Byla vydána OpenIndiana 2026.10. Unixový operační systém OpenIndiana (Wikipedie) vychází z OpenSolarisu (Wikipedie).
Americký výrobce polovodičů onsemi (ON Semiconductor) zrušil plány na rozšíření výroby v rožnovském závodě v Česku za dvě miliardy dolarů (podle aktuálního kurzu zhruba 43,5 mld. Kč). Důvodem je vývoj na trhu.
O víkendu probíhá na FIT VUT v Brně konference OpenAlt 2026 o otevřeném softwaru a datech, IT bezpečnosti, DIY a IoT. Na programu je spousta zajímavých přednášek. Pokud jste v Brně, stavte se. Vstup zdarma. Přednášky lze sledovat i online na VHSky a YouTube.
Qualcomm uzavřel víceletou dohodu se SpaceX. Bude dodávat rádiové technologie, baseband jednotky a software pro plánovanou pozemní 5G síť Starlink Mobile. Výstavba má zahrnovat desítky tisíc základnových stanic v USA. Zahájení nasazování se očekává v roce 2027. Qualcomm dohodu označuje za svůj dosud největší 5G kontrakt.
Google rozšířil Cloud Vulnerability Reward Program. Nově nabízí odměnu až 250 tisíc dolarů za vysoce závažné architektonické bezpečnostní chyby označované jako Root-in-Cloud.
V březnu byla oznámena spolupráce GrapheneOS s Motorolou. Nejnovější vlajka Motorola Signature 27 je první Motorola s oficiální podporou GrapheneOS. GrapheneOS (Wikpedie) je varianta Androidu zaměřující se na bezpečnost a soukromí.
Omarchy (Wikipedie) je linuxová distribuce s dlaždicovým správcem oken Hyprland. Založena je na Arch Linuxu. Vydána byla v nové verzi 4.5.0. Nově také pro Apple Silicon, konkrétně pro M1/M2/M3/Neo MacBooky.
Byla vydána nová stabilní verze 8.3 webového prohlížeče Vivaldi (Wikipedie). Postavena je na Chromiu 156 s bezpečnostními opravami z Chromia 157. Přehled novinek i s náhledy v příspěvku na blogu.
Musím se přiznat že je pro mne velmi obtížné vysvětlovat lidem, kteří vlastně si vůbec nedovedou představit marast „socialismu”, co měl spět ke komunismu, jak to skutečně bylo. Jak jsem jezdil jako mladý lodník na lodích, které uz byly zastaralé jako nové.
Jak jsem jezdil na lodích, co pamatovaly ještě první republiku a byly v lecčems modernější než ty co stavěli soudruzi. A konečně jak jsem jezdil na lodích, kde jsem v osmdesátých letech tahal kotvu ručně, myl jsem se v lavoru a když ve Schackenburgu na západních hranicích úplné náhodně přišel západoněmecky celník do kajuty, tak byl překvapený nikoliv nepořádkem, ale chudobou vybavení. Málokdy jsem se styděl jako tenkrát.
Jak jsem se styděl, když jsem na hranicích v Kumlosnu byl odbavován celníky a policajty bývalé DDR a vypadalo to vždy jako osobní prohlídka v Sing Singu. Nebo na Mírově. Zaminované hranice od Kumlosnu do Lauenburgu podél Labe, dlouhý plot, strážní věže a neustálý dohled. Korea A DDR, nestřeženější hranice na světě.
Styděl jsem se protože jsem měl možnost vidět už tehdy kam to dopracovala země, jež patřila kdysi mezi deset nejvyspělejších států světa. Země jež vyvážela technologie a know-how. Ta hořká možnost srovnání.
Nebyl jsem komunista, ale měl jsem štěstí, že moji rodiče, měli „dělnický původ.” Tak jsem se k té plavbě dostal. Tam venku jsem se vždy cítil jako chudák, protože tak jak mě vykořisťovali komunisté, tak to nesvedl ani největší kapitalistický vydřiduch. A přesto jsem byl mnohými považován, za šťastlivce.
Z 1200 plavců bylo asi 800 komunistů, z toho tak 50% práskačů. Stačilo málo a končilo se z ježděním. Pokud by se mi chtěla má bývalá žena pomstít, stačilo ji aby řekla, že chci utéct a dost dlouho bych se nesvezl.
Byl jsem doma za pár korun a ani tu dřinu jsem nesměl dělat. Vrátím se k tomu vykořisťovaní. Bral jsem 25 DM diet na Západě. Správně jsme měli brát 50, ale protože jsme měli sporák na uhlí a postel na lodi, tak jen polovinu. Za kajutu jsem tedy denně platil 25 DM. Při kursu 15 Kčs za jednu DM si to v tehdejších cenách může každý spočítat.
Nepopírám, že když jsem jezdil, což bylo většinou, tak na československé poměry jsem si žil nadprůměrně. Měl jsem možnost ledacos dovézt, leccos propašovat. Dělali jsme to tak všichni. Stále na hranici zákona. V Hamburku jsme chodili na šichty. Vykládat, nakládat. Firma by musela najímat Němce a to by ji stálo průměrně za dělníka kolem 120 DM na směnu.
Já jsem dostal za 8 hodin 22 DM a pokud to byla pytlovina, která se nakládala ručně, tak 25 DM. Nepopírám, že i o tohle vykořisťovaní byl mezi plavci zájem. Dostat za cestu 500 DM se považovalo za slušné. Ale to se pracovalo na dvě šichty. Nakládat do kamionu pytlovinu byla zvláštní lahůdka. Zvlášť, když to byly třeba metrákové žoky a musely se štosovat.
Je fakt, že moje děti měli věci,které většina dětí tehdy neměla. Moje bývalá manželka nepracovala až do doby než se rozvedla, protože ji nebavilo stále čekat kdy budu doma. Doma jsem moc nebyl. „Žena plavcova v létě bez muže v zimě bez peněz.” To se tak říkalo. Stále hlídaný, stále kontrolovaný. Přesto jsem jezdil nikoliv kvůli penězům ale protože mě to bavilo. Přes všechny nevýhody jsem patřil mezi málo těch „vyvolených,” co se podívali jinam než do DDR Maďarska nebo Polska. V osmdesátých letech se i do Polska každý nedostal jen tak.
I tak obyčejné povolání jako je Labský plavec za komunismu bylo exkluzivním zaměstnáním. Na Západě to bylo tehdy tím čím je to i dnes u nás. Povoláním, jež má velmi málo výhod a jež dělá málokdo protože do světa se podívá mnohem snadněji a s podstatně menší námahou. Dokonce to byl i učební obor. „Exkluzivní učební obor” Ale jinak takový lodník je prostě jen lépe placený údržbář a uklizečka.
Jako plavci jsme se měli „dobře” protože jsme měli věci, co ostatní neměli. U nás je neměli. Tam na Západě byly stejně jako dnes tady považované za běžné. Ještě z té doby mám věž. Schneidra. Pamatuji se že mě tehdy stála 800 DM. U nás nikdo takovou nesehnal ani v Tuzexu. Mám ji dodnes a dodnes je vynikající.
A teď řeknu něco, co asi pochopí málokdo. Po roce 1989 jsem šel se svojí životní úrovní dost dolu. Hodně dolu. Dobrovolně. Odešel jsem od plavby. Mohl jsem tam zůstat a mohl jsem stále dost vydělávat. Neudělal jsem to. Chtěl jsem něco jiného.
Díky změně poměrů jsem si vystudoval co jsem chtěl. Dělám to co jsem chtěl dělat a zaplatil jsem si vzdělání. Použil jsem na to i peníze, které jsem si ušetřil u plavby. Cestuji a dnes po několika letech odříkání, protože jsem se zcela přeorientoval a začínal jsem po čtyřicítce jako kdysi ve dvaceti, se mám zhruba asi tak jak jsem se měl před dvaceti lety. Moje dospělé dcery určitý čas vydělávaly víc než já. Nezáviděl jsem jim to a přeji jim to.
Měl jsem se za totáče dobře. Opravdu dobře, a přesto bych si nepřál aby jestli budu cestovat, zase rozhodoval uliční výbor a stranická buňka. Jestli o tom zda moje děti budou studovat rozhodoval můj původ a nikoliv schopnosti mých dětí. Nepřeji si návrat časů, kdy se stály fronty na toaletní papír, dámské vložky, a nebo třeba i ocet. kdy každý řezník byl „král” protože mi výměnou za džíny, které jsem propašoval nechal játra a maso na řízky.
Proto nebudu volit ani socany ani komunisty. Nechci aby se ty časy vrátily jenom třeba náznakem. Chci být svobodný a být si za sebe odpovědný. Nepotřebuji aby mi nějaký soudruh zase říkal: „Poslyš soudruhu, co to máš na sobě? A co to soudruhu říkáš a co to čteš?” Tak tohle opravdu už nechci. Protože jsem svobodný člověk, který zažil nesvobodu a své svobody si dnes sakra váží.
Nebyl jsem komunista a jsem hrdý na to, že jsem jím nikdy nebyl, že jsem nepodleh pokušení výhod, které to mělo u takové firmy jako byla ČSPLO tomu tlaku a zůstal jsem tím čím jsem zůstal.
Člověkem, který nikdy nepotřeboval rudou knížku jako živnostenský list a uživil se zcela poctivě prací. A když dostal možnost dělat co dělat chce, tak to udělal.
Tiskni
Sdílej:
Rozhodl jsem se volit ji sám za sebe. Ale nejsem členem jejím, ani žádné jiné politické strany.
Za socialsmu, ale byl špatný ten marast do kterého nás uvrhli.
Za socializmu tim umel proplout a za kapitalizmu take. Dneska ti, co se jim plave lip jsou spokojeni a boji se navratu starych pomeru. Ti, co se ji plave hur jsou nespokojeni a navrat chteji.
Mozna ale jde nekomu i o neco jineho, nezli pomerance a vez. Ale deli se stejne.
Schopny=schopny. Dalsi deleni muze nastat az podle zamereni schopnosti. Schopnost plest svetry, programovat, strilet, lecit, krast, pecovat o chude, obchodovat, rubat uhli a dalsi, muze znamku mravnosti dostat az v kontextu.
Prace na cerno a pasovani se v podminkach totalitniho rezimu spatne posuzuje. V me minule profesi by se to mozna dalo oznacit i jako "smlouva s dablem" (ja nebudu pokuset mocne a oni mi nechaji materialne zajistit), ale take nemuselo. A nelze nikoho nutit k nejakemu odboji. Je to otazka priorit. Mne by to nepohorsilo ani v minule profesi, natoz v te soucasne.