Tak si přemýšlím.

29.3.2006 02:09 | Přečteno: 1130× | poslední úprava: 29.3.2006 02:11

Jak si tak čtu tady na abíčku některé diskuse, táhne mi hlavou ledacos. A přemýšlím o mnohém.

Přemýšlím proč si například nešiji sám boty, nepíši kupní smlouvy a nebo neopravuji PC? A odpovídám si. Z jednoduchého důvodu. Protože to neumím jako odborníci. Zcela určitě bych se to naučil kdybych měl zájem a čas. Ale oboje mi chybí .

Navíc mám zkušenost, že je pro mne jednodušší zaplatit za určitou činnost již zcela neovládám někomu jinému, kdo to umí, zvládá lépe a rychleji než já a tím si uvolním energii a prostor pro svoje věci, které umím a jež mi poskytnou podstatně větší peníze než jaké ušetřím tím, že něco udělám sám.

Je takový zvyk v této zemi, že „všichni umí všechno a každý rozumí všemu. Samozřejmě lépe než ti odborníci. ” Konečně to je vidět i zde na Abíčku. Tento zvyk, pohrdat odborníky a věřit, „že to přeci nic není, to svede každý&rdquo většinou vede jen k jednomu.

K čirému amatérismu, jež je zajímavý v určité oblasti jako hobby, ale pokud se začne používat například v trestně právní oblasti končí to často katastrofou.

Konečně občansko právní spor je někdy mnohem větší katastrofa než ten trestní. Například exekuce majetku na základě špatně uzavřené smlouvy. Kolik znám lidí, kteří v naivní důvěře někomu něco zaplatili a nakonec ještě přišli nejen o peníze, které zaplatili ale o mnohem větší majetek.

A to jen na základě rady nějakého takového „odborníka, co to přeci už dělal, nebo někdo to s někým sjednával.” Zrovna tak znám lidi, lépe řečeno znal jsem lidi, co si sami seřizovali brzdy u auta aby potom se rozsekali na hadry. Jen z toho důvodu, že si přeci takové maličkosti udělají sami. Ani jim nešlo o to ušetřit.

Kolik jsem viděl rozpadlých manželství, které se vůbec nemusely rozpadnout, jen kdyby ti lidé byli ochotni investovat něco málo peněz a času k určitému nácviku porozumění jeden druhému. A to dřív něž dojde ke katastrofě, ve které shoří ty nejlepší úmysly o slušném manželství dřív, než si ti lidé vůbec uvědomí, co se vlastně stalo.

Kolik jsem zažil maminek, okradených vlastními fetujícími dětmi, jen proto „že, nebudou chodit někam do poradny protože tam jim stejně nikdo neřekne jak to udělat aby jejich děti nefetovali.”

Nebo manželek, které nebudou prát špinavé prádlo někde na AT, aby se nakonec zhroutily, ony i jejich děti naprosto kompletně ze života s opilcem. A potom seděly v té poradně, uplakané, neštastné protože nemohly uvěřit, že jejich děti, manžel, sourozenec je zbil, okradl je i své sourozence, prarodiče a mnohé jiné blízké lidi z jejich okolí. A mohl bych pokračovat dál a dál.

Je to taková obyčejná pýcha, která některé lidi naprosto zaslepuje. Zaslepuje a nedovolí jim se podívat na vlastní možnosti střízlivým zrakem. Pýcha, hloupost, naivita. Je to divadlo kde v hlavních rolích hrají naivkové, co si pletou četbu manuálů v Linuxu, se skutečnými životními potížemi, naivků, co mají za to, že když si přečtou informaci ve Wikipedii, už obsáhli moudrost celého spektra poznání.

Tak to je co mi dnes v noci táhne hlavou. Nedělám si naděje, že se něco změní. Ale konečně to neznamená, že to musím nechat pro sebe.

       

Komentáře

[bazil]

jooo kdyby tak ti právníci nebyly tak drazí ... :-/

[Jan Jílek]

Laciná řešení přinášejí velmi často drahé následky.

[bazil]

přesně tak :-/ příště se mi to už nestane

[Martin Lebeda]

Myslím, že laik uvedený ve druhé části Vašeho textu nepozná kdy už je čas zajít za odborníkem a kdy to ještě zvládne sám. Přeci nepoběší do poradny, když ještě o nic nejde. Rozpoznat tu hranici, to je pro laika IMHO problém nejen ve vašem oboru.

Že je tu pohroma, to pozná každý, ale že schyluje na bouři už když se vítr utišil, to vyžaduje zkušenost.

[Jan Jílek]

Většina do té poradny nejde ani v případě kdy už o něco jde, ale ještě to není katastrofa. Přijdou až když je to katastrofa, se kterou lze dělat jen velmi málo, nebo vůbec nic.

[Pavel 'lingeek' Szalbot]

Je to divadlo kde v hlavních rolích hrají naivkové, co si pletou četbu manuálů v Linuxu, se skutečnými životními potížemi, naivků, co mají za to, že když si přečtou informaci ve Wikipedii, už obsáhli moudrost celého spektra poznání.

Jak často tohle platí a jak mě to trápí...

[machr]

myslim, ze udelas nejlip, kdyz pujdes spat a takhle po nocich uz NEBUDES NIKDY NIC PSAT

[Jan Jílek]

V tom vám asi nevyhovím.

[Quactuda]

Muzu rici, ze Jan Jilek je jeden z mala tady na ABCLinuxu, po nemz se da i cist, jak by rekl Werich. Ja bych dodal, ze o tom, co pise, stoji za to i premyslet(i kdyz mysleni muze nekdy bolet).

[Miloslav Ponkrác]

Ju zase napíšu zase druhou stránku věci. Zkuste dneska tedy nedělat všechno sám a začněte důvěřovat odborníkům. Dopadnete ještě mnohem hůř.

Zkuste si objednat řemeslníka a nehlídat ho. A co lidí mají zničené zdraví jenom proto, že bezmezně důvěřovali svému lékaři. A kolik odborníků vám poradí věci jenom proto, že jim to přinese víc peněz.

Ono totiž nezáleží jenom na tom, jestli je dotyčný odborník, ale taky na jeho skutečné motivaci.

Mnohdy také odborníci nevidí jednoduchá řešení, která by vám seděla víc, než jejich super hyper módní řešení, které je momentálně in.

Nakonec jeden citát:

G. Pompidou

Příčiny, které mohou zruinovat muže jsou tři: ženy, hazard a bezmezná důvěra k odborníkům.

[Jan Jílek]

Bezmezná důvěra, a kde se o ni mluví? Mluvím jen o tom co mi šetří čas a energii. Při zachování průměrné důvěry a vlastního rozumu. Život není o extrémech. V poslední době jsem měl s řemeslníky co do činění. Až na jeden příklad jsem je nehlídal a nelitoval jsem. Jako všude se najdou vyjimky, které povrzují pravidlo. Citáty "moudrých" nic nedokazují. Jen míru poznání citujících.

[Miloslav Ponkrác]

No, Vy jste v článku popisoval jeden extrém, já zase opačný extrém. Rozumný přístup je někde uprostřed.

O bezmezné důvěře jste ale v článku psal. O bezmezné důvěře, že si všechno udělám sám. A tu jste kritizoval.

Život mimochodem je i občas o extrémech. Je lépe jít prostřední cestou, ale občas je potřeba udělat i extrém a lidé občas ty extrémy udělají. Sem tak si kvůli tomu natlučou nos a sem tam se kvůli tomu vyšvihnou nahoru. To nejhezčí na životě je to, že žádná pravidla neplatí.

[Jan Jílek]

Jak vidím, chcete mít pravdu. Budiž jestli jste tam viděl extrem, tak jste jej tam viděl. Pokud jste četl jak jste četl, nemám šanci vás přesvědčit. Pravidla platí pane. V IT i v životě. A moje povolání je právě o životě s pravidly. Je především o práci s lidmi kteří žádná pravidla nemají. A žijí v extrémech bez pravidel

[Potkali se u Kolína:-)]

Pane, pojďte si hrát

[Miloslav Ponkrác]

Ach jo. No jo, dostal jste mě kde mě chcete mít.

Pravidla samozřejmě platí. Naprosto všude i v životě. Pravidla ovšem nevylučují ani extrémy a pravidla se týkají i chování v extrémních situacích.

Do extrémní situace se můžete dostat vědomě, nebo nevědomě. Vy pracujete asi s tím druhým případem. Ti první k vám nejspíš nechodí a tak to ve vás vzbuzuje dojem, že neexistují. Lékaře nehledají zdraví, ale nemocní.

[Jan Jílek]

Oni se do toho dostávají velmi vědomě. To byste je moc omlouval.

[Miloslav Ponkrác]

Dobrá, tak jinak. Za Vámi chodí do Vaší ordinace poražení, ne vítězové. Proto máte takový názor, jaký máte.

[xkesh]

Ju zase napíšu zase druhou stránku věci. Zkuste dneska tedy nedělat všechno sám a začněte důvěřovat odborníkům. Dopadnete ještě mnohem hůř.

Samozrejme je nutne udrzet si kriticky usudek. Ze je nekdo povazovan za odbornika, jeste nezarucuje, ze to odbornik je (a leckdy nepomuzou ani diplomy a tituly). Casto je prave "odbornik" pouze "fachidiot", tj. jedna jen podle toho, co je vyhodne pro nej a jak je zvykly.

Jsou to asi dva extremy, jeden delat za kazdou cenu vsechno sam, druhy slepe se odevzdat nekomu do ruky. Prvni je ovsem zalezitost organizace sveho casu a svych vydaju energie, tj. casto se clovek domniva, ze sam si vsechno udela lepe a levneji a nakonec ho to vyjde draz a je to na houby. Tak jsem pochopil ten blogpost. O tom druhem extremu by mohl byt zase jiny blogpost.

Obecne z toho vyjde, ze ten kdo kriticky nereflektuje sve jednani, tak si zbytecne ztezuje zivot... ;)