Literární okénko: Alexandre Dumas - Paměti lékařovy

6.9.2012 20:40 | Přečteno: 1394× | Různé | poslední úprava: 7.9.2012 06:57

Opět pokračuji ve velmi nepravidelném seriálu o přečtených knížkách. Opět se podíváme do Francie, ale do dřívější doby.

O autorovi díla

Alexandre Dumas byl slavný francouzský spisovatel. Přesněji řečeno, oni byli dva téhož jména, naštěstí to byli otec a syn, což je zcela normální vysvětlení.

My se dnes zaměříme na Dumase staršího. Podle údajů na wikipedii se psaním dobral docela slušného (spíš obrovského) majetku. Dokázal to navzdory tomu, že tehdy nebyla autorská práva jako dnes (maximálně pár let od vydání), nebyly žádné organizace vybírající výpalné za prázdné nosiče (tehdy prázdné papíry) s prapodivnými zkratkami jako OSA, KOSA, VOSA, OOA-S, SAI, RAI, DILIA, GESTOR, NESTOR, OAZA (a můžete dumat, kolik těch zkratek jsem si vymyslel). Jeho syn zdědil dost peněz, tak se mohl zaměřit spíš na kvalitní literaturu.

Alexandre Dumas starší psal jeden román za druhým, jejíchž cílem bylo diváka spíš pobavit, než vzdělat, takže s historickými fakty zacházel velice volně, skoro by se dalo říct, že si vymýšlel. Později pro tento styl vymyslel F.R. Čech přiléhavý název "Literatura vymyšleného faktu". Do tohoto oboru patří i dílo Paměti lékařovy, které se skládá z tolika dílů, že to snad ani nespočítám. V knihovně mám 12 dílů v 10 knihách (první 4 díly jsou po dvou dílech na jednu knihu) v souhrnné délce 29 cm. Takže dílů je alespoň 12, možná víc.

O díle Paměti lékařovy

Jak bylo řečeno výše, dílo se skládá z několika hodně dílů, které na sebe volně navazují. Dočetl jsem tak šestý a pak jsem to vzdal, děj začal být hodně nezajímavý. O ději se nejspíš dočtete někde ana wikipedii, tak se nebudu namáhat.

Moje vydání bylo vydáno v roce 1969 až 1973, přičemž to je překlad francouzského vydání z let 1967 až 1968 a možná i dalších, což se mi nedaří zjistit, protože od 7. dílu dál se tato informace v tiráži neuvádí.

Vzhledem k roku překladu je český jazyk už hodně podobný tomu dnešnímu, žádné jazykové špeky se v knize už neskrývají. Nemůžu nezmínit neuvěřitelné množství překlepů. Nijak jsem je nevyhledával, samy mě tahaly za oči, asi pořádní sazeči už odešli do důchodu a vzali to za ně soudruzi.

Citace

A máme tady obligátní citace.

(2. díl, strana 586) Tady u stolu diskutují šlechtici, jak to je s tou svobodou a jestli může být za republiky lépe

"A ty si myslíš, že mezi třiceti milióny svobodných lidí se nevyskytne jeden člověk s lépe vybaveným mozkem, než mají ostatní, a jednoho krásného rána nezkonfiskuje svobodu 29 999 999 (v originále psáno slovy) spoluobčanů, aby měl trochu víc svobody sám pro sebe? Vzpomínáš si na psa, kterého jsme měli v Medíně a který sám sežral porce všech ostatních?"

"Ano, ale jednoho krásného dne se všichni proti němu spojili a zadávili ho."

"Protože to byli psi -- lidi by nic neřekli."

Dřív jsem si myslel, že podobné problémy přinesli až levicoví intelektuálové, ale asi jsem se mýlil, nebo už tehdy byli levicoví intelektuálové (např. v knize vystupuje Jean-Jacques Rousseau).

---

(2. díl, strana 622) Tady si povídá král Ludvík XV s vychovatelem svého vnuka, budoucího Ludvíka XVI. Král chce nějak decentně na vévodovi vymámit informaci, jestli jeho vnuk nezklame v posteli, neboť se za pár dní žení (a bere si Marii Antoinettu, což je dcera naší královny Marie Terezie). V knize to je na 4 stran, tady je jenom začátek.

"Vy mi nerozumíte, vévodo. Ptám se vás, zda bude dobrým otcem rodiny."

"Sire, přiznám se, že Vašemu Veličenstvu nerozumím. V jakém smyslu mi Vaše Veličenstvo klade tuto otázku?"

"Ve smyslu, no ve smyslu… Vy jste nikdy načetl bibli, pane Vévodo?"

"Ovšemže jsem ji četl, Sire."

"Pak tedy znáte patriarchy, že ano?"

"Ovšemže, Sire."

"Bude z něho dobrý patriarcha?"

Pan de la Vauguyon zíral na krále, jaky kdyby mluvil hebrejsky, a točil kloboukem v rukou:

"Sire, velký král je vším, čím chce."

"Promiňte, pane vévodo, vidím, že si příliš nerozumíme"

A takhle to jde dalších 5 stran. Jak to zhruba bylo si přečtete na wikipedii, případně v 629. díle Toulek českou minulostí Českého rozhlasu 2.

---

(3. Díl, strana 213) Tady snad jen zřejmé ponaučení

"Běželi jsme za dvěma zajíci, Rafté, a to je vždycky velká hloupost..."

"Proč by to byla hloupost, když člověk chytne toho většího?"

"Ach, můj milý, větší je vždycky ten, kterého jsme nechytli, pamatuj si to. A za toho, který nám utekl, bychom vždycky dali rádi toho, kterého držíme v ruce."

---

(3. díl, 540) Tady si maršálek Richelieu (myslím, že to je jiný než kardinál Richelieu, ale to je v podstatě jedno) stýská nad životem. Prostě tu Du Barry už nepřefikne.

Jak hloupý je ten náš život. V první půli dáváme tělo do služeb ducha, v druhé půli se duch, který nám zbyl, stává otrokem těla. Je to mizérie.

---

(5. Díl, strana 12) Tady obecné poučení o revoluci, které je nám teď asi všem známo.

Každá bouře rozvíří vody. Každé zemětřesení vynese na povrch spodní vrstvy země. Ale pak se opět podle přírodních zákonů každá molekula vrátí na své místo.

---

(5. díl, strana 395) A tady jak je to s morálními hodnotami.

"Vy mně bezpochyby řeknete, že ctnost a nevinnost jsou jako fialka, kterou také nepotřebujeme vidět a poznáme ji podle vůně. Jenomže z fialek se dělají kytičky a ty se zahodí, když přestanou vonět. To je mé mravní naučení, sestřenko."

Závěr

Série Paměti lékařovy je nenáročné dílko, které se hodí tak na čtení, když už opravdu není nic jiného na práci. V diskusi se opět můžete vyřádit. V bufferu mám Idylky z pekla od Jaroslava Haška.        

Komentáře

[Bubak]

Diky za pripomenuti, kdysi jsem je prelouskal cele a docela me to bavilo. Pravda, pro dnesni uspechane a nervozni lidi vyzadujici porad nejakou akci je to asi dost rozvlacne...

[2012]

Diky za tip

[wbpx]

skuska

[Honz]

Maršálek Richeliu byl najisto synem slavného kardinála. A madame Du Barry byla luxusní štětka, se kterou kamarádil Ludvík XV. a všichni ji nenáviděli, taky proto, že neměla jaksi politické ambice a nekula pikle, čili se nedala v ničem ovlivňovat. A musela logicky skončit pod gilotinou...

[Marián Kyral]

Já četl jen tři Mušketýry a doma mám Hraběte Monte Christa. A toho jsem si koupil jen na základě Matyáše Sandorfa od Julese Verna,

[jekub]

Přesněji řečeno, oni byli dva téhož jména, naštěstí to byli otec a syn, což je zcela normální vysvětlení.

Eh, cože?

[Dalibor Smolík]

Taky mě to tvrzení zarazilo Nicméně oba byli skvělí vypravěči, který spisovatel dneska se jim může rovnat. Ale to bychom byli zase u těch organizací jako OSA a spol

[Tomáš]

No tak já bych to tedy přeformuloval takhle: Když si ty dva spletete, tak nebudete úplné blbce (ale jen za poloviční blbce).

[Dalibor Smolík]

Tuhle jsem si vzpomněl - jak mě kamarád přemluvil, abych mu pomohl v televizním pořadu Milionář. Ne, nedopadlo tak jak v té písničce od Nohavici, byl jsem jen "přítel na telefonu". Dlouho jsem očekával telefon, když zazvonil, zazněla v něm otázka - kdy se narodil Alexandre Dumas starší. Věděl jsem to, tak jsem si ostudu neudělal ))

[phr]

Tak to bych bez Google nedal...

[Dalibor Smolík]

V roce 2001-2 ty možnosti ještě takové nebyly ..člověk se musel spolehnout na vlastní paměť :)))

[phr]

To by to v ní napřed muselo být.

[melkors]

Problem tohoto cyklu (a ostatne i jinych cyklu AD) je v tom, ze autora to postupne prestavalo bavit a stale vetsi dil prace nechaval na sve manufakture.

Ja jsem to docetl asi do poloviny posledniho dilu a pak jsem jiz totalne odpadl ... To se fakt uz nedalo