Já na tom dělám, ono to ne a ne a ne...

17.4.2005 17:21 | Přečteno: 1525× | Ze života

Moje oblíbená písnička bratří Ebenů mě inspirovala k tomu, abych sepsal přehled fází, kterými prochází každý realizovaný (zdaleka nejen softwarový) projekt. Budu vycházet výhradně z poznatků z reálného světa.

Během let se mi podařilo vypozorovat typický průběh prací na projektech - lhostejno, zda jsem na nich pracoval sám, anebo byly realizovány větším či menším týmem. Samozřejmě, že ne každý projekt prochází všemi fázemi, a pokaždé jsou průběh a intenzita jednotlivých fází jiné. Ale základ zůstává.

Mějme tedy klasický projekt, tedy časově ohraničenou množinu činností, které je potřeba realizovat ve správném sledu a za co nejmenší spotřeby všech zdrojů:

1. fáze - zadání. Projekt může zadat někdo jiný (zákazník, šéf apod.), nebo si ho člověk či tým uloží sám. Osoba zadavatele má (jak se později ukáže) klíčový význam pro přítomnost jednotlivých fází.
   Touto fází prochází každý projekt, liší se jen v tom, jak kvalitně je zadán a zda zadání samo o sobě není nesmyslné.
2. fáze - počáteční bezradnost. Hledíme na projekt ze všech stran, nikdo neví, ze které strany začít (přestože to třeba může být naprosto zřejmé). Rodí se nápady, ze kterých tak 99 % končí na smetišti, ale to zbývající procento je velmi přínosné a nakonec vede k přechodu do další fáze.
   Přítomnost, intenzita a doba trvání této fáze záleží hlavně na kvalitě zadání. Vysloveně špatně zadaný projekt tuto fázi nemusí nikdy opustit, naopak projekty zadané "zevnitř" do této fáze nemusí nikdy vstoupit.
3. fáze - nadšené budování. Po bezradnosti nastal rozhodující záblesk a práce se rozjely vysokým tempem. Všichni pracují s nadšením, neváhají obětovat volný čas i spánek, a chvíli to vypadá, že bude projekt hotov dávno před termínem.
   Toto je nejlepší fáze každého projektu (pokud se podaří se do ní dostat). Zjevné výsledky jsou nejlepší motivací k další práci. Fáze může trvat libovolně dlouho, ale jen málokdy vydrží až do dokončení projektu.
4. fáze - útlum. Přicházejí problémy, práce se zpomalují, každý se raději věnuje něčemu jinému, výsledky přibývají čím dál pomaleji.
   Pokud nejde vše jak po másle, dospěje každý projekt do této fáze. Prakticky z není úniku (to už by muselo být, aby se to vrátilo zpět) a přichází fáze následující.
5. fáze - krize. Práce se prakticky zastavily, každý jen sedí u stolu a podpírá si hlavu. Řešení problémů se nerodí, nikdo nemá žádné nápady (kromě těch naprosto zcestných, nesouvisejících s projektem). Deadline se blíží, ale řešení není na obzoru. Většinou ale na konci fáze přijde refresh mysli a projekt přejde do následující fáze.
   Témeř každý projekt v útlumu skončí v krizi. Spousta nadějných projektů (typicky těch, které si člověk nebo tým zadal sám) má zde konečnou stanici a dále již nepokračuje. Zejména v oblasti free softwaru je mnoho takto ukončených projektů (vím, o čem mluvím - také mám dva takové projekty).
6. fáze - "šturmování". Pokud projekt překonal krizi, nastává nesmírně intenzívní fáze. Pracovní tempo je zběsilé až vražedné, nikdo nevnímá denní či noční dobu, nebere telefony, neodpovídá na SMS. Po pracovišti se vrší prázdné hrnky od kafe, občas se nějaký (ještě nikoli prázdný) převrhne. Kuřáci pálí jednu od druhé, popelníky přetékají, sem tam nějaká ještě hořící cigareta vypadne na stůl a učiní neodstranitelnou památku na projekt. Z prací se dělají jen ty nejnutnější (třeba s komentováním kódu se nikdo nezdržuje).
   Nejtypičtější fáze u všech projektů, které překonaly krizi. Téměř vždy se ji podaří úspěšně přetavit do fáze následující - dokončení projektu.
7. fáze - dokončení a předání. Projekt je s vypětím posledních sil nakonec dotažen do úspěšného závěru a předán zadavateli (pokud je zadán "vnitřně", je slavnostně odškrtnuta příslušná položka).
   K tomu není co dodat. Prostě, v jakém stavu projekt je k poslednímu možnému časovému okamžiku, v takovém se předá.
8. fáze - oslavy. Nyní je co zapíjet, takže na pivech a panácích se nešetří. Stav řešitelů po zběsilém tempu a probdělých nocích ale vede často k tomu, že končí v poloze "čelmo" (tj. spící s čelem opřeným o stůl).
   Toto je jediná fáze, kdy lze na vlastní projekt na chvíli úplně zapomenout.
9. fáze - procitnutí. Za krušného opilcova jitra vycházejí pozvolna najevo věci, které se zapomněly udělat, a vylézají na povrch chyby. V nejhorší variantě se objeví sám zadavatel, protože už některé z chyb objevil - to se ale stává jen zřídka, protože chyby mají tendenci zůstat skryty až do okamžiku, kdy mohou nadělat větší paseku.
   Nejhorší fáze projektu. Člověk někdy až pomýšlí na sebevraždu při uvědomění si toho, co se všechno může stát.
10. fáze - rekapitulace. Na základě zkušeností získaných při řešení projektu se dává dohromady seznam věcí, kterých je třeba se příště vyvarovat, a naopak na co nezapomenout.
    Toto všechno má jediný cíl - aby to bylo zapomenuto do zahájení následujícího projektu (které může přijít už tentýž den).
11. fáze - průser. Kvůli chybě v projektu dojde k události až katastrofálních následků - exploduje jaderný reaktor, srazí se vlaky, zkrachuje banka, raketa místo do vesmíru zamíří do města apod. Bude následovat vyšetřování a možná i trestní stíhání. Nyní záleží na tom, jak dobře se podaří chybu zamaskovat a zlehčit.
    K této fázi dochází naštěstí jen velice zřídka. Nicméně někdy nás nemine, jak už jsme se mohli za dobu existence "civilizace" (a zejména pak počítačů) přesvědčit.

I když si asi všichni uvědomují, že toto není nejlepší cesta, člověk je už prostě takový a proto tu s námi uvedený průběh projektů bude asi věčně.

       

Komentáře

[tdx]

Vše je samozřejmě jinak. Klasické fáze realizace projektu:

1. Předprojektové nadšení.

2. Realizační vystřízlivění.

3. Dokončovací obtíže.

4. Hledání viníků.

5. Potrestání nevinných.

6. Odměnění nezúčastněných.

[doubleZ]

no more to say :)

[Luk]

I tak možno. Záleží na tom, kdy, kde, jak, s kým. Je ale lepší zažívat nějaké nadšení i při realizaci projektu (což se mi zatím skoro vždy poštěstilo ).