Začátek je bezvýznamný

9.5.2010 22:09 | Přečteno: 1140× | poslední úprava: 9.5.2010 22:28

Povídal jsem si dnes s pacienty při asertivitě o konfliktu, vztazích, lásce a vlastní ceně. Hodně tam běželo otázek, co je konflikt, co spor a jaký smysl má konflikt. Bylo to opravdu zajímavé a jako mnohokrát jsem si uvědomil, jakou cenu někdy pro mne tyhle diskuse mají, k čemu mě dokáží vyhecovat. Vzpomínal jsem přitom na některé své lásky,které mě opustily s tím, že nemám pro ně cenu. Nemít cenu, pro mne jako pro člověka, tohle zažít není nijak příjemné, ale nakonec se ukázalo, že ona „ má bezcennost” deklarovaná z jejich strany je vlastně určitý projev bezmoci. Bezmoci, kdy nezvládly konflikt mezi námi a ukončily vztah a nakonec z toho ukončení vytěžily jen ono ukončení a nic víc. Leckteré později hledaly ke mě cestu. Jenže většinu jsem byl už jinde. Někdy ke své škodě. Možná by stálo zkusit jaké je se vrátit. Bohužel momentálně není ke komu. Žádná z mých bývalých lásek se o mě neuchází. Třeba až v příštím životě.

Osamělost, ať už dlouhodobá,nebo krátkodobá, je většinou výsledkem všech sporů, jež někteří lidé s druhými lidmi vedou. Vyhrají většinou celkem bezvýznamný spor v němž nejde o nic zásadního a častým důsledkem vítězství je, že zůstanou sami a opuštění. Opuštění sami sebou. Ptali se mě pacienti, co v takovém případě dělám. Řekl jsem jim pravdu. Že, pokud mám nějaký zájem na pokračování, nesnažím se druhou stranu v takovém případě přesvědčit o tom že se mýlí, že cenu mám, Ale že si prožiji ono utrpení, které každý rozchod přináší a nesnažím se druhou stranu přesvědčit, že trestá sama sebe. Několikrát jsem to totiž zkusil a nic dobrého takové chování nepřineslo. Jen hádky. „Nemáš mě ráda, nestojíš o mne, tedy je to tak, bolí to sice, ale žít se s tím dá.” Takhle uvažuji a takhle jednám.

Bylo jim divné, že se nesnažím přesvědčovat. Vysvětlil jsem jim, že jestli je něco blbě, pak přesvědčování druhých lidí o svých kvalitách. Hlavně bývalé partnerky. Ty se rozcházejí z toho důvodu, že mě mají plné zuby. Nijak nehodlají poslouchat moje ujišťování že je to jinak. Samozřejmě padaly otázky co dál? Co dělat, aby znova zjistila že mám cenu? Na tyhle otázky se mi velmi těžko hledá odpověď, protože podle mé zkušenosti, mě nikdy nezbylo nic jiného než se smířit se skřípěním zubů s tím, že, pro někoho nemám od určitého okamžiku cenu, a žádné mé další konání mi nezajistí v jejích očích cenu natolik, aby se chtěla třeba okamžitě vrátit. Pro mnohé lidi je prestiž natolik důležitá, že nikdy nedají najevo, že se něco v jejich pohledu na nás změnilo, aby neutrpěl jejich sebeobraz. Mohu si myslet, že ona druhá strana nějakým způsobem demonstruje zájem o mou osobu, ale mnohokrát jsem se přesvědčil, že pokud onen zájem pojmenuji, dostane se mi pouze vysvětlení, že se mýlím. V tomhle směru musí vždy udělat první krok ten kdo skončil se mnou.

Lidé pokud nejsou v nouzi a neobrátí se třeba na terapeuta, od něhož mnohdy takové vysvětlení čekají. Už třeba jen jako potvrzení svého správného chování, neradi prozrazují že jejich chování má například druhého vyprovokovat k akci, jež jim samým umožní zachovat si tvář. Zachovat si tvář, nebýt tím co takzvaně přileze. Sami v sobě teto motiv dlouho popírají. Provokace jim slouží v rámci vyvolání nějakého konfliktu, k setkání. Ovšem ne vždy. Proto provokace, jež přichází ze strany toho, co dal jako první najevo tomu druhému bezcennost. Je to celkem známá osvědčená taktika, ale má oproti jasné žádosti o setkání a nebo rozhovor nevýhodu, že může být druhou stranou špatně pochopena a vyložena a nedojde úspěchu. Navíc pakliže má druhá strana smutné zkušenosti, nepředpokládá že za eskalujícím konfliktem se může skrývat touha po usmíření.

Tahle debata ještě pokračovala s Michalem cestou na skupinu do Čelákovic. Ujasnil jsem si ještě, že spory se většinou vedou o bezvýznamné věci, jejichž důsledky nabudou až nehorázných poměrů. A přesto, že si lidé uvědomují nesmyslnost a bezvýznamnost sporů, mnohdy představa ztráty prestiže vede až do tragických rozměrů, kde na konci jde často až o život. Takže to je důvod, proč raději mlčím a počkám, než ta druhá strana dojde ke stejnému poznání. Zkušenost mi říká, že čím víc ji přesvědčuji, že celý spor je bezvýznamný, tím déle setrvává v pozici zákopové války. Nechce se mi zažívat trapný pocit omylu a někdy i výsměchu, jež slabší jedinci si neodpustí v domnění, že: Když ten druhý přileze, tak si ho teď vychutnám. Je to sice velmi zpozdilý pokus o zadostiučinění, ale děje se tak. Někdy pokusy o smíření a tím vlastně o prokázání dobrého skutku druhé straně dojdou „spravedlivého trestu.” Tohle opravdu nemusím. Nějak nemám potřebu masochistického trýznění, jež mi taková situace přináší. Navíc, když druhou strnu znám a vím, že je v rámci své nezralosti tohoto chování schopná. Rány snáším, dost unesu, ale nechodím si pro ně abych si užil. Nejsem masochista.

Byl to dost dobrý program dnes, ani jsem nekoukal na hodiny, jak mě samotného zaujal. Konečně tyhle programy koncipuji především tímhle způsobem. Pomáhá mi to pracovat s vlastní zkušeností, probíráme zkušenosti pacientů, kteří jak se ukáže, mají dost často spoustu vlastních a ušijeme řešení na jejich situaci. Dnes jsme právě díky oné diskusi, kdy jsme vlastně nic nenacvičovali, ale bavili se a při onom bavení hledali smysl konfliktu, objevili mnohé. I já sám jsem si docela dost věcí promyslel a znovu potvrdil. Třeba právě to, že nechci být někomu terčem a zdrojem sebeuspokojení na můj účet. Že vlastně klidně si mohu dovolit nic nenabízet a jen počkat na to zda mi něco bude nabídnut. Pokud není nabídnuto, pak stále trvá ten stav „bezcennosti,” který se nakonec ukáže v jiném světle. Vždy se tak stane.

Zítra jdu do školy. Čeká mě práce s mládeží. Ještě příští týden a budu to mít za sebou. Jenže bude to celý týden v kuse. Docela obdivuji kantorky, že tohle snášejí celý život. No každý máme svoje. Zřejmě bych se nechtěl živit výukou školou povinné mládeže. Tak do čtvrté páté třídy, jsou dítka ucházející, ale osmá devátá třída to je vždy zážitek. Ani nevím které třídy zítra máme. Jo jo bude to opět vzrůšo. Naštěstí Irena udělala atestaci, takže bude snad lépe. Už se nebude nervovat jestli udělá nebo neudělá.Má ji za sebou. Jsem rád za ni a i za sebe.Otevírají se další možnosti jak si poctivou prací vydělat peníze. I když podle mnohých je to poslední a nejméně jistý způsob jak zbohatnout, pro mne tak nějak nejpohodlnější. Nemusím přemýšlet co kde mám zatajit.

Blog z roku 2007

       

Komentáře

[MVR.]

K roztrzkam dochazi z malichernych duvodu protoze se daji resit snadneji nez ty zavazne, o ktere v podstate jde. Unava, stres, nezdar, nevstricnost, neochota, jsou obvyklymi iniciatory nesvaru. Trpelivost ma kratke nohy, vystrida ji podrazdenost a hadka jak vymalovana. Inu, jsme jen lidi a pokud nesvary eskaluji, je rozumnejsi zmizet ze sceny.

[default]

Unava, stres, nezdar, nevstricnost, neochota, jsou obvyklymi iniciatory nesvaru.

Zapomněl jsi na prachy.

[Sunfire]

LOL, GMTA

[default]

No, moc k smíchu to není. To je má zkušenost.

[=^..^= AmigaPower®]

Pane Jílek, schválně mi řekněte svojí teorii, proč dávaj chlapi svejm pinďourům jména. Ještě sem nikdy neslyšel třeba: "a pak mi vylízal Marušku".

[Jan Jílek]

Jeníku, to musím promyslet. Případně se zeptat nějakého kámoše sexuologa.

[kotyz]

to je dobra otazka! sakra, ted o tom budu muset celej den premejslet ... :-/

[Dalibor Smolík]

Vy asi toho o ženských víte málo, že?
Nápověda: hodně časté jméno bývá "Julča"

[Jan Jílek]

Sem slyšel i Káča, ale sem ho chtěl nechat přemejšlet. A ty všechno vykecáš.

[Dalibor Smolík]

LOL

[Marcela]

Bože!!!

proč dávaj chlapi svejm pinďourům jména

Třeba ho někteří považují za svě "druhé JÁ" !

[default]

Hale. Tady je něco špatně. Já toho svýho nijak nepojmenoval a ani mě to nikdy nenapadlo. :-O

[=^..^= AmigaPower®]

Já jo, říkám mu Her Kōnigstiger

[Sunfire]

[=^..^= AmigaPower®]

Ne, myslel jsem jinýho královskýho tygra, PzKpfw VI Tiger Ausf. B.

[Jan Jílek]

Tak když už, tak tohle

[Jan Jílek]

Tak když už, tak tohle

Battlecruise Hood

[Jan Jílek]

PS: Battlecruise Hood, má nejoblíbenější britská válečná loď.

[=^..^= AmigaPower®]

Říkáte pinďourovi Hood? Má svůj vlastní obleček na helloween? S lukem a šípy?

PS: neni to můj nejoblíbenější tank z WWII.

[Jan Jílek]

Já nevím, mu nijak neříkám, je to bezejmený bloudil

[Václav "Darm" Novák]

Bismarck zní líp :)

[=^..^= AmigaPower®]

Tak si s tim svym Bismarckem běž potopit Jílkova Hooda...

[Václav "Darm" Novák]

Nejsem buzna vole :) Ale originánlí Bismarck by asi milého Robina rozpáral... Však i jen ten věkový rozdíl dává milému Ottovi slušný náskok.

[Darth Phantom]

Proč to tam dáváš dvakrát, dědo, stačí jednou . Ona tahle velkolepá battlecruise Hood z první světové války toho moc v té druhé válce nenabojovala. Viděl jsem před časem nějaký dokument. Stačilo několik zásahů granáty, a tato chlouba královského námořnictva se za dvě minuty potopila.

Čili tato battlecruise Hood je spíše Potěmkinova loď, stejně jako Bismarck. Tu bojovou akci Hooda bych spíše označil za námořní přehlídku knížete Potěmkina v Sevastopolu.

Torpédoborec Taškent :)))))))

[Jan Jílek]

Nikdo se tě na nic utřinose neptal. Jestli toho víš o Royal Navy jako o politice, tak těbůh. Rules Britania, rules wave, Britons never will be slaves..

Vem si to ruský cákadlo domu na hraní. Nikdo ti neřek, že bitevní křižníky nebyly určeny na boj s bitevními loďmi, ale na stíhání korsárů. Taky si přečti jaký je rozdíl mezi bitevní lodí a bitevním křížníkem. .-)

HMS Repulse

Nejkrásnější válečné lodě to byly.

[Darth Phantom]

Já jsem se tě taky na nic neptal, dědku, a proto nevím, co mi to tady podsouváš . Ale musím tě pochválit, tentokráte si to odklepnul jenom jednou ))))

[=^..^= AmigaPower®]

Yamato (click to zoom)

[Jan Jílek]

Největší, ale ne nejkrásnější.

[=^..^= AmigaPower®]

všechno je to hnus fialovej...

[Sunfire]

Vím, vím. Práce byla přednější, na hledání tanku nezbyl čas. Príma snímek.

[default]

A mně budeš nadávat do Mnichovských zrad.

[zde]

ale nakonec se ukázalo, že ona „ má bezcennost” deklarovaná z jejich strany je vlastně určitý projev bezmoci. Bezmoci, kdy nezvládly konflikt mezi námi a ukončily vztah a nakonec z toho ukončení vytěžily jen ono ukončení a nic víc.

Nikdy bych nevěřil že si člověk který se psychologií živí, dokáže takhle lhát do kapsy. Po šesti letech vztahu mě opustila holka do které jsem byl fakt hodně blázen. Poslední krok sice přišel ode mne, ona taky chtěla aby vztah pokračoval a několik týdnů mě budila telefonem, ale to nic nemění na tom že rozchod byl důsledkem toho, že jsem pro ni nebyl dost dobrý na to, aby mě brala jako rovnocenného partnera. Z toho se vylhat nedá.

[Jan Jílek]

Poslední krok sice přišel ode mne, ona taky chtěla aby vztah pokračoval a několik týdnů mě budila telefonem, ale to nic nemění na tom že rozchod byl důsledkem toho, že jsem pro ni nebyl dost dobrý na to, aby mě brala jako rovnocenného partnera. Z toho se vylhat nedá.

Ona chtěla, vy jste chtěl, a neuměli jste se domluvit a co ji tedy jiného zbylo? Než ona bezmoc a nezvládnutý konflikt?

[zde]

Nepochopil jste. To že ona chce přece nic neznamená, pokud chce jen tehdy a tak, jak se jí to hodí. Ale samozřejmě můžete dál absurdně argumentovat že jde o selhání komunikace. Válku chtějí přece taky obě strany ihned ukončit, jen se nemůžou dohodnout která strana by měla kapitulovat.

[Jan Jílek]

No jste toho plný, není podle vašeho a jste s ní ve válce. Ve válce se protivníci zabíjejí, nikolv objímají. jestli chcete, napište mi, já vám dám skype a můžete mi zavolat na skype. Pokud ale chcete kapitulaci a nikoliv usmíření tak skutečně by byla blbá kdyby kapitulovala.

[zde]

Díky, je to už 10 let stará záležitost, zhodnotil jsem si to dostatečně. Konec jsem nechtěl, ale vztah mi přišel příliš nedůstojný. Máte pravdu že tam ambivalence být musela, protože když někoho bezvýhradně milujete asi setrváte i ve velmi nerovném vztahu, ale přesto mě to mrzí.