MALUS je kontroverzní proprietarní nástroj, který svým zákazníkům umožňuje nechat AI, která dle tvrzení provozovatelů nikdy neviděla původní zdrojový kód, analyzovat dokumentaci, API a veřejná rozhraní jakéhokoliv open-source projektu a následně úplně od píky vygenerovat funkčně ekvivalentní software, ovšem pod libovolnou licencí.
Příspěvek na blogu Ubuntu upozorňuje na několik zranitelností v rozšíření Linuxu o mandatorní řízení přístupu AppArmor. Společně jsou označovány jako CrackArmor. Objevila je společnost Qualys (technické detaily). Neprivilegovaný lokální uživatel se může stát rootem. Chyba existuje od roku 2017. Doporučuje se okamžitá aktualizace. Problém se týká Ubuntu, Debianu nebo SUSE. Red Hat nebo Fedora pro mandatorní řízení přístupu používají SELinux.
Byla vydána nová verze 19 integrovaného vývojového prostředí (IDE) Qt Creator. Podrobný přehled novinek v changelogu.
Bitwig Studio (Wikipedie) bylo vydáno ve verzi 6. Jedná se o proprietární multiplatformní (macOS, Windows, Linux) digitální pracovní stanici pro práci s audiem (DAW).
Společnost Igalia představila novou linuxovou distribuci (framework) s názvem Moonforge. Jedná se o distribuci určenou pro vestavěné systémy. Vychází z projektů Yocto a OpenEmbedded.
Google Chrome 146 byl prohlášen za stabilní. Nejnovější stabilní verze 146.0.7680.71 přináší řadu novinek z hlediska uživatelů i vývojářů. Podrobný přehled v poznámkách k vydání. Opraveno bylo 29 bezpečnostních chyb. Vylepšeny byly také nástroje pro vývojáře.
D7VK byl vydán ve verzi 1.5. Jedná se o fork DXVK implementující překlad volání Direct3D 3 (novinka), 5, 6 a 7 na Vulkan. DXVK zvládá Direct3D 8, 9, 10 a 11.
Bylo vydáno Eclipse IDE 2026-03 aneb Eclipse 4.39. Představení novinek tohoto integrovaného vývojového prostředí také na YouTube.
Ze systému Slavia pojišťovny uniklo přibližně 150 gigabajtů citlivých dat. Jedná se například o pojistné dokumenty, lékařské záznamy nebo přímou komunikaci s klienty. Za únik může chyba dodavatelské společnosti.
Sněmovna propustila do dalšího kola projednávání vládní návrh zákona o digitální ekonomice, který má přinést bezpečnější on-line prostředí. Reaguje na evropské nařízení DSA o digitálních službách a upravuje třeba pravidla pro on-line tržiště nebo sociální sítě a má i víc chránit děti.
Už je to déle, co jsme měli na filosofii napsat úvahu na jeden Platónův citát. Nepamatuji si přesně jeho znění, ale bylo ta asi nějak takto:
Člověk se bojí smrti, jakoby to mělo být největší zlo. Co když je to ale největší dobro?
A já, né moc úvahový tip, žádnou nemohl vymyslet. Tak jsem si prostě začal psát jakési smyšlené vyprávění na toto téma s tím, že úvahu přinesu na příští hodinu filosofie. Tak tady je.
Včera jsem jel tramvají a tam jsem ji zahlédl. Ji, tu dívku mých snů. Byla nádherná, avšak trochu smutná. Rozhodl jsem se ji oslovit. Přistoupím k ní blíže a spustím: "Ahoj krásko, co to, že si tak smutná?", nejprve se zdráhala odpovědět a tvářila se, jako když mi do toho nic není, ale nakonec jsem ji přemohl a svěřila se mi, že se včera večer rozešla se svým přítelem. Inu, nabídl jsem jí pozvání do pizzerie, kde by se mi mohla podrobně svěřit se svým příběhem. Souhlasila.
V pizzerii jsme si objednali pizzu a čaj, popovídali si, občas se zasmáli a nastal čas jít domů. Při loučení mi věnovala své telefonní číslo.
Druhý den jsem jel stejnou tramvají, ve stejný čas, ze stejného místa v domnění, že ji opět potkám. Nepotkal. Chvíli na to jsem sáhl do kapsy, vytáhl své PDA, připojil se k místní WiFi síti a poslal jí z internetu zprávu, abych ušetřil nějaké kačky za kredit. Čekal jsem na odpověď. Ta se však nedostavovala. Z druhé kapsy tedy vyndám mobilní telefon a vytočím číslo, co mi dala. Mezi tím si uvědomuji, že neznám ani její jméno. "Volané číslo neexistuje." Pln zklamání jsem se rozhodl nejít na tělesnou výchovu a zajít si do místní hospůdky.
Vejdu do hospůdky, rozhlížím se a nikde nikdo. Jen dveře do kuchyně byly mírně pootevřené a ozývali se z ní divné zvuky. Nemohl jsem odolat své zvědavosti a nakoukl jsem dovnitř.
A tam jsem ji spatřil. Ji, tu dívku mých snů. Ležela na kuchyňském stole s podříznutým hrdlem a kuchař se nad ní skláněl s rezavou ruční pilou na železo zaříznutou do jejího levého, středně velkého ňadra. Pln hysterie jsem se ho dotázal, co to provedl, jak to jen mohl udělat. On s úsměvem odvětil, že dostal strašnou chuť na hovězí guláš s kolínkama, a v tu ránu proti mně vystartoval. Chtěl mě jistě zabít a umlčet mě tak. Neváhal jsem, popadl židli a praštil ho s ní po hlavě silou takovou, že se mu hlava rozletěla a kousíčky jeho mozku ještě dlouho poté pomalu sklouzávaly ze zdi. Nebyl to zrovna příjemný pohled, chtělo se mi zvracet, ale na to nebyl čas.
Do kuchyně vstoupil hospodský a ptal se, jestli už bude to jídlo. Pak spatřil kuchaře na zemi a také mě. Vytáhl pistoli. Já jsem popadl nerezovou poklici potaženou polykarbonátem. Vystřelil. Kulka se však o poklici odrazila do nádrže s plynem. Ta se protrhla a plyn začal utíkat. Spatřil jsem hořící sporák a okamžitě se dal na útěk. Než jsem však stačil doběhnout ke dveřím, uslyšel jsem obrovskou ránu a začal cítit příšerné pálení v zádech, kam se mi zarazil kus plechu z nádrže. Vše začalo hořet. I já. Bylo mi strašné horko, strašně to pálilo a můj obličej už nebyl obličejem. Věděl jsem, že je konec. Smrt mi už klepala na rameno a v tu ránu jsem se probudil.
Pokryt potem jsem se rozhlížel, nic jsem nechápal, nevěděl jsem, kde sem. Teprve po chvíli mi došlo, že to celé byl jen zlý sen.
Z legrace jsem sáhl po telefonu a zkusil vytočit to číslo ze snu. "Volané číslo neexistuje." Vypravil jsem se tedy do školy, nastoupím do tramvaje a tam jsem ji zahlédl. Ji, tu dívku mých snů. Byla nádherná, avšak trochu smutná. Vstříc svému osudu a čekaje, až se znovu probudím, jsem se ji rozhodl oslovit ...
Tiskni
Sdílej:

ze začátku ty vypadalo jako slibnej pornáč.. a pak tohle...+1, ROFL
Člověk se bojí smrti, jakoby to mělo být největší zlo. Co když je to ale největší dobro?Úvahu na tohle téma bych asi nevyplodil, jen postesknutí nad tím, že ke mně ještě nikdo nebyl tak hodný…
Hm, sci-fi, průměrný chlap z ulice rozbije jednou ranou hlavu průměrnému kuchaři. No dobrý.
Cože ten druhý pokus? Něco jako Na Hromnice o den více? Jak koukam, byl bych sám případ těch, co všemu rozumějí a mluví o tom 
Vim jenom to, že nevim.
Tak mne napadá ... dobře je těm, co jsou mladí duchem 