Oddechové čtení

27.1.2010 21:46 | Přečteno: 2813× | Normální život | poslední úprava: 27.1.2010 21:47

Nedávno se zde David ptal, zda čteme beletrii. Já jsem zrovna nyní četl Ďáblovu alternativu, ale na večerní čtení to byla příliš politická kniha, takže jsem to nakonec v polovině vzdal a otevřel knihu od Roba Granta – Neschopnost.

Proč to sem píšu? Myslím, že by mohla bavit i mnohé z vás, kteří beletrii vůbec nečtete, ale rádi se uvolníte u něčeho naprosto nenáročného a pohodového. Je to takový humorný román z nepříjemně blízké budoucnosti, u kterého pokud se skutečně uvolníte, tak se budete celou dobu smát.

Dovolím si uveřejnit kousek autorského díla, snad za to nebudu popotahován. Pokud vám to vtipné nepřijde a nepřipomene skutečný svět kolem vás, tak se předem omlouvám za odtržení od počítačové reality

…Sníh je víc než krásný. Sníh je přírodní zmizík: zakrývá chyby a ošklivosti. Přetáhněte koberec sněhu přes Nagasaki a dost možná bude vypadat jako zámek Sněhové královny. I ty nejsmradlavější, nejpokálenější ulice nejchmurnějších londýnských předměstí získávají pod tou nejtenčí sněhovou pokrývkou pohádkový, takřka panenský nádech.
Pokud se do nich ovšem dostanete.
Protože v Londýně vždycky míváme ten špatný druh sněhu. Veškerá veřejná doprava zůstane s prvním náznakem bílé nadílky bezmocně stát a je zcela k neužitku. Naproti tomu v Moskvě padá bůhvíproč vždycky ten správný sníh, a to ještě nespravedlivě často. V moskevském sněhu si i rozhrkané předpotopní vlaky, tramvaje a autobusy razí cestu šestimetrovými závějemi a běsnícími vánicemi, aniž by na jedinou zastávku dorazily se zpožděním. U nás, jakmile dopadne první vločka, přimrzají vlaky na kolejích, zadrhávají se motory a pneumatiky se bezmocně protáčejí na vozovkách, které se rázem mění v obří kluziště, na nichž autobusy předvádějí své virtuózní piruety. Měli bychom zkusit trochu toho kvalitního zboží, toho moskevského sněhu, importovat. Potom by nás možná každý rok tak děsivě nezaskočilo, když, zcela nečekaně, začne padat přesně tentýž špatný sníh jako loni a celé údolí Temže se až do konce zimy propadne zpět kamsi do druhohor…

…Bez meškání jsem se tedy začal batolit domů.
Snažil jsem se tvářit, že nevidím heroinistu na schodech, který si tu všem na očích napichoval žílu. Necelých čtyři sta metrů daleko sice fungovala státem podporovaná šlehárna, kde si feťáci směli píchat legálně, nicméně takový výlet byl v tuto časnou hodinu pro chudáka, kterému nekolovalo v žilách nic než čistá krev, očividně příliš náročný. Pokusil jsem se ho překročit, aniž bych při tom jakkoli narušil iluzi, žel jsem ho nespatřil. Nechtěl jsem, aby si myslel, že jsem si ho všiml, protože by mě pak ještě třeba mohl požádat o pomoc. Třeba, ať mu pořádně utáhnu ten pásek kolem ruky, aby snáz našel nějakou žílu, která by snesla další propíchnutí. Ač to může znít neuvěřitelně, podařilo se mi šlápnout mu nešťastnou náhodou na hlavu, aniž by si on všiml mě…

…Z trpké zkušenosti jsem věděl, že ovládací panel ústředního topení není o nic složitější, než rozhraní průměrného ochranného štítu proti mezikontinentálním raketám. Trvalo mi čtvrt hodiny, než jsem si vůbec zapamatoval, jak se otevírá kryt, pod nímž se schovával. Jako obyčejně jsem si začal prohlížet neuspořádanou změť tlačítek, ciferníků a páček v naději, že intuitivně odhalím alespoň část jejich funkcí. Jako obyčejně se mi to nepodařilo. Očividně by bylo zapotřebí minimálně tříčlenného bezvadně vyškoleného, motivovaného a dokonale synchronizovaného týmu, aby se ten proklatý krám vůbec podařilo zapnout. Izolovat a rozběhnout radiátor v mé ložnici by pak jistě bez obtíží zvládlo menší konsorcium teoretických fyziků, pokud by si ovšem udělali na rok volno a soustředili se výhradně na tento problém. Nic naplat, nezbývalo mi, než vyzkoušet poslední, zoufalou možnost člověka v nesnázích. Musel jsem si přečíst manuál.
Přirozeně se ukázalo, že manuál překládal z japonštiny do angličtiny nějaký křovák z Kalahari, který se s některým ze zmiňovaných jazyků dostal nejblíže do kontaktu ve chvíli, kdy se od něj jakýsi německý cestovatel snažil zjistit aktuální cenu ojetého velblouda v přepočtu na litry benzinu a blyštivé korálky. Vyzkoušel jsem několik z navrhovaných řešení „pro případnou nefungovatelnost", ale když jsem se pokusil „sklouznout počátek osvětlovačova ředitele" (obr. 8.a) a „otáčet s opakovaným úsilím kolečkem spalování (také obr. 8.a), dokud klikavý zvuk nevypustí obláček malého explozivního úderu" (kupodivu rovněž obr. 8.a), vzdal jsem veškerou snahu a zkusil manuál nacpat do recyklovače. Ten rovněž nefungoval. Už jsem měl chuť nacpat recyklovač ven z okna, když jsem si uvědomil, že ty dvě věci by mohly mít něco společného…

       

Obrázky

Komentáře

[xsubway]

chmm ...

[otula]

No jo, omlouvám se, Feuchtwangerova Židovská válka to není…

[xsubway]

ne, prosím, neomlouvej se. Jen mi to nepřišlo moc dobrý. Přemýšlím, jak se jmenovala knížka, kterou jsem před lety zapůjčil (tzn. vyhodil do koše) - byla to detektivka od autora, který (pozor! už se do toho zamotávám) byl oblíbeným autorem mého oblíbeného autora, tedy: DNA. Ale třeba i Halina Pavlovská je taky vtipná

[otula]

Na Halině jsem byl naživo, ale až zas tak moc jsem se tam nezasmál. Tady ta kniha se mi vcelku líbí, že tam autor dobrým stylem předkládá věci, se kterými se setkávám běžně v reálném životě - zrovna třeba aktuální sněhová kalamita ;)

[xsubway]

No vona Halina - myslím knížky - míří spíš na ženský (navíc mi vadí ta forma - velký škaredý font a v paperbacku), ale i tak je to sranda. Text, který jsi opsal mi přijde prostě příliš za kažkou cenu ..., prostě to není pro mě

[Dent]

Vcelku zajímavé, zrovna nemám co číst, tak bych to mohl zkusit.

[amigapower]

...a onanovali a onanovali a jestli neumřeli, tak onanují do dnes. Nic pro mně...

[asfethan]

Podla mna je to skvele, paci sa mi ked autor "somre" na situaciu a kritizuje ju s plnym duskom ironie a sarkazmu, nehovoriac o tom ze tento uryvok je toho plny. Pobavilo ma to. :)

Dakujem za zprijemnenie dnesnho rana, z chuti som sa zasmial :)

[CET]

Me to pripada dobry. Docela mi to pripomina Adamse nebo Pratchetta. A neni Rob Grant nahodou spoluautor Cervenyho Trpaslika? Podle IMDB samozrejme je, takze to vypada opravdu na dobrou knihu. Nemam rad moc slozity veci, tohle se mi libi. Ukladam do poradniku "k precteni".

[otula]

Přesně tak, Grant je spoluautorem Červeného trpaslíka (kterého ale moc nemusím - ta forma filmového zpracování mne nechává chladným, ale třeba by to bylo bezva čtivo). A Adamse mi to stylem psaní také připomíná :)

[Hovadko]

Heeej, to zní dobře Jdu si to někam sehnat Díky za tip