Dle plánu byl vývoj Firefoxu přesunut z Mercurialu na Git. Oficiální repozitář se zdrojovými kódy je na GitHubu.
V terminálovém multiplexoru GNU Screen byly nalezeny a v upstreamu ve verzi 5.0.1 už opraveny bezpečnostních chyby CVE-2025-23395, CVE-2025-46802, CVE-2025-46803, CVE-2025-46804 a CVE-2025-46805. Podrobnosti na blogu SUSE Security Teamu.
Training Solo (Paper, GitHub) je nejnovější bezpečnostní problém procesorů Intel s eIBRS a některých procesorů ARM. Intel vydal opravnou verzi 20250512 mikrokódů pro své procesory.
Byla vydána nová verze 25.05.11 svobodného multiplatformního video editoru Shotcut (Wikipedie) postaveného nad multimediálním frameworkem MLT. Nejnovější Shotcut je již vedle zdrojových kódů k dispozici také ve formátech AppImage, Flatpak a Snap.
Svobodný elektronický platební systém GNU Taler (Wikipedie, cgit) byl vydán ve verzi 1.0. GNU Taler chrání soukromí plátců a zároveň zajišťuje, aby byl příjem viditelný pro úřady. S vydáním verze 1.0 byl systém spuštěn ve Švýcarsku.
Spolek OpenAlt zve příznivce otevřených řešení a přístupu na 209. brněnský sraz, který proběhne tento pátek 16. května od 18:00 ve studentském klubu U Kachničky na Fakultě informačních technologií Vysokého učení technického na adrese Božetěchova 2/1. Jelikož se Brno stalo jedním z hlavních míst, kde se vyvíjí open source knihovna OpenSSL, tentokrát se OpenAlt komunita potká s komunitou OpenSSL. V rámci srazu Anton Arapov z OpenSSL
… více »GNOME Foundation má nového výkonného ředitele. Po deseti měsících skončil dočasný výkonný ředitel Richard Littauer. Vedení nadace převzal Steven Deobald.
Byl publikován přehled vývoje renderovacího jádra webového prohlížeče Servo (Wikipedie) za uplynulé dva měsíce. Servo zvládne už i Gmail. Zakázány jsou příspěvky generované pomocí AI.
Raspberry Pi Connect, tj. oficiální služba Raspberry Pi pro vzdálený přístup k jednodeskovým počítačům Raspberry Pi z webového prohlížeče, byla vydána v nové verzi 2.5. Nejedná se už o beta verzi.
Google zveřejnil seznam 1272 projektů (vývojářů) od 185 organizací přijatých do letošního, již jednadvacátého, Google Summer of Code. Plánovaným vylepšením v grafických a multimediálních aplikacích se věnuje článek na Libre Arts.
Bylo mi asi třicet osm let kdy jsem usoudil, že by bylo záhodno navštívit své dcery z prvního manželství v Jindřichově Hradci. Jak jsem usoudil, tak jsem učinil. Sedl jsem do rychlíku a vydal se k uvedenému městu. V Jindřichově Hradci jsem bydlel asi pět let a je to místo, které mám rád. Původně jsem měl v plánu doprovodit své dcery do školy, protože byl začátek školního roku a vlastně jsem s nimi nikdy do školy nešel. S jejich matkou jsem se rozvedl dříve, než začaly obě chodit do školy. A když už začaly navštěvovat školu, jezdil jsem u plavby a vlastně po celou jejich školní docházku mi to nikdy, mimo jednou, nevyšlo, abych je doprovodil.
Jenže jsem si to nějak špatně spočítal a zjistil jsem až na místě, že dcery mě sice rády vidí, mají radost z dárků, co dostaly, ale představa, že bych je měl v jejich věku doprovázet do školy, je zcela zděsila. I toto zklamání, jedno z mnohých, které mě v životě potkaly, jsem unesl, a tak jsme spolu strávili hezký den. Večer jsem tedy vyrazil na cestu. Zapomněl jsem říci, že jsem měl volno, a tedy jsem plánoval cestu do Děčína pěšky.
Po turistických značkách je to do Děčína plus mínus z Jindřichova Hradce kolem 250 km. To jest šest až sedm denních pochodů. Den mám vždy na bloudění. To se občas stane i v tak dobře značené zemi jako je Česko. Mimochodem, nikde ve světě jsem tak bezvadně značené turistické stezky, po kterých se dá přejít a obejít republika, nenašel. Většinou jsou to lokální záležitosti. Vyrazil jsem ještě večer, protože jsem nechtěl spát v hotelu. Nemám ve zvyku nocovat na cestě v hotelu. Tehdy ještě jsem byl otužilý, a tak tedy pod širým nebem.
Vyrazil jsem směrem na Stráž nad Nežárkou a potom Třeboň. Což není nejkratší cesta do Děčína, ta je přes Deštnou, Tábor, Miličín, Votice podle Vltavy až k Orlíku a pak jako směrem k Příbrami, ale do Příbrami ne, na Kladno a Litoměřice, potom přes kopce a podle Labe jste za chvíli v Děčíně. Ale času bylo dost, takže jsem to vzal směrem Stráž, Stříbřec, Třeboň, Lišov, tam odbočit směrem na Hlubokou, podle Vltavy do Bechyně a potom k Orlíku atd. O dva dny je to delší. Celkem nechci ani tak moc psát o tom, kudy jsem šel, ale spíš o tom, že jsem se na téhle cestě setkal z jedním z těch mnoha zajímavých lidí svého života.
Protože jsem vyrazil zvečera, došel jsem někam ke Stráži, tam přespal, ráno pokračoval mírnou oklikou k Třeboni. Tedy kdo to tam zná, ví že se tam dá krásně courat. A odpoledne jsem došel do Třeboně. Třeboň jsem nijak neprohlížel, konečně jsem ji znal. Bylo vedro. Tak jsem se stavil na místní plovárně. Vykoupal, trochy se tam protáhnul, abych ulevil svalům, když slyším jak mi někdo říká. „Dobrý den, pomáhá vám ta jóga?” Koukám oslovuje mě starší pán docela dost mohutné postavy.
Bylo vidět, že to v mládí musel být pořádný chlap. Tak mu říkám, ale jo docela to jde. Kouká na mě a ptá se „vzpěrač nebo zápasník.” Tak říkám „zápasník, ale to už je dávno.” No dali jsme řeč. Bavili jsme se na téma mravnosti, politiky a na mnohá jiná zajímavá témata. Trochu jsme nadávali na komunisty a doufali, že jednoho krásného dne potáhnou. Bylo to v roce 1988, tak doufám, že se toho dočkal. Ono z něj nakonec vylezlo, že je mu osmdesát sedm let. Takže když mi začal říkat „hochu” nijak se mě to nedotklo. Bylo to podobné tomu, když mi starší dáma v Anglii, při žádosti o vodu, řekla „of course yang man” Po mém upozornění, že je to sice od ní hezké, ale jaksi je mi čtyřicet devět, odpověděla „a mě devadesát čtyři. tam jsem také usoudil, že mě asi má právo vidět jako „mladíka.”
Povídali jsme povídali a nakonec mi říká. „Jestlipak víš hochu co je tak mojí největší zálibou?” Netušil jsem. Řekl „Tak se pojď podívat.” Vyšli jsme z plovárny a uviděl jsem nádherného Harleye z roku 1925. Říkám mu „To někomu hlídáte.” Kouknul na mě vytáhnul klíčky a povídá: „Tak jedem?” Ten pán ve svých osmdesáti sedmi letech jezdil na Harleyi, kterého by měl potíž zvládnou možná i mnohem mladší muž. Fascinovalo mě to. Nasedli jsem a jeli. Objel Třeboň, vyvezl mě k cestě na Lišov, rozloučili jsme. Šel jsem směrem na Hlubokou a říkal si „Takhle bych ne tom chtěl být aspoň v šedesáti.” Tak jsem potkal asi nejstaršího motorkáře v Evropě. Od té doby jsem viděl jen samé mladé muže na těch blýskavých strojích, ale nikoho alespoň trochu podobného jemu.
Tiskni
Sdílej:
Opět dost děsné.