Cesta jde pořád dál...

24.3.2006 12:14 | Přečteno: 1201× | poslední úprava: 24.3.2006 12:30

Dnes ráno jsme na komunitě zpívali Dylanovu písničku o Cestách. Už dávno vím, že když přijde čas a zavoní počasí, tak se nesmím ani z okna podívat. Natož zpívat takovéhle songy.

To mám už od dětství. Z ničeho nic na mně přijde touha, uvidím dálku a všechno se ve mně začne obracet. Najednou mám pocit, že tam v dálce je něco co musím vidět.Chci dřít s ruksakem na zádech a jít si jen tak, kam mě nohy povedou. na jih,,sever, východ, západ. Není důležité kam se jde hlavně že se jde. Ach jo a místo toho musím sedět v blázinci, koukat z okna jak slunce svítí, Silnice a cesty schnou. Potíž je v tom, že když vyrazím, tak jít na dva tři dny nic neřeší. potřebuji to alespoň na měsíc.

Teď už to naštěstí zvládám, ale v mládí, když mě to chytlo tak jsem dokázal vyrazit a klidně risknout všechno. Zaměstnání, lásku, i trestní stíhání. K tomu jeden za Komančů přišel raz dva. Nepřišel do práce a už měl na krku vyhýbání se pracovní povinnosti, narušování pětiletého plánu a příživnictví.

Takhle se ze slušných lidí vyráběli „kriminálníci.;” Soudruzi měli představu o tom jak zlepšit stav společnosti a tak zavírali až se hory zelenaly. Naštěstí mi to vždy prošlo, ale byly chvíle kdy to bylo jen tak tak.

Vzpomínám si jak jsem ve věku dvaceti čtyř let opustil Prahu a vyrazil pěšky po Vlastech českých. Než jsem došel na Moravu, dvakrát jsem strávil několik hodin na stanic SNB a to jen z toho důvodu, že bolševik nechtěl pochopit, že by kluk v tomhle věku měl chuť jen tak opustit pražské zajištění jít na zkušenou do světa.

Nakonec jsem pracoval v JZD dva roky a místní policajt si dal tu práci aby mě několikrát obtěžoval stupidními otázkami, než se nakonec ujistil, že mi nejde o nic jiného než o trochu změny a toulání. Nebyl jsem trestaný, pracoval jsem a stejně jsem byl podezřelý. Inu komunistická „Svoboda a spravedlnost.” Takže když mi někdo začne vykládat ty jejich pohádky, stačí si jen vzpomenout.

Ale jinak mládí je mládí. Usárna, spacák, žádný stan, jen to co jsem měl na sobě a jedny trenýrky navíc, trocha peněz a šlo se. Žádný starosti, co bude zítra? Volnost a svoboda.

No ale slunce svítí dál a těším se jak zase vyrazím a budu si s Frodem z „ Pána prstenů” zpívat:
Cesta jde pořád dál a dál
Daleko pryč od mých vrat mi utekla.
Na lehkých nohou dám vést
Až k cestě větší nežli znám
A potom kam? To nevím sám...

       

Komentáře

[ivan]

Mluvíš mi z duše. Teď mám přesně stejné pocity a boty už startují

[bazil]

sem asi trochu víc zodpovednej, jestli se tomu tak u me da rikat , ale jak ja uz se tesim na prazdniny ...

[wake]

kytky řvou, ptáci smrděj, pro samý kuře není kam plivnout a kejchám už při pomyšlení na pylový zrnko, natož když nějaký potkám.

pochválena budiž Zima...

[alium]

Doporucuji se odstehovat treba do Holandska a pozadat o eutanazii

[alium]

Jen se bojím že „Svoboda a spravedlnost” se vrátí...

[Jan Jílek]

Snad ne za mého života. Čtyřicet let stačilo, chci se pár let ještě trochu světem flákat.

[Hadice]

Už jsi zkoušel chodit do práce pěšky? Ale pomůže to jen na chvíli a někdy je těžké uhlídat směr...