Indická společnost eMudhra po bezpečnostním incidentu, tj. kompromitaci soukromých klíčů osmi mezilehlých certifikátů své certifikační autority, opouští globální byznys s SSL/TLS certifikáty.
Dle Phoronixu zveřejnila společnost Trend Micro prostřednictvím programu Zero Day Initiative (ZDI) několik hlášení bezpečnostních zranitelností přímo na veřejném mailing listu LKML, přestože některé chyby dosud nemají opravu začleněnou do hlavní větve jádra. Mezi hlášenými problémy jsou dvě zranitelnosti s hodnocením CVSS 9.0, týkající se SMB Direct a KSMBD, které mohou umožnit vzdálené spuštění kódu. Další hlášení se týkají … více »
Správce hesel KeePassXC byl vydán ve verzi 2.8.0. Přechází na Qt 6, podporuje vkládání hesel s Waylandem, rychlé odemykání pomocí Polkitu nebo možnost nastavení klávesových zkratek (seznam změn).
Databáze DuckDB (Wikipedie) byla vydána ve verzi 2.0.0 LTS. S kódovým názvem Cinnamon Teal (čírka skořicová). S vyladěným protokolem Quack.
V implementaci Broadcom 802.11 byla zjištěna chyba ve zpracování WPS/EAP, týká se to SDK od roku 2010. Broadcom podle výzkumníka Quentina Kaisera odmítl CVE přidělit. Modemy Huawei a Technicolor jsou používány i v ČR, v LTE routerech, běžných domácích routerech a firemních přístupových bodech, jejich současný počet a zranitelnost konkrétních verzí však zatím neznáme. Více detailů a demo. GitHub / Broadcom 802.11 SDK Detection Toolkit.
Byla vydána nová verze 10.8 z Debianu vycházející linuxové distribuce DietPi pro (nejenom) jednodeskové počítače. Přehled novinek v poznámkách k vydání. Přibyl balíček DietPi WireGuard.
Oslavte vydání openSUSE Leap 16.1 s námi v Praze! Ve středu 4. listopadu 2026 (den po vydání Leapu 16.1) vás zveme na malou oslavu vydání openSUSE Leap 16.1 do pražské kanceláře SUSE. Připravili jsme pro vás dvě krátké přednášky: … více »
Dle plánu bylo PHP vydáno v nových verzích 8.5.12, 8.4.27, 8.3.36 a 8.2.35. Opraveny jsou kritické zranitelnosti CVE-2026-109618 a CVE-2026-109619 aneb PHP2Shell.
UBports, nadace a komunita kolem Ubuntu pro telefony a tablety Ubuntu Touch, vydala Ubuntu Touch 24.04-2.1 a 24.04-1.5. S opravou kritických zranitelností.
Společnost Škoda Auto zveřejnila na Printables bezplatné 3D modely příslušenství do svých vozů (držáky na nápoje, pomůcky pro vedení kabelů, mincovníky, háčky na USB kabely a čepice pro kapsy na zadních stranách opěradel sedadel, držáky na telefony a úchyty pro horní upevnění bezpečnostních pásů).
Musím se přiznat že je pro mne velmi obtížné vysvětlovat lidem, kteří vlastně si vůbec nedovedou představit marast „socialismu”, co měl spět ke komunismu, jak to skutečně bylo. Jak jsem jezdil jako mladý lodník na lodích, které uz byly zastaralé jako nové.
Jak jsem jezdil na lodích, co pamatovaly ještě první republiku a byly v lecčems modernější než ty co stavěli soudruzi. A konečně jak jsem jezdil na lodích, kde jsem v osmdesátých letech tahal kotvu ručně, myl jsem se v lavoru a když ve Schackenburgu na západních hranicích úplné náhodně přišel západoněmecky celník do kajuty, tak byl překvapený nikoliv nepořádkem, ale chudobou vybavení. Málokdy jsem se styděl jako tenkrát.
Jak jsem se styděl, když jsem na hranicích v Kumlosnu byl odbavován celníky a policajty bývalé DDR a vypadalo to vždy jako osobní prohlídka v Sing Singu. Nebo na Mírově. Zaminované hranice od Kumlosnu do Lauenburgu podél Labe, dlouhý plot, strážní věže a neustálý dohled. Korea A DDR, nestřeženější hranice na světě.
Styděl jsem se protože jsem měl možnost vidět už tehdy kam to dopracovala země, jež patřila kdysi mezi deset nejvyspělejších států světa. Země jež vyvážela technologie a know-how. Ta hořká možnost srovnání.
Nebyl jsem komunista, ale měl jsem štěstí, že moji rodiče, měli „dělnický původ.” Tak jsem se k té plavbě dostal. Tam venku jsem se vždy cítil jako chudák, protože tak jak mě vykořisťovali komunisté, tak to nesvedl ani největší kapitalistický vydřiduch. A přesto jsem byl mnohými považován, za šťastlivce.
Z 1200 plavců bylo asi 800 komunistů, z toho tak 50% práskačů. Stačilo málo a končilo se z ježděním. Pokud by se mi chtěla má bývalá žena pomstít, stačilo ji aby řekla, že chci utéct a dost dlouho bych se nesvezl.
Byl jsem doma za pár korun a ani tu dřinu jsem nesměl dělat. Vrátím se k tomu vykořisťovaní. Bral jsem 25 DM diet na Západě. Správně jsme měli brát 50, ale protože jsme měli sporák na uhlí a postel na lodi, tak jen polovinu. Za kajutu jsem tedy denně platil 25 DM. Při kursu 15 Kčs za jednu DM si to v tehdejších cenách může každý spočítat.
Nepopírám, že když jsem jezdil, což bylo většinou, tak na československé poměry jsem si žil nadprůměrně. Měl jsem možnost ledacos dovézt, leccos propašovat. Dělali jsme to tak všichni. Stále na hranici zákona. V Hamburku jsme chodili na šichty. Vykládat, nakládat. Firma by musela najímat Němce a to by ji stálo průměrně za dělníka kolem 120 DM na směnu.
Já jsem dostal za 8 hodin 22 DM a pokud to byla pytlovina, která se nakládala ručně, tak 25 DM. Nepopírám, že i o tohle vykořisťovaní byl mezi plavci zájem. Dostat za cestu 500 DM se považovalo za slušné. Ale to se pracovalo na dvě šichty. Nakládat do kamionu pytlovinu byla zvláštní lahůdka. Zvlášť, když to byly třeba metrákové žoky a musely se štosovat.
Je fakt, že moje děti měli věci,které většina dětí tehdy neměla. Moje bývalá manželka nepracovala až do doby než se rozvedla, protože ji nebavilo stále čekat kdy budu doma. Doma jsem moc nebyl. „Žena plavcova v létě bez muže v zimě bez peněz.” To se tak říkalo. Stále hlídaný, stále kontrolovaný. Přesto jsem jezdil nikoliv kvůli penězům ale protože mě to bavilo. Přes všechny nevýhody jsem patřil mezi málo těch „vyvolených,” co se podívali jinam než do DDR Maďarska nebo Polska. V osmdesátých letech se i do Polska každý nedostal jen tak.
I tak obyčejné povolání jako je Labský plavec za komunismu bylo exkluzivním zaměstnáním. Na Západě to bylo tehdy tím čím je to i dnes u nás. Povoláním, jež má velmi málo výhod a jež dělá málokdo protože do světa se podívá mnohem snadněji a s podstatně menší námahou. Dokonce to byl i učební obor. „Exkluzivní učební obor” Ale jinak takový lodník je prostě jen lépe placený údržbář a uklizečka.
Jako plavci jsme se měli „dobře” protože jsme měli věci, co ostatní neměli. U nás je neměli. Tam na Západě byly stejně jako dnes tady považované za běžné. Ještě z té doby mám věž. Schneidra. Pamatuji se že mě tehdy stála 800 DM. U nás nikdo takovou nesehnal ani v Tuzexu. Mám ji dodnes a dodnes je vynikající.
A teď řeknu něco, co asi pochopí málokdo. Po roce 1989 jsem šel se svojí životní úrovní dost dolu. Hodně dolu. Dobrovolně. Odešel jsem od plavby. Mohl jsem tam zůstat a mohl jsem stále dost vydělávat. Neudělal jsem to. Chtěl jsem něco jiného.
Díky změně poměrů jsem si vystudoval co jsem chtěl. Dělám to co jsem chtěl dělat a zaplatil jsem si vzdělání. Použil jsem na to i peníze, které jsem si ušetřil u plavby. Cestuji a dnes po několika letech odříkání, protože jsem se zcela přeorientoval a začínal jsem po čtyřicítce jako kdysi ve dvaceti, se mám zhruba asi tak jak jsem se měl před dvaceti lety. Moje dospělé dcery určitý čas vydělávaly víc než já. Nezáviděl jsem jim to a přeji jim to.
Měl jsem se za totáče dobře. Opravdu dobře, a přesto bych si nepřál aby jestli budu cestovat, zase rozhodoval uliční výbor a stranická buňka. Jestli o tom zda moje děti budou studovat rozhodoval můj původ a nikoliv schopnosti mých dětí. Nepřeji si návrat časů, kdy se stály fronty na toaletní papír, dámské vložky, a nebo třeba i ocet. kdy každý řezník byl „král” protože mi výměnou za džíny, které jsem propašoval nechal játra a maso na řízky.
Proto nebudu volit ani socany ani komunisty. Nechci aby se ty časy vrátily jenom třeba náznakem. Chci být svobodný a být si za sebe odpovědný. Nepotřebuji aby mi nějaký soudruh zase říkal: „Poslyš soudruhu, co to máš na sobě? A co to soudruhu říkáš a co to čteš?” Tak tohle opravdu už nechci. Protože jsem svobodný člověk, který zažil nesvobodu a své svobody si dnes sakra váží.
Nebyl jsem komunista a jsem hrdý na to, že jsem jím nikdy nebyl, že jsem nepodleh pokušení výhod, které to mělo u takové firmy jako byla ČSPLO tomu tlaku a zůstal jsem tím čím jsem zůstal.
Člověkem, který nikdy nepotřeboval rudou knížku jako živnostenský list a uživil se zcela poctivě prací. A když dostal možnost dělat co dělat chce, tak to udělal.
Tiskni
Sdílej:
Rozhodl jsem se volit ji sám za sebe. Ale nejsem členem jejím, ani žádné jiné politické strany.
Za socialsmu, ale byl špatný ten marast do kterého nás uvrhli.
Za socializmu tim umel proplout a za kapitalizmu take. Dneska ti, co se jim plave lip jsou spokojeni a boji se navratu starych pomeru. Ti, co se ji plave hur jsou nespokojeni a navrat chteji.
Mozna ale jde nekomu i o neco jineho, nezli pomerance a vez. Ale deli se stejne.
Schopny=schopny. Dalsi deleni muze nastat az podle zamereni schopnosti. Schopnost plest svetry, programovat, strilet, lecit, krast, pecovat o chude, obchodovat, rubat uhli a dalsi, muze znamku mravnosti dostat az v kontextu.
Prace na cerno a pasovani se v podminkach totalitniho rezimu spatne posuzuje. V me minule profesi by se to mozna dalo oznacit i jako "smlouva s dablem" (ja nebudu pokuset mocne a oni mi nechaji materialne zajistit), ale take nemuselo. A nelze nikoho nutit k nejakemu odboji. Je to otazka priorit. Mne by to nepohorsilo ani v minule profesi, natoz v te soucasne.