Kompletní odpověd pro Caroline

11.4.2010 02:26 | Přečteno: 1281× | poslední úprava: 11.4.2010 02:35

Najít správnou odpověď to dá práci a musí být k tomu účelu položeno mnoho otázek a být vysloveno mnoho slov. To by mohla být asi odpověď Caroline, která se v jednom komentáři ptala na důvody pro něž píšu svůj blog. Strávil jsem roky v psychoterapeutických výcvicích, učil jsem se sledovat svoje pocity, svou mysl za pomoci jógových a zenových technik a přesto je spousta odpovědí, na které jsem nedosáhl. Naučil jsem se že je dobré naslouchat druhým lidem a přesto někdy neslyším, protože jsem třeba unavený, nebo se mi jednoduše nechce. A teď se na mě chce abych přišel na to proč píši provokativní blogy? To bude teprve fuška

Četl jsem spoustu intelektuálních úvah o událostech, lidského chování abych nakonec zjistil, že se některé věci stanou jen proto že už se jich nahromadilo hodně. Je to stejné jako když se nečistí les, bud ohněm, nebo mechanicky. Pokud se tam nahromadí příliš mnoho paliva je intenzita požáru podstatné vyšší. Než by mohla být při správném poměru. Ale jaká je ta správná míra čistoty lesa? Většinou ani neumíme najít míru, která by zabránila tomu aby se některé události neděly. Oni se dějí. A nemusí nikdo udělat ani chybu. Nahromadí se to a poslední kamínek spustí lavinu, která smete úplné všechno. Lavina se zastaví, povodeň odteče a svět funguje dál. V roce 2002 byla u nás největší povodeň, jakou historie pamatuje. Pět let předtím byla druhá největší povodeň v historii této země. A hledali se viníci. Jednoduše jsme zapomněli na to, že viník vůbec nemusí být. Pouze hodně pršelo. Shoda událostí, shoda okolností. V lidském životě je to mnohdy také tak.

Viděl jsem ctihodné muže, kteří celý život byli oporou svým ženám, vzorem svým dětem. Nikdy nikdo je neviděl opilé, nikdy nikdo je nepovažoval za nepoctivé a přesto skončili jako nevěrohodní dlužníci a sobci, co bezohledně prohráli, promrhali rodinný majetek a s dluhy, které pravděpodobně nikdy nebudou schopni zaplatit. Vše se většinou událo během poměrně krátkého období jejich života. A vůbec to není o tom že by si neuvědomovali co se děje. Pouze jen neznali tu míru toho, kdy je už tolik naloženo, že plamen vznikne sám od sebe. Nikdo nemusí ani škrtnout. Samovznícení se tomu říká. V momentě, kdy se nahromadí správný poměr už to jede. Kdo zná skutečně tu správnou míru, kdy se to nevznítí.

Tak co mě vede k tomu abych si psal blog? Sám dobře nevím. Nikdy jsem nemiloval psaní. Jako dítě jsem byl nešťastný, když jsem měl něco psát. Vždy jsem měl potíže z rukopisem i pravopisem. Přesto že jsem hodně četl. Uměl jsem vybraná slova a umím je dodnes. Většinou jsem nedělal chyby v těchto věcech. Ale interpunkce, souvětí atd to byl a je dodnes můj problém. Nikdy mě nezajímala gramatika. Nepsal jsem a tak jsem ji na nic nepotřeboval. Ale možná hledám tu míru, aby ve mě nezůstávaly slova co bolí.

Kdysi jsem jen tak z plezíru napsal článek do soutěže, která se zabývala abstinencí a osudy těch co abstinují. Bohouš Šourek to přepsal do čitelné podoby a gramaticky upravil. Nedovolil jsem mu změnit styl. I přesto že mě přesvědčoval, že by to dílku prospělo. Odeslali jsme to a já jsem na to zapomněl. Na na setkání socioterapeutických klubů v roce 1988 se soutěž vyhlašovala. Šli jsem do hudebního divadla na Václaváku, kde bylo jakési plenární zasedání a vyhlášení výsledků. Přitočila se k nám holka a ptá se „Ty jsi Jílek?” Říkám že jo. A ona. „Vyhrál jsi soutěž.” Čumím jak trmickej pes a nestačím se divit. Jakou soutěž? A ona. „Přece literární, budeš to muset přečíst.” To jsem teprve zíral. Ještě z toho mám fotku. Z toho čtení. Sedím, čtu, v sále třista lidí. Vedle mě Skála a Halík.Ten tehdy dělal psychologa u Apolináře. Hodinu předtím mě taková situace ani nenapadla. Snad i proto píši. Třeba proto že zázraky se dějí.

Chlap, co má potíže pokud píše rukou po sobě něco přečíst, kterému to gramaticky někdo musí upravit, aby tam nechyběla interpunkce a další maličkosti, najednou vyhraje literární soutěž, které se účastnili lidé s podstatně lepší vyjadřovací schopností i stylem. A vyšším vzděláním. Ani tohle mě ještě nenastartovalo. Už zmiňovaný Bohouš Šourek uměl a myslím že pořád umí napsat obrovskou spoustu slov o tématu, kde já mám potíže se k věci vyjádřit na dvě stránky. Maximálně. Obdivuji kolegyně, které každou terapeutickou skupinu dokáží neuvěřitelně popsat. Co všechno viděly, co i myslí, že se tam dělo. Tohle jsem nikdy neuměl.

A přesto jsou lidé, co říkají. "Piš, čteme tě." Tak píši. Dal jsem si odmlku ve psaní asi patnáct let. Až v roce 2003, kdy jsem marodil, jsem začal psát o svých cestách. A zároveň o svých zkušenostech s terapii, se závislostí. A zase to lidi četli, zase je to zajímalo. Přesto jsem si dal jsem si odmlku víc než dva roky. Po dvou letech jsem najednou měl a mám potřebu psát co jsem viděl co jsem zažil, co si myslím. Jen tak. bez důvodu.

Píšu protože mi to dává kontakt s druhými lidmi. Trochu jiný než ten na ulici, v tramvaji nebo jinde. Lidé reagují, souhlasí, odmítají, pochybují, vysmívají se. Je to možnost jít s kůží na trh a přitom nemít pocit, že někoho tím obtěžuji. Jen ten kdo chce přečte a zareaguje. Nemám potřebu změnit svět. Mám potřebu mluvit s lidmi. S lidmi, kteří jsou ochotni touto formu se mnou být v dialogu. To je celé? Myslím si že pokud přijdu se svým příběhem, můžou někteří uvidět naději. Mít naději není málo. Pro mne je to základ žití.

Samotného mě někdy překvapuje, jak se moje texty čtou mě samému, pokud k ni přistoupím s odstupem času. Jako by ke mě mluvil někdo jiný, někdo koho moc neznám. Píšu o velrybách, stopařích, svojí matce, uškrcených holkách a o svých cestách, či láskách. Ale ty slova zní nějak jinak. Snad i proto píši. Je to kouzlo, které se vynořilo. Kouzla máme rádi snad všichni. Napsat mohu víceméně co chci, ale jen určitá skladba mi dává možnost zažití toho kouzla. Je to tedy dobrodružství.

A já jsem dobrodruh. Vždycky jsem byl. Vždy jsem miloval ty neohrožené muže co objevovali svět. A vyznali se v něm. Zjišťuji, že psát, znamená objevit nový svět. Všechno už bylo napsáno, ale zdá se že je možné ještě napsat něco co nikdo nenapsal. Třeba o tom, že někde jsou vorvani a já jsem je neviděl, a byl jsem z toho smutný. Nebo napsat o brankářích, co jsou ti poslední. Ti kteří mají odpovědnost poslední instance. Třeba se chci víc vyznat ve světě.

Vyznat se ve světě a být poslední instance není vždy záviděníhodný úkol. Ale poslední instance musí být. Na hřišti i v životě. poskytuje to malou jistotu v tom zcela nejistém světě, kde většina z nás touží po jistotách a všichni víme, že nejsou. Pojišťovny jsou toho důkazem. Poslední instance také může být i úlevou, nebo zcela ztracenou nadějí. Tohle všechno si uvědomuji jen když jsem v kontaktu s lidmi a nebo při psaní. Vrátím se k tomu nahromadění. Zřejmě se toho nahromadilo hodně a je nutné to trochu probrat aby ten požár nespálil i to co shořet nemusí. Prý se to tak dělá. Malé požáry se nechávají hořet protože je to přirozená forma jak nedopustit totální katastrofu. I to může být důvodem Carolino proč píši provokativní blogy. Jestli najdete v mých blozích odpověď na jednu jedinou otázku, na kterou hledáte odpověd, tak i proto. Spokojená?

       

Komentáře

[JS]

Ten duvod, proc pisete blog je jasny - jste rusky spion, ktery do tech blogpostu vklada informace pro centralu. Proto tolik vzletnych slov.

[Jan Jílek]

Omyl, jsem imperialistický špion, co chce nadvládu kapitálu.

[Jan Jílek]

Ale podle příkazu

wc -w 

jich je tam pouze a přesně 1225. Hodně nebo málo?

[gass]

Pane, vy jste vdova!

[=^..^= AmigaPower®]

A teď se na mě chce abych přišel na to proč píši provokativní blogy? To bude teprve fuška

...ale nebude, stačí napsat: "abych vám dokázal, že ho mám většího, než vy všichni tady dohromady" (a 1213 slov ušetříte)

[Jan Jílek]

Nebudte závistivej. Jednou dorostete a vyspějete.

[=^..^= AmigaPower®]

Jak nemam bejt závistivej, když mam poslední tejden dojem, že jedinej samec na světě je Jílek. Asi moc čtu :/

[Jan Jílek]

Tím to nebude, prostě už je mi dost let a mám bohatou minulost a klidně si poslechnu i jiný příbějy, ale mám pocit, že dnes chlapi mají zájem bud o chlast, fetování nebo PC, tak jim chci říct, že ženský mají taky dobrej hardware.

[=^..^= AmigaPower®]

Jenže mně už nebaví nic, asi potřebuju nějakou terapii

[Jan Jílek]

No jo, terapii. Čeho?

[=^..^= AmigaPower®]

Pesimismu?

[Dalibor Smolík]

ženský mají taky dobrej hardware.
LOL, tak to rozhodně mohu potvrdit. Ovšem pozor občas na viry!

[Jan Jílek]

Jako nějakej open source v tomto směru by nebyl? Bezvirovej?

[Dalibor Smolík]

Ženské open source neexistují. Vždycky za to něco chtějí.

[rita-gabriela]

Příchod ženského elementu na abclinuxu způsobil nejen lavinu smajlíků a růžových obrazovek a červeného zatmění před očima, ale už i hledání centimetru ... Pěkný

[=^..^= AmigaPower®]

Centimetry už tu byly, ale tady nejde jen o dýlku, ale i o datovou propustnost.

[kralyk z abclinuxu]

Příchod ženského elementu na abclinuxu způsobil...

Fandíte si. Holky/ženy už tu byly a jsou odpředtím
No neříkám, že hodně...

[=^..^= AmigaPower®]

Kralyku ty hochu bdělý,
smím-li ti složit kompliment?
Ženy ty by tě všechny chtěly,
ty jsi holt "jiný sortiment".

Rozpálili se ti lítka,
stane se, teď už to vím.
Hochům ve tvém věku zřídka,
napříč všem těm diskusím.

Slova tvá jsou příliš skoupá,
nelámej však nad tím hůl.
Tahle paní není hloupá,
navzdory tvým předsudkům.

Vystup z té své skořápky,
uvolni se ze svých pout.
Chyť tygřici za drápky.
a zkus jí je přistřihnout.

Však, jako muži nedá mi,
pozvednout z mokrého listí.
Hozenou rukavici od dámy,
a kondom, ten to jistí.

Jestliže chcete Kralyka,
kašlete na to zcela.
On je to děsnej úchylák,
a nevyšla byste celá.

Ač smutná, nebo zhrzená,
je jedno, z čí to viny.
Ať věrná, nebo nevěrná,
nechte promluvit činy.

Vím, vy jste ten typ ženy,
ať už jen firt, či až nevěra,
Co dokáže vybrat z "menu"
kvalitu amigapowera.

Když si to celý představim,
v mých rukou vaše prdýlka.
Klidně si za vás odpovim,
budete myslet na Jílka...

Zvítězí slova a gesta,
na úkor nás všech vtipálků.
Já budu dál jeden ze sta,
čistit si dál brejle na dálku.

A kdyby svět fakt byl jináč,
kdybyste chtěla dobrej sex.
Napište "cokoliv" před zavináč,
to všecho s ".cz" za "devonrex"


zdar amigapower

[kralyk z abclinuxu]

Lol
Co říct na taký básnický výpad?
Pokud "jiným sortimentem" 5% menšinovost míníš,
pak to nebude můj případ.
Mně ženy přitahují spíš.

Ovšem každý pán má jiné přání.
Jeden kratší vlas má rád,
druhý dlouhovlasou nahání.
Aby mu ji nevzal kamarád.
Tisíc lidí tisíc chutí má.
Ta, co jednoho možná nudí,
v druhém jiskru jistě vzbudí.
Někdo nad tím nedumá.

Nikoho nechtěl jsem urazit - postřeh to jen faktický.
Nenech se však zarazit, použij nástroj falický

[=^..^= AmigaPower®]

já nechtěl říct ře si buzik, ani v křeči ne, tos to teď vyblil jen tak, zbytečně...

[=^..^= AmigaPower®]

sem ožralej, já to fakt nechtěl prásknout...

[kralyk z abclinuxu]

V pohodě, nejsem ten typ člověka, co by se kvůli tomu urážel Víš co by bylo supr - kdybys měl někde vedle uživatelskýho jména nějakej "měřák" nebo "budík", kterej by ukazoval promile Nemusel by pak pokaždý vysvětlovat, že máš něco v krvi. Možná se to dá i vepsat ručně, neívm...

[=^..^= AmigaPower®]

Jsem myslel, že je to u mně už takový nějaký automatický...

[=^..^= AmigaPower®]

počkej, to neni blbý, alkometr s datovym výstupem, analizovalo by se to v počítači podle promile, jakou patičku bych měl Nechtěl by mi někdo neco takovýho napsat?

[Dalibor Smolík]

Bacha na to! Co kdyby někdo navrhl zákon, aby se k internetu smělo přistupovat jen ve střízlivém stavu, jako je tomu dnes u auta?

[kotyz]

to chci videt jak by dohlizeli na dodrzovani

[=^..^= AmigaPower®]

...tak bych do tý trubičky místo dejchání prděl

[bazil]

Jsem rád, že poslední dobou tolik píšete ... je radost přečíst si nějakou "Jílkovinu"

[Marcela]

Tak už jsem tu zpět z lesa , trochu prokřehlá. Koukám, že Vás k ránu napadají docela upřímné myšlenky . Nedejte se prosím odradit různými krotiteli, i občasná studená může posilovat imunitu.

Však živel se jen tak zkrotit nedá...