Jo kdo umí, umí
6.6.2010 22:22
| Přečteno: 1252×
| poslední úprava: 6.6.2010 22:23
Jan Jílek
Projednávali jsme s Janou dnes věci kolem kursů. Musel jsem ji přesvědčit, že nic lepšího než jsem napsal do Zvládání zátěžových situací nenapíši a nemá smysl krmit oči a uši dvakrát stejným textem proměněným jen detaily. Pak jsem ji ukázal jak se doplňuje text aby vypadal dobře, informoval a čtenář se nenamíchnul, že čte něco dvakrát. Máme činnost rozdělenou. Já jsem nadaný na terapii a slogany a chci na ni aby moje nadání prodala. Sice jsem se patřičně neradoval nad její presentací, která vypadala dobře, a Jana dala najevo pak zklamání. Měl jsem za to, že když dobře vypadá, nepolemizují o ní ani ji nic nevytýkám, tak by to mohlo stačit. Nestačilo.
Příště budu muset víc obdiv vyjádřit nahlas. Ale jo, to mi celkem nic neudělá. Snad mě omlouvá, že přišla dřív než měla a probudila mě ze spaní. Ovšem je hodně pracovitá a kolem kursu zátěžových situací se docela dost nadře.
Jsem zvědavý, jak dopadne ten volně ložený kurs začátkem března. Přesvědčila mne, že by bylo dobré udělat také nějaký pro veřejnost, ne jen pro instituce. Dost věří, že by se mohl sejít patřičný počet absolventů abych měl pocit, že námaha, kterou tomu věnuji je také patřičně honorovaná. Je to náročná činnost. Nejsem totiž ochotnický umělec a charita a živím se tím. A oni chtějí za své peníze plný výkon. Firmy jsou zase náročné jinak. Když už si koupí kurs, chtějí ho využít a zaměstnance tam bud navelí a nebo ti co o něj mají zájem jim zaplatí a chtějí aby ho tedy absolvovali. Naštěstí většinou ti nenavelení jsou motivovaní a s motivovanými lidmi se pracuje dobře. A s navelenými jsem si zatím také poradil.
Jak tak sleduji Janu, uvědomuji si, jak byznys může být i určitém podání vlastně pro mnohé lidi svým způsobem, ani ne tak výdělečnou činností, i když o peníze jde vždy na prvním místě, ale společenskou událostí a dokonce i zábavou. Jak se schopní lidé jako je Jana, právě realizují v tom setkávání s druhými schopnými lidmi a je ono setkání o míře spolupráce, vyjednávání, taktiky. Nabídka, poptávka, dárky, pozornost, skrývání cílů, otevřené jednání, mluva v narážkách.
Dívám se, sleduji a učím se. Někteří lidé prostě nepotřebují školení o marketinku, obchodu, protože to mají v sobě. Samozřejmě jsou mezi nimi i tací, co mají minimální vzdělání, stejně jako absolventi několika vysokých prestižních škol. Stejně nakonec mnohdy rozhodují, podobně jak v psychoterapii, detaily, cit pro situaci, intuice. Mnozí terapeuti a psychologové by se od nich mohli v sociálních dovednostech a odhadu lidí učit. Myslím, že většina. Tedy alespoň ty co znám.
Kolikrát jsem si říkal, proč někteří lidé z vysokoškolským vzděláním a praxí, vlastně tolik pohrdají tím obchodem. Já osobně si myslím, že kdo neumí prodat svoji práci, nebo najít někoho kdo ji za něj prodá, nikdy ani přes veškerou terapeutickou dovednost vysokými příjmy oplývat nebude. Ke své škodě. Mám rád velké příjmy. Poskytují víc klidu, jistotu a svobodu. Pokud se najde něco, co nahradí vysoké příjmy v získání těch uvedených věcí, budu se věnovat tomu. Nějak mi uniká smysl toho jít jako terapeut pracovat na psychosomatickou kliniku za málo peněz, pokud se nejedná o získání certifikátu. Případně psychiatrické lůžkové oddělení. Takový člověk ve mě nevzbuzuje důvěru a jistotu. Samozřejmě pokud špičkově tyto zařízení platí, pak nic proti tomu. Ale stejně, nemusím-li mít šefa, pak ho nemám. Málokdy jej potřebuji.
Mimo nějakého možného ověření si týmové spolupráce, v tom nevidím další smysl. Většinu služeb poskytnu i samostatně, bez kliniky a úředníků, které živím. Ti opravdu dobří terapeuti bývají většinou solitéři, kteří založí své vlastní školy, mají vlastní žáky,teorie a jsou schopni třeba ve skupinové terapii spolupracovat ve dvojici, ale většinou, vždy oni sami jsou určovatelé směru. Ovšem někdy potřebují někoho, kdo jim vše zorganizuje. Spousta terapeutů je dost mizerných organizátorů, ale stydí se a tak přicházejí o peníze.
Já jsem se v obchodním směru spolehl na Janu. Ona je bezvadná právě v tom jednání, hledání kontaktů, nápadů, koho oslovit, koho pozvat. Nečeká hned výsledek a je si vědoma, že například vyjde jeden pokus z patnácti. Je na tu systematickou práci, kterou já umím v terapii a jinak snad nikde jinde. Pokud nepočítám cvičení a chození. Ale shromažďovat doklady, psát nabídky, dělat si známé, to mě moc nebere. Jsem vlastně líný. Udělám kurs, terapii a vorážím a už se nestarám co dál. Píši si své blogy, instaluji distra a Janě žertem říkám. „Jsem geniální a ty se starej. Já dostanu nápad,popíšu ho, pojmenuji. Ty ho zpracuješ a prodáš.”
Ona se směje a kupodivu mým nápadům věří. Což je příjemné. Dostal jsem nápad, vyslovuji jsem název. V tom jsem skutečně dobrý v názvech a formulacích sloganů, napíšu pár řádků, Jana řekne něco jako: „jak vás to napadlo?” Což samozřejmě nevím jak mě ty věci napadají, protože logicky je nevymyslím, ty mě jen napadnou. Jana je pak jde udat a na kafe s lidmi, kteří ty nápady kupují. Jo tomu se říká život. Pro oba.
Díky tomu si uvědomuji, že i mne ten byznys vlastně baví. Hraji jinou úlohu, ale ono takové lehké napětí, jestli to, co jsem vyprodukoval je i prodejné, je skutečně zábava. Samozřejmě mám několik zdrojů příjmu abych nebyl odkázaný jen na jeden. Vlastně jsem něco mezi lovcem a sběračem. Rozhodně ne zemědělec. Ale skutečně mě baví ta činnost, kdy si mohu pohrát s textem, nápadem a sledovat co se děje pak. Nehodlám se stát „trpícím umělcem, co v zájmu umění i hladoví.” Protože se docela rád najím. Za umělce se nepovažuji, ale baví mě hrát si, experimentovat. I v terapii a nakonec jsem objevil gentlemana, který měl podobné myšlení a vize.
Koupil jsem si v poslední době několik velmi zajímavých knížek. Jedna z nich je o psychoterapii podle Miltona Ericksona. Erickson byl veliký terapeut a experimentátor. Až mě při čtení jímalo horko. Horko z toho jak máme některý stejný nápady. Sice nejsem hypnoterapeut a rozhodně jsem nezaložil vlastní terapeutickou školu, ale jeho příběh mě ujišťuje, že určitá kontroversnost, opuštění tradice a stereotypů, je v prospěch klienta, nebo pacienta. Tedy pokud se to umí. A nepoškodí se pacient, nebo klient. Zrovna tak mě baví číst o životě Mijamoto Mušaši a přednášky Feynmana v knize „Šest snadných kapitol.”
Čtu si s velikou radostí. Už dlouho jsem nehltal takhle knihy jako tyhle. Dá se říci, že si pochutnávám. Čtu si totiž o Mistrech svého oboru. Ať je to mistr slova, meče nebo kvantové fyziky. Mají společné jedno. Šli svou cestou, učili se sice kde mohli a odkoukali co mohli, jenže nakonec ten výsledný tvar tomu umění dali oni sami. Je za tím talent, práce a trpělivost.
Nakonec teď, než začne nějaký další kurs, mohu si při běžném provozu jen tak přemýšlet, číst, chodit do kina. Objevil několik skvělých filmů na DVD za směšnou cenu 49 Kč. Například „100 000 dolarů na slunci.” s Belmondem a Lino Venturou, „Limonádový Joe, Starci na chmelu.” Ne že bych je musel vidět celé. Z každého jsem si vlastně pustil jen takové své nejoblíbenější scény, ale každou několikrát. Znovu jsem si vychutnával funebrácké blues s Milošem Kopeckým, začátek Starců na chmelu, kdy přicházejí muži v černé a zpívají a tak dál. Jen si tak uvědomuji kolik těch herců, co jsou v těch filmech nesmrtelní už vlastně nežije. Ale stále jsou živí a skvělí. Jo, kdo umí, ten umí.
Blog z roku 2008
Tiskni
Sdílej:
Komentáře
Vložit další komentář
7.6.2010 04:35
MVR
Re: Jo kdo umí, umí
7.6.2010 09:20
pools
Re: Jo kdo umí, umí
7.6.2010 11:32
Marcela
| Praha
Re: Jo kdo umí, umí
Založit nové vlákno •
Nahoru
6.6.2010 23:37
=^..^= AmigaPower® | skóre: 30
| blog: BLB
| Praha
7.6.2010 10:42
Dalibor Smolík | skóre: 54
| blog: Postrehy_ze_zivota
| 50°5'31.93"N,14°19'35.51"E
AbcLinuxu.cz
ITBiz.cz
HDmag.cz
AbcPráce.cz
7.6.2010 00:33