Panenko jsem chodec

18.10.2010 23:45 | Přečteno: 1175× | poslední úprava: 19.10.2010 00:03

Jeden archivní pro Amiga

Některá trápení se utopí docela obyčejně v únavě. Ať se jedná o lásky nebo o počasí. Tohle jsem večer vysvětloval panence, když mi poslala několik rozhořčených SMS, v nichž mě obviňovala z toho, že pro mne nebyla nic jiného než „náplast, která se strhne po použití.” Bylo mi líto, že se cítí takhle, ale vím jedno, když jsem s Panenkou byl a usiloval o ni, necítil jsem to jako náplast za někoho, ale jako pokus a setkání z někým o kom jsem se dost dlouho domníval, že by mohl být pro život. Bohužel panenčino váhání a nerozhodnost a nakonec i konečné rozhodnutí, že do Prahy nepřijede vše změnilo. Nepřijede, neboť nemá chuť vzít na sebe závazek, žít se mnou na hromádce. Což je termín, jež mě z jejích úst neskutečně popouzel. Lásce neříkám „ život na hromádce.”

Tahle terminologie, způsob nahlížení na náš vztah a ještě předchozí její odchody a návraty. Dávání naděje a ukončování naděje, způsobilo, že jsem skutečně necítil žádnou lítost. Spíš úlevu, že už nic nemusím řešit. Nemusím se zabývat tím jak to udělat aby se opravdu cítila dobře a měla potřebu být se mnou. Jednoduše vše skončilo a nic nezůstalo. Stejně pocit úlevy podobný tomu, kdy jsem v létě o dovolené šel po silnici z Vimperka směrem na Kašperské hory. Šel a cestou začalo strašlivě lít. Schoval jsem se do lesa, postavil stan a ve stanu jsem ten liják musel přečkat noc a den, než trochu povolil. Jídlo a vodu jsem měl tak na ten jeden den.

Ležel jsem ve stanu a čekal až liják povolí nebo přestane. K večeru trochu přestal. Upaloval jsem do Stachů od kterých jsem byl asi tři kilometry. Neděle odpoledne a mimo hotelu nic otevřeno. V ruksaku mokrý stan a na sobě mokré oblečení. V ruksaku naštěstí jedno suché kompletní. V hotelu jsem se najedl, podíval z okna a zjistil, že místo aby lejt přestalo, začalo ještě víc. Roztomilá neděle. Chvíli jsem dumal, pak se zeptal. Zeptal jestli mají ubytování na jednu noc. Napřed neměli, potom měli. Zůstal jsem do rána. Usušil jsem na pokoji stan, vypral věci u zářiče v koupelně usušil do rána. Zacvičil, poslal pár SMS a spal.

Ráno jsem se probudil. Ne slunce nesvítilo, ale nepršelo. Což mi pro tu chvíli docela stačilo. Zaplatil jsem nocleh,došel na náměstí, nakoupil proviant na schodech před samoobsluhou jsem snědl rohlíky a jogurt, kafe jsem nechal až na někam a vyrazil. Směr Kašperské hory. Bylo pod mrakem. Takové to pod mrakem, kdy víte že dřív nebo později začne pršet. Někdy je pod mrakem, ale to víte že pršet nebude. Neumím to popsat, ale vždy ten rozdíl cítím. Taky že pršet začalo, ale naštěstí až v Kašperských horách, kde jsem zrovna seděl v pizzerii. Najedl a ve vlhkém počasí cestoval směrem dál na Sušici. Počasí bylo lehce podzimní. Něco podobného jsem zažil na Novém Zélandu kde jsem sice v prosinci, ale v jejich létě, především na Severním ostrově stejně v létě o dovolené v Čechách, věděl, že je kalendářně léto, ale jinak se mi zdálo, že je příjemný konec října. A jak se tak dívám z okna dnes, tak mám podobný pocit, že je říjen. Zase není zima. Je to všechno takové beztvaré.

Cestoval jsem tedy po Čechách, měl dovolenou, ale stále jsem byl v takovém tom napětí, kdy začne pršet a dělal opatření abych měl dovolenou a ne „boj o přežití.” Samozřejmě je to nadsázka, ale uvědomuji si právě takovou tu paralelu s obdobím kolem letošních Vánoc. Napřed klid, hezké počasí, pohoda cestuje se krásně, stejně jako se krásně čeká na Panenku, protože mám důvěru v to, že když mě sama přijela navštívit, řekla, že mě má ráda. Dokonce slíbila, že chce být se mnou. Potom zjišťovaní, že počasí se může měnit a taky že se mění. takhle se to prostě střídá po dobu několika měsíců, až nakonec leje. Zrovna tak napřed několik SMS denně od Panenky, pak ustávají a posléze Panenka jednoduše končí. Nemám ji za zlé, že nedodržuje své sliby, nezlobím se nevztekám se. Jsem jen unavený z jejího chování a únava přehluší vše

Zrovna tak jako v hotelu ve Stachách a potom později. Najedl jsem se , rozhlédl, zjistil, že pro tuhle chvíli počasí nezměním. Smířil se s tím a začal jsem hledat sucho. Našel jsem. Domov to nebyl, ale pro tu chvíli pokoj na hotelu, co spíš vypadal jak ubytovna plně stačil. K odpočinku, usušení. A vědomí, že neriskuji ani zdraví a ze ztrátou zdraví ani ukončení dovolené. Cestoval jsem potom ještě skoro tři týdny. Byl to způsob léta, co mi nevadí. Neprší, není teplo není zima, ale vím, že léto vypadá zcela jinak. Při téhle dovolené jsem byl každý den unavený, moc k radosti toho nebylo. Proto ne náhodou rád cestuji ve vedru. Ve vedru je mi dobře. To jsem si uvědomil ve Španělsku, v Řecku v Izraeli a Chile. V téhle zemích jsem byl vždy v plném létě. A bylo mi tam sakra dobře. V tom vedru.

Zrovna tak mám rád vztahy, kde je horko, vášně planou. Tyhle vztahy jsou cestování ve vedru. V tom vedru, kdy jsem zpocený, někdy opruzený, ale potom když se vyleze někam na kopec usedne se rozhlídne, pak vím, že tohle je to co miluji. Dřinu, vedro, pot. Nadávám u toho, není to tak pohodlné, jako způsob cestování pod mrakem, kdy není vedro, a netrpím žízní. Jenže ani nezažiji ten nádherný pocit napití i třeba naprosto zteplalé vody. Případně koupání někde v řece v potoku a ten úžasný pocit svěžesti a možnost následného válení se ve trávě z nohama na ruksaku. Samo sebou, že se myji i když je pod mrakem. Konečně v Anglii jsem se koupal klidně i v listopadu v plavebních kanálech a různých vodních tocích. Otužilý jsem to jo. Ale letní koupání a válení to není.

Takové ty lásky, kdy to vře jsou hodně obtížné. Z Panenkou to chvíli vypadalo že to bude podobné. Než jsem zjistil, že je to cestování pod mrakem, občas slunce, co slibuje, že by mohlo svítit a hřát. Bohužel nakonec se objeví, že je to jen klamná naděje a večer místo poklidného postavení stanu, zacvičení si, rozhlédnutí a odpočinku po té celodenní dřině je vlhko. Vlhko a vlezlý chlad. Vlhko nehřeje. Před před kterým se musím schovat, co mě nerozzuří, ale ani nenadchne. Zalezu do stanu, udělám nějaké techniky ve stanu, ale žádná vášeň to není. Z Panenčina hlediska je láska a milování život na hromádce. K tomu ona nesvolí. Jestliže nesvolí nedá se nic dělat. Jsem unavený vysvětlování, že způsob života na cestě jaký žiji má svou krásu. Ona ji nevidí. Není pro ni. I když vlastně říkala, že chce lásku a spolehlivost. Ale láska obnáší vzruch. I když ze spolehlivostí se nevylučuje. Naopak.

Chodec musí mít spolehlivé boty a dobrý ruksak. Musí vědět co může a co ne. Jestli to ví. Nebojí se. Zná rizika a některá podstoupí, některým se vždy vyhne. Ale jeho život? Jeho život je život chodce pod širým nebem. Kupodivu umí žít i doma. Dokonce domov potřebuje. Umí chodit po celý rok. Ale léto z vedrem, bouřkami, občasným deštěm. Stejné jako láska plná vášní, je z těch ročních období a vztahů, čas nejkrásnější. A s Panenkou čas léta nebyl. Nikdy jsme spolu do léta nedošli. Víc pršelo. Sem tam bylo hezky. A to je pro mne málo. Jsem chodec.        

Komentáře

[Jan Jílek]

ten slíbený erotický je tady Den první

[Marcela]

Safra, to je těžká erotika

[Marcela]

PS: Tahle erotická povídka by byla prima reklama na antikoncepci. Něco ve smyslu Nevaž se, odvaž se.

[Ruža Becelin]

Jak se tomu rika - vypraveni zabavne-poucnou formou

[phr]

Jeník Chodec = Johnie Walker ?

[David Ježek]

johnny wohnny, to mi připomělo jednu anastasovu recenzi na nějaký "podmořský simulátor", který se poněkud nepovedl. bože, to je let.

[MVR]

Faktem ustava, co jsi Jane v nekterem svem predchozim blogu popsal trochu jinou formou. Po zivote plnem vzrusa je klid a pohoda nuda k zardouseni.

[fanklub.chodce]

A jak jste to zvládala Vy,Miládko (MVR)? Mít vedle sebe nadosah charizmatického Jana a NIC? Věkem jste jiná kategorie,ale na vyhaslou ženu taky nevypadáte.To muselo být velký sebezapření zvládnout to pokušení a neskončit v Janově náručí...Úplně si Vás představuji,jak jste se na něj potají dívala,když spal a snila jste svůj sen,který vám možná Jan splnil a nebo také ne.A jak to asi zvládal Jan? Potlačoval touhy po ženském klíně jógou?A nebo 50 km v těle odrovná všechny chtíče? V každým případě teď Jan našel diblíka Ritu a ta mu splňuje vše,po čem v životě toužil.I tady se Janovi vyplatila trpělivost.Nejen ,že se dočkal přízně dcery Babety,ale i životní lásky,se kterou se nenudí.

[MVR]

Charizmaticky je cestovani pesourem. To jsem zvladala perfekt, dokonce i do kopce s motorkou kdyz odmitla ject na cistej vzduch. Z kopce jela vyborne, s autem to je horsi, do kopce ho nevytlacim. Charizmatizmu ma Jan nadmiru, vubec by mu neuskodilo podelit se o nej s temi co ho nemaji ani kapku.

[fanklub.chodce]

Požádám,Miládko,Jana,aby Vás skropil troškou charisma

[Jan Jílek]

charisma je nepřenosný

[Řit-Gabriely]

To děláte přes čas ve své bance Řiťko, že se nesmíte přihlásit ?

[MVR]

Šismankot, Fanclube...

[Jan Jílek]

pokračování erotiky Den druhý tady.

[Marcela]

Spodní prádlo, co si večer ještě před spaním posbírala a vyprala, bylo suché. Jeho zubním kartáčkem si vyčistila zuby.

Na jednu stranu byla Saša hospodyňka, na druhou čuně . Cizí kartáček bych do pusy nikdy nedala.

[JS]

A s oralnim sexem problem nemate?

[Marcela]

Proč se ptáte?

[JS]

No proc... kdyz vam dela problem cizi kartacek? Cert vem oralni sex, vzdyt to se vlastne ani nemuzete libat..

[Marcela]

Ono je "trošku" rozdíl, ocucávat kartáček X miláčkova ústa .

[Dalibor Smolík]

Autor tohoto příspěvku mě překvapil. Čekal jsem to od někoho jiného .. ale čekat se tahle poznámka dala na sto procent

[Marcela]

Pan JS se nezdá, viďte. Taky jsem čekala podobnou reakci, jen taky od někoho jiného.

[Dalibor Smolík]

Ano, od vašeho věčného obdivovatele, se kterým se občas škorpíte !