Oficiální český státní eshop s elektronickými dálničními známkami nově najdete na edalnice.gov.cz. Doména gov.cz jasně potvrzuje, že jste na oficiálním státním webu [𝕏].
Byla vydána nová verze 4.8.0 interaktivního shellu fish (friendly interactive shell, Wikipedie). Přehled novinek v poznámkách k vydání.
Byl aktualizován seznam 500 nejvýkonnějších superpočítačů na světě TOP500. Nejvýkonnějším superpočítačem se nově stal čínský LineShine v Národním superpočítačovém centru v Šen-čenu (NSCS) s výkonem 2,198 exaFLOPS. Z prvního místa sesadil americký superpočítač El Capitan s výkonem 1,809 exaFLOPS. Nejvýkonnější český počítač C24 klesl na 215 místo. Karolina, GPU partition klesla na 249. místo a Karolina, CPU partition na 475. místo.
… více »Zemřel průkopník videoherní hudby Bobby Prince (Wikipedie). Složil hudbu pro hry Wolfenstein 3D, Doom, Doom II, Duke Nukem II a Duke Nukem 3D.
Počítačová hra Operace Flashpoint (Arma: Cold War Assault) od společnosti Bohemia Interactive slaví 25 let. Při této příležitosti bylo publikováno bezplatné hratelné Arma: Cold War Assault Remastered Demo a na GitHubu byly zveřejněny zdrojové kódy.
Na trh v České republice přichází HP EliteBoard G1a. Jde o plnohodnotný AI počítač integrovaný přímo do těla klávesnice, tedy zařízení, které na první pohled vypadá jako minimalistická klávesnice, ale ve skutečnosti nahrazuje klasickou počítačovou jednotku.
V lednu bylo oznámeno, že desktopové prostředí Xfce bude mít vlastní kompozitor pro Wayland s názvem xfwl4. O víkendu byla vydána první preview verze.
Minulý týden byl oficiálně vydán Android 17. Detaily na blogu a stránkách věnovaných vývojářům.
Dnes jde do prodeje zařízení Steam Machine. Steam Machine 512 GB za 1 039 EUR a Steam Machine 2 TB za 1 359 EUR. Do čtvrtka 25. června do 19:00 se lze zapsat na seznamy. Ty budou jednorázově náhodně slosovány, čímž bude určeno pořadí rezervací a čekacích listin.
Vývojáři OpenMW (Wikipedie) oznámili vydání verze 0.51.0 této svobodné implementace enginu pro hru The Elder Scrolls III: Morrowind. Přehled novinek v oznámení o vydání a také na YouTube a PeerTube.
Musím se přiznat že je pro mne velmi obtížné vysvětlovat lidem, kteří vlastně si vůbec nedovedou představit marast „socialismu”, co měl spět ke komunismu, jak to skutečně bylo. Jak jsem jezdil jako mladý lodník na lodích, které uz byly zastaralé jako nové.
Jak jsem jezdil na lodích, co pamatovaly ještě první republiku a byly v lecčems modernější než ty co stavěli soudruzi. A konečně jak jsem jezdil na lodích, kde jsem v osmdesátých letech tahal kotvu ručně, myl jsem se v lavoru a když ve Schackenburgu na západních hranicích úplné náhodně přišel západoněmecky celník do kajuty, tak byl překvapený nikoliv nepořádkem, ale chudobou vybavení. Málokdy jsem se styděl jako tenkrát.
Jak jsem se styděl, když jsem na hranicích v Kumlosnu byl odbavován celníky a policajty bývalé DDR a vypadalo to vždy jako osobní prohlídka v Sing Singu. Nebo na Mírově. Zaminované hranice od Kumlosnu do Lauenburgu podél Labe, dlouhý plot, strážní věže a neustálý dohled. Korea A DDR, nestřeženější hranice na světě.
Styděl jsem se protože jsem měl možnost vidět už tehdy kam to dopracovala země, jež patřila kdysi mezi deset nejvyspělejších států světa. Země jež vyvážela technologie a know-how. Ta hořká možnost srovnání.
Nebyl jsem komunista, ale měl jsem štěstí, že moji rodiče, měli „dělnický původ.” Tak jsem se k té plavbě dostal. Tam venku jsem se vždy cítil jako chudák, protože tak jak mě vykořisťovali komunisté, tak to nesvedl ani největší kapitalistický vydřiduch. A přesto jsem byl mnohými považován, za šťastlivce.
Z 1200 plavců bylo asi 800 komunistů, z toho tak 50% práskačů. Stačilo málo a končilo se z ježděním. Pokud by se mi chtěla má bývalá žena pomstít, stačilo ji aby řekla, že chci utéct a dost dlouho bych se nesvezl.
Byl jsem doma za pár korun a ani tu dřinu jsem nesměl dělat. Vrátím se k tomu vykořisťovaní. Bral jsem 25 DM diet na Západě. Správně jsme měli brát 50, ale protože jsme měli sporák na uhlí a postel na lodi, tak jen polovinu. Za kajutu jsem tedy denně platil 25 DM. Při kursu 15 Kčs za jednu DM si to v tehdejších cenách může každý spočítat.
Nepopírám, že když jsem jezdil, což bylo většinou, tak na československé poměry jsem si žil nadprůměrně. Měl jsem možnost ledacos dovézt, leccos propašovat. Dělali jsme to tak všichni. Stále na hranici zákona. V Hamburku jsme chodili na šichty. Vykládat, nakládat. Firma by musela najímat Němce a to by ji stálo průměrně za dělníka kolem 120 DM na směnu.
Já jsem dostal za 8 hodin 22 DM a pokud to byla pytlovina, která se nakládala ručně, tak 25 DM. Nepopírám, že i o tohle vykořisťovaní byl mezi plavci zájem. Dostat za cestu 500 DM se považovalo za slušné. Ale to se pracovalo na dvě šichty. Nakládat do kamionu pytlovinu byla zvláštní lahůdka. Zvlášť, když to byly třeba metrákové žoky a musely se štosovat.
Je fakt, že moje děti měli věci,které většina dětí tehdy neměla. Moje bývalá manželka nepracovala až do doby než se rozvedla, protože ji nebavilo stále čekat kdy budu doma. Doma jsem moc nebyl. „Žena plavcova v létě bez muže v zimě bez peněz.” To se tak říkalo. Stále hlídaný, stále kontrolovaný. Přesto jsem jezdil nikoliv kvůli penězům ale protože mě to bavilo. Přes všechny nevýhody jsem patřil mezi málo těch „vyvolených,” co se podívali jinam než do DDR Maďarska nebo Polska. V osmdesátých letech se i do Polska každý nedostal jen tak.
I tak obyčejné povolání jako je Labský plavec za komunismu bylo exkluzivním zaměstnáním. Na Západě to bylo tehdy tím čím je to i dnes u nás. Povoláním, jež má velmi málo výhod a jež dělá málokdo protože do světa se podívá mnohem snadněji a s podstatně menší námahou. Dokonce to byl i učební obor. „Exkluzivní učební obor” Ale jinak takový lodník je prostě jen lépe placený údržbář a uklizečka.
Jako plavci jsme se měli „dobře” protože jsme měli věci, co ostatní neměli. U nás je neměli. Tam na Západě byly stejně jako dnes tady považované za běžné. Ještě z té doby mám věž. Schneidra. Pamatuji se že mě tehdy stála 800 DM. U nás nikdo takovou nesehnal ani v Tuzexu. Mám ji dodnes a dodnes je vynikající.
A teď řeknu něco, co asi pochopí málokdo. Po roce 1989 jsem šel se svojí životní úrovní dost dolu. Hodně dolu. Dobrovolně. Odešel jsem od plavby. Mohl jsem tam zůstat a mohl jsem stále dost vydělávat. Neudělal jsem to. Chtěl jsem něco jiného.
Díky změně poměrů jsem si vystudoval co jsem chtěl. Dělám to co jsem chtěl dělat a zaplatil jsem si vzdělání. Použil jsem na to i peníze, které jsem si ušetřil u plavby. Cestuji a dnes po několika letech odříkání, protože jsem se zcela přeorientoval a začínal jsem po čtyřicítce jako kdysi ve dvaceti, se mám zhruba asi tak jak jsem se měl před dvaceti lety. Moje dospělé dcery určitý čas vydělávaly víc než já. Nezáviděl jsem jim to a přeji jim to.
Měl jsem se za totáče dobře. Opravdu dobře, a přesto bych si nepřál aby jestli budu cestovat, zase rozhodoval uliční výbor a stranická buňka. Jestli o tom zda moje děti budou studovat rozhodoval můj původ a nikoliv schopnosti mých dětí. Nepřeji si návrat časů, kdy se stály fronty na toaletní papír, dámské vložky, a nebo třeba i ocet. kdy každý řezník byl „král” protože mi výměnou za džíny, které jsem propašoval nechal játra a maso na řízky.
Proto nebudu volit ani socany ani komunisty. Nechci aby se ty časy vrátily jenom třeba náznakem. Chci být svobodný a být si za sebe odpovědný. Nepotřebuji aby mi nějaký soudruh zase říkal: „Poslyš soudruhu, co to máš na sobě? A co to soudruhu říkáš a co to čteš?” Tak tohle opravdu už nechci. Protože jsem svobodný člověk, který zažil nesvobodu a své svobody si dnes sakra váží.
Nebyl jsem komunista a jsem hrdý na to, že jsem jím nikdy nebyl, že jsem nepodleh pokušení výhod, které to mělo u takové firmy jako byla ČSPLO tomu tlaku a zůstal jsem tím čím jsem zůstal.
Člověkem, který nikdy nepotřeboval rudou knížku jako živnostenský list a uživil se zcela poctivě prací. A když dostal možnost dělat co dělat chce, tak to udělal.
Tiskni
Sdílej:
Rozhodl jsem se volit ji sám za sebe. Ale nejsem členem jejím, ani žádné jiné politické strany.
Za socialsmu, ale byl špatný ten marast do kterého nás uvrhli.
Za socializmu tim umel proplout a za kapitalizmu take. Dneska ti, co se jim plave lip jsou spokojeni a boji se navratu starych pomeru. Ti, co se ji plave hur jsou nespokojeni a navrat chteji.
Mozna ale jde nekomu i o neco jineho, nezli pomerance a vez. Ale deli se stejne.
Schopny=schopny. Dalsi deleni muze nastat az podle zamereni schopnosti. Schopnost plest svetry, programovat, strilet, lecit, krast, pecovat o chude, obchodovat, rubat uhli a dalsi, muze znamku mravnosti dostat az v kontextu.
Prace na cerno a pasovani se v podminkach totalitniho rezimu spatne posuzuje. V me minule profesi by se to mozna dalo oznacit i jako "smlouva s dablem" (ja nebudu pokuset mocne a oni mi nechaji materialne zajistit), ale take nemuselo. A nelze nikoho nutit k nejakemu odboji. Je to otazka priorit. Mne by to nepohorsilo ani v minule profesi, natoz v te soucasne.