z toho důvodu, že se buď vracím z okružní cesty kolem Čech Moravy a blízkého okolí. A měsíc se myji ve studené vodě, neboť spím venku, případně ve stanu a utrácet z hotely mi přijde jako zbytečné vydání. A nebo se vracím letadlem a někde na letišti se samozřejmě odsmradím, ale kdo cestoval třeba z Jižní Ameriky nebo z Nového Zélandu či odjinud potvrdí, že cestou hygiena skutečně není paní nad životem cestujících. A mýt se třeba v Labi to je takové zdravotní riziko, že raději zůstanu neumytý a přesto jsem ještě stále asi šestkrát čistější než po umytí. Čím blíž Praze, tím obtížnější podmínky pro umytí. Obecní pumpy také už moc nejsou.

Odemknu, sundám ranec ze zad a je mi jasné, že na dlouhou dobu se jim nebudu zabývat. Nějakým záhadným způsobem ze mě padají věci, které jinde , třeba v lese ze mě nepadají. A přestože ještě to ráno jsem jej dokázal během deseti minut i se složením stanu sbalit. Odpoledne nebo večer doma je to nad moje síly. V dobách kdy jsem neměl PC jsem našel sílu na to pustit si televizi, věž, a především se najíst. Cestou domů vyhládne. A v tom skutečně nejlepším případě se jdu osprchovat.

Smradlavý ranec stojí vprostřed místnosti a čeká až se ho ujmu. Justýna se vrátí. Zavětří ke mě a řekne něco jako „Ona neteče voda?” Ujistím ji že teče. Vždyť jsem se přece myl. Tak řekne zase něco jako. „Aha ty jsi se zrovna vrátil.” Stále nedůvěřivě stojí opodál. Já udiveně při vědomí, že jediné co jsem neudělal je že jsem nenaházel všechny věci z ruksaku buď do pračky a nebo popelnice odpovím. „Jsem se koupal” .

Justýna řekne „Hmmm.” Její hmm je tak významné, že se tedy odhodlám vyházet ty věci, ruksak hodit za skříň, boty do botníku a odcházím do koupelny, kde si tedy napustím na důkaz své dobré vůle být čistý a voňavý vanu. (Tedy v dobách kdy jsem bydlel v Břevnově, teď mám jen sprchový kout a na Barandov jsem se ještě z cesty nevracel) A stává se ze mě pomalu, ale jistě opět skoro civilizovaný člověk. A to je celá, ta náročná operace "ruksaku rozbalujícího se." Že jo Justýno?

       

Komentáře

[vencour]

Snad dojde i na vědecké pojednání o uspořádání věcí na stole a efektivitě práce vzhledem k prostoru před ním?

[Jan Jílek]

Bude-li to nutné, zcela jistě. Chcete být spoluautor a nebo ten obtížný úděl necháte na mých bedrech?

[vencour]

Mam dojem, že bych to zřejmě sfouk na místě do 10 řádků, co vy?

[Jan Jílek]

Nějaké podobné pojednání snad kdysi jedna psycholožka, myslím že to dokonce byla psychoanalytička napsala 300 stránkový manuál. Do takových výšin, zřejmě nedosáhnu. Ale vy jste mladej nadanej, tak byste mohl

[vencour]

300 stránek určitě ne, nechci vydat bestseller. Místo psaní prozatím radši něco dělám. Nebo si nevšimnu a vlepím sem to samé, co se tu dva dny před tím probírá . Když na mne padne rozmar, tak i stůl proberu, asi letem světem, z nějaké "psychoanalytické" perspektivy, teď sám nevim, jaká slina mi padne na jazyk .

[Zdeněk Burda]

Vždycky se divím co všechno se mi do báglu vešlo a jakto, že to vybalování trvá tak dloho, když jsem zabalil za pár minut.

[vencour]

Námět na další anketu - jak velký nosíte batoh? 55l, 65l, 75l nebo větší?

Dřív jsem na sportovní víkendy vozil nacpanou krosnu (65l), dvoje kecky, dvakrát oblečení, kufr s výbavou, nějaký jídlo pro začátek ať nemarnim čas běháním po krámech, pak jsem to zredukoval na 25l plus výbavu. Vidím v tom poznání toho, co je podstatné a čím se nerozptylovat.

[Jan Jílek]

45, mám tam prostě celý majetek . já nejezdím na víkendy, já vyrážím na měsíce.

[Zdeněk Burda]

Mám 75l batoh, ale stačil by mi i 60l. Na 14 dní nebo na měsíc, to je jedno. Vždy mám trochu větší zavazadlo než ostatní, protože jsem celej trochu větší. Je zajímavé, že na víkendy jezdím s malým batůžkem a mám zavazadlo úplně nejměnší ze všech (a to mám v tom batůžku i notebook).

[Dag]

Dva lidi -- dva 55 na týden, nebo čtrnáct dní. Ale to je do hor na lezení, tedy je tam sto metrů lana, dvacet metrů smyček, třicet karabin, cepíny, mačky, další železo, vybava na bivak, vaření. Dva, protože jeden nese materiál a druhý jídlo a vaření.

[vencour]

To se nese všechno vevnitř? Berete stan, spacáky? A taky v batohu, ne připevněné na něm?

[Dag]

Stan ne. Takový vak jako na mrtvoly (víceúčelové, ehm). Vejde se to, ale je to dřina. Kupuje se to nejlehčí a nejmenší a pak se i to zbavuje zbytečností odvrtáváním odlupováním. Všechno jde na váhu. a probírku. Spacák s peřím 95/5 v pertexu je lehkej a teplej. A drahej jako sviňa. Jídlo dehydrovaný a vysypaný z těžkejch obalů do nejlehčího mikroténu. Ono se to nezdá, ale ty maličkosti dělaj váhu. Záložky z kalhot pryč, odrbat přebytečné knoflíky a nahradit kovové lehkými. No,a člověk nesmí bejt cimrlich= kapesník, šátek, obvaz a další=jeden hadr, z velmi řídké a tím lehké a skladné látky.

[Jan Jílek]

no jo já uz sem srab, když ujdu za měsíc 1200km a spím dva tri mesíce venku, tak potrebuju trochu pohodli

[HonzaRez]

Jestli by to nechtělo nějaké pojednání o tom, co s blbcem, který pořád někde trajdá, než aby dělal něco pořádného a který, když už přijde, kolem sebe všechno zasviní a ještě kouká jako jelito...

[romka]

k životu to asi nebude......ale čte se to někdy hezky

[Jan Jílek]

No já se na takové pojednání necítím, s tímhle zkušenost nemám. Ale vy zřejmě ano, tedy to zpracujte, veřejnost to ocení