Knižní minirecenze: Library at Mount Char

5.5. 19:06 | Přečteno: 1670× | Obecné IT | poslední úprava: 5.5. 19:15

Otec, Bůh mezi lidmi známý také jako Adam Black, zmizel. Zanechal po sobě nejen gigantickou knihovnu, kterou během šedesáti tisíc let své existence napsal, ale především dvanáct dětí, jenž kdysi vzal pod svá ochranná křídla a udělal z nich Knihovníky. Pokud se vám to zdá jako dost ujetý začátek knihy, tak se vám to zdá naprosto správně. Ujetost téhle knihy je lahodná.

Úplně nemám rád takové ty knihy, jako Nikdykde, nebo Un-lun-dun, či Krakena, kde se nachází silné a prakticky všeho-schopné postavy v divně fungujícím vesmíru, kde se může stát doslova cokoliv. Library at Mount Char sice určitě spadá do tohoto žánru, na druhou stranu byla však silně odlišná.

Autor se v ní nezaměřoval tolik na svět a jeho podivné chování, ale spíš na vzájemné interakce sirotků, nyní již dospělých lidí. Každý z nich byl vybrán k jiné specializaci, a byl mu dán katalog, kniha popisující kde v knihovně najde ostatní knihy na téma jeho odbornosti;

David byl vybrán k boji, aby se z něj stal ultimátní válečník. Margaret byla vybrána k smrti a umírání. A Carolyn, de-facto hlavní postava románu byla vybrána k jazykům;

She understood all languages – past and present, human and beast, real and imagined. She could speak most of them as well, though some required special equipment. How many in all? Tens of thousands? Hundreds of thousands? And how long to learn them? Even these days, it still took her most of a week to master a new one.

Volně přeloženo:

„Rozuměla všem jazykům - minulým i současným, lidským a zvířecím, skutečným i vymyšleným. Taky většinou z nich dokázala mluvit, přestože některé z nich vyžadovaly speciální nástroje. Kolik jich bylo dohromady? Desítky tisíc? Stovky tisíc? Jak dlouho se je učila? Dokonce i dnes jí stále trvalo skoro celý týden než se naučila nový.“

Kniha je poměrně hodně temně laděná. Ač se to možná může trochu zdát jako pohádka, wikipedie to řadí někam mezi fantasy a horor. Pokud se cítíte znuděni a máte chuť na něco úplně jiného, tak rozhodně doporučuji.

• The Library at Mount Char by Scott Hawkins - Goodreads
• The Library at Mount Char (wikipedia)

       

Komentáře

[Odin]

smysl? pointa?

[marbu]

Dát lidem co tu to čtou vědět že taková kniha existuje a proč Bystroushaakovi přišla zajímavá. Nehledal bych v tom složitou pointu. Ono velkou část knih, co jsem v poslední době přečetl, jsem neobjevil tak, že bych znuděně hledal v databázi knih co dalšího přečíst, ale narazil jsem na zmínku o nich v zcela jiném kontextu, třeba i tady na abclinuxu. A i když tuhle konkrétní knihu asi nezařadím na přední místo knih k přečtení, jsem za podobné recenze nejen tady rád.

[sad]

• databazeknih.cz
• goodreads.com

[Bystroushaak]

Bojím se zeptat co jsi tím chtěl říct.

[sad]

Musíš používat můj nick?

(Už jsem budu psát jen přihlášený.)

[sad]

sem

[edaboldižár]

recenze o hovně, takových knih jsou miliony...

[Bystroushaak]

Tak koukám že to vyšlo i česky; Knihovna na Černohůrce

[Jölandâ]

A?

[_]

Je to prostě sebestředný blb, který nám sem chodí prezentovat každý mentální prd. Bojím se, kdy sem začne dávat fotky své stolice.

[kralyk z abclinuxu]

Ad Nikdykde: Přečetl jsem si to až po přečtení Gaimanovy povídky ze sbírky Darebáci (Rogues). Povídka je ze stejného světa. Nikdykde mi nepřišlo špatný, ale po té povídce to bylo trochu zklamání. Je to prostě taková oddechovka. Tu povídku doporučuju, přišla mi o dost lepší. Kromě té Gaimanovy povídky jsem z Darebáků přečetl ještě povídku od Rothfusse a Nixe (víc jsem nestihl, měl jsem půjčeno jenom asi na den). Obě byly dobré, ačkoli tu Rothfussovu můžu doporučit jenom čtenářům Kroniky Královraha, ostatním asi nic moc neřekne. A ještě o stupeň specifičtější je Rothfussova povídka Hudba ticha, která je natolik specifická, že ji nedává ani část jeho fanoušků, ale mně se to dost líbilo. Takové meditační čtění trochu.

Mám v plánu se na Darebáky ještě podívat, z těch pár co jsem četl doporučuju i ostatním lidem kompatibilním s tímhle druhem literatury...