Byla vydána nová verze 18 integrovaného vývojového prostředí (IDE) Qt Creator. S podporou Development Containers. Podrobný přehled novinek v changelogu.
Cursor (Wikipedie) od společnosti Anysphere byl vydán ve verzi 2.0. Jedná se o multiplatformní proprietární editor kódů s podporou AI (vibe coding).
Google Chrome 142 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 142.0.7444.59 přináší řadu novinek z hlediska uživatelů i vývojářů. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 20 bezpečnostních chyb. Za nejvážnější z nich bylo vyplaceno 50 000 dolarů. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
Pro moddery Minecraftu: Java edice Minecraftu bude bez obfuskace.
Národní identitní autorita, tedy NIA ID, MeG a eOP jsou nedostupné. Na nápravě se pracuje [𝕏].
Americký výrobce čipů Nvidia se stal první firmou na světě, jejíž tržní hodnota dosáhla pěti bilionů USD (104,5 bilionu Kč). Nvidia stojí v čele světového trhu s čipy pro umělou inteligenci (AI) a výrazně těží z prudkého růstu zájmu o tuto technologii. Nvidia již byla první firmou, která překonala hranici čtyř bilionů USD, a to letos v červenci.
Po Canonicalu a SUSE oznámil také Red Hat, že bude podporovat a distribuovat toolkit NVIDIA CUDA (Wikipedie).
TrueNAS (Wikipedie), tj. open source storage platforma postavená na Linuxu, byl vydán ve verzi 25.10 Goldeye. Přináší NVMe over Fabric (NVMe-oF) nebo OpenZFS 2.3.4.
Byla vydána OpenIndiana 2025.10. Unixový operační systém OpenIndiana (Wikipedie) vychází z OpenSolarisu (Wikipedie).
České základní a střední školy čelí alarmujícímu stavu kybernetické bezpečnosti. Až 89 % identifikovaných zranitelností v IT infrastruktuře vzdělávacích institucí dosahuje kritické úrovně, což znamená, že útočníci mohou vzdáleně převzít kontrolu nad klíčovými systémy. Školy navíc často provozují zastaralé technologie, i roky nechávají zařízení bez potřebných aktualizací softwaru a používají k nim pouze výchozí, všeobecně známá
… více »Sedím a čekám na zázrak. Zázraky se dějí, vážně. V roce 2000 jsem ještě bydlel Děčíně a byl jsem tehdy osamělý. Tyhle stavy nemám často, ale jsou chvíle kdy je mám. Většinou je to v tu dobu, kdy mě opustí nějaká láska a já ten vztah trávím a než abych takzvaně vytloukal klín klínem raději čekám až to přejde. Tehdy mě zrovna jedna opustila a nebyl to jak už se to v životě děje zrovna nejveselejší čas. Byly doby, kdy jsem v takových případech praktikoval metodu: „ Nejlepší lék na ženskou je jiná ženská.”
Tahle metoda má svoji účinnost, ale v mém případe funguje tak trochu jako alkohol. V samotném procesu se dostaví chvilková úleva, později je z toho docela kocovina. Navíc ty ženy to vnímají. A je to i pro ně docela ponižující. Takže jsem jel onehdy v to roce 2000 domů do svého tehdejšího domova v Děčíně a nebylo mi nijak moc. Z nádraží jsem šel pěšky jak je mým zvykem. Konečně Děčín není nijak zvlášť obrovské město a lze tam celkem všude pohodlně dojít. Dorazil jsem domu, pustil plynová kamna , najedl se a v tom zvoní zvonek. Sejdu dolu a tam stojí Míša. Míša byla jedna moje láska v dobách kdy jsem se rozvedl. Je mladší o 24 let, velice krásné děvče a byl jsem její první mužský. Nějaký čas ta známost trvala a potom ani nevím z jakého důvodu skončila. Tak tiše usnula. Nijak dramaticky.
Říkám ji: „Míšo, kde se tu bereš?” Kouká na mě, culí se a povídá: „Viděla jsem tě staříku z autobusu, tak se jdu na tebe podívat.” Měl jsem radost a v tu chvíli jsem zapomněl na jakýkoliv splín. Jen jsem řekl: „Tak pojď dál.” Byla v těch dvaceti pěti letech ještě krásnější než v sedmnácti. Povídali jsme a nedalo mi abych se nevrátil k času před lety. Okomentovala to slovy. „ Nijak se na tebe nezlobím, vím, že jsi miloval Petru a my všechny ostatní jsme byly jen doplněk.” K tomu jsem neměl co říci, protože to byla pravda. Petra byla moje manželka a všichni kolem mě viděli, jak jsem byl nešťastný z rozvodu, jak jsem velmi dlouho, čekal a doufal, že se vrátí, děla jsem si klamné naděje, a všechny ty dívky a ženy dost dlouho po tom měly jednoduše smůlu, že existovala i když jsem pro ni byl holý vzduch.
Seděli jsme, povídali, pomalu se k sobě přibližovali a najednou jsme byli v sobě. Bylo to takové tiché, něžné milování. Zůstala do rána. Sice mi předtím říkala, že má přítele, ale to asi pro ni v tu chvíli nebylo důležité. Ráno odešla s tím, že se ještě ozve. Tak se také stalo. A zase to pokračovalo takovým tím tichým nenápadným způsobem. Zcela jasně dala najevo, že rozhodně nehodlá se mnou stabilně žít. Nenutil jsem ji k tomu. Stačilo mi jak to bylo. Pak se v mé životě objevila Dominika a Míša zcela klidně odešla.
Odešla tak, že jednou zase přijela, podívala se na mě a řekla: „Vidím, že jsi zase zamilovaný.Tomu nebudu překážet. Potřebuješ někoho kdo s tebou bude.” A nijak nic nevytýkala, nedělala scény, nic. Zavřela dveře a odešla. Mnohokrát jsem přemýšlel jak to se mnou vůbec měla. Asi mě měla ráda. Tomu věřím. Také zřejmě pochopila, že já nejsem do nějakého manželství. A nechtěla mě spoutat a spoutat tak i sebe. Možná ji to mrzelo, jenže svůj paralelní vztah si nechala, ani já jsem netlačil na jeho ukončení. A když jsem se zakoukal do modrooké brunetky Dominiky přišel čas přestat. Od té doby jsem ji neviděl. Nehledal jsem ji a ani ona mne. Po Dominice přišla Justýna a i ta odešla. Prostě nejsem typ, co u něj ženy setrvávají. Vzplanou, vyhoří a odejdou.
Je to krásné a je to zároveň smutné. Krása a smutek často patří k sobě. Jeden z nejkrásnějších tvoru jaké znám jsou tygři. Rád se na ně chodím dívat do zoo. A jeden z nejsmutnějších pohledů jaké znám je vidět přecházet onoho nádherného tvora po výběhu a nebo v kleci. Vidím sílu, ladnost, eleganci a zároveň vidím i ty mříže nebo příkop. Může mi tisíckrát kdokoliv vykládat jak ty zvířata netrpí, ale můj smutek to nesmaže. Zrovna tak jako nelze zcela navždy smazat smutek z toho způsobu života ani ten samotný způsob života, který žiji, ale jako ten tygr, který v určitém okamžiku nemůže jednat jinak, ani já nejsem schopný dát víc než co dávám.
Není mi to dáno a jsou věci, které se jednoduše naučit nelze. Lze se ukáznit natolik, že to nějaký čas klape, ale to je všechno. Určitě jsou ženy, které by dokázaly se o mě spolehlivě postarat, a nebyly by ani staré ani ošklivé. Potkal jsem takové. Jenže jim chybí ta zvláštní vzrušivost a krása co měly všechny ty smutné lásky v mém životě. Nejsmutnější z těch lásek, byla ta k Petře.
A tak tu sedím a čekám na zázrak. Zázraky se dějí. Vážně.
Tiskni
Sdílej:
no a to o tech zenskejch, to nevim, tomu nerozumim, ale asi na tom bude taky kus pravdy. tak jen preju at se ten zazrak do konce roku stane ... 
...
A to je ten zázrak.