Proč nejdu do politiky

15.4.2006 01:19 | Přečteno: 1030× | Ze života

Každou chvíli mi někdo říká, že bych mohl vstoupit do politiky. Zejména proto, že tak rád kritizuji (hlavně levicové strany) a pořád říkám, jak bych něco dělal lépe. Ale věci se mají tak, že do politiky rozhodně nepůjdu - mám k tomu řadu důvodů.

1. Nebavilo by mě to. Politika je z naprosté většiny nudná a nezáživná. Řeší se tam zhusta věci, u kterých nespatřuji žádný význam. Jsem technicky založený člověk a politické hry jsou mi bytostně cizí.
2. Své pole působnosti vidím jinde. Zabývám se informačními technologiemi, a mám (téměř jistě oprávněný) pocit, že právě tato oblast je pro mě nejlepší. Jak z hlediska seberealizace, tak díky přínosu pro zbytek společnosti. Jít do politiky by znamenalo toto zbytečně zahodit.
3. Nemám rád kompromisy. Reálná politika jsou věčné kompromisy. A ne ledajaké - jsou velice křehké kompromisy, které s vypětím všech sil zajistí ten bezpodmínečně nutný hlas, aby návrh prošel. V politice je nutné zříct se mnoha zásad, se kterými do ní člověk vstupoval. Aby prosadil aspoň něco, mnoho jiného musí obětovat, i když ví, jaká škoda tím vznikne.
4. Nerad slibuji nesplnitelné. Kdo neslibuje, nezíská přízeň voličů. Na krev, pot a slzy se hlasy nezískají, i když by takové sliby byly mnohem férovější. A tak každý politik slibuje "plnými hrstmi" - i když někteří z nich se hned vzápětí v opilosti přiznají, že to byl jen "předvolební folklór".
5. Nerad nesu odpovědnost za věci, které nemohu ovlivnit. Právě v politice totiž na hlavu člověka padají i věci, za které nemůže ani v nejmenším. Třeba sklízí kyselé plody toho, co zasil jeho předchůdce. Nebo se změní cena ropy na světovém trhu - a politik "může za to, že je dražší benzin".
6. Nechci být vystaven pokušení. I když si nemyslím, že bych nějak politické funkce zneužil, to lákadlo tu zůstane vždycky. Zahrát "malou domů" nebo spáchat nějakou jinou nepravost je strašně snadné a riziko prakticky nehrozí. Být v politice znamená muset tomuto permanentně odolávat, zvlášť tehdy, pokud člověk vidí na vlastní oči, jak jeho "spolupolitici" (ať už ze stejné strany nebo odjinud) v poklidu dohazují veřejné zakázky svým kamarádům nebo k přednostní opravě určí "tu správnou" (tedy jejich) ulici.

Ačkoliv tedy mnohé lidi zklamu (a jiné zase potěším), do politiky prostě nejdu. Mám zcela jiné cíle a do veřejných funkcí se cpát nebudu.

       

Komentáře