Skryté komplimenty

12.3.2006 19:31 | Přečteno: 1406× | poslední úprava: 12.3.2006 22:34

Jestli něco mám opravdu ve výuce asertivity rád, je to vysvětlení teorie a praktický nácvik komplimentů. Kompliment je stejně jako kritika jak jsem před nedávnem psal sdělený pocit, nikoliv hodnocení.Rozdíl mezi hodnocením a kritikou jsem dost podrobně popsal jinde. Kdo bude mít zájem najde si to.

Takže kompliment je sdělený pocit. Sděluji li mladé krásné dívce, že jsem při setkání s ní ve stavu nadšení, touhy po ní, že se mi líbí a chci ji mít, skládám ji kompliment. Je to o mém duševním stavu. S tím prostě nic nenadělám protože emoce jsou emoce. Stejné jako počasí. s tím také nikdo nic neudělá. Počasí si jako emoce dělá co chce.

Říkám-li že Slackware je to nejkvalitnější distro, dělám hodnocení. Stavím se do role toho co ví, co je nejlepší. To mi nemusí projít. Tedy ti co mají Gentoo budou mít zřetelně jiný názor. O uživatelích FreeBSD a jiných ani nemluvě. Ovšem řeknu-li „se Slackem se mi nejlíp pracuje, se Slackem se cítím nejlíp.” Řeknu vše o svých emocích. A s emocemi nic neudělám. Pouze je vyslovením snížím a udržím emoční hladinu.

I o tom jsem psal jinde. Ale pak je tady jeden takový zajímavý aspekt, který když jsem poprvé slyšel ve svém výcviku asertivity, který jsem absolvoval před lety. Byl jsem jim značně udiven a posléze nadšen. Mluvím o skrytých komplimentech.

Skrytý kompliment má jednu takovou nevýhodu. Vyžaduje u toho komu skládáme aby uměl rozumět sdělovanému. Co mám na mysli? Jedná se o to, že se velmi často skrytý kompliment plete s kritikou. Uvedu příklad. Příjde-li kolega programátor, který je třeba vaším nadřízeným a řekne něco jako: „Tohle předělej, tohle nestačí.” s velkou pravděpodobností to většina lidí bude vnímat jako jeho nespokojenost, kritiku své práce a výtku. Což bude v zásadě asi tak. Budou to do určité míry vnímat správně.

Jenže je tu malý skrytý moment. Zkuste si představit, že tentýž člověk, kterého si vážíte, víte, že má za ušima , prostě umí a ví, dá předělat vaši práci vašemu kolegovi. I v tomto případě došlo ke stejnému. Šéf je nespokojený a chce změnu. jenže už ji nechce od vás, ale na rozdíl od předchozí situace od vašeho kolegy. V prvním případě vyjádřil přes veškerou nespokojenost naději, že jste schopni lepšího výkonu, že máte na víc než jste odvedli, kdežto v tom druhém nad vámi zlomil hůl.

Co z toho vyplývá? Pouze jedno. Pokud na vás vaše žena, váš šéf, kamarád požadují změnu chování, programu, přístupu k věci atd. dělají za za předpokladu, že na to máte. Skládají vám skrytý kompliment. Jestliže na vás už nechtějí nic, mají za to, že je to zbytečné, že jste prostě out.

Tak to je asi ke skrytým komplimentům vše. Rozumět skrytým komplimentům není jednoduché, někdy nás zaplaví emoce a nejsme schopni pochopit, že se nám neděje křivda, ale že nás lidé svými požadavky na změnu neodepisují ani námi nepohrdají. A co víc ani nás nemají za hlupáky, co bez nich nejsou schopni nic. Chce-li na mě někdo abych napsal srozumitelnější blog, předpokládá, že jsem toho schopen. Což není vůbec špatné. Otázkou je jestli moje schopnosti jsou vždy tak velké jak velká jeho víra. Howg.

P.S. Slackware je samosebou to nejkvalitnější distro a FreeBSD nemá chybu.

       

Komentáře

[bazil]

[rejp] archlinux, archlinux ... [/rejp] jinak moc pěknej blog ...

[e]

Ahoj, oprav, prosím, koplimenty v titulku. Dík.

[Jan Jílek]

Opravil, dík

[Jan Grmela]

Dobrej blogpost, tohle mě nikdy nenapadlo...

[vampi]

zajímavé téma, ale některé myšlenkové proudy mi připadly přinejmenším smutné :) namátkou:
Počasí si jako emoce dělá co chce.
- to snad ne? řekl bych, že obojí je výsledkem více či méně složitých vztahů příčin a důsledků, fyziky a chemie :) ale nahodilé tedy rozhodně nejsou ;)
A s emocemi nic neudělám.
- toto chování je možné pozorovat docela dobře u zvířat - měl jsem za to, že cosi jako 'sebekontrola' dělá mimo jiné z člověka něco jiného než obyčejné zvíře ;)

[strider]

Emocim nemuzu zabranit, tedy jejich vzniku, mohu je regulovat a zvladat. Ale nelze je nemit a nelze je zadrzet pouze uvolnit je. Treba pojmenovanim a vyslovenim. Kde neni exprese je explose.

[Dunric]

Co z toho vyplývá? Pouze jedno. Pokud na vás vaše žena, váš šéf, kamarád požadují změnu chování, programu, přístupu k věci atd. dělají za za předpokladu, že na to máte. Skládají vám skrytý kompliment.

Nezažil jste nebo neznáte alespoň z doslechu o celkem častých případech, kdy nadřízený nebo třeba manager klienta přebírající zakázku žádají o změnu/přepracování výsledků vaší práce ne proto, že by tímto skládali "skrytý kompliment", ale čistě z principu uspokojení vlastního ega a pocitu důležitosti. Svoje rozhodnutí nedokáží resp. nechtějí zdůvodnit - tak lze nejlépe demonstrovat iluzi "moci". Není náhodou, že tito jedinci nepatří k top managementu, ale pohybují se někde na střední úrovni. Pokud už dotyčného znáte nebo dokážete odhadnout, neproplýtváte zbytečně síly na 1. verzi, protože ať bude sebedokonalejší, stejně bude určena k přepracování.

[Dag]

Jeden můj známý zjistil, že jeho šéf mu vždy první verzi vrátí a teprve druhou přijme. Nejprve to řešil tak, že z hotového něco vyndal, nechal si vrátit, potom zase dodal, odevzdal a byl pochválen: "teď už je dobrý".
Později zjistil, že je to zbytečná námaha a šéf na to poprvé vůbec nekoukne. Dal mu tedy výsledek, nechal si vrátit k přepracování, za týden přinesl totéž, vyslechl si: "no vidíte že to jde, to už je hnedle něco jinýho, chválím!" a bylo. :)

[yennefer]

Ve včerejším skvostném dokumentu o Michelangelovi byla popsaná stejná zkušenost. Když předváděl svého Davida objednateli, ten byl nespokojen s velikostí nosu sochy, a chtěl po Michelangelovi, aby ho zmenšil. Vylezl tedy na žebřík, předstíral broušení a shazoval dolů na hlavu sponzora mramorový prach. Ten posléze nadšeně kývl: no vidíte, tak jsem si to představoval

[Dag]

Nojo, pravda, to se vypráví. On vlastně kámoš ukradl Michelangelovi ©! :) Ale ona tahle finta bude ještě starší. Nejspíš to tak kouleli s náčelníky už lovci mamutů.

[Jan Jílek]

Inu mluvil jsem o lidech, kterych si vazim. Nikoliv o blbcich co chteji ukazovat moc. Ale to je asi vzdycky riziko takovehleho textu, ze se vsichni snazi dokazat jak je vlastne mimo.

[Jan Jílek]

a kdyz ne vsichni, tak aspon vetsina