Byla vydána verze 4.0 multiplatformního integrovaného vývojového prostředí (IDE) pro rychlý vývoj aplikaci (RAD) ve Free Pascalu Lazarus (Wikipedie). Přehled novinek v poznámkách k vydání. Využíván je Free Pascal Compiler (FPC) 3.2.2.
Podpora Windows 10 končí 14. října 2025. Připravovaná kampaň Konec desítek (End of 10) může uživatelům pomoci s přechodem na Linux.
Již tuto středu proběhne 50. Virtuální Bastlírna, tedy dle římského číslování L. Bude L značit velikost, tedy více diskutujících než obvykle, či délku, neboť díky svátku lze diskutovat dlouho do noci? Bude i příští Virtuální Bastlírna virtuální nebo reálná? Nejen to se dozvíte, když dorazíte na diskuzní večer o elektronice, softwaru, ale technice obecně, který si můžete představit jako virtuální posezení u piva spojené s učenou
… více »Český statistický úřad rozšiřuje Statistický geoportál o Datový portál GIS s otevřenými geografickými daty. Ten umožňuje stahování datových sad podle potřeb uživatelů i jejich prohlížení v mapě a přináší nové možnosti v oblasti analýzy a využití statistických dat.
Kevin Lin zkouší využívat chytré brýle Mentra při hraní na piano. Vytváří aplikaci AugmentedChords, pomocí které si do brýlí posílá notový zápis (YouTube). Uvnitř brýlí běží AugmentOS (GitHub), tj. open source operační systém pro chytré brýle.
Jarní konference EurOpen.cz 2025 proběhne 26. až 28. května v Brandýse nad Labem. Věnována je programovacím jazykům, vývoji softwaru a programovacím technikám.
Na čem aktuálně pracují vývojáři GNOME a KDE Plasma? Pravidelný přehled novinek v Týden v GNOME a Týden v KDE Plasma.
Před 25 lety zaplavil celý svět virus ILOVEYOU. Virus se šířil e-mailem, jenž nesl přílohu s názvem I Love You. Příjemci, zvědavému, kdo se do něj zamiloval, pak program spuštěný otevřením přílohy načetl z adresáře e-mailové adresy a na ně pak „milostný vzkaz“ poslal dál. Škody vznikaly jak zahlcením e-mailových serverů, tak i druhou činností viru, kterou bylo přemazání souborů uložených v napadeném počítači.
Byla vydána nová major verze 5.0.0 svobodného multiplatformního nástroje BleachBit (GitHub, Wikipedie) určeného především k efektivnímu čištění disku od nepotřebných souborů.
Už je to déle, co jsme měli na filosofii napsat úvahu na jeden Platónův citát. Nepamatuji si přesně jeho znění, ale bylo ta asi nějak takto:
Člověk se bojí smrti, jakoby to mělo být největší zlo. Co když je to ale největší dobro?
A já, né moc úvahový tip, žádnou nemohl vymyslet. Tak jsem si prostě začal psát jakési smyšlené vyprávění na toto téma s tím, že úvahu přinesu na příští hodinu filosofie. Tak tady je.
Včera jsem jel tramvají a tam jsem ji zahlédl. Ji, tu dívku mých snů. Byla nádherná, avšak trochu smutná. Rozhodl jsem se ji oslovit. Přistoupím k ní blíže a spustím: "Ahoj krásko, co to, že si tak smutná?", nejprve se zdráhala odpovědět a tvářila se, jako když mi do toho nic není, ale nakonec jsem ji přemohl a svěřila se mi, že se včera večer rozešla se svým přítelem. Inu, nabídl jsem jí pozvání do pizzerie, kde by se mi mohla podrobně svěřit se svým příběhem. Souhlasila.
V pizzerii jsme si objednali pizzu a čaj, popovídali si, občas se zasmáli a nastal čas jít domů. Při loučení mi věnovala své telefonní číslo.
Druhý den jsem jel stejnou tramvají, ve stejný čas, ze stejného místa v domnění, že ji opět potkám. Nepotkal. Chvíli na to jsem sáhl do kapsy, vytáhl své PDA, připojil se k místní WiFi síti a poslal jí z internetu zprávu, abych ušetřil nějaké kačky za kredit. Čekal jsem na odpověď. Ta se však nedostavovala. Z druhé kapsy tedy vyndám mobilní telefon a vytočím číslo, co mi dala. Mezi tím si uvědomuji, že neznám ani její jméno. "Volané číslo neexistuje." Pln zklamání jsem se rozhodl nejít na tělesnou výchovu a zajít si do místní hospůdky.
Vejdu do hospůdky, rozhlížím se a nikde nikdo. Jen dveře do kuchyně byly mírně pootevřené a ozývali se z ní divné zvuky. Nemohl jsem odolat své zvědavosti a nakoukl jsem dovnitř.
A tam jsem ji spatřil. Ji, tu dívku mých snů. Ležela na kuchyňském stole s podříznutým hrdlem a kuchař se nad ní skláněl s rezavou ruční pilou na železo zaříznutou do jejího levého, středně velkého ňadra. Pln hysterie jsem se ho dotázal, co to provedl, jak to jen mohl udělat. On s úsměvem odvětil, že dostal strašnou chuť na hovězí guláš s kolínkama, a v tu ránu proti mně vystartoval. Chtěl mě jistě zabít a umlčet mě tak. Neváhal jsem, popadl židli a praštil ho s ní po hlavě silou takovou, že se mu hlava rozletěla a kousíčky jeho mozku ještě dlouho poté pomalu sklouzávaly ze zdi. Nebyl to zrovna příjemný pohled, chtělo se mi zvracet, ale na to nebyl čas.
Do kuchyně vstoupil hospodský a ptal se, jestli už bude to jídlo. Pak spatřil kuchaře na zemi a také mě. Vytáhl pistoli. Já jsem popadl nerezovou poklici potaženou polykarbonátem. Vystřelil. Kulka se však o poklici odrazila do nádrže s plynem. Ta se protrhla a plyn začal utíkat. Spatřil jsem hořící sporák a okamžitě se dal na útěk. Než jsem však stačil doběhnout ke dveřím, uslyšel jsem obrovskou ránu a začal cítit příšerné pálení v zádech, kam se mi zarazil kus plechu z nádrže. Vše začalo hořet. I já. Bylo mi strašné horko, strašně to pálilo a můj obličej už nebyl obličejem. Věděl jsem, že je konec. Smrt mi už klepala na rameno a v tu ránu jsem se probudil.
Pokryt potem jsem se rozhlížel, nic jsem nechápal, nevěděl jsem, kde sem. Teprve po chvíli mi došlo, že to celé byl jen zlý sen.
Z legrace jsem sáhl po telefonu a zkusil vytočit to číslo ze snu. "Volané číslo neexistuje." Vypravil jsem se tedy do školy, nastoupím do tramvaje a tam jsem ji zahlédl. Ji, tu dívku mých snů. Byla nádherná, avšak trochu smutná. Vstříc svému osudu a čekaje, až se znovu probudím, jsem se ji rozhodl oslovit ...
Tiskni
Sdílej:
ze začátku ty vypadalo jako slibnej pornáč.. a pak tohle...+1, ROFL
Člověk se bojí smrti, jakoby to mělo být největší zlo. Co když je to ale největší dobro?Úvahu na tohle téma bych asi nevyplodil, jen postesknutí nad tím, že ke mně ještě nikdo nebyl tak hodný…
Hm, sci-fi, průměrný chlap z ulice rozbije jednou ranou hlavu průměrnému kuchaři. No dobrý.
Cože ten druhý pokus? Něco jako Na Hromnice o den více? Jak koukam, byl bych sám případ těch, co všemu rozumějí a mluví o tom
Vim jenom to, že nevim.
Tak mne napadá ... dobře je těm, co jsou mladí duchem