Čekání na zázrak

24.9.2006 13:52 | Přečteno: 1240×

Sedím a čekám na zázrak. Zázraky se dějí, vážně. V roce 2000 jsem ještě bydlel Děčíně a byl jsem tehdy osamělý. Tyhle stavy nemám často, ale jsou chvíle kdy je mám. Většinou je to v tu dobu, kdy mě opustí nějaká láska a já ten vztah trávím a než abych takzvaně vytloukal klín klínem raději čekám až to přejde. Tehdy mě zrovna jedna opustila a nebyl to jak už se to v životě děje zrovna nejveselejší čas. Byly doby, kdy jsem v takových případech praktikoval metodu: „ Nejlepší lék na ženskou je jiná ženská.”

Tahle metoda má svoji účinnost, ale v mém případe funguje tak trochu jako alkohol. V samotném procesu se dostaví chvilková úleva, později je z toho docela kocovina. Navíc ty ženy to vnímají. A je to i pro ně docela ponižující. Takže jsem jel onehdy v to roce 2000 domů do svého tehdejšího domova v Děčíně a nebylo mi nijak moc. Z nádraží jsem šel pěšky jak je mým zvykem. Konečně Děčín není nijak zvlášť obrovské město a lze tam celkem všude pohodlně dojít. Dorazil jsem domu, pustil plynová kamna , najedl se a v tom zvoní zvonek. Sejdu dolu a tam stojí Míša. Míša byla jedna moje láska v dobách kdy jsem se rozvedl. Je mladší o 24 let, velice krásné děvče a byl jsem její první mužský. Nějaký čas ta známost trvala a potom ani nevím z jakého důvodu skončila. Tak tiše usnula. Nijak dramaticky.

Říkám ji: „Míšo, kde se tu bereš?” Kouká na mě, culí se a povídá: „Viděla jsem tě staříku z autobusu, tak se jdu na tebe podívat.” Měl jsem radost a v tu chvíli jsem zapomněl na jakýkoliv splín. Jen jsem řekl: „Tak pojď dál.” Byla v těch dvaceti pěti letech ještě krásnější než v sedmnácti. Povídali jsme a nedalo mi abych se nevrátil k času před lety. Okomentovala to slovy. „ Nijak se na tebe nezlobím, vím, že jsi miloval Petru a my všechny ostatní jsme byly jen doplněk.” K tomu jsem neměl co říci, protože to byla pravda. Petra byla moje manželka a všichni kolem mě viděli, jak jsem byl nešťastný z rozvodu, jak jsem velmi dlouho, čekal a doufal, že se vrátí, děla jsem si klamné naděje, a všechny ty dívky a ženy dost dlouho po tom měly jednoduše smůlu, že existovala i když jsem pro ni byl holý vzduch.

Seděli jsme, povídali, pomalu se k sobě přibližovali a najednou jsme byli v sobě. Bylo to takové tiché, něžné milování. Zůstala do rána. Sice mi předtím říkala, že má přítele, ale to asi pro ni v tu chvíli nebylo důležité. Ráno odešla s tím, že se ještě ozve. Tak se také stalo. A zase to pokračovalo takovým tím tichým nenápadným způsobem. Zcela jasně dala najevo, že rozhodně nehodlá se mnou stabilně žít. Nenutil jsem ji k tomu. Stačilo mi jak to bylo. Pak se v mé životě objevila Dominika a Míša zcela klidně odešla.

Odešla tak, že jednou zase přijela, podívala se na mě a řekla: „Vidím, že jsi zase zamilovaný.Tomu nebudu překážet. Potřebuješ někoho kdo s tebou bude.” A nijak nic nevytýkala, nedělala scény, nic. Zavřela dveře a odešla. Mnohokrát jsem přemýšlel jak to se mnou vůbec měla. Asi mě měla ráda. Tomu věřím. Také zřejmě pochopila, že já nejsem do nějakého manželství. A nechtěla mě spoutat a spoutat tak i sebe. Možná ji to mrzelo, jenže svůj paralelní vztah si nechala, ani já jsem netlačil na jeho ukončení. A když jsem se zakoukal do modrooké brunetky Dominiky přišel čas přestat. Od té doby jsem ji neviděl. Nehledal jsem ji a ani ona mne. Po Dominice přišla Justýna a i ta odešla. Prostě nejsem typ, co u něj ženy setrvávají. Vzplanou, vyhoří a odejdou.

Je to krásné a je to zároveň smutné. Krása a smutek často patří k sobě. Jeden z nejkrásnějších tvoru jaké znám jsou tygři. Rád se na ně chodím dívat do zoo. A jeden z nejsmutnějších pohledů jaké znám je vidět přecházet onoho nádherného tvora po výběhu a nebo v kleci. Vidím sílu, ladnost, eleganci a zároveň vidím i ty mříže nebo příkop. Může mi tisíckrát kdokoliv vykládat jak ty zvířata netrpí, ale můj smutek to nesmaže. Zrovna tak jako nelze zcela navždy smazat smutek z toho způsobu života ani ten samotný způsob života, který žiji, ale jako ten tygr, který v určitém okamžiku nemůže jednat jinak, ani já nejsem schopný dát víc než co dávám.

Není mi to dáno a jsou věci, které se jednoduše naučit nelze. Lze se ukáznit natolik, že to nějaký čas klape, ale to je všechno. Určitě jsou ženy, které by dokázaly se o mě spolehlivě postarat, a nebyly by ani staré ani ošklivé. Potkal jsem takové. Jenže jim chybí ta zvláštní vzrušivost a krása co měly všechny ty smutné lásky v mém životě. Nejsmutnější z těch lásek, byla ta k Petře.

A tak tu sedím a čekám na zázrak. Zázraky se dějí. Vážně.

       

Komentáře

[kotyz]

tak jak si psal o tech tygrech, to 100% souhlasim. ale aspon v ty zoo je nikdo nestrili. ve volny prirode uz je jich moc malo, snad se doziju jednou toho ze se tam vrati ...

no a to o tech zenskejch, to nevim, tomu nerozumim, ale asi na tom bude taky kus pravdy. tak jen preju at se ten zazrak do konce roku stane ...

[Jan Jílek]

Ale no já zas nechvátám.

[Creckx]

17 a 41 ? :) Ne že bych proti tomu něco měl ale je to divný :)

[Jan Jílek]

Jí to nebylo divný, mě to nebylo divný. Jestli je to někomu divný, tak ...

[Martin Lebeda]

"...a mladá dívka, kterou svádí spíš tuší než ví, že je to stárnoucí mladík, co chtěl by zas žít, jak žil dřív..."

Prostě jsem si na ta slova vzpoměl, doufám, že tím nikoho neurazím.

[David Watzke]

Pak se můžu divit, že na mě žádná nezbyde - dědci útočí (to Strider: no offense).

[kolmis]

no když Prostě je nebudu zdravit... , tak se nediv, že jo...

[Max]

Hehe, dobře vracíš ...
Zdar Max

[id2307]

zázraky se bohužel nedějí
pokud něco vypadá jako zázrak, je čas zamyslet se, zda jsem měl dostatek informací k vyhodnocení ;)

[Jan Jílek]

Obávám se že je to trochu jinak, a vím o tom svoje. Někdy se prostě věcí dějí jen tak.

[id2307]

"jen tak se věci téměř zásadně nedějí, to by v tom byl pěkný bordel" :)

chcete snad vyjádřit názor, že víte, jak "to všechno" funguje?

[Jan Jílek]

Vím, že se věci dějí. A někdy nemusím vědět proč se dějí, hlavně že se dějí. A to je ten zázrak.

[id2307]

takže to můžeme zoběcnit na "nevědomost" = "možnost chápat věci jako zázraky"? ;)
k čemu je to sákryš dobré? :D

[wake]

off-load reseni prubehu udalosti na nadprirozene sily => uspora vlastniho vypocetniho vykonu?

[Jan Jílek]

Když jdu pěšky domů, z autobusu mě vidí krásná holka, kterou jsem v podstatě před lety opustil. Ona mi odpustí a zazvoní u mých dveří, nakonec se spolu milujeme, tak je to jednoduše zázrak. To se jinak vysvětlit nedá.

[Marián André]

To nie je zázrak. Sú to pudy.

[Honza]

Jestli měla i stálýho partnera, tak to neni zázrak, to je něco, co se nesmí stát. Byl jsem v pozici toho stálýho partnera a docela pěknej vztah to nevydržel. Pane Jilku, máte u mě vroubek, to se nedělá.