Bentley a komorník

16.9.2007 20:54 | Přečteno: 1379× | poslední úprava: 16.9.2007 21:58

Od včerejška si zase hraji s editorem VIM. Dočetl jsem články pana Satrapy na rootu Tady a vyzkoušel nové mapování a nové věci pro psaní v TeXu a HTML. Obojí budu v dohledné době hodně potřebovat. Takže jsem se připravil. Ke svému údivu jsem zjistil, že kontrola pravopisu po konfiguraci funguje ve VIM 7 i v HTML. Což jsem rád. Nevím co jsem měl blbě nastaveno, že nefungovala a najednou funguje. Nestěžuji si na to že funguje, ale na to, že nevím co jsem dělal špatně. Všude jinde fungovala. Navíc jsem díky tomu, že v NetBSD mám kódování iso a v Etchi utf-8, musel jsem najít nějakou utilitku na rekodování. Našel jsem.

Jmenuje se „Enca”. Funguje v obou systémech a bez potíží. Dám příkaz

enconv

a je hotovo. Bez řečí a vytáček je překódováno do kódování onoho systému v němž zrovna pracuji. Zase mám pocit, že se VIMU toho moc z editorů nevyrovná. Může mít někdo pocit, že je vše pracné, ale stále více ve mě klíčí podezření, že učit se tyhle věci znamená pokud už potřebuji něco napsat, zefektivnit značně samotnou práci.

Mapování přes „imap” se mi zdá velmi efektivní, mnohem efektivnější než, třeba „abbr” Kursor naskočí do středu mezi tágy, pokud je mapování dobře dobře udělané, ubude práce a mohu se věnovat tomu co skutečně píši. Navíc makra uložené v adresáři .vim jako html.vim.tex.vim empty.html tex.html naprosto neskutečně usnadní práci. Pan Satrapa to popsal hezky. Pohrál jsem si s tím podle návodu a už to fachčí. Na rootu se dají občas objevit dobré věci. Někdy tam zabloudím. Kdysi jsem chodil jen na Root.cz, ale pak jsem objevil místní podnik zalíbilo se mi zde a preferuji Abíčko. Root je jiný, neříkám, že je horší, ale tady jsem radši.

Vyrazil jsem dnes do města, vstával jsem dvakrát. Napřed v sedm, do osmi jsem cvičil a pak jsem usoudil, že jsem pro sebe udělal dost. Lehl do postele a zdravě usnul. Probral jsem se ve 12.03. Podle budíku. Nasnídal jsem se, protože po ránu se má člověk najíst a vyrazil do vsi. Pěšky, jak jinak. Slunce svítilo a hezky se mi šlo, ani kolena mi nevrzaly. Což je příjemný pocit. V knihkupectví jsem si koupil dvě knížky. „Záhady experimentální psychologie”Kdysi jsem si ji půjčil v blázinci v knihovně a další Žampachovu knížku: „Na křídlech tornáda.”Oddechovka. Díky živnostenskému listu si je obě mohu dát do nákladů. Státu jsem velkoryse zaplatil DPH, tedy se státem jsem ve svém svědomí srovnaný, vzdělávat se musím a odpočívat taky. Jo jo milovaný státe. Daně mi vyměřuješ velký a málo mi za ně dáváš. Ani chodníky nejsou uklizený a policajti a další sluhové občanů, také nekonají úplně co mají. Stát jsme prý my. No někteří co jsou také stát, ti mají život jak na zámku.

V samoobsluze, jak se kdysi říkávalo těm krámům, kde člověk chodil napřed jen s košíkem a později v těch trochu větších i s vozíkem, ale to mnohem mnohem později, jsem se dal do řeči s dívkou. Byla to Ruska. Nebyla hezká, neuměla česky, ale měla zájem se bavit. Tak jsem se bavil. Rusky. Byla dobře vychovaná asi jako Britové, stejně jako oni mě přesvědčovala, že mluvím úplně úžasně rusky. (Britové mě pro změnu vždy přesvědčovali, že mluvím úžasně anglicky. Kecala. Vím, že mluvím mizerně. Ale od Britů i od ní se dobře poslouchalo, že je to jinak.

Stále se ubezpečuji, že se budu vzdělávat ještě víc. Koupím si víc ruských knížek, a víc budu číst anglicky. Jenže nějak nestíhám. Čas mám, ne že ne. Být vzorný, jistě bych se učil v tramvaji, v metru, netlachal bych na netu, nebo nekoukal v MHD po holkách a pokud ano, tak jedině po Ruskách nebo Angličankách, případně po Američankách. Dával bych řeč s nimi. Jenže někdy, a to většinou, mám v MHD náladu jen sledovat. Sledování mě baví. Odčítám neverbální projevy, zkouším si je pro sebe interpretovat. Je to dobrá technika na zvýšení empatie. Nebo poslouchám cizí řeči. (Ano vím,nedělá se to a není to hezké) ale já poslouchám a přemýšlím o tom jak lidé spolu komunikují. Baví mě tahle činnost. Nejde mi o cizí tajemství, ale o projev. V kursech asertivity a komunikace pak odposlouchané poznatky používám.

V literatuře a nikde jinde nic takového nenajdete. Pouze různé učené věci, které jsou sice učené, ale málokdy tak zcela do praxe. Sem tam se objeví něco dobrého. Jenže nic se nevyrovná právě tomuhle poslouchání.I dnes jsem v tramvaji při zpáteční cestě neposlouchal. Četl jsem tu experimentální psychologii. To je skvěle a ze života napsaná knížka. Právě tam jsem se ujišťoval, mé poslouchání je vlastně něco jako výzkum chování lidí v MHD. Lidé v hromadných prostředcích se chovají různě. Ta různost je zajímavá. Někteří se evidentně necítí dobře mezi tolika lidmi a snaží se stáhnout uplně do sebe, někteří exhibují, aby zakryli, že jim není dobře, jsou i tací, co je baví jezdit MHD. A tak dále a tak dále. Konečně kdo má zájem, může si užít stejně jako já. Pravdou ovšem je, že v šest ráno jet tramvají a metrem do blázince z jednoho konce Prahy na druhý, také není něco co musím mít každý den. Naštěstí nemám. Ráno cestování MHD není med, co bych mazal denně na rohlík.

Mám to těžký, auto jsem si nepořídil, řidičák nemám a zatím jsem nezbohatl natolik aby mě vozil v Bentley řidič. Jeden můj známý má Bentley, několikrát mě s ním vezl domů. Sousedi zírali. Zastavil před domem, oni čekali jaká mladá dáma z něj vystoupí a místo dámy jsem vystoupil jen já. Asi byli zklamaní. Ale svezení to je. To jo. Kožená červená sedadla, televize a jiné drobnosti. Internet samozřejmě. Klid, ticho. Jen komorník chyběl aby podal gentlemanům chlazený nápoj. Obsloužit jsme se museli sami.Chladnička chladila, Coca-cola byla studená akorát. I brčko bylo. Pokud si pořídím Rolls-Royce nebo Bentley, komorník nesmí chybět. Komorník a řidič na předních sedadlech mi budou muset vypravovat něco poutavého ze svého života a budou pečovat o mé blaho. Už se na to těším. Pochopitelně zpychnu a na tu pěší chátru, případně socky co jezdí sockou, se budu dívat s patřičným pohrdáním, tak jak oni dnes vzhlížejí na mne. Holt není nad to se vyšvihnout.

Mají tihle lidé můj hluboký obdiv. Jejich pohrdání druhými je bezchybné. Honza, který mě občas Bentleyem domů veze, tím ke své škodě netrpí. Moc si obyčejné lidi nedrží od těla. Asi si pamatuje na dobu, kdy byl chudý. Jo jo, to je ale svět. Psala mi Milada, že je na mě zvědavá. Já taky a hlavně jsem zvědavý na Kanadu. Místo Rollse budu mít poníka. Prý bude. Cvičený.

       

Komentáře

[s0]

tyjo, tak dnes je to zase pecka. Úžasné oslí můstky.

[frEon]

enca je super vec zvlast ve spojeni s mplayerem. Nemusim se pak starat o kodovani titulku

[botanicus]

Mapování přes „imap” se mi zdá velmi efektivní

Na druhou stranu mi vadi, ze je treba casto zbytecne mapovat pres map, imap i vmap to same. Co se tyce maker, mam radsi automaticke mapovani - ano, Vim to taky umoznuje, ale ma tu urcite ale ohledne nazvu. Jinak vimovska makra jsou fatalne neprehledna, coz povazuji za velky problem.

Co se tyce Vimu, je to rozhodne skvely editor, ale ma jednu podstatnou vadu – neni prilis delan pro pouziti out-of-the box. Vim, ze za to tu budu zlincovan, protoze prece "kazdemu vyhovuje neco jineho a kazdy si chce svuj editor prizpusobit podle sebe", ale na druhou stranu potreby uzivatelu se do opravdu znacne miry shoduji. Vim mam opravdu rad, ale nepouzivam ho prave proto, ze je delan tak, aby si ho kdokoliv mohl, ci spise receno musel nastavit podle sebe - ja chci, aby proste fungoval bez nejakeho hodinoveho nastavovani. Totez, ale jeste ve vetsi mire plati pro Emacs. Skvely editor, ale aby ho clovek nastavoval pul roku. Pouzivam TextMate a jsem spokojeny.

[Jan Jílek]

No a já jsem se definitivně kdysi rozhodl pro Linux a posléze BSD právě pro ono nastavování podle sebe. Pravda je, že nejsem programátor a tedy je víc o zábavě, než práci.

[Martin]

Asi opravdu budeš zlinčován, ať už to znamená cokoliv.

[Honza]

Vim mam opravdu rad, ale nepouzivam ho prave proto, ze je delan tak, aby si ho kdokoliv mohl, ci spise receno musel nastavit podle sebe - ja chci, aby proste fungoval bez nejakeho hodinoveho nastavovani.

Hmm, no ja mam svoje vypiplane nastaveni ve .vimrc, ktere nosim s sebou na flash disku. Kdyz nahodou potrebuji pracovat jinde nez u sveho pocitace, je nahrani tohoto malickeho konfiguracniho souboru dilem okamziku.

[Petr "Glubo" Sýkora]

Nepřehlednost vimovských maker je podle mne otázka zvyku. A také mám pocit, že nainstalovat kamkoliv přijdu TextMate je přinejhorším srovnatelné s dotáhnutím několika málo kb konfiguračního souboru. Mám pocit, že na Vim člověk narazí nainstalovaný řádově častěji.

[Martin]

Ve sbírce "Na křídlech tornáda" mám nejraději povídku "Skald". Troufám si odhadnout, že právě vám se bude taky hodně moc líbit.

[Martin]

Mimochodem, povedlo se mi ji ukořistit za šedesát korun v obchůdku v hale smíchovského nádraží, kde prodávají za kačku časopisy do vlaku. Mají tam i jednu malou krabici s fantasy knihami nevalné kvality, ve které jsem jednou ke svému údivu objevil i tuhle perlu prakticky zadarmo.

[Josef Kufner]

Co se týče kódování, zkus

:set encoding=utf-8

nebo do souboru připsat

vim:encoding=utf-8:

[Tom.š Ze.le.in]

Hmm, pokud se pamatuji, tak tohle nastaví *globálně* (pro všechny buffery) vnitřní kódování vim-u. Spíš bývá užitečnější fileencodings - jaká kódování se mají zkoušet, a v souboru možná fileencoding (pokud něco) - to je to, podle čeho vim rozhoduje jak soubor číst. A lze též :e foo ++enc=...