V březnu loňského roku přestal být Redis svobodný. Společnost Redis Labs jej přelicencovala z licence BSD na nesvobodné licence Redis Source Available License (RSALv2) a Server Side Public License (SSPLv1). Hned o pár dní později vznikly svobodné forky Redisu s názvy Valkey a Redict. Dnes bylo oznámeno, že Redis je opět svobodný. S nejnovější verzí 8 je k dispozici také pod licencí AGPLv3.
Oficiální ceny Raspberry Pi Compute Modulů 4 klesly o 5 dolarů (4 GB varianty), respektive o 10 dolarů (8 GB varianty).
Byla vydána beta verze openSUSE Leap 16. Ve výchozím nastavení s novým instalátorem Agama.
Devadesátková hra Brány Skeldalu prošla portací a je dostupná na platformě Steam. Vyšel i parádní blog autora o portaci na moderní systémy a platformy včetně Linuxu.
Lidi dělají divné věci. Například spouští Linux v Excelu. Využít je emulátor RISC-V mini-rv32ima sestavený jako knihovna DLL, která je volaná z makra VBA (Visual Basic for Applications).
Revolut nabídne neomezený mobilní tarif za 12,50 eur (312 Kč). Aktuálně startuje ve Velké Británii a Německu.
Společnost Amazon miliardáře Jeffa Bezose vypustila na oběžnou dráhu první várku družic svého projektu Kuiper, který má z vesmíru poskytovat vysokorychlostní internetové připojení po celém světě a snažit se konkurovat nyní dominantnímu Starlinku nejbohatšího muže planety Elona Muska.
Poslední aktualizací začal model GPT-4o uživatelům příliš podlézat. OpenAI jej tak vrátila k předchozí verzi.
Google Chrome 136 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 136.0.7103.59 přináší řadu novinek z hlediska uživatelů i vývojářů. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 8 bezpečnostních chyb. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
Homebrew (Wikipedie), správce balíčků pro macOS a od verze 2.0.0 také pro Linux, byl vydán ve verzi 4.5.0. Na stránce Homebrew Formulae lze procházet seznamem balíčků. K dispozici jsou také různé statistiky.
Při pozorování syna jsem našel jistou souvislost s četbou o panu Kaplanovi ...
Cituji: Varovali učitele, aby si neutvářeli unáhlený závěr, že je žák omezený, pomalý nebo nepolepšitelný, dokud se nedopátrají skutečné příčiny začátečníkových omylů, ať už je jakákoliv.
Například ten, kdo pomalu čte, potřebuje silnější brýle, nikoliv přísnější vedení. Někdy jsou pravopisné chyby projevem lenosti, nikoli hlouposti. A někdy neplynou žákovské chyby z nevědomosti, ale ze zvukové záměny. ...
Tedy při výchově pozoruju souvislosti s okolním světem ... Co si o tom myslíte vy, jak k danému tématu přistupujete?
Tiskni
Sdílej:
Já už bych mu pak na zadek dala, když jem ho před tím xkrát varovala. Zatím se mi vždy důslednost vyplatila. Mám o něco staršího syna a ten už o mnoha věcech ví, že je nesmí. Tudíž se ta hranice posunula. Akorát má období vzdoru, tak se mne někdy snaží naštvat schválně, ale to poznám, tak zůstanu najust v klidu, když třeba zrovna neprovokuje něčím fakt nepřijatelným.
Ale v trestu jsem nesmlouvavá, pokud mu 3x řeknu, že se něco nedělá, vysvětlím proč a on mi řekne, že tomu rozumí a pak tu věc stejně udělá, třeba tahá kočku za ocas, tak přes zadek dostane. Kdybych v tomhle nebyla důsledná, tak mi teď skáče po hlavě. V Mš některé nevychované děti vidím, že nemají vůbec žádný mantinely a je to dost tragický
Souhlasím s tím, že výchova je velmi těžká věc a vyplatí se o ní přemýšlet a vyzkoušet různé přístupy a najít si to, co je mi nejbližší a v čem jsem autentická. Abych nebyla v nějaký poze. To děti poznají velmi rychle.
Syna absolutně miluju, ale nechci z něj mít spratka, tak jsem tvrdší než tatínek. Syn nejspíše bude mít abnormálně vysoké IQ - má po kom, tak ho usměrňuju už od mala, aby si nezvykal být soliter. Chci, aby měl dobré vztahy v kolektivu s dětmi, oddělit se může třeba v pubertě, zatím se musí naučit žít s ostatními. Vysoké IQ nevnímám jako výhodu, v reálu je to handikap. Nechci mít ze syna něco extra, takže se k němu chováme normálně a pomáháme mu, aby se zařadil do toho kolektivu.
S manželem se o výchově bavíme často a domlouváme se na postupu a na tom co chceme. Samo, že se někdy neshodneme. Třeba v množství hraček. Manžel téměř denně kupuje hračky a já si myslím, že to není dobře.
Já jsem nemyslela sebe já jsem debil, hodnota IQ pro mne není důležitá a snažím se udržet si pozici debila
. Má to řadu výhod. Manžel je vysoko nad průměrem. Tos mne rozesmál, že by syn byl chytrý po mně
)) Ubohý dítě..
Jílek je psychopat. Já bych ho sem netahala, serioznost diskuze by byla ohrožena.
Zmysel pre humor je indikátor určitej osobnostnej úrovne a zo skúseností s ľuďmi je nám mnohým jasné, že čím kvalitnejší človek, tým má menšiu potrebu zdôrazňovať svoj význam. Tí druhí prídu na to, kým je, sami.Tak k tomu asi není co dodat :).
Jé, děkuju To je hezký číst to po ránu
Jílka není třeba řešit, vyřešil se sám. Škoda je, že plevelí blogy jiným a když je osa diskuze poučná a čekám na nějaké názory, diskuze zmrtví, protože lidi odradí. On musí psát í když nemá co. Zrovna u výchovy jsou různé přístupy zajímavé.
Jé, děkuju;)To je hezký číst to po ránu
Jílka není třeba řešit, vyřešil se sám.Taky bych od diskuze o něm pomalu ustupoval :).
Zrovna u výchovy jsou různé přístupy zajímavé.To jistě. Já naštěstí vychovávám jenom kocourka :) a i tak si ze mě návštěvy dělaj srandu, že z něj dělám psa :D.
Násilí může pomoct, dokud je bráno jako výjimečné, ne ve chvíli, kdy je součástí kalkulu a jako normální. Radši změním téma, když je riziko, že bych musel malého přemlovat násilím, mám zkušenost, že v jiné záležitosti je s ním rozumnější domluva. To jen když je unavený je protivný moc. Pak by šlo použít i to, že ho budu chovat ... ona je totiž i taková příležitost, kdy dopustím, aby se malý choval ošklivě, tak ta je pak špatnou vzpomínkou pro oba ... pokud jí šlo předejít.
Obecně a filozoficky je to o tom, zda je člověk spíše dobrý nebo zlý. Pokud dobrý a přesto zlobí, tak spoléhám na nevědomost malého, zlobí proto, že ho nic lepšího nenapadlo. Moje chyba bude, když zlobícího nechám zlobit, když něco nezkusím změnit. Téma, děj třeba. Tedy že budu tvůrčí, když mne malý zkouší.
Byly doby, kdy malej brečel z hecu, tak jsem ho nahrál na mobila a pouštěl mu ho, jeho samého ... přešlo ho to rychle.
Jo, hračky. Kdo ví, kdy mne co trefí, třeba. To je jeden důvod. Další ... radši radost po kouskách, více si ji malej užije, než najednou, kdy neví co dřív vzít do ruky.
Každej extrém je špatně. Vím o tom, že mám potřebu syna usměrňovat a hlídám si, abych to zase nepřeháněla. Zatím je mezi dětmi spokojený, tak doufám, že mu to vydrží. Vychováváme tak, aby i jeho názor měl váhu.
IMHO blbosť. Bežné zdravé dieťa spadne raz za deň zo stromu, nehovoriac o milióne iných zranení, takže keby mu ublížilo kadejaké rodičovské napomenutie, tak by sme mali dávno blbý celý národ. Na druhej strane, ledačo by sa tým vysvetľovalo...
Zatim nebylo trestů moc. Pamatuju, že malému vadilo jednou i to, kdy jsem s ním nemluvil.
Přijde mi, že to, že mluvím málo, že je to výhodou, jelikož co řeknu, tak se v tom malý neztratí ... obecně mi přijde, že je dobře, aby trest byl v jistém ohledu výjimečný, unikátní ... nemusí být velký, ale aby vadil.
Tím, že teď procházíme spíše období, kdy malej ani úmyslně zlobit nechce mám pozici snad zjednodušenou. Neni proč trestat. Malej potřebuje zjistit, jak co chodí. Trošku se spálit a přežít ve zdraví, obrazně řečeno.
Speciálně na tohle jsem objevil tip u Hanzlíka a Já do lesa nepojedu, tedy chytnout a říct "ruku na to", s tim, že to malej zná a viděl. Tedy obecně žertem vše vyřešit, dokud to jde. Pokud ne, tak jen jedno varování, max dvě.
Dost se mi osvědčilo lochtání. Tedy více než dvoubarevné jednání, že neni jen cukr a bič, taky že neni cukr vždy cukr cukrem a bič bičem. Lochtat tak, až je to hnusný. Čekam, že to nenechává tolik fyzických ani duševních následků a především se z toho lépe dostává, "blbá" nálada je menší dobu než po výprasku.
Takže obecně se pokoušim o řešení s nadhledem. Já bych měl být ten rozumnější a měl bych předvídat následky, lepší je skončit něco v zárodku. Stejně tak je dobře nechat malého vyřádit, vyvztekat, když o nic nejde. Aby si užil různých nálad po celý den, aby tedy neměl proč trucovat jen z principu.
Na Tvůj příklad mi přijde vysloveně, že Ti došla fantazie, jak co řešit. Dítě neví ještě přesně, co je zlé a dobré, jaké to má souvislosti. Proto klidně občas zlobí, dělá, co ho napadne.
Snažim se malého inspirovat, pořád nějak blbnem, teď nás chytly vodovky, tak malujem, před cca rokem asi to byla plastelína, dělali jsme hasiče, rybníček, hadice i skluzavku ... aby se malej vyřádil i realizoval.
Snažim se mít oddělené časové období, kdy se dělá, co chci já, další, kdy si malej řekne a další, kdy se dohodnem. Tedy aby měl pocit, že je náš vztah rovnocenný. Abych ho učil a vedl k tomu být sám sebou, aby sám chtěl dělat svému okolí radost.
Před chvílí jsme přijeli z Dobříše, jeli jsme tam parním vlakem ... pokoušim se malého inspirovat, rozvíjet, ukazovat krásy světa, dokud to jde.
Lochtání je lechtání. Takové občas škádlení, hra prstů. Tuším, že je to výraz odněkud od Plzeňska.
Jj, prarodiče taky pocházeli kus od pro mne voňavé Plzně.
Ve výchově jsou vždy souvislosti s okolním světem, páč nikdo není ostrov. Jinak vychovává matka a jinak otec. Dohromady je to rodičovská koalice, která by měla být vyvážená. Tedy, je-li otec mírný a dítěti dovolí téměř vše, matka holt musí být přísnější, aby z dítěte nebyl rozmazlený spráťa. A obráceně. Matka je děckem také většinou více a má většinou na hrbu i domácnost, takže musí zvládat nejen výchovu, ale i ty práce v domácnosti. To jde někdy celkem těžko, když se dítě sekne a nepomůže s ničím.
Osvědčil se mi přístup, že dítě zaměstnám, málo, ale pomáhá a za to ho chválím.
Nikdy netrestám jen tak, aniž bych věděla oč jde. Nejdřív si zjistím ty souvislostě a pak to zhodnotím. Trestám, když vím, že mi dítě provádí schválně poťouchlosti. Jen tak škodí. To nechci, takže nejdřív si to probereme verbálně a pak, když to nezabere, tak fyzicky.
A protože jsem s dítětem častěji, trestám častěji. To pak je jasné, že tatínek je pro dítě idol, protože je jednak vzácný a také dělá s dítětem většinou ty populárnější věci. Teda když se dítěti věnuje. Jsou tatínci, kterým je to fuk.
Nemyslím, že je dobré nechat si dítě přerůst přes hlavu kvůli tomu, že s ním chci být kámoš. To je hloupost. Jednou jsem rodič a mám to dítě vychovat. Mohu být vlídný a laskavý rodič, ale když jde třeba o to, že děcko neposlechne a nezastaví se před přechodem, jde veškerá má laskavost stranou. Můžu být pro dítě partnerem k dialogu, ale především jsem rodič. Jsem jeho jistota, jeho maják. Když je děcku blbě nebo má nějakou krizi jsem mu jako "kámoš" k prdu. Potřebuje nás jako oporu a jako ty, na které se může spolehnout.
Mluvím o malém dítěti, 3 roky. S pubescentama zatím nemám zkušenost.
Jj, s tím naprosto souhlasím.
Problém klasickej školy je, že nie je dosť možností prihliadať na tie predispozičné rozdiely medzi deťmi a na ich záujmy.Ano! Když jsem byl v 1.-4. třídě, tak na mě občas chodily stížnosti, že pořád koukám z okna... ale co jsem měl dělat, když mi během těch 4 let neukázali nic, co bych už neznal. Na ZŠ jsou učitelé nastavení na průměrné děti - opožděné to nezvládají, chytré se nudí.
Na ZŠ jsou učitelé nastavení na průměrné děti - opožděné to nezvládají, chytré se nudí.Ano, na průměrné děti a pro průměrné děti. Ti, kdo se odlišují od průměru na obě strany, trpí, ale pro onen průměr je to výhodné - mají tam elitu, které může sloužit jako motivace, a "spodinu", díky které si mohou říkat, že na tom pořád nejsou tak špatně (toto je obecný jev, který platí i mimo školní třídy). Pokud třídu o tyto části připravíte (např. když ti nejlepší odejdou v páté třídě na víceleté gymnasium), tak to naruší dynamiku a může se stát, že takto okleštěná třída nebude korekně funogvat. Nehorší možnost je postupné sklouznutí do podprůměru, kde jedinou starostí bude nebýt na tom tak špatně, jako ti nehorší, ale bez jakékoliv motivace být lepší. Mimochodem, toto je oblíbená taktika (nejen) totalitních režimů, eliminace (nebo alespoň nucený exil) elit je většinou jedním z prvních kroků po dokončení převratu. Jenže, jak už jsem řekl, pro elitu i pro tu "spodinu" není zas tak výhodné být spolu s průměrem. Může se zdát, že optimální je tedy mít tři druhy tříd, pro elity, tj. výběrové třídy pro vysoce inteligentní, běžné třídy a speciální třídy jako obdobu zvláštních škol (což není to samé - ve zvláštních školách moho skončít i vysoce intelignení děti). Jenže existují názory, že pokud budou děti vychováváni takto odděleně, tak to omezí jejích socializaci, protože jednoduše řečeno, nebudou se mít o čem spolu bavit. Ti nejsýčkovatější kritici dokonce v podobném elitářsví vidí nebezpečí pro fungování celé naší civilizace v podobě jak jí znémě, a vznik čehosi, co vypadá jako Eloiové versus Morloci z Wellsova Stroje času. Osobně to za zas tak velký problém nepokládám, protože se to už stejně děje a navíc "společné třídy pro úplně všechny" jsou relativně mladý fenomén, protože až do osvícensví a povinné školní docházky byly školy víceméně elitářské (ačkolvi podle jiných charakteristik) a konec civilizace nenastal. Navíc povaužuju za pokrytecké, když lidé protestují proti škole pro geniální děti, ale téměř nikomu nevadí školy pro umělecky či sportovně nadané děti. Takže bude sice hezké, že tu budeme mít nové Jágry, Sáblíkové, Formany nebo Destinové, ale pokud to vezmeme z utilitářkého hlediska, tak než mít stovku vynikajících sportovců a/nebo umělců, raději bych viděl jednoho potrhlého génia, který objeví Sjednocenou Teorii Všecho nebo postaví v garáži antigravitační pohon z toustovače a mikrovlné trouby a je mi úplně jedno, že bude mít sociální schopnoti dobře pálené cihly. Oni někteří umělci a sportovci na tom nejsou o moc lépe ...
No jo, jenže ono se s těmi sociálními schopnostmi dobře pálené cihly dost blbě žije
A ďalšia vec: školský systém jednoznoznačne smeruje k elitárstvu - podobne ako je to so zdrav. starostl.: chceš nadštandard, plať!Pozor, neplést školy pro nadané se školami pro bohaté. Ty prní jsou pro intelekuální elitu, tj. nadané děti z jakéhokoliv prostředí, ty druhé jsou naopak jsou pro děti, jejichž rodiče patří k finančí a politické elitě, ale ony samotné mohou být tupé jak štoudev. V tomto ohledu je na tom zdravotnictví lépe - i když existují drahé soukromé kliniky, kde má pacitent prvotřídí pěči na úrovni drahého hotelu, i když si jen nechává odstranit zarostlý nehet na palci u nohy, jsou tu pořád elitní kliniky s nejlepšímy lékaři v oboru, které berou pacienty ne podle toho, kolik mají peněz, ale podle tho, jestli mají nejakou zajímavou či neobvylkou chorobu, kterou mohou operavat jen oni. Je to sice trochu zvrhlé, ale je to tak - pokud například vašemu dítěti z ramene vypučí další hlava, tak je celkem pravděpodobné, že skončí pod rukou nejlepšího chirurga, tedy pokud vám nevadí, že jeho soukromá reakce bude typu "Oh, to je nádherný případ Craniopagus parasiticus, kolegové budou závidět!" a samotnou operaci budou natáčet a naživo streamovat na YouTube, ale pokud vaše dítě má jen jednu hlavu, za to ale umí v třech letech faktorizovat z hlavy třímístná čísla a vy nemáte na domácího učitele, tak má bohužel jen dvě možnosti: skončit v jednotřídce v rodných Horních Kotěhůlkách, kde se bude až do páté třídy nudit a doufat, že se dostane na víceleté matematické gymnásium a vy budete mít tou dobou dost peněz na placení dopravy, nebo se se pokusit protlačit do médií, kde je ale celkem velká pravděpodobnost, že se zrovna v tu dobu narodí mnohonohé kotě, nastane rozvod celebrit, jakýsi šílenec postřílí svou rodinu či nějaké zpěvačce při koncertu selže garderoba a reportáž o malém matematickém géniovi se dostane leda do regionálního zpravodajství, které zrovna připadne na stejný čas jako důležitý provoligový zápas ve fotbale. V tomhle ohledu je zdravonictví mnohem více férové než školství.
Pozor, neplést školy pro nadané se školami pro bohaté. preto je tých pre nadané tak veľa... v SR bola jedna taká ZŠ v Bratislave, internátna,náklady na cestu, bývanie a ubytovanie by si ťažko mohol dovoliť rodič geniálneho dieťaťa z Horných Mačkohôrok so 100% nezamestnanosťou a jedným autobusovým spojom v pracovných dňoch do najbližšieho mestečka... ty druhé jsou naopak jsou pro děti, jejichž rodiče patří k finančí a politické elitě, ale ony samotné mohou být tupé jak štoudev. čo je štoudev ? poleno ? ...jablko nepadá ďaleko od stromu, ale nemyslím si, že by bohatá elita alebo celebrita v médiách u nás musela mať nutne nejské vyššie IQ alebo nedajbože EQ http://www.youtube.com/watch?v=1pL2rpD0V1I
Štoudev je vědro na vodu. Nádoba na vodu. Poleno je kus klády. Velký kus uřízlého stromu, třebas. Co je Mačkohorky??? Něco jako Horní dolní Možná Kotěhůlky??
Super slovo, vystihující hluponě, je vaše "Hovedzie "
Hovádo mi zní líp
Když takhle ... vzpomenu si na Skutečně to bylo ve Wisconsinu tak zlé? ... dva andělé tam byli za trest posláni a vůbec se jim tam nelíbilo
Napadá mne jedna souvislost. Je vyloučeno, že ten elitní nebude mít z jeho pohledu méněcenné dítě? Pokud to bude poprvé, kdy někoho takového v životě potká, tak to může brát jako katastrofu. Pokud uvidí, že i takoví lidé mohou relativně spokojeně žít, tak se s tim vyrovná lépe.
Stejně tak barvitost a pestrost života přináší situace, kdy se tito lidé potřebují.
A jinak mam docela hrůzu z toho, jak se malej bude nudit ve škole ... do Buďánky se můžem hlásit až od paté třídy.
Jj, ono je totiž úplně jedno jestli bude projektant, zahradník nebo instalatér. Důležité je, aby ho bavilo to co dělá a pokud ho to nebaví, aby hledal to co ho baví a naplní. Taky aby byl slušným člověkem. Na to fakt nepotřebuje IQ 150.
Jj, vše má svůj čas, vše jednou přijde. Hlavní je přežít to období poznávání a dozrávání. Tedy trpělivost ... to jsem chtěl říci, děkuji
To jsme tu jen dva? Že si mne můžete spést zrovna s Jílkem? Tomu nerozumim
Spěchali jsme ráno na vlak do Dobříše, tak jsem byl rád, že jsem našel ty slova o Kaplanovi a padali jsme s malym se kochat.
Pokud jste napsal žert, tak jste správně porozuměl tomu, co zde mj. zmiňuji.
Mně to nic jílkovského nepřipomíná ve Tvých blozích, ale jak vidím, už tady pablb a jeho čubky zase plevelej diskuzi. Mám ho blokovaného, ale vidím, že je tady několikrát To budou určitě hodnotné příspěvky vychovatele, který byl většinu svého života ožralý. Asi nemá do čeho píchnout, tak plevelí
Mě to nepřekvapuje, děti vychovaly jejich matky. Jílek jako narkoman a alkoholik těžko. A ještě to roztrubuje do světa, jaký je king Takového ubožáka už mi není ani líto. Bez špetky pokory.
Na ten jeho pořad jsem koukla a smála jsem se, protože to přesně odpovídalo tomu, že je to o ničem. Jílek, jako Bůh ))
Se mu to vymstí, na každou svini se vaří voda.
tisice dekovnych dopisu. jen jeden chybi ...
Jj, souhlasim s tim, že neodvratitelnost trestu či spíše zhodnocení činu je jedním ze základů formování malého človíčka.
Taky pravda. Dík za upozornění. Zatim to snad zvládáme, míru.
Jak muj problém? Každý nějak působí na druhého, ať chce nebo ne. Jen nemá za to působení většinou odpovědnost. Možná je to ostatním jedno, možná se bojí či stydí zeptat nebo svěřit.
Aby byl šok nejmenší? V jistém ohledu mam taky pochybnosti o smyslu pohádek, přijde mi, že jsou podstatné hlavně pro kulturní a sociální povědomí malého. A zatim povídáme spíš ty kratší, takže nějaké poučení ani nemusíme řešit, i v těch krátkých něco je. I proto jsme si oblíbili Mašinku tomáše, že tam jsou hodní i zlobiví apod.
Přijde mi, že jsem se nic nového v diskusi nedozvěděl. Že je výchova dřina, to vim. Pochybnosti mam, taky nemusim řikat vše.