Literární okénko: Měsíc je drsná milenka

9.11.2013 17:52 | Přečteno: 1484× | Různé | poslední úprava: 9.11.2013 17:52

V dnešním lterárním okénku se opět podíváme do novější literatury. Autorem knihy "Měsíc je drsná milenka" je Robert Heinlein. Kniha vyšla poprvé v roce 1966, v češtině pak v roce 1994, ISBN 80-85782-2-X.

Kniha se žánrově řadí do Sci-Fi, ale obojí (science i fiction) je jen křoví k hlubším myšlenkám. Ocitáme se v roce 2075 na Měsíci. Měsíc je trestanecká kolonie, asi jako byla kdysi Austrálie. Žijí tam 3 miliony lidí, někteří se tam i narodili, takže jsou teoreticky volní a mohli by odletět na Zemi, ale vzhledem k uvyklosti těla na nízkou gravitaci by měli na Zemi velké problémy i s obyčejnou chůzí.

Průvodcem je nám Manuel, což je počítačový technik na volné noze a stará se mimo jiné i hlavní superpočítač, který na Měsíci řídí kde co. Časem zjistí, že tento počítač má schopnost sám sobě programovat, nabývá vlastní vědomí a doknce i začal mluvit. Manuel mu říkal Mike. Takže partie je rozehrána, sci-fi prvky bychom měli a můžeme se pustit do vlastního děje.

Vzhledem k tomu, že trestanci byli spíš muži, než ženy, je na Měsíci asi 10krát víc mužů, než žen. Autor z toho odvozuje zajímavé závěry. Zaprvé, žena je ta, která rozhoduje o tom, koho má za partnera/partnery. Když je žena obklopena 10 drsnými hochy, ale rozhodne se pro někoho úplně jiného, tak to těch 10 prostě akceptuje a nedělá problémy. Zadruhé se vyvinul zajímavý rodinný model. Například Manuel žil v postupném manželství. Začalo kdysi jako manželství dvojice, a pak se k nim postupně přižeňovali a přivdávaly další muži a ženy.

Obyvatelstvo je nespokojeno se správou kolonie, takže se začínají formovat protivládní buňky, které by nůkdy v budoucnu i mohli udělat revoluci. Na jednom protivládním setkání se nečekaně objeví vládní vojáci (v počtu 9 kousků), kteří sice zranili a zabili několik lidí, ale zmizeli beze stopy (tedy ne že by někam utekli, prostě už nebyli). Tím byla rozbuška odpálena není cesty zpět. Začíná revoluce a boj o samostatnost. Manuel se na shromáždění seznámil s krásnou slečnou/paní Wyoh a s profesorem Bernardem de la Paz. Tato trojice se pak dá dohromady a společně s počítačem Mikem dají dokupy revoluci. Mike je v tomto zásadní, protože jeho možnosti jsou v podstatě neomezené - má přístup k vládním datům, jdou přes něj telefonnní hovory atd.

Revoluce se po četných peripetiiích dostane do stádia, kdy už ji musí na Zemi brát vážně a Manuel s profesorem letí vyjednávat na Zemi. Po "neúspěšném" jednání (uvozovky objasním níže) se vracejí bez dohody zpět na Měsíc. Po několika dalších vojenských operacích pár největších zemí uzná Lunu jako svobodný stát a postupně tak učiní všechny státy. Na Luně se konají svobodné volby, ustaví se parlament atd.

Kdo si pamatujete rok 1989, tak jistě najdete plno paralel s našim vývojem.

Citáty

První citát je vcelku jasný, Manuel objasňuje, jak složité je někomu vystvětlit, jak to všechno funguje.

Nesnažte se amatérovi vysvětlit, jak funguje počítač. To už je snazší zasvětit pannu do sexu.

Druhá ukázka říká něco o právním řádu a zvyklostech na Měsíci. Předchází rozprava o tom, že psané zákony nejsou žádné, ale zvyklosti se musí dodržovat.

Když ale někoho vyhodíte do kosmu a nestane se to v sebeobraně, tak musíte zaplatit jeho dluhy a postarat se o jeho děti. Jinak s vámi nikdo nepromluví.

Další citát objasní ty uvozovky, jak jsem psal výše. Profesor vysvětluje Manuelovi, že "neúspěch" byl vlastně úspěchem, tedy pokud jde o samostatnost Luny.

Příteli, ta komise byla příliš malá a její předseda byl velmi inteligentní. Hrozilo nebezpečí, že nám navrhnou nějaký rozumný kompromis. Ten první den jsme byli jenom krůček od takové pohromy. Chtěli jsme to dostat před valnou hromadu. Tam žádné nebezpečí inteligentního jednání nehrozí.

Další citáty už jsou z doby, kdy byl ustavený parlament a poslanci se začínali dohadovat. Následující citát je snad až příliš trefný pro evropskou politickou scénu (ovšem kniha byla napsána v roc 1966!).

Navrhovali pravidla a zákony, které měly něco zakázat ostatním. Nikdo nevystoupil s návrhem, aby se zakázalo něco, co on sám dělá špatně. Vždycky to bylo něco, co nám vadí na sousedech. Zabránit jim v tom „pro jejich vlastní dobro“ – ne proto, že mně to nějak ubližuje.

V dalším citátu nám profesor objasňuje, co tak zmůže parlament, jehož členové se dohadují o blbostech

Profesora to nijak nerozčilovalo. Jen se usmíval. „Manueli, ty si vážně myslíš, že tahle banda přerostlých dětí schválí nějaký zákon?“

„Vy jste jim to doporučil a povzbuzoval je k tomu.“

„Můj milý Manueli, prostě jsem strčil všechny ty tlachaly do jedné klece. Věř mi, já je znám. Poslouchal jsem je roky. Velice pečlivě jsem vybral jednotlivé komise a nechal je, aby si zvolily své předsedy. Ti se neshodnou vůbec na ničem. Každý z nich má své mindráky a není si jistý ani sám sebou. Když je jich víc, je to tím jistější. Mám vyzkoušeno, že šest a více lidí se neshodne na ničem. Když se podíváš na historii parlamentní demokracie, zjistíš, že byla k něčemu, pouze když jí dominovaly silné osobnosti. Žádné strachy, tenhle kongres nedokáže vůbec nic… Kdyby se náhodou na něčem usnesli, bude tam tolik rozporů, že by to stejně nemohlo fungovat. Mezitím je ale máme z krku. Ostatně, na něco je ještě budeme později potřebovat.“

Nakonec profesor vzal Vyhlášení nezávislosti Thomase Jeffersona ze čtvrtého července roku sedmnáct set sedmdesát šest, opravil datum přesně o 300 let dopředu, trochu to poupravil pro podmínky Luny a nechal ho schválit poslanci vyčerpanými diskusemi o blbostech.

A ještě pár rad od profesora, co se má přihodit do ústavy.

Ale až budete sepisovat ústavu, nezapomeňte také na záporná vyjádření. Mám tím na mysli, aby se v dokumentu objevily věty zakazující vládě některé věci. Zákaz hromadění zbraní… nezasahování do svobody slova, tisku, náboženství a shromažďování a tak dále… A hlavně: nepřipustit povinné daně!

Závěr

Jelikož jsem dočetl starší knihy, které jsem našel doma v knihovně, pustil jsem se do novějších věcí. Většinou se mi líbí, ale přijde mi, že nevím, co sem o nich napsat a hlavně nebývají tam tak pěkně koncetrované myšlenky jako ve starších knihách (všimli jste si, že citáty byle dnes hodně dlouhé).

K nemalé radosti nekterých čtenářů (a doufám, že k žalu jiných čtenářů) si dám pauzu o knížkách psát nebudu, aspoň jich stihnu přečíst víc. Možná někdo ze ctihodných čtenářů utrousí blog o knížce, kterou právě dočetl.        

Anketa

Komentáře

[PepaSFI]

chybí dvě podstatné věci. Počítač si musel vytvořit virtuální lidskou podobu aby mohl aktivně působit, teda spíš asi aby ho někdo bral vážně a stane se hlavním myslitelem a vůdcem revoluce. A aby Země začala Měsíc brát na vědomí, muselo dojít k ukázce síly o jaké se nediskutuje. Protože na Měsíci nebyly žádné zbraně, nic čím by mohli Zemi ohrozit, bylo povstání jaksi k smíchu. Jenže takový dobře zamířený meteorit, nákladní kontejner plný kamení, urychlený po správné dráze, dost dobře nahradí i atomovku

[Tomáš]

To jsem vynechal schválně, protože jsem se chtěl dostat k citátům, které mají jiné téma. Koneckonců, děj je popsán i na wikipedii.

[pseudonym neni anonym]

A bohuzel pote, co je revoluce uspesne dokonana necha autor pocitac pro jistotu 'umrit'. Tohle trochu pokazilo zazitek ze cteni, je to takove prilis levne reseni problemu 'co s nim?'.

[PepaSFI]

jo to je pravda, přišlo mi to takový jako opsaný z pohádek. Hrdina někde získá kouzelný předmět nebo schopného kamaráda s neobvyklými schopnostmi, zažívá s ním mnoho dobrodružství, porazí nepřátele, zachrání princeznu, najde poklad a ono to na konci ztratí kouzelnou moc a všichni jsou smutní ale šťastní.

[gtz]

Trestanecká kolonie někde na planetce mi něco říká ....

že by ALIEN 3

[marek_hb]

+1

[Michal Kubeček]

A spousta dalších. Koneckonců takhle bývaly kdysi využívány i odlehlé državy na Zemi, kam se nikomu nechtělo (hint: Austrálie).

[anonymator]

Chýba mi zmienka o tom, že ide o škaredú libertariánsku, anarchokapitalistickú, anarchistickú knihu, že predlohou La Paza bol Robert LeFevre, že posledná z troch častí sa volá TANSTAAFL!, atď. atď.

Inak je zaujímavé, že nejaká jeho ďalšia kniha (už si nepamätám názov) sa odohráva v rovnakom svete o pár rokov neskôr a tam už vláda Luny disponuje trocha širšími kompetenciami, ktoré v priebehu rokov začala vymáhať v čoraz väčšej vzdialenosti od samotnej kolónie (pár desiatok kilometrov?).

[vencour]

Málo knížek mam raději než tuhle.

[David Ježek]

které třeba?

[vencour]

Primárně mne napadají od Hellera Bůh ví a Nemalujte si to.
Jinak Heinlein popsal svět Luny ve více knížkách, tuším v Kočce se vracejí na místo vyhlášení nezávislosti. Cca před 15-18 lety jsem skoupil od Heinleina vše, co bylo česky k mání a dostalo se mi to drobet pod kůži.

[David Ježek]

Příloha:

• IMG_0659_heinlein.JPG (245541 bytů)

No já právě letos Heinleina také doplnil do knihovny. Asi nemám ještě vše, ale...

[vencour]

Ještě jsem někde měl Dveře do léta. A od posledního stěhování jsem si radši přestal dělat vrásky, kde mam všechny knížky.
MOMENT: hele, že je to z Heinleina ... za vše skvělé v životě se platí slzama, potem a dřinou a odměnou za to vše je sám skvělý život ... ? Doslovné znění jsem nenašel a jen si to takhle nějak pamatuju. Předpokládam, že je to od Lazara Longa, ale nikde jsem to nenašel.

[vencour]

Pozdě mi došlo, že tam nevidim Hvězdnou pěchotu? Její zdůraznění osobní odpovědnosti na mne dost zapůsobilo.
A ještě Job, jeho podobenství, že Bůh je pěkná kur*a, hraje si své hry s ostatními Bohy a někomu se zodpovídá, že nehraje fér.

[gtz]

No před lety patřil R.A. Heinlein k oblíbeným, hlavně při přesunech odněkud/někam. Svého času jsem měl od něj skoro vše v PDB. Sice to není papír, ale takto to bylo ideální na nějaké čtení ve vlaku.