Terapeut na živnosťák

20.8.2010 21:52 | Přečteno: 1168× | poslední úprava: 20.8.2010 21:52

Dorazil mi dnes plán natáčení nového pořadu. Na úterý 24.8. Bude se točit skoro celý den. Pokus o nový přístup ke vzdělávacímu pořadu. Bude-li z poloviny tak úspěšný jako byla "Závislost" pak budu spokojený. Trochu s tím máme všichni starost, protože opět jdeme málo prozkoumanými cestami. Já sice ne,tak uplně, ale já ten program nacvičuji každý týden s pacienty v blázinci. Jenže program v blázinci a program v televizi jsou dost rozlišné věci.

Televize má svoje požadavky na to aby divák byl udržen v ději a pochopil oč se jedná. Dostal informace, který takový vzdělávací pořad poskytuje a ještě měl u toho pocit zábavy. Což sice také musím umět v blázinci, protože asertivita a zvládání zátěžových situací, které vyučuji, musí pacienty bavit aby se programu zůčastnili. Zatím je baví. Program je dobrovolný, mívám vždy plný počet těch, kteří se chtějí zůčastnit. Nemusím nikoho nahánět nebo nutit.

Tenhle týden jsme probírali dvě obtížné situace a problémy z nich plynoucí. Problémy, které je tíží, nastolují pacienti, já se jen pokouším potom je naučit techniku, která jim umožní čelit manipulacím a útokům z jejich okolí. První problém byl jak a jakou výši platu si mám říci při vyjednávání pracovní smlouvy. Na tohle se podle mne nedá odpovědět nějakým jednoduchým trikem, ale zkoumat jakou mám možnou cenu pro firmu, co mohu nabídnout svému zaměstnavateli a co v žádném případě nejsem ochotný přijmout. Doby kdy jsem žádal o práci jsou dávno za mnou, dnes už se asi těžko půjdu někam ve svých letech ucházet do výběrového řízení o práci. Navíc jsem v pozici člověka, kterému práci nabízejí.

Jak jsem založený, příliš se nezabývám přímo technikou zvládání přijímacích řízení, spíš probírám s lidmi emoce, důvody pro které třeba se lidé v komisích chovají, tak jak se chovají, zkoušíme porozumět takovému chování. Rozhodně se nesnažím držet nějakých kauzálních hodnocení, spíše, vidět tu situaci jako sice možná podobnou jiné situaci, ale zároveň si vědomit, že lidé jsou si sice podobní, ale ve stejných situacích se ne vždy stejně chovají.

Spíš jsme tak přemýšleli, jak se dostat do pozice člověka, který má šanci být užitečný a potřebný pro firmu, kde se ucházím o místo. Jak si tak o tom přemýšlím, docela si uvědomuji, že dělat konkurs a být v komisi je poměrně únavná záležitost. Ne všichni uchazeči jsou příjemní, ne všichni jsou připraveni, ne všichni zajímaví. Jako lidé preferují určité typy uchazečů, mají různé motivy. Tohle všechno je ve hře a ještě mnohé jiné. Mohou být nastaveny různé parametry, zákonné úprav omezující diskriminaci, ale přesto se stále členové rozhodují podle lidských subjektivních měřítek. na tohle téma existuje spousta studii, nebo dobrých knih. Dvě pro zajímavost uvádím: Jak se rozhodujeme knihy, které možná znáte a nebo ještě ne. Mžik

Pro lidi ucházející se o práci, může být docela stresující, být v pozici toho, co je v úzkých a je odsouzený hledat práci. Toho, co musí žádat, toho který byl zvyklý na skutečnost, že byl dlouho potřebný a užitečný a najednou musí žádat, místo aby byl žádán. Sám za sebe, pokud bych se ocitl v situaci žadatele o zaměstnání, asi bych vážně přemýšlel o tom, co jsem už naznačil výše. Přemýšlel bych, co všechno mohu nabídnout, co mohu nabídnout víc než ti druzí abych obstál v konkurenci. Přemýšlel bych jestli se mám chovat jako člověk, který nemá jinou možnost než je tohle zaměstnání. Takové chování sám pro sebe bych shledal jako vysoce nevýhodné, zřejmě bych hledal eště stupeň jistého projevu sebevědomí aby bylo jasné, že nemám jen tuhle možnost. Jasné nejenom členům komise, ale především mě. Hledal bych smysl celé té situace.

Jeden ze smyslů situace při hledání zaměstnání, může být otázka, „jestli skutečně nutně hledat zaměstnání jako takové, nebo jestli se spokojím, třeba omezeným příjmem za určitou práci na omezený čas.” Malý příjem, poskytující možnost, udržet třeba finanční rezervy na dostatečně vysoké výši, a tím získat prostor pro další hledání toho co mě baví a co chci dělat. Což je jedna možnost.Jsem člověk, který díky psychoterapeutickému výcviku pochopil, že metoda „vše nebo nic” má spoustu nevýhod. Někdy, ne vždy je výhodné dostat něco. Dost lidí řekne, „já si počkám až dostanu všechno. Já říkám, „počkám a zatím budu mít něco.” ”

Onehdy jsme řešili s jedním klientem jeho situaci. Neví jestli jeho firma nezkrachuje, neví zda mu krachující firma bude schopna vyplatit odstupné, plat, který bere je poměrně nízký aby mu dovolil si vytvořit dostatečný polštář na zlé časy. Vysokoškolák, inženýr chemie, pracující na pozici středoškoláka, protože firma už pomalu likviduje místa. Míst pro inženýra chemie je v současnosti málo. Míst je vůbec málo. Takže jsme hledali, co malého by mu poskytlo jistou emoční stabilitu. Ta je v takové situaci velmi důležitá. Všichni víme, že klid poskytuje rozhled po možnostech. Víme to, radíme klid jeden druhému a málokdo jsme schopen jej dodržet.

Metoda, která je založena na malém příjmu a limitovaném času umožňuje právě onen klid, po dob trvání nejistoty při očekávání krachu, nedostatku odborných míst. Takže jsme se s klientem dohodli, že to ce je plně v jeho moci a má naději poskytnout výdělek, je doučování chemie, matematiky a fyziky. Obory, které pro středoškolskou výuky potřebu ovládá. Začal, zjistil, že nezaškodí si i pro sebe látku opakovat, má dost žáků a najednou dost velký příjem, pro sebe. Příjem, který mu umožní vytvořit finanční polštář pro časy, kdy se situace zlepší a on bude chodit po výběrových řízeních. Na výuku při rozhovoru přišel sám. Jak jsme diskutovali, vzpomněl si na mládí, kdy chodil doučovat. Dokonce se rozhodl, že si udělá své stránky, kde bude výuku nabízet.

Takže jsem podobnou metodu použil i pro pacienty, kterým z nejrůznějších důvodů hrozí ztráta práce. Hledali jsme možnost, jak získat klid, získat celkem pravidelný menší příjem, co jim poskytne klid který jim nezabere celý den a dá jim i možnost sedět u internetu, obcházet různé nabídky a přitom vědět, že na základní potřeby jsou si schopni vydělat činností, která je blízká jejich profesi a nebo jim osobně. Našlo se docela dost možností. Už sami mezi sebou si ve skupinovém procesu začali vymýšlet, hrát si, bavit se. Zatím jsou pod střechou, mají co jíst, kde spát a tak mohou hledat jak si polepšit. Lepší než veškeré radění, co dělat.

Moji kámoši z abíčka mi posměšně říkají „terapeut na živnosťák„ ale umím zkombinovat některé terapeutické techniky, dát jim skupinovou dynamiku a najednou se z kursu asertivity, stane dílna na hledání možností, jak si polepšit, pobavit se pokud možno, a ještě si pro klid duše a lepší budoucnost i vydělat. Konečně i já praktikuji metodu menších prací, které dávají přijatelný příjem. Jo jo.

       

Komentáře

[martan]

dalsi, ktery se zivi na nazamestnanych. Blijici smajlik!

[Jan Jílek]

Jo? Tak to mě zajímá, seznamte mě s ním.

[kotyz]

pekny, zase sou tu ty stary, dobry a dlouhy blogy k zamysleni. na obrazovku myho pda az moc dlouhy, v pulce uz me to skrabani stylusem do displeje prestalo bavit, doctu si to radsi na pc. taky uz se nemuzu dockat ty "podnetny" diskuze co bude nasledovat a na zaver bych se rad zeptal, coze to bude za ten novej porad a kdy ho budem moc videt?

[Jan Jílek]

Bude se to jmenovat "Vyvolávač emocí" a pokud to projde, tak minimálně každých 14 dní, v lepším případě každý týden. A bude to o zvládání zátěžových a krizových situací. No proot sem ho sem dal, aby mohli hrát matrix a ohalovat a zahalovat identitu.

[kotyz]

Emoce. Zátěžový situace. To se hodí. Už se na to těšim ...

[kolmis]

"zvládání zátěžových a krizových situací" na veřejnoprávní televizi - to rád zaplatím koncesionářský poplatek :).

pane jílku, viděl jsem jeden dílu vašeho pořadu, a dostal jste mě vaším zemitým projevem, docela rád bych se od někoho vašeho ražení čas od času nechal zpražit.

[Jan Jílek]

tady se můžete podívat na internetu, sedm jich je se mnou, jeden beze mě

Ze závislosti do nezávislosti

[referendum]

o koncesionarskych poplatkoch v SR sa uz chysta - urcite si dam tu namahu a dufam ze sa zrusia

[Martin Petr]

Tak jsem si zase docela dobře početl (a to dokonce v podstatě bez zašklebení :P), díky.

Musím říct, že jsem nikdy nepochopil, jak se tady občas v diskuzi někteří vzrušují nad tím, jak může někdo dělat terapeuta bez formálního vzdělání a bez titulu. Zrovna psychologie, psychoterapie a příbuzné disciplíny mi přijdou jako obory, které není možné provozovat podle pouček a učebnic a kde jsou místo formalit a teorie více ceněny empatie a zkušenosti. A kde nějaký rigidní přístup snad někdy musí být i na škodu.

I když přiznávám, že mám na psychologii a podobné vědy trochu pokřivený pohled po tom, co jsme rok a půl na střední škole (nebo jak dlouho jsme psychologii a sociologii probírali) strávili snahou pochopit navzájem si odporující teorie popisující chování lidské mysli. A to jsem byl v té době humanitně zaměřen a v těch neurčitých filozofických plkách jsem si někdy vyloženě liboval.

[kralyk z abclinuxu]

Mám pár známých, co studují VŠ psychologie. Nevím, odkud máš to s poučkami a učebnicemi (kdo tenhle blud šíří?), každopádně to tak není, studenti psychologie mají co vím už od prváku celkem velké množství praxí. Čili studenti psychologie jsou oproti člověku, který se to chystá začít dělat beze školy, napřed nejen v teorii, ale i v praxi.

(Poznámka pro JJ, než mi něco hodí na hlavu: Tento komentář není proti vám namířen, ani nijak nehodnotí vaše terapeutické schopnosti.)

[Jan Jílek]

No, něco mají, ale málo, vím to, zrovna ted mám na starosti jednu stážistku. A učí se ona ode mne, ne já od ní. A musím říct, že mě obdivuje. Vážně.

[kralyk z abclinuxu]

Jj, však v pohodě, nemám důvod nevěřit Vždyť oni těch praxí, ačkoli jich třeba nemusí mít málo, stejně mají o dost míň než někdo, kdo to dělá léta. Afaik taky jsou ty praxe alespoň z části dobrovolné. Kamarád co teď de do druháku psychologie dělal ňáký praxe už na SŠ, aby mu to pomohlo se dostat, a on toho dělá dost dobrovolně, čili nad rámec školy... Mně jenom šlo o to, aby si někdo nemyslel, že jen biflují učebnice...

Jen tak ze zvědavosti, jakou školu má ta stážistka, jestli nevadí, že se ptám?

[Jan Jílek]

Universita Karlova frajere

[Martin Petr]

Pane Jílek, Vy jste fakt frajer.

Ale ne, pojďme k vážnějším a podstatnějším věcem.

Bruneta? Blondýna? Modré oči? Zelené? Hnědé?

Pihy?!

[Jan Jílek]

koukni na facebook na moji stránku a uvidíš ji ve fanouškách Nikola Marková. Bezva holka, chytrá.

[Martin Petr]

Vy máte stránku na Facebooku jo? No mazec, to se hned podívám. Není nad trochu stalkingu z bezpečí domova.

[Jan Jílek]

jo Jan Jílek Chodec abys nemusel dlouho hledat

[Martin Petr]

Díky, už jsem tam.

Neseznámíte nás? Moje milá se před třema tejdnama vypravila do Thajska na stáž a přes všechno to balení, zařizování a stres před odletem jí dokonce zbyl čas na to, aby mě pustila k vodě, tak by mi takováhle vzpruha prospěla. I když teda nevím, jaký jsou psycholožky? Nerejpou se furt člověku v hlavě?

[Jan Jílek]

Si ji napiš, sem snad pošták, nebo dohazovač?

[Martin Petr]

To neříkám, jen jsem to chtěl zkusit. Při vašich bohatých životních zkušenostech muže mnoha povolání...

[Jan Jílek]

Nějak jsem nikdy neměl potřebu lidem do života tímto způsobem vstupovat. Jednou jsem seznámil svého nejlepší kamaráda s jeho první ženou a pak jsem byl vinen tím, že jsem ji přivedl na jeden mejdan. Jedna zkušenost stačí.

[Jan Jílek]

No nevím jestli stalking je zrovna dobrá zábava. Co jsem koukal, stal se z toho trestný čin.

[=^..^= AmigaPower®]

Vyskočilo mi jich 5, na detajlní přehled fanoušků se na fanpage nepodivám, to nejde zlustrovat jako vaši známí na profilový stránce, takže která?

[Martin Petr]

Musíš furt mačkat F5 a máš docela doboru šanci, že se v tom okýnku maximálně do deseti pokusů objeví. Kdyby tě to nebavilo, tak id=1223986816. Ale není tam moc co stalkovat, holka je chytrá a má všechno povypínaný a znepřístupněný, tak abys nebyl zklamanej.

[fred]

to je přeci důvod stalkovat o to víc ne? úchyláci...

[Ondrej 'SanTiago' Zajicek]

Musím říct, že jsem nikdy nepochopil, jak se tady občas v diskuzi někteří vzrušují nad tím, jak může někdo dělat terapeuta bez formálního vzdělání a bez titulu. Zrovna psychologie, psychoterapie a příbuzné disciplíny mi přijdou jako obory, které není možné provozovat podle pouček a učebnic a kde jsou místo formalit a teorie více ceněny empatie a zkušenosti.

Ja bych to videl prave naopak. Pokud bych shanel treba truhlare, tak me je jedno jeho formalni vzdelani, nebot vysledek jeho prace jsem schopen posoudit laickym shlednutim. Oproti tomu vysledek prace psychoterapeuta (jako pripadny pacient) nejsem schopen posoudit (mimo jine proto. ze oproti 'placebu' (rozhovorem a radama nekvalifikovaneho laika) bude vysledek lepsi jen statisticky), tak musim spolehat na zastupne znaky jako formalni vzdelani. Pokud jdu za (placenym) odbornikem, tak ocekavam, ze jeho rady a jeho pristup bude podlozen metodikou s empiricky proverenymi vysledky (ve srovnani s kontrolni skupinou). Jinak preci nemusim chodit za psychoterapeutem a muzu misto toho promluvit treba s duvernym pritelem nebo (pokud jsem verici) s knezem. Pokud tomu tak neni, tak bych to povazoval za podvod stejne jako jsou treba komercne praktikujici lecitele, homeopate ...

[Jan Jílek]

Jo já mám formální vzdělání, který se zde sice mnohým nezdá, ale třeba v blázinci je docela postačující.

[Martin Petr]

Jsem se špatně vyjádřil. Neměl jsem na mysli někoho zcela bez terapeutického vzdělání. V dřívějších diskuzích se tady pohrdlivě vyjadřovali titulování odborníci na téma terapeutů bez VŠ jen s nějakými kurzy a školeními.

Podle mě je důležité taky to, jestli měl daný člověk s terapiemi úspěch, jestli někomu pomohl a jestli je o něj zájem. K ničemu je truhlář, který mi vyrobí stůl, o který se opřu a rozpadne se na třísky, stejně jako tituly ovešený akademik, který má na hřbitově sbírku náhrobků předchozích pacientů.

[flaxa]

myslim, ze se k panu Jilkovi hodi toto ultimativni 'pyschologist' video

http://www.youtube.com/watch?v=vI9MhG4pyv8

(Dead Bang - scene at the shrink Don Johnson Michael Jeter)

[Jan Jílek]

Pěkný, tak nadanej nejsem.

[kralyk z abclinuxu]

↓↓↓

[fred]

doporučil bych ti zapsat se na vejšku, klidně někam na pohodičku do hradce bo pardubic, budeš tam jak doma, ještě bys tam mohl výst nějaký zájmový skupiny a za tři roky by ti nikdo o titulu nemohl říct ani bž.

[Jan Jílek]

Pokud je to na mě, tak nemám potřebu a důvod. Co set ýče toho, že nemám titul, tak to je přesně co mě bere ze všeho nejméně. Tahle skutečnost,bere ze všeho nejvíc některé "machry" z abíčka. Nikdo jiný se tím nijak nezabývá. Šamani vysokoškolský titul nikdy nepotřebovali.

[Dalibor Smolík]

S těmi šamany, jedna úsměvná historka: Mám jednoho kamaráda, který má léčitelské schopnosti. Když jsme čekali syna, viděl manželku po delší době (v té době byla v raném stádiu těhotenství) a jak ji uviděl, tak spontánně vyhrknul: "budete mít kluka!" Aniž cokoliv tušil o těhotenství ..No, tohle náhoda určitě není. . Ten šaman ale vzdělání měl. Je právník

[Jan Jílek]

Jo sou věci mezi nebem a zemí.

[kotyz]

treba takova stratosfera