Kdo chce mladý být

17.6.2011 22:41 | Přečteno: 1359× | MeaningOfLife | poslední úprava: 17.6.2011 22:41

Jak se bráníte proti stárnutí? Asi se všeho časem přejí, přesto dnes mi stále ještě je bližší nějaká aktivita než nějaká pohodlnost.

Co se dá dělat pro udržení mladého a tvůrčího ducha?

Snažit se o střídmost v životosprávě, udržovat nějaké životní návyky, snažit se nepohodlnět a neuhýbat těžkostem. Dotahovat věci do konce, aby dlouhodobě netížily. Mít, znát partu lidí podobných zájmů a "nechat se překvapovat". Jde tohle vůbec bez nějaké fantazie dělat? Přijde mi, že čím víc znám, tím víc toho neznám.

Možná by to šlo popsat tak, že je hlavní "nezapomenout umět být dítětem"? Radovat se i z blbosti, z toho, že hodiny pěkně tikaj, voda chladí, stromy pěkně šustí ve větru. Nebo když objevíte technickou krásu jednoho řešení.

Všímáte si, jak stárnete? Děláte proti tomu něco?

       

Komentáře

[abc]

Podle rad místních velezkušených borců se snažím najít ženskou o 30 let mladší, a když zestárne, tak zase novou, mladší, asi tak po roce.

[zxtlpn]

Jen aby to nekončilo pedofilií.

[abc]

Pak nesmíš být kněží , zrovna je prý práce s dětmi hrozně baví.

[manasekp]

...hul si vzdycky najde

[gtz]

Pak musíš mít dostatek peněz to mladé maso uživit. A pak musíš kupovat hodně Viagry/Cialis abys ji stačil

[vencour]

Nebát se začínat něco nového. Neodpouštět si chyby a napravovat je. Vědět, co asi tak chci, kam směřuji. Na blbosti spíš nereagovat.

Mimochodem, když byla řeč o žasnutí ... přijdou biolasery?

[Bluebear]

Strašně mě to mrzí, ale mám dojem, že zabránit stárnutí prostě neumíme Přesněji řečeno, lidská medicína nemá proti stárnutí organismu jako celku žádný recept.

Všichni doktoři, co znám, se shodují na tom, že:

• optimistické vidění světa, duševní pohoda, zábava, smích, radost a bytí mezi přáteli podporuje imunitní systém a vždycky pomáhá
• držet se v rozumných mezích při konzumaci různých jídel a pití, vyhýbání se extrémnímu slazení, extrémně tučným jídlům apod. také pomáhá, ale je to poněkud individuální (někdo má organismus geneticky nastavený tak, že je skoro jedno, co jí, někdo určité věci nesnese, někdo má nebezpečnou hladinu cholesterolu i při dietě, a klidně bych věřil, že existují lidé, kteří se musí živit hlavně cukrem)
• tělesné cvičení v rozumné míře se vždycky hodí; připomíná svalům, že jejich úkolem je pohyb, brání atrofii, mozek si opakuje běžné pohyby, cvičí se páteř, která na oplátku bude udržovat ve správných výškách další orgány a podporovat svalstvo
• duševní cvičení vždycky pomůže; známí, dobří neurologové tvrdí, že pokud je mozek ve špatném stavu, odchází celé tělo; naopak drží-li se mozek v cajku, dokáže i tělo udržet dlouho pohromadě

Pak jsou tu drsnější postupy, které sice člověka neomladí, ale prodlouží mu život. Některé orgány umí medicína vyměnit, ale je to stále ještě riskantní podnik (ty operace jsou komplikované, dlouhé a docela riskantní). Bohužel, ne všechno vyměnit umíme. Kdybychom dokázali vyrobit náhradní játra a trávicí trakt, posunula by se IMHO doba aktivního života o dvacet i více let. Ale to nebude nic jednoduchého.

No, a pokud jde o budoucnost (ale to mluvíme dejme tomu o sto letech, a to ještě s velkou dávkou štěstí), tak viz příslušné téma na Wikipedii

Ale obávám se, že naše generace (tvoje i moje) si nejspíš tak může společně s Alphavillem zazpívat It's so hard to get old without a cause / I don't want to perish like a thin voice / Tears are like diamonds in the sun / And diamonds are forever...

[pc2005]

Ono hlavně pokud by se prodloužila životnost orgánů, tak by imho byl problém s ukládáním dat. Nevím, jestli je lidský mozek konstruován na uložení znalostí o délce třeba 200 let. Pokud by se přeplnil, pak by asi "operační systém" havaroval (heh jeden dobrej díl ze stargate). A pokud třeba maže záznamy, tak je i to imho naprd.

Jediná možnost je pak ukládat mysl do počítače, ale i tam by po čase byl problém uložení dat.

[disorder]

s tym by som nemal problem, ja vecer neviem co som mal na ranajky.

ale nez zit 200 rokov, to by som radsej eutanaziu

[Bluebear]

Nevím, jestli je lidský mozek konstruován na uložení znalostí o délce třeba 200 let. Pokud by se přeplnil, pak by asi "operační systém" havaroval (heh jeden dobrej díl ze stargate). A pokud třeba maže záznamy, tak je i to imho naprd.

Podle toho, co zatím o mozku víme, v něm jsou uloženy záznamy trochu jinak než v počítači. Vypadá to spíš na jakýsi pseudo-hologram, kdy jednotlivé spoje mají v sobě automaticky zakódovánu informaci o okolnostech, kdy vznikly, a proč. Všimni si, že když člověk vzpomíná, vybaví si například nějaký konkrétní zážitek, ať už vizuální, sluchový, čichový (častěji, než by si jeden myslel) atd. a od něj se začnou automaticky odvíjet další, jako by v mozku běžela simulace a opakovaly se ty dojmy, které se od té chvíle staly.

Pokud je tato hypotéza správná (není sranda to potvrdit), pak se vzpomínky jen tak nepřemazávají, ale staré a nepoužívané postupně blednou, ztrácejí na přesnosti, až úplně zaniknou. Ale častěji se ztratí klíč k nim - člověk už si vědomě nevybaví ten iniciální zážitek, který by umožnil přehrání; elektrickým podrážděním spánkového laloku nebo nějakým hodně atypickým vjemem, který nebyl použit nikdy pro nic jiného (třeba zrovna čichovým) jde často vybavit část vzpomínek, které se už normálně považují za ztracené. Někdy to jde i iterativně a úporným snažením ("Co bylo před tím? Co se stalo těsně potom? Proč jsem tehdy udělal to, co jsem udělal? Jak jsem věděl, co jsem věděl?" - ale tam je riziko, že mozek si pod stresem vyrobí falešnou vzpomínku, jen aby měl pokoj )

Vzpomínky, které jsou používané, i když staré, neblednou; jen se někdy konvertují tak, že některé části jsou nahrazeny modernějšími, ale smysl zůstává zachován.

Jak zachování, tak "blednutí" se děje už od raného věku, takže je zřejmé, že 1) kapacity je dost, 2) paměť člověka stejně není nijak přesné médium. Takže přeplnění bych vůbec neřešil.

A vůbec, co tu kecám, čtěte si: Human memory a přidané odkazy na literaturu - je toho požehnaně.

[pc2005]

Jj to vím, ale i klíčově adresovatelná "hyper" paměť je pořád jen paměť. A na jakoukoliv paměť platí limity počtu informací do objemu.

Imho kapacity dost nebude, protože na co by člověku byl z hlediska evolučního mozek, který zaplní tak maximálně do poloviny. Polovina energie "napájení" by přišla vniveč.

To zapomínání funguje, ale ne 100%. Je to zhruba jako drivespace ovladač v MSDOSu . Navíc po prožití tak 1000 let by informací, které se nesmí zapomenout bylo tolik, že by ta oblast mozku na refresh na to nestačila. Nebo by se člověk musel smířit s tím, že by zapomněl komplet věci za třeba prvních 200 let života. Což by ale imho znamenalo, že by to byl jiný člověk.

Koneckonců kdyby člověk žil posledních 1000 let, tak by si určitě chtěl zapamatovat kvanta historických údajů.

P.S. Někdy mám pocit, že můj mozek je už dlouho přeplněnej .

[Josef Kufner]

Jiný člověk by to být nemusel. Jeho chování a základní algoritmy (dá-li se to tak říct) můžou v klidu zůstat nezměněny, protože to je to, co se používá často.

To co se ztratí může být třeba mapa prostředí, ve kterém kdysi žil nebo nějaké dovednosti, které nahradil modernějšími postupy. A také hormada dat o tom, jak špatná byla loňská zima a podobně – zachovají se jen ty velmi významné události a pocity, obrazy, zvuky…

[kotyz]

To by se určitě dalo pořešit nějakou externí pamětí. Moh by si třeba každej rok udělat image celýho mozku a v případě potřeby si ho nahrát ze zálohy zpátky (a úplně nejlepší by bylo nahrát ho do novýho čerstvýho těla). Nebo jenom určitý části. To by bylo boží. Jenom aby pak lidstvo nevyhynulo, protože by se všichni jenom savovali a loadovali aby mohli žít večně a nakonec by se úplně přestali rozmnožovat a zdegenerovali by. Jako Asgardi v SG-1

[Pavel Stárek]

No, tak ukládání obsahu mozku (a celé osobnosti) do paměti Města, měli ve skvělé scifi EON od Grega Beara. Dokonce uměli vyrobit klon a tu paměť do něj zase přelili. Zpravidla pouze dvakrát, ale někdy i třikrát. A uměli komunikovat i s uloženými pamětmi. Doporučuji přečíst. EON na Wikipedii.

[pc2005]

Jo chování jo, ale to je minimální objem dat. Imho ale člověka definují hlavně znalosti ne chování. To jde změnit klidně i chemicky (adrenalin, endorfiny apod..). Nicméně ty věci co by se neměly ztratit, by pro dlouhověkého člověka bylo problém uchovat.

ad kotyz: Jo externí úložiště je jediná možnost. Na dovednosti třeba něco jako wiki. Jen se bojím aby se pak z lidí nestali borgové . Něco ve smyslu externí paměti bylo i v nějakým sci-fi od Clarka (možná snad i Vesmírná oddysea).

[kotyz]

Ve Vesmírný odysee 3001 byla jakási helma na čtení myšlenek, už nevim co to přesně dělalo, ale myslim že to používali pro nějakou tu komunikaci a virtuální realitu, něco jako browser na čtení wikipedie to taky mohlo bejt.

Co máš proti Borgům a kolektivnímu vědomí? Mohlo by to mít i určitý pozitiva - všechno by se sdílelo, stačilo by aby se na film podíval jeden člověk a viděli by ho všichni. Konec pirátsví jak ho známe a novej level ve sdílení Ale protože sme blbý, tak bysme si to určitě zase zmrvili regionama, šifrovánim, drm ochranama a jinýma nesmyslama. Nedejbože by si člověk přečet nějakou knížku a pak by mu jí Amazon na dálku vymazal z paměti a ani by nevěděl že jí kdy vůbec čet (jako když si v Červenym trpaslíkovi Hol vymazal vzpomínky na knížky Agathy Christie aby si je moh znova přečíst) ...

[pc2005]

Nn tohle bylo v tom, jak nějakej mimozemšťan přistál na planetě poloopic (nás) a dělal tam výzkum. Pak když odjíždel se nechal vyfotit a fotku poslal do svýho archivu, ze kterýho si vždycky bral vzpomínky, když potřeboval. Vlastně ani nevím zda to napsal Clarke.

Ad borgové: to by sice bylo hezký mít supersdílení, ale borgové maj potlačenou individualitu... Jinak to mazání z paměti. To už skoro jde i teďka.

[kotyz]

Mozek se musí pravidelně defragmentovat lihem To je lepší než Ccleaner s Defragglerem na win Pak máš kapacitu jako Johnny Mnemonic

[pc2005]

Pokud je i v původní knize stejná kapacita jako ve filmu, tak 160GB je fakt málo . A aby se mě po 320GB začal přepisovat mozek to fakt ne .

[kotyz]

Těch 160 GB je poplatný době vzniku - v 90. letech to byla obří kapacita která by měla stačit každýmu, ale v tý blízký budoucnosti, o kterou tam šlo, už to tak velká kapacita nebyla a Johnny jí překročil a málem ho to zabilo. Co takhle 160 EB?

[pc2005]

No 160EB to nevím, kolik má člověk kapacitu mozku, tohle by muselo být tak něco mezi desetinou a setinou.

[kotyz]

Lidský mozek má výkon 38 petaflops a paměť 3 581 TB

[pc2005]

No ono to je právě dost variabilní každej tvrdí jenu hodnotu. Každopádně ale 3581TB = 0.003581EB .

[kotyz]

160 EB bude stačit každýmu ...

[gtz]

Mozek se musí pravidelně defragmentovat lihem

Myslíš jako to dělá tento člověk

[kotyz]

Živoucí legenda

[gtz]

Tak, u něj to nebyl chlast v krvi, ale krev v chlastu.

[kotyz]

Přesně!

[Dalibor Smolík]

Nevím, jestli je lidský mozek konstruován na uložení znalostí o délce třeba 200 let.
No ten můj určitě ne. Za chvíli zapomenu, co jsem měl udělat.

[pc2005]

A nebo se ti plní. Asi bych rozlišoval mezi informacemi zapomenutelného typu a nezapomenutelného typu. Když přesunou prodejnu potravin, tak by bylo docela dobrý si to zapamatovat . To jaký potraviny je potřeba koupit už ne. Věci jako třeba ovládání nějakýho programu je asi potřeba si zapamatovat dýl.

[vencour]

Jak se vůbec stavíte k tomu "musim si umět poradit" a "musim vědět vše" a "hlavní je vědět, kde tu informaci najdu"?

Přístup "musim vědět, kde ta informace je" by měl umožnit toho obsáhnout více, než "musím vědět vše".

[pc2005]

Jo na základce jsem se řídil tím "musím vědět vše", ale teď jsem rád když dokážu "musím vědět odkaz na informaci" .

Podle mě je problém toho přístupu před indexování v tom, že informace se může stát lehko nedosažitelnou (viz třeba google). Stačí totiž zapomenout ten index, což je mnohem jednodušší než zapomenout samotnou věc.

[vencour]

Zatim jsem ve stádiu provozování nějaké wiki. Něčeho v mé správě. No a spolíhám na přátele, že se umí pochlapit a přiložit ruku k dílu.

[Aleš Kapica]

Zatim jsem ve stádiu provozování nějaké wiki. Něčeho v mé správě. No a spolíhám na přátele, že se umí pochlapit a přiložit ruku k dílu.

No, tak pokud ti mohu poradit, moc na to nespoléhej. Také jsem žil kdysi v naivní představě že se lidé touží podílet na společných projektech. Netouží. Tedy alespoň drtivá většina z nich.

Aby měl tedy takový projekt úspěch, musí svým zaměřením oslovit tak velkou množinu lidí, aby se v ní nalezl alespoň jeden.

[vencour]

Jak o tom přemýšlím, byl jsem u cca tří asi organizovaných akcí, na které bych mohl být spíše hrdý. Jedno byl týmový sport, je to už 17 let, kdy jsem měl nejlepší sezónu, hodně ulehčilo být členem týmu a fungovat. Další bylo v práci, kdy fungování bylo přímo vyžadováno okolím, tedy projevy spolupráce. No a třetí, to, čeho si možná vážim nejvíc, je zážitek s virtuálníma pilotama (ani nevim, jestli jich půlka nebo víc lítá i v reálu), byla radost s nima sdílet práci i úspěch

Takže jo, občas se musim spolehnout na sebe. A občas na ostatní. Tuším, že i Dag o tom psal, jmenovitě o lezení

[Aleš Kapica]

Na to mám šalamounskou odpověď: "Spoléhej na ostatní, ale vždy buď připraven na to že mohou selhat."

[Dalibor Smolík]

Jo, je to tak. Hlavně, aby se ta schopnost "najít informaci" nezúžila jen na strýčka Googla a tetičku Wikipedii, když vypnou proud nebo selže poskytovatel, je člověk nahraný ))

[vencour]

Dík, Bluebeare. De facto jsem se ptal, jak se neztratit mezi mladšími a možná dravějšími. Jak zajistit, aby moje píle něco nesla.

[Miloslav Ponkrác]

To je zákon přírody, ztratíte se a mladší vás převálcují.

Jediná možnost je nepropagovat pouze dravost jako hlavní směr života.

Pokud je pro Vás jako hlavní směr života konkurence, tak to prostě jednou prohrajete – vše je naprogramováno proti Vám, životnost těla, odolnost vůči zátěži fyzické i psychické.

Vaše píle jednoho dne prostě neponese ani natolik, abyste se uživil. To platí pro naprostou většinu lidí.

Právě proto existuje sociální společnost, proto existuje rodina, děti a vzájemná pomoc.

Jako individuum to prostě jednoho dne prohrajete. Já, Vy, každý z nás. Individuální taktika má své meze, které nutně, už z důvodů přírodních a fyzikálních zákonů, jedince odstaví.

[vencour]

Pozoruju dost často malou pracovitost u lidí v mé branži. Nevim, o kolik % se jedná, ale podle ohlasu a aktivit v diskusních fórech je to celkem dost. To je jeden z mých zdrojů klidu.

Ohledně dlouhodobého stavu musím věřit v to, že neudělam moc velké boty. Že se nějak připravím na stav, kdy už nebudu jako dřív. A vlastně spolíham na to, že pořád budu lepší, než většina ostatních.

To, že jednou skončím, je v pořádku. I proto, že to mladší potřebují jako příklad, že nic neroste do nebe. Anebo že každá blbost má svou mez

[Miloslav Ponkrác]

„Strašně mě to mrzí, ale mám dojem, že zabránit stárnutí prostě neumíme“

Když prodloužíte život třeba o milión let, tak stejně bude končit stářím.

Stejně tak jednou bude starý i můj počítač, nebo libovolná věc.

Zabránit stárnutí lze pouze zrušením druhého termodynamického zákona.

„Přesněji řečeno, lidská medicína nemá proti stárnutí organismu jako celku žádný recept.“

Jaktože ne?

Mimochodem, existuje stav buňky, kdy buňka nikdy nestárne a buňka je přitom stále mladá, neopotřebovaná a to i když jí držíte na živné půdě stovky let. Tomu stavu se říká: rakovina.

[Bluebear]

Když prodloužíte život třeba o milión let, tak stejně bude končit stářím.

Ale byl by milión let dlouhý. Užil bychom si bych milión let radosti ze života, pozorování plynoucího času, oslav nových století, viděl bych rodit se nové hvězdy, dokázal bych se naučit všechno to, co jsem vždycky chtěl umět - celou fyziku, celou biologii, celou chemii, všechny jazyky, všechny příběhy. To by mi za to setsakramentsky stálo.

A přál bych si, aby tuto možnost měl každý. (Samozřejmě každý, kdo bude chtít, i když si nedovedu představit nikoho, kdo by nechtěl.)

Krom toho, stáří je jen slovo. Důležitý je stav organismu.

"Přesněji řečeno, lidská medicína nemá proti stárnutí organismu jako celku žádný recept.“ Jaktože ne?

Má snad? Já o ničem takovém nevím a myslím, že o tom bychom se dozvěděli.

Mimochodem, existuje stav buňky, kdy buňka nikdy nestárne a buňka je přitom stále mladá, neopotřebovaná a to i když jí držíte na živné půdě stovky let. Tomu stavu se říká: rakovina.

Proto jsem hovořil o celém organismu, ne o jedné buňce. Nejsem tak blbý, jak vypadám.

(Krom toho, hovořit o rakovinné buňce jako o stále mladé je trochu ošidné; jak nemá pořádné mechanismy pro ochranu DNA, tak se každý její potomek liší od předchozího a každý má svou genetickou informaci jinak polámanou; spíš bych řekl, že rakovinná buňka moc vlastní identity nemá.)

[Miloslav Ponkrác]

„Ale byl by milión let dlouhý. Užil bychom si bych milión let radosti ze života, pozorování plynoucího času, oslav nových století, viděl bych rodit se nové hvězdy, dokázal bych se naučit všechno to, co jsem vždycky chtěl umět - celou fyziku, celou biologii, celou chemii, všechny jazyky, všechny příběhy. To by mi za to setsakramentsky stálo.“

A co Vám brání užít si těch pár desetiletí v životě v radosti?

Velkou část z toho můžete stihnout i tak. „Krom toho, stáří je jen slovo. Důležitý je stav organismu.“

Já bych Vám doporučil vyrazit na měsíc někde do ústavu pro tělesně postižené, řekněme středně tělesně postižené.

Zjistíte, že radost ze života není až tak úplně v korelaci se stavem organismu. Řekl bych, že hodně není.

Samozřejmě v krajních stavech zničení organismu už té radosti moc nepoberete.

„Má snad? Já o ničem takovém nevím a myslím, že o tom bychom se dozvěděli.“

Průměrná délka života v přírodních národech je kolem 40 let.

„Proto jsem hovořil o celém organismu, ne o jedné buňce. Nejsem tak blbý, jak vypadám.“

A já Vám prostě říkám, že proces, ve kterém nechcete nikdy spadnout dolů a neustále růst, nebo občas zůstat na stejném má všechny znaky rakoviny.

Ekonomie se svým „trvale udržitelným růstem“, neboli principem rakoviny to dnes dokazuje také jasně.

Já už nejsem nejmladší, ale řeknu Vám, že bez slabých chvil v životě by hodně z života chybělo. Nepoznáte hloubku, spoustu věcí si neuvědomíte.

Běžná buňka prostě po čase spáchá sebevraždu, je to součást jejího programu. Rozumíte, sama. Rakovinná buňka se liší hlavně tím, že odmítá tuto sebevraždu spáchat. Člověk se v principu od buňky neliší.

„Krom toho, hovořit o rakovinné buňce jako o stále mladé je trochu ošidné; jak nemá pořádné mechanismy pro ochranu DNA, tak se každý její potomek liší od předchozího a každý má svou genetickou informaci jinak polámanou; spíš bych řekl, že rakovinná buňka moc vlastní identity nemá.“

Ale houby, rakovinná buňka a její procesy je právě příklad buňky, která se rozhodla zůstat věčně mladá.

Člověk ve svých potomcích může žít nekonečně dlouho a také jim část svého života obětuje.

Rakovinná buňka kašle na potomky, žije hlavně pro sebe a pro délku svého života a své věčné mládí.

[vencour]

Je tu jen jeden Miroslav Ponkrác? Teď poznávám toho, co je nad věcí a s kterým spíše souhlasím.

Nic není jen černé a bílé. Bez poznání slz není radost.

K otázce nesmrtelnost či dlouhověkosti dodám jen to, že podstatné by bylo, v jakém stavu použitelnosti by člověk byl.

[Bluebear]

Proboha, kolego Ponkráci, přepni se z filozofického režimu zpátky do technického! To jsou strašné voloviny, promiň. Nechci tě urazit (fakt ne, já vím, že jsme si jako všichni užili až dost), ale tohle jsou bludy. Jen pár fakt brutálních:

A já Vám prostě říkám, že proces, ve kterém nechcete nikdy spadnout dolů a neustále růst, nebo občas zůstat na stejném má všechny znaky rakoviny.

Proboha, proč? Rakovina je něco jiného.

Rakovina je nebezpečná proto, že vypuká uvnitř lidského těla, vymyká se řízení makroorganismu, odebírá mu živiny, a při svém růstu utlačuje a zabíjí jeho tkáně, čímž nakonec všechno zničí.

Vůbec nejde o to, že chce žít věčně (lze vůbec o nádoru říci, že něco chce?), ale o to, že devastuje své okolí. Rakovina, která by si rostla vně těla, někde na trávníku, by se příliš nelišila od rostoucí květiny a nikdo by ji nepovažoval za nic strašlivého.

Člověk se v principu od buňky neliší.

To tedy setsakramentsky ano! Má snad jednotlivá buňka vědomí? Může být smutná, toužit po něčem, cítit lásku nebo odpor, představovat si něco? Ne.

[pc2005]

Rakovina, která by si rostla vně těla, někde na trávníku, by se příliš nelišila od rostoucí květiny a nikdo by ji nepovažoval za nic strašlivého.

Na druhou stranu pokud by se pořád dál množila a žádná z buněk by neumřela, tak by se to lidem po čase líbit přestalo (zvlášť, kdyby ji nešlo zničit).

[Aleš Kapica]

Rakovina, která by si rostla vně těla, někde na trávníku, by se příliš nelišila od rostoucí květiny a nikdo by ji nepovažoval za nic strašlivého.

Na druhou stranu pokud by se pořád dál množila a žádná z buněk by neumřela, tak by se to lidem po čase líbit přestalo (zvlášť, kdyby ji nešlo zničit).

Přesně tak. Kupř. mě se takhle nelíbí veškeré moje buňky v oblasti pupku. Ne a ne se přestat množit 8-P Zatím co ty ve svalech na ten růst z vysoka..

[whistleblower]

Mimochodem, existuje stav buňky, kdy buňka nikdy nestárne a buňka je přitom stále mladá, neopotřebovaná a to i když jí držíte na živné půdě stovky let. Tomu stavu se říká: rakovina.

Bunka, ktorá sa vzbúrila a chce si zachovať večnú mladosť, nesmrteľnosť a donekonečna sa rozrastať, nakoniec zožerie svoju ,,živnú pôdu" a zničí sa sama.Keby si to ľudia, ktorí vyznávajú filozofiu rakovinovej bunky tak dokázali uvedomiť.

[Bluebear]

Ale to je nesmysl!

Vyčerpání živné půdy se stane každé životní formě, dříve či později, a vůbec to nesouvisí s touhou žít věčně. Jakýkoli proces, aby fungoval, spotřebovává energii a zvyšuje entropii, jediný způsob, jak tomu zabránit, je rebootovat vesmír. Pokud ti tohle vadí, odsuzuj samotný život.

Navíc, když přijmeme toto nesmyslné stanovisko, tak jeden věčně živý jedinec je úspornější, protože se množit vůbec nemusí (svou genetickou informaci má stále v sobě živou, nemusí ji šířit). Spotřebovává tedy zdroje konstantně, zatímco množící se populace spotřebovává zdroje exponenciálně.

[whistleblower]

tak jeden věčně živý jedinec je úspornější

súhlasím, V. I. Lenin je pomerne úsporný, i keď nejaké zdroje predsa len spotrebúva, potrebuje nový make up a tak...

tvoj vedecký prístup ma veľmi oslovil)))

[Smazáno]

Všímám. Proč bych měl dělat něco proti? To by bylo jako snaha o snížení entropie v uzavřeném systému...

[pc2005]

NEDOSTATEK INFORMACÍ PRO SMYSLUPLNOU ODPOVĚĎ .

Na druhou stranu je to imho škoda . Ale ještě je šance v dalším velkém třesku...

[vencour]

Lze dělat různé věci, uzavírat/rušit dlouhodobé spoření/smlouvy. Barvit si vlasy. Navštívit ta místa, která chtěl člověk aspoň jednou nebo ještě jednou vidět. Psát paměti. Nekazit si už tolik charakter.

[vencour]

Už jsem si vzpomněl ... "Pro těch pár let života, co mi zbývaj, si přece nebudu kazit charakter" ...

[Bluebear]

Lidský organismus není uzavřený systém.

Celý život je založen na udržování entropie víceméně stálé za cenu zvyšování entropie v okolí. Pokud to bereš takhle, můžeš padnout mrtev okamžitě. Jinak to není žádný argument, do vesmíru se vejde entropie ještě velmi mnoho. Každá hvězda způsobí víc entropie, než celé lidstvo dohromady.

[Jendа]

Jak se bráníte proti stárnutí?

Jezdím rychle a doufám, že mi dilatace času zpomalí stárnutí.

[pasmen]

Proč ne. Když už mrtvý, pak aspoň mladý.

[Jendа]

Byl to vtip.

[Kvakor]

Jak řekl James Dean, "Zij rychle, zemři mladý, nech po sobě hezky vypadající mrtvolu". Mám pocit (hlavně na silnicích), že se tím dodnes spousta mladých řídí

[Miloslav Ponkrác]

Stárnutí je přirozená součást života.

Nejvíce se stáří budou bát Ti, kteří „přemlouvají bábu a dědka“ po vzoru Mádla a Issové. A Ti, kteří nutně potřebují být věčně mladí, zdraví a výkonní, jinak se sesypou a svět pro ně přestal mít cenu.

Je třeba se nepoškozovat – to jest nehuntovat tělo (nepřehánět to s pitím, cigaretami, vynechat drogy, jíst podle selského rozumu a nikoli podle prodejen zdravé výživy či lékařských názorů, přiměřeně sportovat, vynechat televizi, nebýt fanatik, umět se kamarádit a dělat věci jen tak, nejenom když z toho něco kápne, naučit se mít radost z dobra pro druhé, občas si dělat věci podle sebe).

Ale zapomínáte na jednu věc. Psychika člověka má vývojové fáze a ty nepřečúráte. Čím budete starší, tím méně se Vám bude chtít převálcovat svět a budete mít méně černobílé názory. Začnete kašlat na pracovní úspěchy a daleko více se budete těšit z toho, kdy jste se setkali s člověkem, jehož společnost Vás těší, nebo kdy jste někoho přivedli ke smíchu.

Pokud se nepotentujete při pomyšlení na stáří už jako puberťáci, tak zcela jistě dojde k poklesu fyzického výkonu (s výjimkou pár procent s výborným genetickým potenciálem).

Pokud svůj život odvozujete od toho, jak jste čilí, svěží a zdraví, zcela jistě pro Vás stáří bude příšerným zážitkem. Pokud budete extrémní individualista, který všechny kolem přečúrával, stáří pro Vás bude psychicky zcela jistě příšernost.

Pokud dále bude pokračovat nálada společnosti proti důchodcům a zrealizující se současné vládní reformy o důchodech, zdravotnictví a dalším – pak Vás z toho nic moc zajímat nemusí. Většina z Vás bude žebrat či myslet od rána do večera, zda budou mít peníze aspoň na jídlo – pokud si neudělali kupu hodných dětí co se o ně postarají. Pak umřete na nějaký zdravotní problém, nebo podvýživu krátce po skončení (nuceném či dobrovolném) pracovní kariéry.

Ať tak či tak, přes veškerou snahu a činnost tomu zabránit každý z Vás nakonec umře. Občas budete muset svému stavu ustoupit – život je nakonec o přístupu, nikoli o urputné zoufalé snaze být nejlepší alfa samec v plném býkonu až do sta let.

[zxtlpn]

Pití a cigerety jsou regulerní drogy, nevím, proč to vždycky někdo tak nesmyslně oddělí.

[Bluebear]

Pokud dále bude pokračovat nálada společnosti proti důchodcům a zrealizující se současné vládní reformy o důchodech, zdravotnictví a dalším – pak Vás z toho nic moc zajímat nemusí. Většina z Vás bude žebrat či myslet od rána do večera, zda budou mít peníze aspoň na jídlo – pokud si neudělali kupu hodných dětí co se o ně postarají. Pak umřete na nějaký zdravotní problém, nebo podvýživu krátce po skončení (nuceném či dobrovolném) pracovní kariéry.

Ať tak či tak, přes veškerou snahu a činnost tomu zabránit každý z Vás nakonec umře. Občas budete muset svému stavu ustoupit – život je nakonec o přístupu, nikoli o urputné zoufalé snaze být nejlepší alfa samec v plném býkonu až do sta let.

Ty jsi bůh nebo máš pramen mládí, že to vztahuješ jen na druhé?

[whistleblower]

Ty jsi bůh nebo máš pramen mládí, že to vztahuješ jen na druhé?

Najprv k otázke o Bohu. Boh, nech už sa pod tým chápe čokoľvek, je v každom z nás. Niektorí to v sebe nestihnú za celý život objaviť, zomrú nedozretí. Nir v každom orechu nájdeš jadro.))

Prameň mladosti.Niektorí nenájdu ten prameň, ale ochutnajú plody z figovníka, po ktorých im narastú somárske uši (keď už sme pri tých nadprirodzených rozprávkových javoch).

vztahuješ jen na druhé?

Mne sa zdalo, že ten pán sa chce iba podeliť s výsledkom svojho pozorovania života. Vy ste z neho mali doteraz možnosť pozorovať len reklamnú upútavku, postupne si ten obrázok zložíte kúsok po kúsku a výsledok Vás iste prekvapí.

[dad]

...nejlepší alfa samec v plném býkonu ...

ten preklep ma neco do sebe, nejdriv jsem si myslel, ze jste to napsal umyslne, ale na to lezej ty klavesy skutecne az prilis blizko sebe

[whistleblower]

býkon... podľa mňa niečo súvisiace s >astrológiou...nejaká fáza výkonostného harmonogramu závislá od postavenia hviezd alebo také niečo

[vencour]

Souhlasím s tím, že člověk prožívá více fází, částí, života, ve kterých zpětně může hodnotit vše, co udělal. Podle zkušeností, znalostí, pocitů. V tom ohledu pozoruji, co je asi tak nejvhodnější pro použití ve výchově. Tak abych mohl vychovávat, ukazovat na příkladech i zkušenostech.

Mění se člověk stárnutím v méně agresivníhp? Nebo spíše poznává, že místo pouhého hurá přístupu musí vše promyslet a je opatrnější? Případně si začnete více vážit toho, co vůbec máte?

S jedinečností okamžiku souhlasím, spoustu věcí nelze koupit ani snadno získat.

Všichni zemřou? No jo. Kdysi jsem přečet celkem dost knih od Seneky, mám z nich hlavně pocit a dojem, vyjádření, pokory.

[Kvakor]

Myslím, že stáří duševní (tj. "zapomenout umět být dítětem") je horší než stáří fyzické. Určitě znáte příklady lidí, kteří sice vypadají jako vlastní pár let mumifikovaná mrtvola (a často se ani o moc více nehýbou), ale přesto se těší na každý nový den a dokaží se radovat z toho, že svítí sluníčko, po nebi plují bílé nadýchané obláčky, kvetou kytičky a zpívají ptáčkové, i když je do parku musela dotlačit sestra na vozíku. Naopak mnozí z těch, co jsou ještě schopní se o sebe postarat, si čekání na svou smrt krátí nanejvýš sledováním telenovel a nadáváním na to, že dřív bylo líp (a zapomínají, že ono líp nebylo, jen oni byli mladší a lidská paměť je selektivní).

Navíc mám pocit, že dnešní společnost je sice posedlá fyzickým mládím a jeho udržováním, ale pokud jde o mládí duševní a jeho udržení, tak to vypadá spíš na pravý opak, jako by cílem byly fyzicky dokonalé zombíe s vymytými mozky, které jen pracují a konzumují a o ničem dalším už nepřemýšlí. Školství nejspíš stále funguje tak, že z toho, co bylo pro dětskou mysl svět zázraků plný překvapení, je pro teenagera "nuda" (to se týká jak přírodnáích věd, tak literatury a - což je nejhorší - matematiky). Vlastně je dětem znechucena velká část úžasného světa a jen ti, co se tomu nějak vyhnou či později zas najdou cestu, mohou v této oblasi dál zůstat zvídavými dětmi.

Protože jen takový pak posunují vědecký a technický pokrok vpřed, zatímco duševní starci na pdobné věci říkají "A proč to děláte? Chleba levnější nebude. Proč ty peníze nedáte raději hladovějícím dětem v Africe?" Stačí si přečíst libovolnou diskuzi na webech typu Novinky či iDnes v článku o nějakém novém vědeckém objevu nebo o tom, že se vědci staví nějaké drahé výzkumné zařízení či posílají sondu kamsi do vesmíru. Svým způsobem mají pravdu, že jsou to jen "drahé hračky", ale nechápou, že právě to je ten důvod.

Protože i když si vědci hrají s "hračkami" za miliardy a výdaje odůvodňují tím, že chtějí objevit velké Tajemství Života, Vesmíru a Všeho a v dlouhém běhu získat z každého utraceného dolaru desetinásobek (jako se to stalo v počátcích kosmického výzkumu), tak hluboko uvnitř jsou pořát malými dětmi, které chtějí vědět, jesli když do míčku praští těžší hračkou, tak vyskočí výš a silněji zachrastí, nebo se chtějí kouknout dovnit a zjistit, proč vlastně chrastí. Neotenie, schopnost zachovat si znaky z dětsví i v dospělosti, je totiž, alepoň podle některých vědců, důvod, proč nače lidská civilizace vypadá tak, jak vypadá, a že bez ní bychom dál seděli na stromech a báli se, jestli nás něco neseže.

Proto si nikdy nenechte umřít své "vnitřní dítě", protože bez něj se ze světa stane nudné místo a ani moc, úspěch, sláva nebo peníze tomu nezabrání a pokud vám pak nezbyde ani rodina a přátelé, bude stáří jen pomalým čekáním na smrt.

[pavel]

velké Tajemství Života, Vesmíru a vůbec...

[kotyz]

42

[HonzaRez]

Recept existuje, ale málokdo to dokáže. Je potřeba nedělat to, co ostatní a vykašlat se na to.
Dělat jen to, co člověk sám chce.
Člověk nejvíc zestárne, pokud bude kontrolovat svůj obraz v očích ostatních...

[vencour]

Abych zas někdy nevytáh R.A.Heinleina

Demokracie je založena na předpokladu, že milión mužů je chytřejších než jeden. Jak že to je? Něco jsem přehlédl.

Autokracie je založena na předpokladu, že jeden člověk je chytřejší než milión jiných. Taky to zkusíme znova. Kdo rozhodne?

Jsem zvědavej, jaké bude další stádium, kdysi jsem se ptal, kde jsou ti starší a snad moudří nebo aspoň moudřejší. Teď mam pocit, že zíraj na svět, co se to na něm děje. A spíš mlčí, protože občas jsou všechna slova marnost. A rozhodujou činy.

[Aleš Kapica]

Je to prosté - stáří si nepřipouštíš, dokud ti žijí rodiče, dokud ti chodí dítě do školky, dokud tě ještě baví si sem tam vrznout, dokud máš pořád co dělat, dokud tě tělo nezradí.

Stáří se nebojím. Bojím se toho, že bych natáhnul perka aniž bych stihnul dodělat svou práci. Je toho mnoho co bych ještě chtěl zažít a to už jsem si u mnoha věcí řekl - tak tohle už taky v životě nezkusím.

Můj otec před stářím prchá. Někdy mám pocit, že prchnul i před mládím, a středním věkem, ale třeba se mi to jen tak zdá.

Čas od času mě přepadne lítost. Zvláště, když umře někdo z mého pohledu poměrně mladý a ne zrovna díky vlastní blbosti. Naposledy když zemřel herec Vladimír Dlouhý. Škoda ho. Zrovna když začínal být lepší a lepší. Ale čekal jsem to. Zhruba před čtyřmi lety, když jsem ho viděl - po prvé v životě - in natura, mi hlavou blesklo - ten nevypadá dobře. Asi se už tehdy začalo projevovat jeho onemocnění, nevím.

[M-train]

Líbí se mi ty tvoje poznámky k tématu. Za sebe bych trochu ironicky opravil obrat 'dodělat svou práci' na něco povzbudivějšího, ale jinak to sedí.

[dad]

proti starnuti se nebranime, pouze je smysluplne se snazit udrzet zdravi na takove urovni, aby mohl clovek prozit veskere faze zivota v pohode - t.j. bez existencnich ran.

Jeste to tady nikde v kometarich nepadlo, ale rozhodujicim faktorem v zivote je

STESTI

Sice jsou zde nekteri pravicove zalozeni lide jako pan Kysilka, kteri mysli, ze se stesti da nahradit pili, ale to je velky omyl. Samozrejme, ze je mozne jit stesti naproti tim, ze clovek hodne trenuje a kdyz pak polozi osud ruku na rameno, tak je pripraven tu sanci uchopit. Ale, jak receno, ten osud musi na to rameno nejdriv polozit tu ruku.

V beznem zivote trenujeme na stari jak dusevno tak fyzicku. Fyzicky se to nesmi prehanet, nekdo ujde stovky kilometru a pak ma voddelany kolena. Velmi vhodne je mit jako my s manzelkou neschopne deti, pak je to na nas kde budou bydlet a proto jim stavime pri praci barak a setrime za fitko.

Mnohem dulezitejsi nez fyzicka je to dusevno. Zacina to rano, kdy se ceseme _levou_ rukou, jestlize jsme napr. pravaci. Z toho je mozek na chvili cely zpitomnely a fest trenuje.

V praci ovladame kazdou sudou hodinu mys levou rukou, kazdou lichou hodinu pravou rukou.

Dulezite jsou vsechny ty znalostni hry, ktere nas neustale nuti si na neco vzpominat. Nemusi to byt nic sloziteho, vseobecne znalosti napr.:

- v kterem roce uskodil Klaus narodnimu hospodarstvi nejvice.

- v kterem roce provadel pri SuperBowlu O.J.Simpson hod minci a kdo zpival pritom v tom roce americkou hymnu

- ktery porevulucni predseda vlady nebyl komunista (pozor, to je chytak)

- z ktereho filmu je rozhovor '...vy vyhazujete budovu do povetri? ..ano...proc? ...protoze jste telefonoval!'

- v kterem filmu rika jeden westernovy hrdina druhemu, kdyz pomaha jeho lasce na kone: '... a pamatuj, vzdycky nezne, vzdycky nezne'. Jak se jmenuji ti herci.

- v ktere prazske ctvrti bydli Kysilka? ktera nechvalne znama osobnost ceskych dejin je v teto ctvrti narozena?

- z ktereho amrickeho velkomesta je mozno se smeren na jih divat do Kanady?

- kolik dilu ma nejnovejsi Jilkuv televizni serial

[gtz]

- kolik dilu ma nejnovejsi Jilkuv televizni serial

Prosím nepřivolávat

[M-train]

nj, jenže myší se já bojím......, a jinak buď rád, že ředitel zeměkoule někam naštěstí zalez.

[Bluebear]

Myší se neboj, myši jsou príma:

Podívej, jak je hezká: Myš.

[jozka]

Presne na takhle na mne cumel ten potkanek, co jsem po nem v sobotu mrsknul kladivo. Mno, ten uz se starim mit problemy nebude...

[Aleš Kapica]

Nechtěl bys tím kladivem mrsknout taky po někom ze stávající vlády? Ti potkani mě osobně totiž serou mnohem míň.

[jozka]

Jo, chtel. Jen to neudelam, protoze to uz by bylo trestny.