Slunovrat

25.10.2010 21:24 | Přečteno: 1108×

Přiblížil se opět čas Slunovratu. Pomaloučku se začne den prodlužovat a i když zpočátku zcela nepatrně, najednou si z údivem uvědomím, že den je delší světla je víc. Krátký a dlouhý den hrál v mém životě dlouhou dobu velkou roli. Především u plavby. Jezdil jsem v dobách (na vysvětlenou, plavci u ČSPLO nikdy neřekli, že se plaví, ale jezdí), kdy radary byly zaváděny pomalu a zvolna. Většina starších kapitánů jim příliš nedůvěřovala a navíc mimo horního Labe nebyla trat nikdy natolik přizpůsobena pro práci s radarem. Tedy v době kolem Vánoc kdy je tma nejdelší a světa málo se po proudu jezdilo jen za světla, proti proudu za tmy, ale nebyl to nějaký zvláštní med, přestože rychlost plavidel nebyla nijak zvlášť vysoká.

V létě bylo lépe, vstávalo se kolem čtvrté. To ostatně i v zimě, pokud se jelo proti proudu, ale v létě se vyjíždělo za světla a většinou se za světla zastavovalo. Ráno se vytáhly kotvy a ten kdo netočil, si ještě šel lehnout. Málokdy se jezdilo takzvaně „skrz.” V zimě to bylo podobné. Vstalo se ve čtyři, ale už to bylo obtížnější. Ne všude se dalo jezdit potmě a muselo se svítit, u světel se pomáhalo nasvěcovat, protože vybavení nebylo až takové aby jej jeden člověk byl schopen ovládat sám. Navíc bylo dobré víc očí. Víc očí víc vidí.

V takovém čase si plavci váží každé chvilky denního světla. Pokud svítí měsíc a díky tomu je dostatečně jasná noc, pak je poměrně dobře. Ale to čekání od čtyř hodin na rozednívání se někdy zdálo nekonečné. Stačilo mizerné počasí a najednou si každý uvědomoval jak je řeka úzká, vody málo a zrak slabý. Byly to jednoduše nervy. Ale jet zrána do světla bylo vždy lepší než jet večer tmy. Pod Magdeburgem se dalo jezdit i po proudu potmě,a ale to stejně málokdo dělal. Většinou se dojelo na kotviště a hezky jsme se v zimě vyspali až do světla. Pokud se nejelo na termín. Potom se jede co to jde.

Vnímám, že jsem vlastně i v moderní době po většinu svého života připoutaný ke zkracování a prodlužování dne. Slunovrat jako takový byl a je pro mne důležitý. Víc než třicet let jsem pracoval venku pod širým nebem. Mám pod kůží, to střídání ročních období, krácení a prodlužování dne. Vždy vnímám ten rozdíl ve tmě v listopadu a nebo třeba v lednu. Jako bych fyzicky cítil jak ta tma řídne. Už to není ta hustá neproniknutelná tma listopadová a prosincová, kdy přibývá. Ale tma co se prosvětluje tím že ubývá.

Hodně vnímám důležitost světla na cestách pěšky. Je zajímavé sledovat jak se na jaře den ode dne prodlužuje a od konce června zkracuje. Napřed nepozorovaně o minuty, ale v srpnu už je to o hodinu. V roce 1997 jsem 29 srpna vystoupil v Doveru a vydal se na cestu Británií na sever. O té cestě jsem psal několikrát. Právě mimo jiné to byla zajímavá cesta tím jak se čas světla zkracoval. Musel jsem se tomu přizpůsobovat. Musel jsem se naučit úplně jinak přemýšlet o vzdálenostech. Najednou jsem byl v situaci člověka, jehož životní rytmus určuje především příroda. Bezpečně existovat už není jen rozsvítit a vlastně se nic neděje. Za světla musím najít bezpečné tábořiště, postavit do tmy stan, a pak trávit mnohem více času potmě, než za světla.

Bylo to zvláštní právě tou možností toho delšího času, který jsem strávil ve stanu bud při svíčce četbou a nebo cvičením nějakých mentálních technik a přemýšlením. Uvědomoval jsem si mnohem více než v létě, jak asi kdysi skutečně žili lidé, kteří svítili loučí, nebo měli světlo z otevřeného ohniště. Dlouhá noc a tma v nich pravděpodobně stejně jako ve mě vyvolávala různé duševní stavy. Na pěším putování je právě tohle velmi důležitým aspektem. Samotný člověk ve tmě. Odkázaný sám na sebe. Na svoji odvahu a schopnost nepropadnout panice. Ve tmě se všechna nebezpečí zdají mnohem větší, mnohem bližší než za světla.

Cesta na Gibraltar byla delší, obtížnější než po Británii díky prošlému terénu, ale cesta po Británii na podzim byla zase výraznější právě tou přibývající tmou, mlhami delší samotou ve tmě. Nejen chladem, ale i mnohem větší proměnlivostí počasí. Podzimní vítr v chladné noci je zcela jiného druhu, než vítr v létě. Z psychického hlediska. Je mnohem naléhavější. Na lodi tomu bylo podobně. Paluba v noci má mnohem víc úskalí než ve dne. Pokud se jede a je potřeba něco udělat musí se to udělat potmě aby ti co na palubě pracují neoslnili toho u kormidla a neohrozili bezpečnost celé lodě.

Ve stanu kdy ležím, vítr fučí, je chlad, jsem schovaný v teplém spacáku si vždy uvědomuji tu sílu, jež je kolem mne. Najednou cítím svou omezenost, cítím, že přes všechny své pokusy o naprostou jistotu, vždy jsem ten slabší co se světa týče. Nejsem úplně pánem ani nad svým životem, natož nad přírodou, kterou sice s ostatními lidmi měním, ale stejně ta násilná změna se část otočí proti nám Od chladu a naprosté nepohody vás dělí jen slabé plátno stanu, nepříliš silný plech nebo prkno lodi. V tom stanu to ale cítíte mnohem naléhavěji. I když na řece, kde plují ledy a stojíte zakotveni do doby než zajedete do bezpečí ochranného přístavu jsem ohrožení také vnímal velmi úporně. Ono to ohrožení je navíc zcela reálné.

Zažil jsem několikrát skutečný strach na tak malé řece, kterou Labe v podstatě je. Plovoucí ledy, tma kdy nevidíte, jestli ještě stojíte na kotvách a nebo už sakujete někam do buny, protože neslyšíte, pro ledy narážející na bort, jako normálně skřípění a škrábání špatně držící kotvy. Kotvit v ledech a potmě je vždy, tedy alespoň pro mne byla situace nahánějící strach. Stejně tak stan ve tmě, co se zmítá v poryvech větru a vy doufáte, že váha vašeho těla udrží stan a on neulítne.

Vítr, liják připomíná, že jste v situaci, kdy se musíte jen udržet v suchu a teple. S tím co máte. Zkouší to vaše sebevědomí. A pocit úlevy, když se rozjasní a vy najednou vidíte, že je to sice nepříjemný déšť a vítr, ale jen obyčejný déšť a obyčejný vítr. Zvuk větru ve dne a zvuk větru v noci je zcela rozlišný, stejně tak jako narážení plovoucích ker ne bort ve dne a v noci. Nejsem žádný velký strašpytel, ale tohle velmi rozeznávám a vždy vnímám onen psychický rozdíl mezi tím co je a co není vidět. Prožívání stejných věcí ve dne a stejných věcí v noci je rozdíl jako mezi nebem a dudy.

Není to ochromující děs. Pouze takové, většinou příjemné šimrání strachu po zádech. Sice někdy pravda strach šimrá víc, ale nedrtí. Spíše otužuje. Tak jsem si vlastně v posledních dvou dnech uvědomil co všechno pro mne znamená Slunovrat, Vánoce, světlo, a spoustu jiných pro mne pocitově důležitých věcech.

Na tom rozdílu mezi osamocením na cestě a třeba společností na lodi si uvědomuji důležitost lidského společenství. Strach snáším jinak ve společnosti lidí, než o samotě. Ale obojí jsem potřeboval prožít, abych si uvědomil právě ten rozdíl. Znát jen jedno cítil bych se ochuzen. A zároveň si uvědomuji svou potřebu občasné samoty a pocitu vydanosti živlům, abych mohl skutečně vychutnat lidskou společnost a přítomnost druhých lidí, bezpečí skytající.

Prosinec 2006        

Komentáře

[Martin Petr]

Super. Ať mi nikdo neříká, že teď píšete stejným stylem jako kdysi. Nevím sice, co se přesně u Vás změnilo, ale tyhle Vaše blogy jsem kdysi fakt žral. Bez zbytečných řečí o pravici a levici, zápisy o cestování, každou chvíli něco o "své milé" (schválně, kdy naposled jste tohle slovo použil? ). Ale život je holt změna, tak jsem vděčný i za tyhle archivní zápisky, dík.

[M-train]

Souhlas - takový styl a téma blogu se mi také četl pěkně, to bych si klidně koupil v knižně, do kapsy na cesty.

[Jan Jílek]

Nepovídej m-traine, od klepíře bez talentu?

[M-train]

Já nemám problém uznat, že se mi něco líbí, a je mi jedno, od koho.

Pokud chcete vyvolat flame, tak neprovokujte, už vám to napsalo víc lidí

[Jan Jílek]

Flame? Ten tu vyvolávají jiní. Ne já. Mě flame nevadí.

[kralyk z abclinuxu]

Flame? Ten tu vyvolávají jiní. Ne já. Mě flame nevadí.

Je sranda, jak v tomto komentáři poslední věta prakticky vyvrací ty před ní

[Jan Jílek]

To že mi nevadí, králíku, neznamená, že ho vyvolávám. Přemýšlej.

[kralyk z abclinuxu]

Já vím. Samo o sobě ne. Chce se ale podívat na styl jakým jsi to napsal a jiné komentáře... Proto jsem tam taky napsal to prakticky. No ale co, mám pocit, že jsme se dostali do flejmu...

[Jan Jílek]

Já vím, prostě píši o jiných věcech, ne tak romantických. Ale třeba to zase zkusím.

[AsciiWolf]

Hlavně se pokuste vynechat z blogpostů ty zbytečné politické narážky.

[Jan Jílek]

tak já myslím, že píši o čem chci, stejně jako kdokoliv jiný.

[Martin Petr]

Určitě zkuste, já si rád počtu zase něco nového.

[Dalibor Smolík]

Na ten slunovrat si ještě bohužel trochu počkáme - ještě skoro dva měsíce .. Inu což, nějak je přečkáme

[Marcela]

[MVR]

Hezky se to cte. Dokonce se me zmocnil i ten neprijemny pocit kdy si clovek nevericne uvedomuje jak je proti prirode, zivlu bezmocny. Uzasle s uctou vnimas jeji nezmernou silu. Zazila jsem to. Boure, svetlo se stridalo s tmavym pritmim. Lod (tonaz si nepamatuju) se vyhoupla na vlne, svetlo, pak sjela po vlne 6m dolu bokem, okna zavalila voda, tma. Za svetla nadeje ze to preziju, dole napjata uzkost jestli se znovu vyhoupnem po druhem boku, neprevratime, nenarazime na neco. Ten pocit kdyz se clovek diva pravdepodobnosti smrti v tvar neumim popsat. Nejak tu realitu prijmes. Nepanikujes, nemas strach. Pohrouzis se do sebe, nemyslis, ztratis pojem o casu, tajis dech.. A cekas. Po podobnych dobrodruzstvich je obycejny zivot nudny. Prozit ten silny pocit vzruseni, bezmoci, byt jim uchvacen, laka znovu a znovu. Mozna proto asi tak rad cestujes, vzpominas na plavbu Jane. Pro ten okamzik kdy zijes naplno vsemi smysly.

[Dalibor Smolík]

Zazila jsem to. Boure, svetlo se stridalo s tmavym pritmim.
Také jsem měl takový zážitek. Bydlel jsem v šestém patře poměrně vetchého paneláku kdesi v Albánii. Byla hluboká noc a najednou mě vzbudil hrozný náraz, posunutá skříň, obývák plný věcí vyházených ze skříně. Všude tma a strašný hluk. Popadl jsem dvouměsíčního syna a postavil se s ním mezi futra .. Bylo to jako na lodi. Po chvíli bylo po všem. Kouknu z okna a celé město sedí na ulici. 5,9 stupňů Richtera. Nosná zeď měla deset centimetrů širokou škvíru. Nehezký pocit ..

[MVR]

To je zajimave, Dalibore. Nevim, jestli se zemetreseni typicky stavaji v noci nebo i ve dne. Zazila jsem dve mensi, to pokazde vyskakaly jen sklenicky, talire z polic. Pokazde v noci. A to hluboky zabruceni potom, to je nezapomenutelny zvuk. Vzpominas na nej?

[Dalibor Smolík]

Na ten zvuk se zapomenout nedá. Zdálo se mi o tom občas ještě pár let . Jinak poskakování skleniček, houpání lustru, to jsme měli každých 14 dní. Na to si člověk zvykne. Ale aby se vylila voda z vany a chleba z pultu letěl 3 metry daleko, to už bylo na mě moc ..
Jen pro vysvětlení - voda musela být ve vaně stále. Voda tekla jen 2 hodiny denně

[Jan Jílek]

Zažil jsem zemětřesení v Řecku, na to s e skutečně zapomenout nedá. Ta ztráta jjistoty, kterou skýtá pevná půda pod nohami.

[MVR]

S vodou se musi nekdy na jihu hodne setrit. V jedne zemi jsme videli na farmach strechy vykoumany tak aby schytaly kazdou kapku deste, skladovali ji v podzemnich cysternach. Pili ji lidi i dobytek. Nemeli jsme na vybranou, pili jsme ji taky. Pak nas brisko moc a moc bolelo.

[Jan Jílek]

Pak nas brisko moc a moc bolelo.

Jo to znám z Chile. Pro jistotu jsem ji vždy převařil. Tedy ze zdrojů kterým jsem nevěřil, ale i tak jsem dostal průjem.

[Dalibor Smolík]

To mi vykládejte My jsme jsme v takových podmínkách pečovali o novorozence, plínky a tak - voda jen v 6 hodin ráno hodinu a v 6 hodin večer, prát se o ni s celým barákem, ve sklepě tekla trochu déle, v bytě 38° C, žádná klimatizace, nic.. takže správné dobrodružství.

[Jan Jílek]

V Izraeli v arabské vesnici jsem dostal vodu a taktéž sem se z ní zesral jak dobytek. Jinak se to nazvat nedá.

[Marcela*]

..strechy vykoumany tak aby schytaly kazdou kapku deste, skladovali ji v podzemnich cysternach.

Tohle by bylo rozumné zavést i v našem pásmu. Jako užitkovou vodu na splachování, zalévání, do bazénů...Voda je a bude čím dál vzácnější a dražší. Podzemní zdroje slabé, povrchové často znečištěné. Naštěstí už jsou přísnější zákony ohl. přepadu žump do potoků. To není ideologie-ekologie, to je nutnost...

PS: Na chatě to takto funguje, na mytí a zalévání používáme dešťovku, na vaření vodu ze studny. Průjem letos nebyl .

[Dalibor Smolík]

My bohužel vodu na chalupě stále nemáme pitnou. Pozůstatky hnojení z dob JZD .. Tak si ji na pití a vaření vozíme z domova.. Jinak souhlas, s kvalitní vodou je třeba opravdu šetřit.

[kotyz]

jo, ten prepad do potoka zrovna mame a bude se to muset komplet cely predelat ...

[Marcela*]

Třeba pak ubudou sinice, když to udělá každý. Já se letos v létě zas jednou chtěla vykoupat v rybníku /jako že koupaliště, s travnatou pláží, se vstupným.../. Pro jistotu jsme si ho obešli z druhé strany, a když jsem viděla tu svítivě zeleňoučkoku barvu při krajích, radši jsme se přemístili k chlorovanému bazénu.

Aspoň ten dojem z průzračné azurové vody byl lepší. Sinice mi připadají ještě jedovatější než chlór.

[kralyk z abclinuxu]

Tohle by bylo rozumné zavést i v našem pásmu. Jako užitkovou vodu na splachování, zalévání, do bazénů..

Takhle nějak to máme u nás doma A ještě to je nakombinovaný se studnou...
Akorát ten bazén se z toho obvykle musí vynechat, protože to je pak mnohem náročnější na čištění a člověk do toho nasype hrozný chemie...

[kotyz]

staci sul. ta to chvili udrzi. tu vodu z kohoutku.

[Marcela*]

Někdo říkal,že je dobrá písková filtrace, prý je z ní křišťálová voda . A myslím, že cenově už to není taky zlé, podle velikosti bazénu...

[kralyk z abclinuxu]

Jó, ta tam je. Je dost dobrá, ale pověsti o ní někdy trochu přehání...

[kotyz]

sezen si u lecitele diamantovou vodu a nalej ji tam (dam ti na jednoho kontakt). uz se ti voda nikdy nezkazi. a pomuzes tim taky previbrovat planetu do vyssi dimenze

[Jan Jílek]

sezen si u lecitele diamantovou vodu

Stačily by k uzdravení pravý diamanty?

[kotyz]

ty snad o takovym zazraku pochybujes?

[Jan Jílek]

jsem lehce skeptický

[kotyz]

ja ne. ja rikam na rovinu ze vetsi picovinu sem jeste nikde nevidel/neslysel. urcite je to vynalez astara serana, ale o tom se taktne mlci, aby to slo lip na odbyt. nektery vykukove to dokonce prodavaji a dost si na tom namasti kapsu. podobne jako ted ten hit - chlorovy belidlo s kyselinou citronovou alias lek na vsechny nemoci sveta vcetne rakoviny. proti tomu je ta diamantova voda aspon neskodna. ale zas ty kecy o ozivly geometrii a vyssi vybracni harmonii a jak to pomuze zemi previbrovat na vyssi energetickou hladinu a ze to je snad primo od boha ... ruzny zdroje se lisi jenom tim kolik naboznejch kecu k tomu pripisou. na nekterejch hardcore ezoterickejch webech je to fakt zuzo poctenicko

[kralyk z abclinuxu]

Mně nejvíc dostalo takovýto "Léčivá Diamantová voda obsahuje více než 900 informačních kódů. Jsou to např. kódy minerálů, vitamínů, hormonů aj" a taky "Na základě přesných pokynů a informací, které jsem získala v meditaci, se mi začaly tvořit krystaly z Diamantové vody. Nejdříve vznikly krystaly se znaky egyptských hieroglyfů". Vůbec je to celý neuvěřitelně vtipný.. viz tady

[whistleblower]

a to jste jeste nevideli zmrzlou panenku marii v lahvi od mineralky

[Dalibor Smolík]

Já tu diamantovou vodu mám. Nevím, zda funguje, ale rozhodně rostliny po ní docela bují

[Marcela*]

Hezký. Jen místní skeptici Vás asi rozcupují .

[kralyk z abclinuxu]

Ale kdepak... Není proč Daliborovi nevěřit, že po tý vodě kytky bují. Je přece prokázáno, že je nezávadná

[Dalibor Smolík]

Hlavní důvod asi je, že ta "diamantová" voda je delší dobu natočená. A kytky nemilují zalévání vodou natočenou přímo z kohoutku

[kralyk z abclinuxu]

To je pravda - kvůli chlóru. Co si vzpomínám, tak babička nechala vodu vždycky pár hodin odstát (aby chlor vyprchal), a pak teprv zalívala. Tohle zřejmě bude podstatou diamantové vody

[kralyk z abclinuxu]

lol

[Marcela*]

Aha, tak díky za vyjasnění.

Pak se ještě dělají na koupání přírodní jezírka, kde je oddělená část koupací a část s vodními rostlinami, které mají čistící schopnost. Koupat se společně s ochočnými rybkami může být sice fajn, jen nebýt tam kalnější voda a dravý vodní hmyz, jako např. larva vážky, brouk potápník..

[kralyk z abclinuxu]

Přírodní jezírka jsou fajn, ale pokud se dobře vzpomínám, jsou hodně drahý...

[Marcela*]

Bagrování + fólie, práce, oblázky, osázení rostlinstvem, přívod, odvod vody, ... No dráž než sériové nadzemní bazény vyjde určitě. Je to asi spíš zatím pro fajnšmekry.

[MVR]

Voda je a bude čím dál vzácnější a dražší.

S tim spousta vedcu souhlasi i nesouhlasi. Za 40 let by mel polarni cup rozmrznout natolik ze bude vody dost. Uz ted se provadi odchyt plovoucich ker, pristni voda na prodej. Pocitaji s tim ze se uvolni zasoby zdroju doposud nedostupne pod ledem prave v okamziku kdy jinde zasoby dojdou (zdroju i potravin). Severni zeme jako treba Rusko se tim padem stanou nejbohatsimi a nejmocnejsimi zememi na svete. Predvidaji mohutnou emigraci populace na sever.

[kotyz]

my taky? nebo sme uz dost na severu?

[Dalibor Smolík]

Já bych nejraději migroval do Plzně

[kotyz]

tam to nemam daleko.

[Dalibor Smolík]

Po dálnici od nás za chvíli, ale pak asi pěšky zpátky

[Jan Jílek]

Z Radnice do Plzně fakt není daleko pěšky. Šel jsem to třikrát.

[kotyz]

vitejte v hlavnim meste piva

[MVR]

V jednom hotelu vyskakovaly sklenicky z polic i bez zemetreseni. Talir/pribor pochodoval fofrem pod stul pokazde kdyz kolem projel nakladak nebo vlak.

[Jan Jílek]

Tak jsem si zavzpomínal na plaveckou slávu Plavali plavci