Byla vydána nová verze 18 integrovaného vývojového prostředí (IDE) Qt Creator. S podporou Development Containers. Podrobný přehled novinek v changelogu.
Cursor (Wikipedie) od společnosti Anysphere byl vydán ve verzi 2.0. Jedná se o multiplatformní proprietární editor kódů s podporou AI (vibe coding).
Google Chrome 142 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 142.0.7444.59 přináší řadu novinek z hlediska uživatelů i vývojářů. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 20 bezpečnostních chyb. Za nejvážnější z nich bylo vyplaceno 50 000 dolarů. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
Pro moddery Minecraftu: Java edice Minecraftu bude bez obfuskace.
Národní identitní autorita, tedy NIA ID, MeG a eOP jsou nedostupné. Na nápravě se pracuje [𝕏].
Americký výrobce čipů Nvidia se stal první firmou na světě, jejíž tržní hodnota dosáhla pěti bilionů USD (104,5 bilionu Kč). Nvidia stojí v čele světového trhu s čipy pro umělou inteligenci (AI) a výrazně těží z prudkého růstu zájmu o tuto technologii. Nvidia již byla první firmou, která překonala hranici čtyř bilionů USD, a to letos v červenci.
Po Canonicalu a SUSE oznámil také Red Hat, že bude podporovat a distribuovat toolkit NVIDIA CUDA (Wikipedie).
TrueNAS (Wikipedie), tj. open source storage platforma postavená na Linuxu, byl vydán ve verzi 25.10 Goldeye. Přináší NVMe over Fabric (NVMe-oF) nebo OpenZFS 2.3.4.
Byla vydána OpenIndiana 2025.10. Unixový operační systém OpenIndiana (Wikipedie) vychází z OpenSolarisu (Wikipedie).
České základní a střední školy čelí alarmujícímu stavu kybernetické bezpečnosti. Až 89 % identifikovaných zranitelností v IT infrastruktuře vzdělávacích institucí dosahuje kritické úrovně, což znamená, že útočníci mohou vzdáleně převzít kontrolu nad klíčovými systémy. Školy navíc často provozují zastaralé technologie, i roky nechávají zařízení bez potřebných aktualizací softwaru a používají k nim pouze výchozí, všeobecně známá
… více »Psal jsem dnes Markétě mail. To nebývá zas tak nic neobvyklého. Markétě píši rád a často. Protože psaní mě baví. Vyprávěl jsem jí příběh dvou žen, které znám velmi dobře a zblízka. Obě mají společné několik věcí. Povolání a podobnou životní tragedii. Oběma zemřely děti. Jedna měla jediného syna a zbyla po něm jediná dcera. Ona kolegyně žije sama. Už není mladá. Druhá má ještě děti dvě a zemřela ji dcera. Sedmnáct let.
Kdysi dávno jsem měl tchyní, které syn spáchal sebevraždu v osmnácti letech. Tehdy jsem ještě nerozuměl tomu hoři, která ona tchyně prožívala. Moc rád jsem ji neměl a myslím, že láskou ona ke mě také nehořela. Ale to není důležité. Důležité je co se mi vlastně i díky tomu vybavuje a v mysli spojuje.
Vybavuje se mi ta nesmírná míra utrpení,které všechny ty ženy, jež jsem znal a znám osobně, musely projít. Všechny měly velké somatické potíže. Do té doby jinak zdravé ženy, najednou mimo psychického utrpení začaly procházet i fyzickým utrpení. Jedna dokonce prožila klinickou smrt při infarktu. Každé trvalo velmi dlouho, než se věci samy upravily. Vlastně když si ty situace probírám zpětně, tak každá díky tomu nezměrnému utrpení nakonec našla smysl onoho utrpení.
Najít smysl v utrpení se velmi lehko napíše a mnohem hůře uskuteční. Pochybnosti o smyslu života, bolest, „nekončící myšlenky na to co kdyby...” A další provázejí a provázejí lidi, jež mají pocit, že tohle nikdy neskončí, že je to strašlivá nespravedlnost, že kdyby se někde byli jistě by se to nestalo atd atd. Četl jsem mnoho úvah na téma Kdyby existoval Bůh, nic takového by nedopustil. A četl jsem mnoho úvah na téma, že to je život, evoluce, silní přežívají, slabí odcházejí... Zcela určitě by se našlo další.
Nejsem filozof, a tím spíš nejsem teolog. O biologii mám jen matné představy. Na to tvrzení o neexistujícím Bohu, neumím odpovědět jinak, než že podle mého mínění Bůh nás postavil do světa plného utrpení a měl k tomu nějaký důvod. Nechává nás umírat v obavách, trápení a bolestech stejně jako v trápeních a obavách i bolestech se rodíme. Lidé jež většinu života se chovali mravně, umírají v bolestech rakoviny, nebo zažívají utrpení úrazu, které jim způsobil někdo jiný. Nevím, proč se tak děje a neznám a nebo nejsem spokojený se žádnou odpovědí, již jsem slyšel, nebo, která mě napadla. Všiml jsem si jen, že Bůh nás všechny vybavil schopností snášet utrpení.
Možná je to tak, jak říká Honza Lutera a i jiní, že utrpení je tou tavící jímkou, z niž vytéká ryzí kov. Snad to tak je. Svět z lidského hlediska není spravedlivý a přes veškeré úsilí nebude ani bezpečnější ani spravedlivější. Nezbývá než bud se v něm naučit alespoň trochu žít a trochu orientovat, moc si nepřipouštět myšlenky na svou konečnost, ale zase je zcela neeliminovat. Smířit se s tím, že některé věci se dějí a že lidé, je mají všechna práva a předpoklady se dožít třeba osmdesátky, ale nedožijí se.
Nikdo z nás není připraven zcela na smrt blízkých, stejně jako rodiče nejsou připraveni na smrt svých dětí. Je to vlastně proti rozumu. Děti jsou pokračováním nás samých a každým odchodem potomka se snižuje naděje na pokračování. To je biologický pohled. Neříkám, že je špatný, nebo ten můj je správný. Všímám si jen jedné věci. Ať je člověk ateista nebo věřící, stejně je bolest v případě smrti těch nejbližších obrovská. A všichni ti truchlící a trpící potřebují čas na zvládnutí bolesti a obav z prázdnoty.
Vrátím se k těm ženám. Všechny se proměnily. Utrpení ze smrti i utrpení jejich vlastní, tedy alespoň se mi zdá jim dalo schopnost vyššího rozpoznávání vlastní odpovědnosti za svůj život. A vlastně jim dalo pohled na život jako na možnost být prospěšný. Ve své prospěšnosti našly svůj smysl. Dvě se věnovaly naplno svým vnukům a ta třetí ještě ke starosti o rodinu přidala starost o děti s onkologickým onemocněním a já jsem ji slíbil, že dám odkaz na svém blogu na jedu akci. Takže tady je. Jestli to někomu prospěje, pak je to dobře, zdá se mi, že to nemůže ublížit.
Neznám žádné správné odpovědi. To jsem myslím zdůraznil jasně. Pochybuji, že někdo je vůbec zná.pokud někdo řekne, že ty ženy to vše mají jako těšínská jablíčka pak se jej zeptám: „A co je na tom zlého, chtít se utěšit ve světe, kde je více starosti a trápení než radosti?” jedna věc je utěšit svou prospěšností, druhá utěšit se a ulevit si trápením druhých. Jsou i takoví. Můžeme rozumět stejně jako v předchozím případě jejich motivům, ale trápení těch trápených to nezmění. Nikdy.
Vzpomínám si na svoji matku, která mě jednou ze zoufalství zbila způsobem, na který jsem nikdy nezapomněl. Chápu, že pro ni bylo strašlivé utrpení žít v s mým otcem, a když jsem udělal v podstatně zcela nevinnou věc, že jsem okno, které jsem ani nerozbil odnesl ke sklenáři a zasklení mělo stát dvacet pět korun, což nebyla nijak závratná částka, ale ona trpěla věčným nedostatkem peněz, takže si tehdy ulevila. Dnes ji chápu, ale na tu bolest a ty šlince na zádech jsem nikdy nezapomněl. I na její utýraný pohled, když skončila a najednou ji došlo co udělala.
Bohužel pochopení něčeho ne vždy přináší úlevu. A najití smyslu utrpení utrpení také nezmenší. To jen čas. Čas hojí všechny rány.
Tiskni
Sdílej:
…Bůh nás postavil do světa plného utrpení a měl k tomu nějaký důvod…Tohle mě opravdu fascinuje na Bibly/křesťanství. Cokoliv, co nedovedeme nebo nechceme vysvětlit, svedeme na vůli Boha. Pro ty hloubavější dodáme, že to tak chtěl, ale už nevíme/nesmíme vědět, proč to tak chtěl. Všimněte si, že po citaci následuje působivé líčení projednávaného, což má působit jako argument pro dokazovanou-nedokazovanou problematiku. Chápu, že tehdy, když se psala Bible, byly společenskovědní podmínky jiné a že to tehdy vydalo na velmi dobrou filozofickou literaturu. Ale dnes jsou takové způsoby passé.
)
je to o kultuře, architektuře, prostě o celé společnosti. Stačí se podívat na panorama jakéhokoliv většího města v Evropě.
... ukázaly
to až družice.
neexistuje žiadny a priorný dôvodNeexistuje nebo o nem nevime? Je nutne si dat pozor zda minite realitu vnimanou ci realnou.
Nehlede na to, ze kvantova fyzika nepopisuje realny fyzikalni model, podobne jako teorie relativity. Implikace je na miste.
Čo si predstavujete pod pojmom "reálny fyzikálny model"? Lebo ten nepopisuje žiadna teória. Fyzikálne modely sú len aproximáciou nameraných dát, nič viac. Ak to myslíte tak, že nepopisuje reálny svet, tak to ani ten Newtonov model (ktorý je ešte horšia aproximácia ako kvantová mechanika. Je len jej makroskopickou limitou), kde máte zákon akcie a reakcie. Treba si uvedomiť, že ten zákon nie je nejaký všeobecne platný axióm. Je to len Newtonov záver, ktorý učinil na základe pozorovaní. A ktorý neplatí, ako sa ukázalo, keď sa pozorovania spresnili.
Podstata dane otazky byla o existenci nahody.
Nechápem. Ktorej otázky?
Uhlu pohledu muze byt nekonecne mnoho. Teoreticka fyzika, ktera se snazi detailne popsat principy fyzikalnich deju je natolik komplexni, ze se prolina s vetsinou vednich oboru a to filosofie vcetne. Divat se na filosofii jako na zbytecny nadprodukt je omezene a kratkozrake. Nejen praci je clovek ziv.
To je pravda, ale je rozdiel medzi teoretickým fyzikom, ktorý premýšľa nad povahou vesmíru a filozofom. Ten rozdiel je hlavne v tom, že ten fyzik má zvládnutú matematiku a fyziku a tomuto svetu rozumie. Ten filozof si len vymýšľa nejaké predstavy, ktoré nemajú žiadny veľký praktický význam. Napríklad je jedno, či existuje moja škola objektívne, alebo si ju len predstavujem, alebo žijem v mysli niekoho iného. Nakoniec sa to aj tak vsetko redukuje na to, že zajtra mám skúšku, tak sa musím naučiť
Ak ide čisto len o náhodu, tak nechápem, o čom sa bavíme. Bola to náhoda
Prečo žijem? 42. Hm, to nesedí
Ale vážne, to prečo žijem, je presne otázka vhodná pre filozofa. Je to otázka, ktorá nemá žiadny zmysel a nie je dôležité na ňu odpovedať; dá sa žiť aj bez takýchto otázok. Ničmenej, ako ste už povedali, každý chce z niečoho žiť, aj filozofi, tak kecajú o blbostiach. Ja to celkom chápem, v tomto ohľade to nie je zďaleka jediné povolanie
Beres to vsechno jaksi dogmaticky. Co je uznavano za platne, nemusi byt uznavano i zitra (tak jako Newtonuv model). Vse je jen teorie, ktera musi vychazet z pravidla, ze mozne je naprosto cokoli - predevsim omyl.
Čo beriem dogmaticky? Som fyzik, všetky zákony beriem tak, že sa môžu každý deň zmeniť. A žiadnou otázkou, ktorá sa nedá zodpovedať, sa nezaoberám. Neviem si predstaviť vedeckejší prístup. Nevedecký je naopak váš prístup, že tu stále rozoberáte niečo o náhode a o zmysle života. Nie ste náhodou filozof?
(*...? <citoslovce>) != ironie
Duvod tve existence je nepodstatny? To by me vedlo k zaveru, ze je take zbytecny...