Odborníci z Penn State University zkoumají způsob ukládání informací na lepicí pásku. Principiálně by podle nich bylo možné kombinací odlepení a zpětného přilepení dosáhnout uložení informace, kterou opětovným odlepením dokážou přečíst. Výhodou je, že způsob uložení i přečtení je čistě mechanický. Zde o tom referují ve volně dostupném článku. Zajímavé bude sledovat zda se jim v rámci výzkumu podaří prokázat použitelnost i v jiné než
… více »Na GitHubu byl publikován reprodukovatelný návod, jak rozchodit Adobe Lightroom CC na Linuxu a Wine. Návod byl vytvořený pomocí AI Claude Code.
Pokud by někdo potřeboval Wayland kompozitor uvnitř počítačové hry Minecraft, aby mohl zobrazovat okna desktopových aplikací přímo v herním prostředí, může sáhnout po Waylandcraftu. Ukázka na YouTube.
Uroš Popović v krátkém článku vysvětluje, co jsou emulátor terminálu, TTY a shell a jaké jsou mezi nimi rozdíly. Jde o první díl seriálu na jeho novém webu Linux Field Guide věnovaném nízkoúrovňové práci s linuxovými systémy.
Byl vydán Debian 13.5, tj. pátá opravná verze Debianu 13 s kódovým názvem Trixie a Debian 12.14, tj. čtrnáctá opravná verze Debianu 12 s kódovým názvem Bookworm. Řešeny jsou především bezpečnostní problémy, ale také několik vážných chyb. Instalační média Debianu 13 a Debianu 12 lze samozřejmě nadále k instalaci používat. Po instalaci stačí systém aktualizovat.
CiviCRM (Wikipedie) bylo vydáno v nové verzi 6.14.0. Podrobnosti o nových funkcích a opravách najdete na release stránce. CiviCRM je robustní open-source CRM systém navržený speciálně pro neziskové organizace, spolky a občanské iniciativy. Projekt je napsán v jazyce PHP a licencován pod GNU Affero General Public License (AGPLv3). Český překlad má nyní 45 % přeložených řetězců a přibližuje se milníku 50 %. Potřebujeme vaši pomoc, abychom se dostali dál. Pokud máte chuť přispět překladem nebo korekturou, přidejte se na platformu Transifex.
Další lokální zranitelností Linuxu je ssh-keysign-pwn. Uživatel si může přečíst obsah souborů, ke kterým má právo ke čtení pouze root, například soubory s SSH klíči nebo /etc/shadow. V upstreamu již opraveno [oss-security mailing list].
Singularity (YouTube) je nejnovější otevřený film od Blender Studia. Jedná se o jejich první 4K HDR film.
Vyšla hra Život Není Krásný: Poslední Exekuce (Steam, ProtonDB). Kreslená point & click adventura ze staré školy plná černého humoru a nekorektního násilí. Vžijte se do role zpustlého exekutora Vladimíra Brehowského a projděte s ním jeho poslední pracovní den. Hra volně navazuje na sérii Život Není Krásný.
Společnost Red Hat představila Fedora Hummingbird, tj. linuxovou distribuci s nativním kontejnerovým designem určenou pro vývojáře využívající AI agenty.
Svátky obžerství a konzumu. Přesto byly časy, kdy bývaly cítit ve vzduchu. Dnes už tomu tak není. Příčina může být dvojí - buď se mi zhoršil čich a nebo fakt, že už se neprodává tolik živých stromků jako dřív. Tu atmosféru totiž asi vytvářely nejspíš stopy vůně jehličí.
K období vánoc patří Mikuláš a Ježíšek. Nás synátor je o existenci těchto bytostí skálopevně přesvědčen. Prozatím totiž od Ježíška vždy dostal, oč si napsal a Mikuláš mu rovněž zanechává bohatou nadílku dle jeho gusta. To je ten úděl potomků dětí z rozvrácených rodin - tlupa dědečků, babiček strýců a tet. Umocněno faktem že je zatím nejmladší a navíc kluk - ovšem brzy bude mít po žížalkách, neboť se na jaře z hošíka stane sám strýcem. Sice z druhého kolena, ale na tom až tak nesejde.
Zajímavé je, že mně vánoce až tak v paměti neutkvěly. Spíš Mikuláš. Moje nejranější vzpomínka je na Mikuláše - to mi mohlo být tak pět. Pamatuji si kdo tam byl, co jsem dostal a dokonce i to, že Mikuláše dělala tehdy moje máti - poznal jsem ji po hlase. Pak si pamatuji ještě jednoho Mikuláše - to jsme byli tehdy u mého kamaráda a Mikuláše dělal můj taťka - proflákly ho pohorky.. 
Samozřejmě, že jsem se na vánoce vždy těšil - ale vždy marně. Nikdy se nestalo, že bych dostal co jsem si přál. Jednou už jsem se naivně domníval, že snad přeci jen... Protože jsem jako každý zvědavec šňupal po všech koutech a přitom narazil na ev. vánoční dárek. Dárek to sice byl. Ovšem nejspíš pro syna otcova kolegy, protože já ho pod stromkem nenašel. Ale jak se říká - všechno zlé je k něčemu dobré. Já si tak alespoň dal jedno zlaté pravidlo:"Od nikoho nic pěkného nečekej a to víc můžeš být mile překvapen." Pořád mi to přijde lepší, než najít pod stromkem cedulku s textem: "Když se budeš celý rok dobře učit - dostaneš k vánocům kolo".
Vánoce jako takové pro mne byly vždy rodinná záležitost. Po rozvodu rodičů, do doby než jsme čekali Quida jsem prožil pěkné vánoce jen párkrát. A o těch bych rád napsal.
Zima r. 1984. Večeři jsem protrpěl s máti a jejím přítelem a pak již upaloval za Evou. Její maminka - operní diva - zpívala v natřískaném kostele na půlnoční a pak jsme se courali po Mariánkách. Mimochodem - kolečko osudu je nevyzpytatelné. Eva, to je v současné době má - jak žertem říkám - alternativní žena. Ke které jezdíváme s Quidem k nám domů. Její dcera ho má hrozně moc ráda, a Haňa se svým starším bráchou mu tak alespoň suplují sourozence, které nemá.
Zima r. 1988. Víkend, během kterého jsme s přáteli stihli na chatě v Beskydech profičet během víkendu od Mikáleše, přes Vánoce a Silvestra až do tří králů. Neuvěřitelně hektická akce, kdy při večerním rozdávání dárků - ve chvíli nejvyššího napětí a všeobecné zvědavosti jeden účastníků při rozbalování svého dárku - usnul. Možná to někomu přijde neuvěřitelné, ale nevypila se tam tenkrát ani kapka alkoholu.
Zima r.1989. Vánoce na kolejích. S klukama jsme tenkrát udělali tuhle akci pro naše kamarádky. Zavraždili jsme kapra, a připravili akci. Všichni hoši bílé košile a šlajfky. Nacvičili jsme pro ně i nějaký ten výstup. No úžasná akce, se skvělou náladou, kterou mi dokázala obratem totálně zkazit jedna slečna. Opravdu si nemohla vybrat lepší den pro to aby se stavila vrátit mi některé moje věci. Kdyby byla přišla sama, tak by mi to až tak nevadilo..
Vánoce r. 1990 byly poslední co jsem nějakým způsobem strávil s mojí máti. Byl jsem tenkrát na vojně a já upřednostnil před Silvestrem vánoce. S mou tehdejší přítelkyní - rovněž z rozvrácené rodiny, jsme tehdy obrazili na trase Ostrava - Třinec během jediného dne všechny naše rodiče. Když náš vztah později přerušila, vynutila si moje máti, že chce náš společný dárek co nám dala zpět. Vyhověl jsem jí s tím, že to je naposled, co jsem od ní nějaký takový dárek přijal.
A pak následovalo deset šťastných let, co jsme se pravidelně o vánocích potkávali na Štědrý den s kamarádem Royem na boudě v Jeseníkách. Čas od času se dostavil i někdo další, ale my dva - to byla jistota. Pak se oženil ale já tam jezdil dál. Strávili jsme tam i dvoje vánoce se ženou a Quidem, když trochu povyrostl. Poprvé jsme ho tam vynesli v sedačce, ale podruhé už tam vyšel sám. Ale od té doby, co nám zemřel děda v Praze, trávíme Štědrý večer s babičkou v Praze
Tiskni
Sdílej:
Já za ty svátky konzumu dodávam ještě: ...kdy masy kupujou věci který nepotřebujou za peníze který nemají. To je samej Provident a Homeless Credit, plaťte až za rok, výhodnej úrok a pak přijde exekuce
Vánoce sou tak depresivní posledních několik let, kdepa klid a pohoda, to už neplatí.
na vanoce rano
Na vánoce ráno, štedrej den tehdy byl,
já se v cele temný jak smutek probudil.
Na vánoce ráno, bejvalo rok co rok
já chodil do Jacksonu pít brendy svý a grog.
Holka, ach holka, dobre to víš,
proc já byl tenkrát u brendy
a ted je u me mríž.
Na vánoce ráno, já zas do Jacksonu šel,
šerif Brand tam holku mou na svejch kolenou mel.
Na vánoce ráno, když ztichnul jek a krik,
na zemi ležel šerif Brand o kus dál pomocník.
Holka, ach holka, dobre to víš,
proc já byl tenkrát u brendy
a ted je u me mríž.

).
)
.
. Ale je zlatý. Na 4 děti máme malý byt a neutáhli bychom to finančně.
A ten shon a zmatek, dnes mi je vyloženě nepříjemné jít na úplně běžný nákup. Davy nepříčetných lidí, přeplácaná výzdoba, reklamy ještě vlezlejší než obvykle a k tomu dotěrní nadhaněči z fabrik na dluhy...Vnímám to obdobně. Při naší poslední návštěvě v OV jsem byl s Quidem a Haňou venku. Přeci jenom už jsem nějaký ten pátek mimo OV a tak jsem cinknul kamarádovi, kam s děckama v neděli zajít na oběd. Tak mi poradil - IKEA. Myslel jsem pak že z toho dostanu psotník. Něco tak otřesného jsem už dlouho nezažil. Prefabrikované žrádlo drahé jako prase, všude lidí jak opic. Zkrátka děs běs. Fronty bytostně nesnáším. Než stát na něco ve frontě, tak si to raději odepřu.
Tak proč si to teda četl?